Réžia:
Vojtěch JasnýScenár:
Vojtěch JasnýKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Milan KymličkaHrajú:
Vladimír Pucholt, Ingrid Timková, Adam Davidson, Jakub Laurych, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Ondřej Vetchý, Jana Brejchová, Jiří Sovák (viac)Obsahy(1)
Příběh, odehrávající se v malebném prostředí Českomoravské vysočiny a v rušné atmosféře New Yorku, vypráví o tom, co znamená, když se člověk stane poutníkem. Hlavní postavou nového příběhu je český emigrant, profesor filmové větve jedné z newyorských uměleckých škol Jan Poutník. Ani skutečnost, že žije na druhém konci světa, nezeslabila jeho vzpomínky na dětství a rodný kraj. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (77)
Každá jednotlivá scéna by byla skvělá v jiném, soudržnějším a lépe napsaném filmu. Když se nasází za sebou, tak je té poetiky a rustikální atmosféry až moc. Děj směřuje odnikud nikam, táhne se jako sopel a zajímavý není ani omylem. A aby byl dojem zmaru úplný, tak dialogy jsou nepřesvědčivě zahrané a křečovité až hrůza. Na prstech ruky bych spočítal všechny zajímavé momenty, a většinou jde jen o kousky, kdy úřaduje kamera a nikdo do toho zbytečně nemluví. Kdyby Vojtěch Jasný napsal lepší scénář, kdyby herci nepůsobili tak nepřirozeně, kdyby celý snímek nebyl tak zoufale samoúčelný a plný laciné filosofie či povrchní analýzy, tak by byl dojem o moc lepší. A kdyby tam režisér přidal dinosaury, tak by z toho byl Jurský Park. ()
Vojtěch Jasný tenhle film naočil hlavně pro sebe. Myslím, že sám by na něm nic nezměnil. Mladá učitelka s Američanem a jejich lovestory jsou ve filmu hlavně kvůli tomu, aby mohla být vytvořena alespoň nějaká dějová linie. To, že Návrat ztraceného ráje nebyl u diváků nijak mimořádně úspěšný, nutně neznamená, že se nepovedl. Možná se prostě jen nestřetl s diváckými očekáváními. Proto varování pro ty, kteří se na jeho sledování chystají. Nečekejte epický rozlet, byli byste zklamáni. Film symbolicky uzavírá to, co začalo v Rodácích, a Jasný se v něm vypořádává se svými rozponými pocity. Narozdíl od jiných ho doporučuji ke shlédnutí, už jen proto, pokud se chcete dozvědět trochu málo o osobnosti režiséra, jeho rodiny i jejich přátel, z nichž část se objevila i v Jasného nejslavnějším snímku. ()
Mému zhlédnutí předcházela přednáška od samotného režiséra, po které jsem tento snímek totálně pochopil. Je to prakticky autorova autobiografie, nepochopená neseznalými. Bohužel film na mě působil svým vzezřením jak německý seriál, má místy klišovité až parodické scény včetně pár dialogů, a to ho docela shazuje. ()
I když sem se v tom filmu několikrát mihl a dostal za jeden natáčecí den 50kč, tak teda výsledek je hodně slabý. Kdyby se to netočilo u nás a kdyby nám díky natáčení nedali pár dní volna ve škole, šel bych níž s hodnocením:) Film hlavně shazují herci a totálně nezajímavá náplň filmu...tolik zbytečných scén jsem dlouho neviděl...ale možná jsem jen snímek nepochopil. Možná Jasný navazuje na Rodáky v nějakém zakódovaném módu, plném tajných šifer a znamení, které ocení jen jedinci detailně obeznámení s Rodáky...možná...hmm...kdo ví. Stejně mám na natáčení hodně hezkých vzpomínek, třeba jak jsme šli s kámošem pro podpis k Brodskému do karavanu, ten nám dal cosi k pití, tak 20 min klábosil o ničem, úplně na nás zapomněl a teprve až se mi podařilo převrhnout prázdnou sklenku, se nás teprve zeptal, proč jsme vlastně přišli a kdo jsme :) ()
40% — Já bych to ani nenazval zklamáním, spíš jsem neměl od filmu žádná očekávání a on je naplnil beze zbytku. Chápu režiséra Jasného, že se chtěl nějak vypořádat s obdobím, kdy byl v emigraci, ale film nepřinesl nic, co by stálo za řeč. Stejně jako nevstoupíš dvakrát do téže řeky, tak se taky nepodařilo navázat na Všechny dobré rodáky, ona ta snaha byla odsouzena k neúspěchu asi už předem. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (7)
- Kritické ohlasy na film znechutily režiséra Jasného natolik, že tvrdil, že se rozmýšlí, jestli v Čechách bude ještě někdy chtít pracovat. (zdeny99)
- Film se natáčel v Bystrém u Poličky a New Yorku. V Bystrém režisér natáčel i film Všichni dobří rodáci. (zdeny99)
- Jazzoví hudebníci hrají před Cathedral of Saint John the Divine, což je pseudo-goticko-barokní nedostavěný kostel na Manhattanu z roku 1892. (sator)
Reklama