Všichni dobří rodáci

I kdyz jsem naprosto presvedceny, ze v Rodacich zaznelo vse, co melo, prece jen bych ubral na poeticnosti ( ktera, jak jiz nekteri zminili, pripomina tvorbu Menzela ). Tim by se ale musela upravit i vytecna kamera atd. a uz by se jednalo o jiny film, coz by asi urcite byla skoda. Nektere veci mi tam ale trosku vadily, treba minimalne podivne umrti Mensika a Matusky. Jinak si vsak myslim, ze se jedna o velice cenne dilo, ktere nam velice ciste ukazuje deni v obdobi kolektivizace v Ceskoslovensku. Vynikajici herecke obsazeni ( hlavne Brzobohaty byl v sedesatych letech ve forme ), jen Jiri Kodet jako prislusnik SNB mi moc nesedel. (25.01.2009)

Rok 1968 byl významný nejen u nás ze společenského hlediska, ale u mě se tento letopočet stále více rýsuje jako nejsilnější ročník v dějinách kinematografie. Přece jen, toho roku natočili Herz s Kubrickem nejlepší český a světový film vůbec, dále se mi také velmi líbila Planeta opic, třetí pokračování Četníků, zdařilo se i Rozmarné léto či Sellersův Večírek... a to jsem neviděl ještě spoustu dalších titulů. A nyní k výše zmíněnému mohu řadit i Všechny dobré rodáky. K filmu jsem původně přistupoval s jakousi pokorou, přece jen, je to Nová vlna a ta tu po sobě zanechala i více či méně složité příběhy. Jasného dílo a styl vyprávění jsem si však rychle oblíbil. Už když jsem viděl tu příjemnou letní atmosféru či bujaré veselí septimeta přátel, bylo mi jasné, že tento film si nějak zaryji do srdce. Když jsem už u té atmosféry, ta asi nejvíce dělá z tohoto filmu stěží zapomenutelný zážitek - Jasný totiž dokázal každou situaci vykreslit tak, že ať léto či zima, radost či smutek, vždy to na diváka dýchne. Přispělo k tomu i prostředí - místo natáčení je opravdu krásné. Stejně tak musím zmínit herecké výkony - asi nejpřijatelnější pro mě bylo, že žádná postava mi nepřišla nikterak vyčnívající či výjimečná. Stejně jako musím zmínit Brzobohatého (společně s Hrušínským, jenž podobnou roli ztvárnil v Tiché bolesti, je pro mě filmovým symbolem odporu ke komunismu), tak si své zlaté chvilky našli Menšík (podobně jako Iva Janžurová je neprávem škatulkován ke komediím, charakterní role jsou taktéž hračka) nebo Matuška (asi měsíc po smrti také uznávám, že byl opravdu dobrý). A co jsem si z filmu odnesl? Komunisté jsou... no, nechce se mi být sprostý, dosaďte si tam, co uznáte za vhodné. Je jen smutné, že zatímco, cituji z filmu - "oni po nás kamenem, my po nich chlebem", získává tato strana i v dnešních svobodných volbách okolo patnácti procent hlasů. Jak jste jistě usoudili z mých předchozích slov, Jasný a jeho (nikoli výkonem) podřízení mě vybudili k celkem silnému antikomunistickému postoji, za což si určitě film zaslouží pět hvězd a status "jeden z tuzemských nejlepších" (minimálně mezi pět nejlepších by se vešel). (28.06.2009)

Mno, zas tolik mne to neoslovilo. Připadalo mi to jako většina amerických béček - bez děje. Ha, a teď jsem určitě urazil valnou většinu místních fajnšmekrů. Nj, na mne to působilo prostě jinak. (03.11.2009)

Chápu, že tenhle film měl co říct k režimu, který byl. jenže já ho nedokážu ocenit, jen u málokterého filmu, které jsou v TOP 200 jsem se nudil víc. Ano je pravda, že Brzobohatý podal možná i svůj nejlepší herecký výkon, ale ani to to nezachránilo. Vim, že už se na to dobrovolně nikdy nepodívam. Přesto z úcty k českému zlatému fondu zůstanu u průměrného hodnocení 50 % (06.12.2010)

----- "... a svět se rozdělil na dvě půlky." ----- No ... svět je rozdělený odjakživa, řekla bych - jenom čas od času přicházívá nějaká přelomová doba, kdy je to víc znát. Buďto pukají ledy - nebo naopak zafouká mrazivý severní vítr ... případně nastává kombinace obého - důsledky bývají rozličné a vyhlídky nejisté. Vyprávění má v očích stín, který probouzí melancholii - tudíž se nebrání nostalgickému pokukování přes rameno ... na všechna léta, která uplynula - na ty časy, kdy bývalo líp ... protože "zlá bylina nevyhnije". Přesto se nepoddává tíži, kterou nese na svých bedrech - bere ji stejně jako nepřízeň přírodních živlů ... jako úder blesku, jako krupobití či povodeň. Protože nakonec stejně musíme žít s tím, co máme ... s tím, co nám zbylo - protože to je náš úděl ... vždycky byl. (11.02.2015)

Už od Origena se Bible vykládala vždy vícero způsoby - za prvé, co je v ní doslovně popsáno, za druhé, co to znamená pro duši (nejen, co se týče dobra a zla, ale i posmrtného trvání), a za třetí to, co je za rozumem - mystično, přičemž všechy tři stupně byly později scholastiky dopodrobna rozpracovány. Jasný dle této tradice vkládá do skoro každé scény filmu - aktualizovaného biblického podobenství - jasnou symboliku. A tak má každá postava i druhé jméno, nicka, a vzhledem k tomu, že hrdinů je hodně, i jednoduchou charakteristiku - například František je označen při čtení ruky za mučedníka. Nemluvě o stylizaci některých scén do známých obrazů či zdůraznění krásy lidové písně. Přesto, i když jde pro čechy o velmi závažný film, nemůžu dát plný počet. Symbolika má vycházet přirozeně z příběhu, ale u tohoto filmu je příběh, přestože vychází ze skutečnosti, naopak nesen a ovládán jednoduchou symbolikou. (07.03.2009)

"Ta doba co přijde, ta už nebude pro mně, ale tebe Františku, tebe to eště všechno čeká!" Bylo jednou sedm kamarádů...Doba se vymkla z kloubů a smetla všechno, co jí stálo v cestě. Jasný neobviňuje, jen vypráví. Obrázek si každý musí udělat sám. I své hrdiny. A je jich ve filmu pro každého... Pokud se člověk narodil např. v roce 1890, tak ve 24 letech narukoval do CK armády v 1.světové válce, v padesáti druhá světová, Protektorát, a ještě mu pak v pětapadesáti letech komunisti všechno sebrali a poslali ho do kriminálu. To byla ta doba kdy se tavila ocel...a příběhy lidí, kteří to zažili jsou opravdu silné. Už jich ale moc nežije. Tento film je vzpomínkou na národ, který už bohužel neexistuje. Dnes už tu žijí jiní Češi, ti co přežili... (02.03.2011)

Hodně důležitý film, který jako jeden z mála u nás ukazuje chování části společnosti po druhé světové válce a nástupu komunismu na našem území, navíc v menší vesničce kdesi na Moravě, navíc inspirované skutečnými událostmi z této dědiny. Co mě ve finále mrzí nejvíce je, že to téma ideologické otočky a páchání bezpráví není tolik nosným tématem a po většinu filmu se jede hlavně na tu vztahovou linku mezi místními obyvateli. To mi přijde jako nejvíce promrhaná šance udělat ten film ještě silnější a historicky přesnější. Herecké obsazení není třeba komentovat, to nabízí prakticky to nejlepší z našeho hereckého rybníčku. Zásadní film, ale podle mě šla daná látka zpracovat ještě jinak. (02.04.2018)

Málokterý režisér dokázal tak mistrně popsat společnost vykreslením hned několika postav naráz, aniž by nutně v popředí musela stát jedna postava, chceme-li hrdina. Ať už Všichni dobří rodáci nebo Až přijde kocour mohou se zavřenýma očima navozovat až pohádkovou atmosféru díky libozvučným komentářům, ale když člověk otevře oči, přimkne zvuku slov ten správný význam, je až děsivé, kolik pravdy objeví nejen v té době, ale i v době dnešní. (04.05.2010)

"Tady je tvůj Rhodos a tady skákej. A co jsme si upekli, to si také snězme. Ale...co jsme si vlastně my sami upekli? Co jsme mohli a co jsme nemohli? Sbohem, všichni moji dobří rodáci. Sbohem a kdybychom se už neviděli, vyplň se, osude." (02.06.2010)

Mírně rozvláčné, přesto však hutné drama z našich luhů a hájů. Tyto příběhy vytáhli v historii už docela zapomenuté příběhy starších generací. Asi jsme to měli v rodinách podobné... nejen co se týká nátlaků na podepisování a vstupování kamsi... a z jedné strany např. vzali všechny koně (netažné) aby pak roztahovali zamrznuté traktory v družstvu, díky čemuž všichni docela rychle pomřeli. A z druhé strany naštěstí nezabavili celý statek (to odnesl velkostatkářský soused), ale jen stodolu, protože tato byla na vsi největší. (06.03.2015)

Jako kdyby krajinou, léta znalou domovinou, prolétl šíp napuštěný tím nejzákeřnějším, nejohavnějším jedem. Kosil jednoho po druhém, příslušníkům hlubokých mravních osudů vnesl vír fanatické nemilosrdnosti do domů. Všechna čest patří vám, nepoddajní rodáci, kteří věřili jste v dobro, jehož tvář seškvařila tupost zlé síly. Poctivost a slušnost umlčené roubíkem živé historie, která byla pro ně nespravedlivým hrobem. (22.08.2016)

Politcké stanovisko a kronikárske svedectvo o zložitej dobe v jednej moravskej dedine vo výsostne umeleckom háve, ktoré nikdy nesklzne do sentimentality, pózy alebo pätosu. Pravý opak schematických propagandistických agitiek režimu, ktorý dokazuje ich falošnosť v celej svojej šírke. Poetický charakter nezastiera výpoveď a neznižuje jej pôsobivosť. Hoci by sa mohlo zdať, že zakrýva tvrdosť reality, lyrické ladenie práve naopak získáva divákovi bližší, doslova osobný kontakt s celou plejádou neskutočne prirodzených postáv a ich osud sa nás o to viac dotýka, pretože nám svoju pravdu nenúti ideologicky, skrze rozum a argumentovanie, ale pocitovo, optikou ľudského rozmeru a nesmiernou silou presvedčivého tvorivého uchopenia, absolútnym réžijným majstrovstvom. Geniálny film, pravé umenie! (15.03.2020)

50. leta byla tim nejtvrdsim komunismem, ktery tato zem poznala. Zverstvo, ktere bolsevici pachali na obycejnych lidech nemelo obdob (snad jen nekde za Uralem). Nepodepises? Tak zmizis! Skvele natoceno, skvele zahrano. Je to dojemny, tvrdy a pravdu vypovidajici film, ktery svou hodnotu ziskal teprve casem nebot v dobe sveho vzniku musel strane velmi lezet v zaludku. (09.11.2005)

Podle mého názoru snad nejsilnější a nejkrásnější český film jaký kdy vznikl. V čem je jeho síla? V opravdovosti a v přesném vykreslení toho, co se stalo. Jsou v něm zpracovány skutečné prožitky pana režiséra Jasného. Takové prožitky a vnímání svého okolí jistě měla celá řada lidí. Děj filmu je zasazen do jedné moravské obce, ale k obdobným osudům docházelo téměř všude. Stalo se to v dějinách lidstva už mnohokrát. Zrůdnost té doby je dána v náznacích a symbolech. Byla parta kamarádů, kteří spolu chodili do hospody, prožívali různé životní situace a žili vedle sebe jako dobří sousedi. Pak dojde k něčemu, co tyhle kamarády rozdělí. Rozdělí nejen je, ale celou obec. Ukazují se charaktery a skutečné vztahy. Ani jedním slovem není zmíněno, že na pranýři je komunistický režim a přesto to každý z filmu pozná. Film je nádherným vykreslením charakterů mnoha různých a postav a postaviček. Obdobné typy naleznete i ve své vesnici. (06.03.2008)

Skvělý herci, nicméně poetické obrazové hrátky někdy spíš překáží. Pokud jde o námět a jeho zpracování, tak je to asi nejlepší český snímek. Bohužel jako film je to ale poněkud nudné. To nemění nic na faktu, že tohle by se mělo povinně promítat všem voličům levice. (23.11.2009)

Pro mě jednoznačně nejlepší český film všech dob. Do kin šel poprvé měsíc před mým narozením, vidět jsem ho ale mohl až v necelých dvaceti a po tehdy celoživotní masáži produkty normalizační kinematografie to bylo jako rána mezi oči. Doba, země, lidé, osudy, vztahy, všechno přesně vykreslené a působící hluboko. Autenticita a zároveň lyrismus, trpkost a zároveň odpuštění, srdce svírající tragika i neodolatelný prostý humor. Pod povrchem pokora k až mysticky vnímaným silám, které poutají člověka k půdě a dávají rámec a směr jeho životu (bázeň boží, chtělo by se říct, kdyby byl člověk katolík). A zároveň hrdost na všechno, co je v člověku bytostně lidského. Zvláštní je, že po formální stránce je tam spousta zdánlivých nedokonalostí, třeba práce s neherci není ani zdaleka tak bravurní jako u Formana, taky ta protikomunistická agitkovitost z toho místy dost trčí, ale jako celek by to bez těch nedokonalostí snad ani nefungovalo. A funguje to i po dalších dvaceti letech – film, který vás zastaví a připomene vám myšlenky a hodnoty, na které v dnešní uspěchané době nebývá moc čas, přiměje vás k přemítání nad tím, odkud a kam ten náš národ, ale i vy sami vlastně doopravdy jdete. (03.02.2012)

Ještě jednou vidět obličeje paní důchodkyň a jdu si podřezat řádně prokrvrnou žílu. Film, jež Svou suchostí konkuruje Kalahari. Na stranu druhou musím zdůraznit, že Všichni dobří rodáci fungují jako dokonalý večerníček a Ulice v jednom - zaručeně Vás uspí, a když se vzbudíte, tak s radostí zjistíte, že jste vlastně o nic nepřišli. 68% (06.02.2012)

„V životě člověka je jeden nejvíce rozhodující okamžik…“ Jasného Všichni dobří rodáci jsou bezesporu jedním z rozhodujících filmu československé kinematografie šedesátých let. Jde o film, ze které je sice člověku, zejména při pohledu na to, jací jsme my Češi v období kolektivizace venkova byli „kabrňáci“, dost úzko. Z vizuálního hlediska jde však současně o film, ze kterého musí (i dnes po víc jak 50 letech) oči přecházet. Neskutečně poetickou melancholii zde Vojtěch Jasný vykouzlil. Pozoruhodné jsou i některé herecké výkony (ať už jde třeba o Vladimíra Menšíka v nezvykle dramatické roli Jošky Pyřka nebo třeba o neherecké mistrovství Waldemara Matušky). Celý ten příběh o několika kamarádech z jedné vesnice, kteří se „dostali mezi mlýnská kola a ta se točí a točí“, je neskonale smutný. Vždyť v něm snad nikdo nezůstane bez úhony. „Snad jen potvory zůstávají,“ komentuje to v závěru lakonicky postava Ilji Prachaře. Ne zcela zodpovězenou tak zůstává Františkova otázka, „kdo vydrží víc zda kůň či člověk“. Nezbývá tak než říct „sbohem a kdybychom se už nikdy neviděl, vyplň se osude…“ (14.07.2023)

I pro mladší generace moc moc působivý snímek a kdo jen trošku ví, musí film silně prožívat, za což mohou také fantastické herecké výkony v čele s Menšíkem a Brzobohatým. (27.06.2009)