Cimr

Poprvé jsem o tomhle filmu slyšel v jednom z filmů Krzystofa Kieslowského. Nějaká žena se tam ptala svého muže v telefonu "Viděl jsi Společnost mrtvých básníků? Jo, mně se taky líbila." Zaujal mě ten název a hlavně to, proč se o tom vůbec Kieslowski zmiňoval. Ta scéna neměla žádný význam pro pozdější příběh. Říkal jsem si, proč asi takový pan Režisér dělá takhle okatě reklamu jinému filmu? Tak jsem se rozhodl, film si sehnat. A teď sedím a nevím, co napsat. Slova přicházejí strašně těžko a já vím, že se mi nepodaří vystihnout moje pocity dostatečně. Film právě skončil, já jsem chvějící se rukou vytáhl kazetu a chvíli ani nedutal. Je to nejkrásnější film, co jsem kdy viděl. Je tu perfektně zachyceno, jak mládí bylo, je a bude vždy stejné. Mladé lidi nezajímají nudné školní osnovy, zajímá je zábava, vzrušení, sex, hudba... A jak v těchto lidech vzbudit lásku k poezii? Co třeba nechat je skákat po lavicích, dovolit jim, aby se konečně nadechli a pochopili, že v poezii je možné cokoliv? Že to nejsou jen nudné sáhodlouhé úvody plné teorie verše a podobných zhovadilostí. Že psát je lehké a může to dělat každý. ,,I tobě je dovoleno přidat svůj verš". Tento film je ode dneška můj manifest. Se vším, co je v něm vyřčeno postavou Robina Williamse, souhlasím. TAKHLE se má učit literatura, TAKHLE se má vychovávat mládež, TAKHLE se má užívat každého dne... Děkuji vám, kapitáne. Obohatil jste můj život měrou nevídanou!

Mluvím o tom jako o nejvíc psycho filmu, co jsem zatím viděl. Naprosto mě to dostalo. Jako doposud jediný film jsem ho viděl dvakrát v jednom dni - pustil jsem si ho v jednu ráno a pak hned po probuzení. Před tím nočním pozorováním v rámci atmosféry vás varuju - mozek jak známo v noci pracuje poněkud pomaleji a spoustu narážek a souvislostí si ve dvě ráno moc nevychutnáte (já jsem například úplně vypustil, že Naomi Watts hrála dvojroli.. nebo trojroli?). Naopak druhé zhlédnutí doporučuju. Lépe si všimnete brilantního Lynchova stylu, kdy vám doslova hází klacky pod nohy, abyste nic nepochopili. Mluvím o detailech, co nemají žádný smysl, ale tváří se jakože ano. O scénách, co ve filmu nemusely vůbec být, o postavách, co po své jediné scéně zmizí a už se v příběhu nikdy neobjeví, o nástrahách pro šťouraly, o cestičkách do nikam... Pan Lynch nám podává ruku a chce nás provést po tajuplném a trochu děsivém světě zdánlivě nesmyslných nočních můr a schizofrenních snových výjevů. Přidáte se k němu? Já pokaždé a rád. To golfista: Stačí...

Celý život vás zahlcují média, příbuzní, přátelé a vůbec celý okolní svět názory na lásku. Co to vlastně je, láska? Zpívá se o ní v písních, točí se o ní filmy a píšou hry, pořád se o ní mluví, ať už v dobrém nebo zlém. A pak do debaty vstoupí jakýsi malý, zrzavý, obrýlený, zakomplexovaný Žid a všechno, co jste si kdy mysleli o lásce přetočí naruby. Řekne vám, že láska jsou vejce a řekne vám to tak poeticky a pravdivě, že už se na onu věc nikdy nemůžete dívat stejně. Film, jímž Woody potvrdil, že mu (ačkoliv on sám to důrazně popírá) náleží místo mezi nejlepšími režiséry všech dob.

Ve filmech se většinou prostředí amerických maloměst ukazuje jako místo přeplněné usměvavými lidmi, bodrými sousedy (dokonce i s lupiči je tu zábava) a bernardýny. Americká krása chce ukázat tak trochu jinou Ameriku. Nejsvobodnější zemi světa, kde se ovšem lidi ani zdaleka necítí svobodně. Každý musí před těmi druhými něco skrývat. To se ale nelíbí panu Burnhamovi (vynikající Kevin Spacey) a tak se rozhodne k radikálnímu kroku... Film by byl mrazivý a úchvatný i bez závěrečné pointy; ta ale filmu dává ještě další rozměr a činí z něj hodně silnou podívanou. Vždyť všude kolem je tolik krásy...

Tak to bylo vážně zlé. Zlé a kruté. Co takhle vysmát se svému manželovi za to, že v dětství nedopatřením zabil své rodiče? Co takhle vysmát se mladé ženě, která je u nás na návštěvě, že si ji manžel vzal jen pro peníze a co takhle vysmát se ženě před jinými lidmi, že potratila? Ty nejtajnější lidské strachy a komplexy rozvrtané a rozdrásané, stažené z kůže, vyrvané i s masem, ohlodané až na morek. To je Kdo se bojí Virginie Woolfové, psychodrama jak se patří. Přeji příjemnou zábavu.

Tak už vím, čím jsem byl v minulém životě! Studentem na nějaké prestižní britské college. Jinak si svou fascinaci příběhy z chlapeckých kolejí neumím vysvětlit. Mám pocit, že souboj konzervativního (pravidly sešněrované britské školství) a liberálního (mladí lidé plní života a sexu) je pro mě snad nejsilnějším tématem; tématem, které tak nějak celoživotně řeším. Možná i proto je mým vůbec nejoblíbenějším filmem Společnost mrtvých básníků. Viděl jsem ji v citlivé době dospívání a změnila mi život jako málokterý jiný film. A vzhledem k tomu, že jsem byl latentní gay, kdybych tehdy viděl místo Společnosti Jinou zemi, byla by nejspíš právě ona na mém pomyslném trůnu filmových zážitků. Rupert Everett i Colin Firth jsou totálně k sežrání, atmosféra úžasně tesklivá a ta hudba? Snad jeden z nejkrásnějších soundtracků, co znám. Od prvních tónů jsem byl vtažený. Viděl jsem to na 43. Letní filmové škole jako poslední snímek. Byla neděle, pršelo, Filmovka končila, já vyšel z kina Hvězda a sám se toulal Hradištěm. Broukal jsem si hlavní melodii a měl jsem pocit, že se mi srdce rozskočí. Byl to takový ten zážitek, kvůli kterým milujeme film...

Tento film je jako diamant. Vybroušený, dokonalý, nic se nedá přidat, nic ubrat.. Divák může prostě jenom dvě hodiny zírat. Zírat na ty nádherně zaranžované scény, perfektní herecké výkony a nasávat tu brilantní noirovou atmosféru. Čínská čtvrť je můj nejoblíbenější noir, nejoblíbenější Polanski, nejoblíbenější Nicholson.. Zkrátka bomba. U jednoho zhlédnutí nezůstane.

Romantická vánoční komedie? Ano, ale nebojte. Kýbl kupodivu potřebovat nebudete, ba naopak. I když jste zapřísáhlí cynici, připravte si k televizi radši balíček papírových kapesníků. Pro jistotu. Protože tohle je vážně emoční bomba. Všechny možné i nemožné podoby lásky v drobných příbězích s úžasným obsazením a chytrým scénářem dávají dohromady jeden z nejlepších britských filmů poslední doby. Utekl jak nic a nemohl jsem se na něj vynadívat. Je to jeden z těch, které skončí a vy křičíte Ještěěě!, ale zároveň víte, že pokud přijde pokračování, už to nebude takové. A to obsazení, to nemám slov. Ze všech herců charisma kape, ať už je to Bill Nighy, Liam Neeson, Emma Thompson, Alan Rickman, Hugh Grant, Colin Firth, Billy Bob Thornton či Rowan Atkinson. Poslední jmenovaný si tu zahrál nejlepší roli své kariéry, kam se hrabe Bean. Všimněte si, jak po těch svých eskapádách vždycky mrkne. Myslíte si, že je to, co dělá, náhoda? A to je jen jedna z mnoha vychytávek, které má pro vás tahle milá inteligentní komedie připravené.

Ač se to zdá být možná divné, je to tak: Monty Pythoni na konci své kariéry natočili klasický midnight movie. Tedy film tak černohumorný, divný, ujetý a morbidní, že normálního, běžného diváka v lepším případě mine, v horším naprosto znechutí. Něčeho takového jsem se nenadál; jako by si pánové řekli: A teď něco úplně jiného a natočili tohle. Pořád je z toho cítit absurdní humor Letajícího cirkusu a prvních dvou filmů, ale má to něco navíc. Jakousi nepopsatelnou bizarní atmosféru, která z filmu dělá mistrovské dílo a absolutní vrchol téhle geniální skupiny. Příběhy se navíc odehrávají v současnosti, jsou zakotvené ve skutečnosti, žádný starověk ani středověk jako v předchozích filmech. Pythoni se procházejí po dnešním Londýně a svým tradičním nadhledem řeší dnešní problémy. O to je to celé pravdivější a svým způsobem (vzhledem k vážnosti parodovaných situací jako válka, hladomor, konzumní společnost, špatná zdravotnická péče, smrt..) i trochu děsivé. Jeden příklad za všechny. Kamera projíždí po restauraci a odchytne si ji číšník (Eric Idle), který nám sdělí, že ví, co je smyslem života a ať ho následujeme. Kamera se za ním rozejde a hodně dlouho ho následuje. Číšník se otáčí a pořád pronáší ,,Pojďte! Tak jdete? Pojďe za mnou..No pojďte. Už tam budeme.." Není to brutálně vtipné, neválíte se z toho smíchem po zemi, spíš se jen usmíváte, ale ta snová, "divná" atmosféra je víc než smích. Zasáhne vás, obzvlášť pokud jste byli zvyklí na jistou povrchnost předchozích filmů a skečů. Skutečně doporučuji zkouknout nejdřív vše ostatní od Pythonů a tenhle film si nechat jako takový mátový lísteček na konec.