Réžia:
Takaši ŠimizuScenár:
Takaši ŠimizuHudba:
Gary AšijaHrajú:
Čiaki Kurijama, Taró Suwa, Júko Daike, Takako Fudži, Makoto Ašikawa, Denden, Hitomi Miwa, Kaori Fudžii, Širó Namiki, Júrei JanagiObsahy(1)
Učitel Shunsuke Kobayashi se rozhodl navštívit rodiče malého Toshia, který se dlouho neukázal ve škole, aby zjistil důvod jeho dlouhé absence. Kobayashi v domě nenachází nikoho kromě samotného Toshia, od kterého se nepřímo dozví, že rodiče odešli společně na nákup. Teprve až po chvíli čekání si všimne, že okolní místnosti jsou ve velkém nepořádku a s Toshiem taky není něco v pořádku. Navíc se pod střechou domu začíná uvolňovat smrtící kletba… (Pumiiix)
(viac)Recenzie (84)
úplně první zpracování nenávisti je natáčeno v televizní produkci a je to hodně znát - kamera jako vystřižená z brazilských telenovel a herecké výkony i triky jakbysmet. Ale i tak snímek obsahuje pár povedených momentů, mezi nejlepší řadím mňoukajícího hošíka ve sborovně a školačku bez čelisti, klátivě se deroucí do schodů. Přesto utíkalo těch 70 minut hódně pomalu... ()
I když film měl pouze 70 minut, tak se solidně táhnul a to je největší slabina jinak skvělého hororu. Scény, kdy se objeví malý kluk jsou stejně jako v předcházejicích dílech naprosto šílené a málem jsem se strachy posral a o to u duchařin jde. Bohužel můj zažitek kazilo to, že jsem viděl asi přechozích sto dílu, které byli přetáčené, remakované a bůh ví co ještě. ()
Jeden z nejlepších hororů, jaké jsem kdy viděl. Příběh je tak zamotaný, že ho většina z nás zná až z pozdějšího osvětlení přátel (nebo americké verze), ale ten stejně slouží jen jako pozadí pro sérii těch nejlepších lekaček (snad kromě Oka), které jste kdy ve filmu mohli vidět. Takashi Shimizu dokáže navodit atmosféru opravdu mistrně (k čemuž mu slouží i amatérská kamera) a jakmile na vás vyhodí první lekačku, zůstanete napjatě sedět podělaní strachy až do úplného konce. Škoda jen té krátké stopáže. ()
Je až s podivem, že režisér Takaši Šimizu točí stále dokola jeden a ten samý film. Ať už je to Ju-on (2000), Ju-on: The Grudge (2002), či The Grudge (2004). Ač jsou všechny 3 v podstatě téměř identické, nejlepší z nich je posledně jmenovaný. Ale to ještě nekončíme. Dále je tu Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge 2 (2003). A navrch ještě pár remaků od jiných režisérů. ()
Po technické stránce hrozná bída. Kamera je nemastná a neslaná, tudíž si vše divák tolik neužije. Když jde ve filmu do tuhého, divák se začne i trochu bát, jenže to se nestává tak často. Kdyby bylo více ostřejších scén, tak bych s hodnocením šel výš. Ju-on není ničím výjimečná záležitost, u které by byl divák nadchnutý. Jedná se bohužel o podprůměrnou hororovou podívanou, která nepředvede nic nového. Ani herci nejsou nic extra a někdy mi přijdou zmatený a že nevědí, co by měli hrát. Díky pouhým 70minutám jsem nešel s hodnocením níž, protože být to o něco delší, nevydržel bych to.. 4/10 = 45% ()
Galéria (9)
Fotka © Toei Video Company
Zaujímavosti (13)
- Toshiho duch počas filmu často vydáva zvuky - mňaukanie. Nielen to znamená, že jeho duch sa spojil s jeho zosnulým kocúrom Marom, ale týka sa to aj starej japonskej legendy, kde sa zo zatratených duchov stratených detí stávajú zablúdenci a vydávajú mačacie mňaukanie. (Pat.Ko)
- Dům použitý v tomto filmu nebyl postavenou kulisou, ale skutečnou lokací, kterou bylo nutné pronajmout pro účely natáčení. Po popularitě franšízy se stal turistickou atrakcí. V roce 2019 byl dům zbourán. (LUKICKK)
Reklama