kulyk

Hohol se Strašně mstí divákovi tím, že ve vzácných chvílích, kdy je nějakým omylem vzhůru, preferuje Předkusnu Nudiprdnu Vyblitnaju  před koukatelnou Gnijnou Utopenkovou. Ze záhrobí se vrací více lidí, než tam stíhá odcházet, motivaci některých postav by pochopil snad jen sám Nikolaj Vasilejevič na prahu svého šílenství, závěrečné zvraty a zvratky zmatou i lecjakého protřelého rusoznalce. Ovšem i tak stojí celá trilogie za vidění, už jen proto, aby si divák mnul pacičky, kde a v jaké době sám žije, či, a to je ještě důležitější, že někdy až celé DNY! neomdlí.

Hohol bere vyšetřovačku do vlastních rukou, takže sebou fláká o zem co pět minut a většinu děje stráví v limbu. Dobří ruští lidé jej permanentně sbírají a přesouvají do postelí, aby jim neumrzl, či aby jej neokusovaly veverky.  Kozenky se začaly zbytečně halit, ovšem i tak stojí. Vij. Za vidění.

Díl první. Hohol zaujme svou zálibou v epileptických záchvatech, komatózních stavech i narkolepsii. Nastěnky se docela koukatelně prsí všude, kde to jen jde, proto je Začátek jako jediný přístupný až od osmnácti. Vizuál výborný, mužici uvěřitelní, smrdí i z obrazovky.

Rozvláčné storky zrůdných lidí na krásném místě. Yenkeeů dneška.  Hlupáci s novými, progresivními  myšlenkami, zmítající se mezi starými návyky. Či naopak - běžní lidé, žijící své sebestředné životy pod maskou modernismu a altruismu. Trošku se tu soudí, ovšem moc neodsuzuje, neboť každého čeká zvrat a pohled do zrcadla. Seriál se pokusil rozkročit mezi oběma myšlenkovými břehy současné Ameriky - konzervatismem a progresivismem.  Aby za a. buď nasral všechny, nebo za b. zkusil hodit lano porozumění. Nechal bych na každém, jaký výsledek vypozoruje. Za mě - vše přebíjí vynikající Bartlett.

Je to smutné, ale tyto  komickové vejšplechty pro zhulené pubíky mi, na rozdíl od těch pro Dušíny, až trapně ba. Zjevně jsem ještě nedozrál v osobu, schopnou založit rodinu nebo zodpovědně pracovat. Takže házím áčko a děti jdu našlapat do babyboxu.

Docela velké pískoviště.

Vždy když slyším něco o punkové módě, tak zapláči. Z logiky věci by se nejpunkovější punker, žijící v punku od punku až po punk, prostě coural po ulicích třeba do půli těla, jen v tepláčkách, přichycených vzadu  sichrhajckou, propíchnutou skrz celou půlku prdele, a vepředu leukoplastí, protaženou až na ohořelé a připopoblité hrudní ochlupení. Protože mu je u řitní trhlinky, co si na sebe nastrojil - a jak reaguje okolí. Vše ostatní je póza. Někdy jen tak trochu, aby se zapadalo do skupiny, někdy ku zblití, aby se zbohatlická a rozmazlená sereblita tvářila mocinky cool a odvázaně. Ale k filmu - Krájella Kámen má své světlé chvilky, scénář je na kindfilm nečekaně snesitelný a jsou v tom šikovní pejsekové. Neusnul jsem.

Gůd old tájms ár beg, bejbe! Jez, aj spígingliš very dobře, vole! Si nečekal. Nevejtingoval, co?

Hoooooooooooooooooooovno! Za tři pade.

,,Kasandro, pyčo vole, vycákni nějakou kravinu pro plenkonošky, až se nažvejkneš ty, my z toho naděláme scénář." ,,Jasně Džes. Hele, Postiho, a co bych tam měla jako frknout?" ,,No pojedeme dál na sérce bukvodlaků, lidoštěků a tak, ne? A aby nám Meyerová záviděla, prdni tam ještě nějaký kouzelníky. Třeba. A ochránce, ne? To holky bere." ,,Jo, to zní dobře. To si koupím nový fén i s mercedesem. Co název, máš?" ,,Tak to mám v hlavě už dlouho! Fláknem tam drsnokrutý slovíčka, aby to vypadalo tajemně jak sviň, a děvčátka budou z kina vyjíždět na vlně ze squirtingu vzešlé". ,, Oukej, bejb. Ale co když nám to pak seseká nějaký střednověký, nepřející pupker?" ,,Neměl na to čumět, debílek". A s tím se nedá, než souhlasit.