Percy Jackson a bohovia Olympu

Rick Riordan je velké jméno ve světě literatury. Nástupce J. R. R. Tolkiena, C.S. Lewise nebo J.K. Rowling vystvořil jeden z nejvíce fascinujících literárních světů v rámci knih, které spadají do sekce Young Adult. Čerpajíc z římské, řecké, egyptské i norské mytologie vytvořil Riordan propojený svět, kde existují různá božstva, jejich potomci i monstra známá z nejedné legendy. Na samotném startu přitom byla Riordanova série Percy Jackson, která těží ze zmíněné řecké mytologie. Knižní série se poté dočkala už dvou filmových adaptací, které se snažily adaptovat první dva díly série, nešlo ovšem o pravé komerční hity, především je nemůže vystát výrazný fandom Riordanovy tvorby i samotný Riordan. Percy Jackson je ovšem literární série, která skrývá velký potenciál a proto bylo jasné, že dojde na druhou šanci. Místo nových filmů ovšem došlo na seriálovou adaptaci, kdy je ovšem nejdůležitější, že se na samotném seriálu podílí sám Rick Riordan, který lidem zklamaným z dvou filmových adaptací slíbil reparát. Povedlo se?  Riordan dopředu slíbil, že seriálová adaptace série Percy Jackson a Olympané bude mít rozpočet, který se vyrovná rozpočtům seriálů ze světa Marvelu či Star Wars. A i když se v průběhu může snadno jevit, že se přeci jen muselo šetřit a něco se díky tomu hned nemusí jevit tak velkolepě, přeci jenom výsledek působí dojmem, že se na něm do velké míry nešetřilo a Disney+ si uvědomilo, že se tu dost možná buduje jedna ze stěžejních vlajkových lodí do budoucích let. Každá streamovací služba má někdy více či méně spotřebních záležitostí (nějaký obsah přeci jen služba sypat musí), Percy Jackson a Olympané se ovšem pomalu zvládá vybudovat v něco, co skutečně působí jako událost. Kompromisy jsou zjevné, adaptace 50:50 by ovšem dost možná nedělala dobrotu i přes fakt, že si jistě někteří fanoušci neodpustí brblání, že se děj seriálu neobvíjí stránku po stránce dle knihy. Zapomíná se ovšem na dvě stěžejní věci. Na seriálu se podílí sám Riordan, který si vydupal podmínku mluvit do finální podoby a dá se díky tomu snadno věřit tomu, že nejeden doplněk k seriálu přišel z jeho hlavy (je to přeci jen on, kdo tomu seriálu rozumí nejvíce). Zároveň mají tvůrci výhodu v tom, že se tu adaptuje knižní série, která se dočkala vydání nejen kompletní série, ale také hned čtyř navazujících knižních sérií. Tvůrci tudíž mají výhodu v tom, že přesně ví, co se bude odehrávat v dalších potenciálních sériích. A mohou díky tomu nejednu věc řádně budovat. Seriál sleduje tři ústřední hrdiny ve věku 12 let (dobře, jednoho dvojnásob starého satyra, který ovšem stárne o polovinu pomaleji), kteří spolu stráví nějaký výrazný čas. Nutné je tak nejen to, aby uměli dětští herci hrát, ale také to, aby mezi nimi fungovala chemie. A to se také povedlo. Walker Scobell, Leah Jeffries a Aryan Simhadri je trio, které si rovnou může jít podat ruku s Danielem Radcliffem, Emmou Watson a Rupertem Grintem. Funguje mezi nimi vzájemná chemie, budování pouta je mezi nimi bez problému uvěřitelné, všichni poté dostanou svůj prostor zazářit. Pochopitelně ovšem především Scobell, který se snadno projeví jako perfektní volba, na které má stát celý seriál. Jestli se něco totiž seriálu daří, je to mnoho faktorů, které dělají ústřední postavy mnohem komplexnější. A především i samotného Percyho. Už adaptace Zloděje blesku jasně vyjeví, že seriál nejspíš bude brát do úvahy tragický úděl polobohů, více než komplikované vztahy s jejich božskými rodiči, především i povahu bohů. Z 12 olympijských bohů jich 1. série představí celkem 6, kdy se v žádném případě nedá říct, že by šlo o miscast. Zmrzačeného Hephaista hraje závažnou mrtvicí zasažený Timothy Omundson, wrestler Adam Copeland sedí na bouřlivého Área, zesnulý Lance Reddick zvládl dominantnost Dia prodat už skrze pouhé projevy ve svém hlase, Toby Stephens jako Poseidon poté sedí ke zmíněnému Scobellovi. Seriál má oproti knize (vyprávěné z 1. osoby) výhodu v tom, že může zobrazit i momenty, kterých není Percy vyloženě přítomen. To nakonec pomáhá i v rozvoji charakteru Percyho matky Sally v procítěném výkonu Virginie Kull i o poznání výrazněji emocionálnímu vyvrcholení ve vztahu mezi Percym a jeho otcem. Konfrontace na Olympu mezi Percym, jeho strýcem a otcem díky tomu skrývá nejednu emoci. Režijní trojice James Bobin (1.,2. epizoda), Anders Engström (3.,4.,7. epizoda) a Jet Wilkson (5.,6.,8. epizoda) po celou dobu odvádí více než slušnou práci. Bobin má na starost uvést diváka do děje v rámci prvních dvou epizod, Engström a Wilkson se poté zabývají samotnou výpravou, kdy seriálová adaptace těží z toho, že dělá nejednu postavu komplexnější (Medusa, Hephaistos, Hermes). Seriálová adaptace má přeci jen své limity, musí několik pasáží z knihy omezit (konfrontace s Procrustem) či výrazně upravit, někdy to poté není možná vyloženě nejšikovnější řešení. Ale i přes odklony je tam pořád poznat zdrojový kód předlohy, stránky knížek pořád za pochodu dýchá o sto honů a Riordan nejspíš přeci jen odpůrcům filmů dodal adekvátní reparát. Ať už je sekvence v kasinu v původním filmu sebevíc působivější (i když sebedementnější).    Seriál zvládá jedno z nejdůležitějších. Za pochodu představovat a budovat velmi zajímavý svět, který snadno uchvátí nejen fanoušky řecké mytologie. Zobrazí výtečně zpracovaně podsvětí, adekvátně majestátně působící Olymp i Tábor dvojí krve, který neskrývá své kouzlo. Stejně tak se schopně budují do budoucna důležité postavy jako Luke v podání Charlieho Bushnella i jeho otce Herma v podání Lina-Manuela Mirandy. V nejednom případě se navíc snadno zdá, že změna oproti knihám má nejen svůj smysl, ale také přidanou hodnotu, je přeci jenom znát že se na seriálu podílí sám Riordan a i proto veškeré zdánlivé zásahy nepůsobí jako z jiného světa. Jestli se seriálu po 1. sérii rozhodně něco daří, je to vyvolání pocitu, že se nachází ve správných rukou. Nechybí odkazy na knihy, zajímavá práce s kamerou v několika momentech, působivá fyzická akce v momentech, kdy je nutná (souboj mezi Percym a Árem snadno naplní očekávání). Něco možná přeci jen chybí, Gabe Ugliano není v podání Timma Sharpa tak nesympatický a i proto nemá jeho osud takovou dohru, Hádes v podání Jaya Duplasse si poté též říká o to, aby byla jeho postava o poznání tragičtější, tak snad příště. Seriálu se minimálně po 1. sérii daří to nejdůležitější - Skutečně vybudovat důvěru a s tím i očekávání do dalších let. Svět Percyho Jacksona je zajímavý, atraktivní a v mnoha ohledech lákavý. Jestli další série přidají na rozpočtu, skutečně může vzniknout perfektní adaptace perfektní knižní série. Disney+ sice prozatím s prodloužením seriálu otálí, i díky sledovanosti je ovšem nevyhnutelné. Rozhodně se najde spousty toho, co lze do budoucna zlepšit. Zároveň ovšem po 1. sérii stojí seriál na nějakých pevných základech. A i proto se dá věřit tomu, že je skutečně na co se v následujících letech těšit.... (01.02.2024) (menej) (viac)

Populární knižní série Percy Jackson a Olympané se již jedné adaptace dočkala. V letech 2010 a 2013 vznikla dvojice filmů, která věrnosti měla tolik asi jako šafránu a úspěšná byla tak moc, že plány na kompletní adaptaci kompletní tehdy pětidílné knížní série rychle vzaly za své. Dost nelichotivě se k těmto dvěma adaptacím vyjádřil také tvůrce knižní předlohy Rick Riordan, který tehdy projevil zájem, aby došlo na další adaptaci, na které se on sám bude moci podílet a tvůrci si budou brát jeho rady k srdci. K tomu nakonec došlo u seriálové adaptace od Disney+, na které se Riordan osobně podílel, měl finální slovo u castingu jednotlivých postav a jednoduše se dalo tak nějak očekávat, že seriál potěší všechny, které filmové adaptace dvakrát nepotěšily. A první dvě epizody seriálu naznačují, že tomu tak skutečně je. Zapojení Riordana je skutečně cítit. Stačí si jenom hrubě vzpomenout na první dílu s podtitulem Zloděj blesku a seriálu se zatím daří být skutečně velmi věrný. Za pochodu se tak snadno vyjeví pocity typu „takhle jsem si to představoval“ nebo „i have very good feeling about this“. Řecké mýty tak v seriálovém Percy Jacksonovi opravdu ožívají, dětští herci odpovídají věku svých postav a knih a především jsou naštěstí všechny ústřední dětští herci sympatičtí. Walker Scobell je castingová trefa, která zvládá prodat hned několik stránek Percyho Jacksona. Zvládá být zábavný, prodat tak trochu nestabilní Percyho stránku, zároveň v pravý moment vyvolat pocit, že je skutečně odvážným hrdinou. Jestli má zrovna on seriál táhnout minimálně další čtyři série, castingové vedení a Riordan tu určitě neudělalo chybu. Stejně tak se zatím zdá, že jsou ideální volby Aryan Simhadri jako Grover Underwood, Leah Jeffries jako Annabeth Chase nebo Charlie Bushell jako Luke Castellan. Z dospělých herců poté zaujmou především Glynn Turman jako Chiron a především Jason Mantzoukas jako pan D, který po jedné epizodě zvládá prodat zábavnost pana D z knih. Jde o první dvě epizody, které zvládají adaptovat pouze zhruba jednu třetinu první knihy (zhruba 8 a půl kapitol), kdy je úvod knihy ve dvou kapitolách schopně zhuštěn, konfrontace s minotaurem zvládne být dostatečně intenzivní a působivá, stejně tak ve finále funguje boj o vlajku a v podstatě každý stěžejní emocionální moment epizody. Rozjezd je to více nežli slušný, režisér prvních dvou epizod, James Bobin, zvládá pracovat s dobrodružnou stránku, humornějšími momenty a působí dojmem, že má v rámci možností vše tak nějak pod kontrolou. První dvě epizody toho v prozatím ukazují pořád tak trochu málo a někdy jsou vidět limity seriálového formátu i přes fakt, že každá epizoda seriálu měla mít rozpočet mezi 12-15 miliony dolarů. První dvě epizody seriálu nejsou perfektní, pokud je ovšem jejich cíl nalákat, svou misi jasně splnily. Předchozí filmové adaptace si šlo svým způsobem užít, s dílem Riordana ovšem měly pramálo společné. Seriál je na tom po 2 epizodách mnohem lépe, kdy jde za největší klad skutečně považovat to, že magie z knižních stránek víceméně zvládá ožívat. A nestačí než doufat, že podobné pocity vyvolá i zbylých 6 epizod první série. PS: Ústřední hudební motiv Bera McCrearyho je skvělý. (21.12.2023) (menej) (viac)

Populární knižní série Percy Jackson a Olympané se již jedné adaptace dočkala. V letech 2010 a 2013 vznikla dvojice filmů, která věrnosti měla tolik asi jako šafránu a úspěšná byla tak moc, že plány na kompletní adaptaci kompletní tehdy pětidílné knížní série rychle vzaly za své. Dost nelichotivě se k těmto dvěma adaptacím vyjádřil také tvůrce knižní předlohy Rick Riordan, který tehdy projevil zájem, aby došlo na další adaptaci, na které se on sám bude moci podílet a tvůrci si budou brát jeho rady k srdci. K tomu nakonec došlo u seriálové adaptace od Disney+, na které se Riordan osobně podílel, měl finální slovo u castingu jednotlivých postav a jednoduše se dalo tak nějak očekávat, že seriál potěší všechny, které filmové adaptace dvakrát nepotěšily. A první dvě epizody seriálu naznačují, že tomu tak skutečně je. Zapojení Riordana je skutečně cítit. Stačí si jenom hrubě vzpomenout na první dílu s podtitulem Zloděj blesku a seriálu se zatím daří být skutečně velmi věrný. Za pochodu se tak snadno vyjeví pocity typu „takhle jsem si to představoval“ nebo „i have very good feeling about this“. Řecké mýty tak v seriálovém Percy Jacksonovi opravdu ožívají, dětští herci odpovídají věku svých postav a knih a především jsou naštěstí všechny ústřední dětští herci sympatičtí. Walker Scobell je castingová trefa, která zvládá prodat hned několik stránek Percyho Jacksona. Zvládá být zábavný, prodat tak trochu nestabilní Percyho stránku, zároveň v pravý moment vyvolat pocit, že je skutečně odvážným hrdinou. Jestli má zrovna on seriál táhnout minimálně další čtyři série, castingové vedení a Riordan tu určitě neudělalo chybu. Stejně tak se zatím zdá, že jsou ideální volby Aryan Simhadri jako Grover Underwood, Leah Jeffries jako Annabeth Chase nebo Charlie Bushell jako Luke Castellan. Z dospělých herců poté zaujmou především Glynn Turman jako Chiron a především Jason Mantzoukas jako pan D, který po jedné epizodě zvládá prodat zábavnost pana D z knih. Jde o první dvě epizody, které zvládají adaptovat pouze zhruba jednu třetinu první knihy (zhruba 8 a půl kapitol), kdy je úvod knihy ve dvou kapitolách schopně zhuštěn, konfrontace s minotaurem zvládne být dostatečně intenzivní a působivá, stejně tak ve finále funguje boj o vlajku a v podstatě každý stěžejní emocionální moment epizody. Rozjezd je to více nežli slušný, režisér prvních dvou epizod, James Bobin, zvládá pracovat s dobrodružnou stránku, humornějšími momenty a působí dojmem, že má v rámci možností vše tak nějak pod kontrolou. První dvě epizody toho v prozatím ukazují pořád tak trochu málo a někdy jsou vidět limity seriálového formátu i přes fakt, že každá epizoda seriálu měla mít rozpočet mezi 12-15 miliony dolarů. První dvě epizody seriálu nejsou perfektní, pokud je ovšem jejich cíl nalákat, svou misi jasně splnily. Předchozí filmové adaptace si šlo svým způsobem užít, s dílem Riordana ovšem měly pramálo společné. Seriál je na tom po 2 epizodách mnohem lépe, kdy jde za největší klad skutečně považovat to, že magie z knižních stránek víceméně zvládá ožívat. A nestačí než doufat, že podobné pocity vyvolá i zbylých 6 epizod první série. PS: Ústřední hudební motiv Bera McCrearyho je skvělý. (21.12.2023) (menej) (viac)

Dvoudílný start seriálu Percy Jackson a Olympané si našel své diváky, slušný start ve sledovanosti (za 6 dnů globálně přes 13,3 milionů) by mohl naznačit, že se seriál dožije adaptování kompletní knižní série, přeci jen ovšem došlo na pár negativních slovíček. Například fakt, že to celé chvílemi vypadá až příliš lacině a že to rozhodně nebude ta nejlepší young-adult adaptace. Třetí epizoda v režii Anderse Engströma poté nutně nemusí zavřít všem nevěřícím Tomášům, minimálně pár by ovšem mohla. První dvě epizody nevyhnutelně sloužily jako uvedení do světa (i proto se vlastně hodilo, že k jejich vypuštění došlo naráz), v 3. epizodě definitivně dochází na ústřední výpravu za odhalením zloděje Diova blesku. A začíná to vypadat, že Rick Riordan skutečně výrazně pracoval na této adaptaci a stránky knížek tak přímo doslova cestují na plátno. Ne nutně doslovně (omezený rozpočet je znám především v absenci jedné potencionálně působivé akční scény), ukazuje se ovšem, že jeho iniciativa v castingu přinesla své ovoce. Casting jednolitlivých dětských herců všem možná nemusí sedět a především vůči Leah Jeffries v roli Annabeth (Alexandra Daddario pořád zanechala doslova velký stín/stíny?!) se snesla vlna kritiky. Jenomže se ukazuje, že je ústřední trojice výtečnou trefou a to především díky faktu, že mezi nimi funguje chemie. Stačí si vzpomenout na sérii Harry Potter a chemii mezi Danielem Radcliffem, Rupertem Grintem a Emmou Watson. Právě ta byla pro celou sérii stěžejní a bylo jasné, že něco klíčového potřebuje i seriálový Percy Jackson. A přesně to se povedlo. Walker Scobell je pořád castingová trefa jako titulní hrdina a už nyní nevyhnutelně musí vystrkovat své hrdinské růžky. Do konce 5. série bude radost sledovat jeho postupný vývoj. Do velké míry potěší i práce s Medusou v podání Jessica Parker Kennedy. Sbohem sadistickému podaní Umy Thurman v první filmové adaptaci, tohle podání je přeci jen komplexnější. Tvůrci přiznaně více čerpali z řecké mytologie, kde má Medusa tragičtější příběh. Díky Poseidonovi se stala v podstatě obětí znásilnění, má tragickou minulost provázanou s Poseidonem i Athénou a i proto má setkání s jejími dětmi svou dohru. Sama manželka Ricka Riordana, Rebecca, prohlásila, že úsilím byla snaha o to, aby podání Medusy nemělo patriarchální čočku. Už v 1. epizodě se ostatně mluví o tom, že kdo vypadá jako monstrum, nutně nemusí být monstrum.  S postavou Medusy tak tato epizoda pracuje nosně. Každá řecká mytologie má různá verze a různé pojetí, Medusa sama vypraví verzi, kde jsou Athéna a Poseidon opovrženíhodní. Fakt, že zrovna Percy a Annabeth nemají se svými rodiči největší pouto poté hraje v její prospěch, kdy je zdánlivě snadné v dětech vybudovat pochybnost, vyvolávat pochybnosti v je samé navzájem a ukazuje se, že se touto zápletkou s knihy pracuje trochu zajímavějším a komplexnějším způsobem. Je to pořád především young-adult a tak nikdy nepadnou pravé zmínky o patriarchálních vlastnostech, sexuálním napadení a faktu, že by se Medusa dala klidně řadit k hnutí Me Too. Přeci jen jsou tam ovšem drobné náznaky, které jí skutečně dělají komplexnější a více nežli pouhým monstrem.  Funguje i celé vyvrcholení linky (seriál si víceméně drží věrnost i přes drobné úprky), náznaky k budoucnosti (tvůrci mají přeci jen výhodu, že moc dobře vědí, kam se příběh posune - Rick Riordan není George R. R. Martin) a představení jednoho z nejsympatičtějších bohů z knižní série. Bylo by pošetilé hned tvrdit, že je Percy Jackson a Olympané vrcholem aktuální seriálové nabídky(byť jen ve své kategorii), rozhodně má ovšem po 3 dílech výrazný potenciál. Nestačí jen doufat, že o něj v příštích týdnech zázrakem rázem nepřijde.... (27.12.2023) (menej) (viac)

Ať už si dvojice filmů Percy Jackson zvládla nějaké fanoušky najít, pro znalce knihy šlo přeci jen o dost horkou sprchu. Autor knižní série Percy Jackson a Olympané, Rick Riordan, i proto dopředu sliboval, že seriálová adaptace bude do velké míry reparátem, který bude mnohem věrnější a představí mnoho aspektů, které ve filmových adaptacích chyběly. Mezi ně poté zcela určitě patří i přítomnost Aréa, boha války. Pořád se sice pohybujeme v oblasti seriálu s televizním rozpočtem a proto se tak nemohou plnit ty největší sny (Arés v podání Toma Hardyho by sice byl správně toxicky maskulinní, ale také pořádně drahý), Adam Copeland, známý také jako wrestler Edge, je ovšem vlastně ve finále tou ideální volbou. Režijní povinnosti u 5. epizody převzala Jet Wilkinson a seriál naznačuje, že se snaží o to, co preferuje celé pojetí seriálu. „Víme, jak se vyvrbí události celé série, víme, jaké vztahy postavy budou mít a jak budou důležité, můžeme naznačovat a vše pořádně budovat.“ I srdcem této epizody je tak vztah mezi Percym a Annabeth, chytře je poté zapojena i přítomnost boha, který v knižní předloze chybí. Kdo se alespoň trochu vyzná v řecké mytologii, zcela jistě ví, že obětí jednoho z nejtragičtějších příběhů je bůh ohně a kovu Héfaistos. Do role byl obsazen Timothy Omundson, který pár let nazpátek prodělal mrtvici, která mu způsobila následky v oblasti chození. Do role Hefáista by tak zvolen nejen herec, který osobně trpí nějakým handicapem, ale zároveň je nejen díky jeho komplikovanému vztahu s bratrem Árem do této epizody chytře zapojen. Héfaistos je přesným protikladem svého bratra (ať už řecká mytologie počítá s variantou, že se Héra oplodnila sama) a i v drobných náznacích je to poznat na jeho charakteru. Obešla by se jedná sekvence bez písně „What is Love“ od Haddaway? Zcela určitě ano. Průběh celé pasáže ve vodním parku je ovšem oproti knižní předloze dost možná zajímavější a komplexnější, kdy se před mechanickými pavouky upřednostňuje něco zcela jiného. A vlastně nejen chytře, ale i funkčně emotivně. Adam Copeland možná není Tom Hardy, přesto na Arése ovšem pasuje. Nejen při jeho nástupu (oči jsou dost možná přijatelně normálnější oproti knižní předloze a to nejen při přihlédnutí k menším nákladům), ale i v moment, kdy se projevuje jeho nevyzpytatelná povaha, kdy je snadné Arése zaujmout v moment, kdy člověk ví, jak na něj. I proto jsou zábavné konfrontace mezi ním a Groverem (které jsou opět přidanou hodnotou seriálové adaptace), tvůrci navíc opět mohou těžit z toho, že moc dobře ví, co přijde příště. Jak výkon známého wrestlera mohl vyvolávat obavy, ve finále je naprosto v pohodě. Seriál přeci jen postupně vypadá dražším a dražším způsobem, přesto se chvílemi pořád vyvolává pocit, že rozpočet není natahovací. Znalce knižní předlohy (bez přihlédnutí k mnoha větším či menším změnám) ovšem výsledek pořád rozhodně nemůže urazit. Právě zapojení Hefáista a a větší emocionální nálož při sekvenci ve vodním světě jsou největší přidané hodnoty této epizody, kdy navíc Arés v momentech své zuřivosti zvládá vyvolat respekt, což také bude patřit mezi důležité aspekty události budoucích. I po páté epizodě tak seriál prozatím dál splňuje nějaké ty základní předpoklady a snad se nastavená kvalita zvládne udržet i po dobu zbylých 3 epizod.... (10.01.2024) (menej) (viac)

Jestli nějací bohové patří v knižní sérii Percy Jackson a Olympané mezi ty sympatičtější, zcela jistě jde mezi ně zařadit Herma, boha zlodějů a ochránce poutníků. Nejenom díky komplexnímu vztahu s jeho synem Lukem Castellanem, který z Lukea dělá jednu z nejzajímavějších postav celé knižní série. Tvůrci poté opět mají výhodu v tom, že přesně vědí, jak se bude děj celé knižní série vyvíjet. I když se tak Hermes s Percym setká v knihách až v druhém filmu s názvem Moře nestvůr, seriál se rozhodl zasadit ho již do událostí Zloděje blesku. Nejde o první změnu, kterou seriál provedl, jde ovšem o jednu z těch změn, která přináší to správné ovoce. Lin-Manuel Miranda je v roli Herma trefou do černého. Hermes je tak pojat jako pohodář, který ovšem při zmínce o svém synovi projeví emoce a lásku, kterou ke svému synovi cítí i přes překážky, které je od sebe rozdělily. Hermes ještě sehraje svou roli v příběhu a Lin-Manuel Miranda si obsazení do stěžejní role zvládl obhájit. Především proto, že i tentokrát dodává scénář adaptaci dodatečné vrstvy (na scénáři se pořád podílí Rick Riordan a jakožto autor předlohy moc dobře ví, která přidaná hodnota dává smysl) a snadno vybízí k očekávání ohledně toho, co ještě přijde.  Režisérka Jet Wilkinson tak po Aréovi a Hefaistovi představila třetího stěžejního olympijského boha, zároveň se opět projevuje jako schopná řemeslnice Ty pravé scény mají ten emocionální náboj, limity televizních rozpočtu jsou vidět čím dál tím více minimálně (ukázka na 7. epizodu vyvolává velká očekávání) a především potěší design kasina Lotus, které sází na růžovou, kdy to celé dává smysl k tomu, že jsou lotosové květy... bingo - růžové.  I při snaze o pohled neznalce předloh se musí ocenit, že se tvůrcům daří budovat napětí, s divákem si chvílemi pohrávat a i přes kompromisy se alespoň snažit věrností dodržet knihy. Jestli se u filmové adaptace Zloděje blesku nějaká pasáž dostala obzvlášť kritiky, bylo to celé zpracování pobývání ústřední trojice v záhadném kasinu/hotelu. Televizní zpracování nejen přidává zajímavou konfrontaci s Hermem a zajímavou práci i se samotným Groverem, ale především vyvolává dojem, že jde po dramaturgické stránce o mnohem šikovnější zpracování. Problémem totiž nikdy nemusí být částečný odklon od knižní předlohy v moment, kdy odklon dává smysl v rámci audiovizuálního díla a přitom vyloženě nepoplive pointu dané části. Tvůrci totiž mají pořád přeci jen výhodu v tom, že jsou znalci události budoucích, mají na palubě samotného Riordana a ten sám může radit s tím, jak vypilovat jeho předlohu.  Tato spolupráce ostatně doposud přináší ten zábavný seriál, který naplno čerpá z potenciálu knihy. Knihy dost možná přeci jen sází na humor o krapet více, jeho omezení ovšem v seriálové podobě nedělá problém. Naopak potěší, že se i přes menší odklony k humoru pořád především usiluje o nějaký vývoj postav či nástřel těch nových, o síle citových pout, především navíc pracuje s komplexními vztahy mezi bohy a jejich potomky, vše to totiž sehraje ještě důležitou roli. A neuškodí si to celé vybudovat už na samotném počátku.... (17.01.2024) (menej) (viac)

Jistě, tato epizoda není perfektní. Potenciál střetu s Procrustesem je v podstatě zahrabán pod koberec (Julian Richings už ve filmovém Percy Jackson a Zloděj blesku ztvárnil Charóna), Hádes v podání Jaye Duplasee evokuje spíše Háda v podání Stevea Coogana z filmové adaptace nežli knižní předlohy a Charón nemá italský oblek šitý na míru! Režisér Anders Engström se ovšem po třetí a čtvrté epizodě vrátil na režijní židli a opět dávkuje to nejstěženější - emoce!   Sedmá epizoda má nejblíže k stěžejnímu prvku celé knižní série - komediálnímu nádechu. Design podsvětí je zajímavý, nejvíce ovšem potěší působivě vypadající CGI Kerberos. Jedna z nejpůsobivějších postav z Řecké mytologie se po absenci ve filmové adaptaci představuje v celé své kráse a je jednoduše k sežrání (jestli takhle bude vypadat Chloupek v chystaném seriálovém Harry Potterovi, není důvod ke stížnostem). Je to sice velký tříhlavý pes, který kdekoho může smlsnout jako malinu, povahově jde ovšem pořád o psa. I proto je konfrontace s ním chvílemi napínavá, chvílemi ovšem vyloženě zábavná.  Výraznější odklony od předlohy jsou na pováženou a Rick Riordan, tvůrce knižní předlohy, se na seriálu sám aktivně podílí a nejspíš sám musí dobře vědět, proč se v seriálu děje to, co se v něm děje. Tím, že jsou postavy mnohem znalejší v řecké mytologii se tak možná vytrácí krapet záhadné atmosféry, zároveň to ovšem pořád dává smysl především při zamyšlení, že jedním z členů trojice je dcera Athény! A ta není bohyně moudrosti pro srandu králíkům! Jeden stěžejní moment byl už v předcházející epizodě změněn a i když ve finále působí krapet navíc, vlastně funguje, protože to rázem působí, že je přeci jen o trochu více něco v sázce. Seriál navíc těží z faktu, že i když je předloha psaná v ich-formě, seriál může zobrazit momenty, kterých samotný Percy Jackson nebyl svědkem. A i proto závěr epizody nabízí jeden silný emocionální moment, který kniha z logických důvodů postrádá. A jde přesně o ten přídavek, který dává smysl. Hádes v podání Jaya Duplasse možná není tou největší trefou. Přesto je ve svém ztvárnění Háda fajn, kdy je navíc více vykreslen neutrálně po vzoru knihy. Ať už se na to chce člověk dívat jakkoliv, už v samotné Řecké mytologii je Hádes do velké míry tragickou postavou. A jak Steve Coogan ve filmové adaptaci spíše šel pojetím chladnokrevného záporáka, Hádes v podání Duplasse připomíná toho knižního, který konflikt bohů vyloženě nechce. Seriál sice na rozdíl od knihy nevykresluje jeho motivy tak propracovaněji (bude na to čas snad někdy příště?) a podsvětí díky tomu není pojato tak komplexně. Především dost možná i proto, že se v sedmé epizodě předběžně krapet propálí jeden menší zvrat z knižní předlohy. Opět se ovšem vlastně nedá vysvětlovat, proč by mělo jít o motivaci k tomu si z toho momentu trhat obočí. Horkokrevní fanoušci vždy usilovně bojují za svá díla, kdy se následně ,,ochranou´´ své víry stavají spíše nechtěným zlem (toxická komunita Star Wars, Zacka Snydera nebo víceméně poslední roky u Marvelu). Seriálový Percy Jackson a Olympané nikdy neměl být 100% věrnou adaptací, odklony od předlohy poté chvílemi dávají větší, někdy zase menší smysl. Je to ovšem pořád Rick Riordan, který vytvořil jeden z nejvíce fascinujících fiktivních světů 21. století. A i proto by měl právě od svých takzvaných věrných fanoušků dostat důvěru, že přesně ví, co dělá. Především nejen díky faktu, že závěr skutečně skrývá moment s neskutečně přidanou hodnotou, ale také díky faktu, že nevyhnutelný cliffhanger naznačí, že by minimálně finále mohlo uspokojit i ty, které zatím vůči seriálové adaptaci spíše vrčí.... (24.01.2024) (menej) (viac)

Režie prvních dvou epizod seriálu Percy Jacskon a Olympané se možná chopil James Bobin, zbytek epizod ovšem zůstal na starost Andersovi Engströmovi a Jet Wilkson. Na druhou zmíněnou po režii páté a šesté epizody také připadla zodpovědnost zrealizovat finále. Vyvrcholení 1. série, zakončení prvního velkého příběhu Percyho Jacksona, který otevírá dveře k dalším příběhům. A výsledek se povedl. Osmá epizoda nevyhnutelně navazuje na závěr předchozí série a nevyhnutelný souboj s Árem v podání Adama Copelanda. Už na samotném počátku se poté ukazuje, že jsou klíčové flashbacky zasazené do období 2. epizody, kdy dostává výraznější prostor Lukea Castellana v podání Charlieho Bushnella. Luke je dost možná nejzajímavější postavou s knihy, jeho dynamika s Percym stojí za to, i tady se navíc projevuje, že je za seriálem zodpovědný Rick Riordan, autor předlohy. Vztah mezi Percym a Lukem díky tomu dostává nové vrstvy, Bushnell se poté především projeví jako castingová trefa do důležité role v budoucích sériích. Luke je především zdánlivě popsán méně černobílé, o to více náhle působí práce s jeho postavou zajímavěji. Samotný souboj s Árem nutně nemusí dostat očekáváním, důležité je, že funguje. Z boje bratranců díly tomu sálá energie, především se projeví klíčové propojení s Percyho původem, náhle se ukáže, že trefou do černého je i obsazení Tobyho Stephense do role Poseidona. Nejen, že Stephens typově odpovídá Scobellovi, zároveň se i s postavou Poseidona skrze jeden klíčový moment pracuje na více emocionální rovině. Fanoušci mají zcela jistě právo brblat na to, že Disney+ nerealizovalo předlohu 50:50, ty nejvýraznější úpravy ovšem pořád zvládají působit dojmem, že mají smysl. Olymp vypadá fantasticky, kdy to působí jakoby přímo vypadl ze stránek knih a skutečně působí jako snové město v oblacích. Lance Reddick poté stihl před svou smrtí ztvárnit Dia alespoň v 1. sérii Percyho Jacksona a Olympanů, v rámci jedné jediné scény poté dokazuje, že to bude mít jakákoliv náhrada těžké. Už v rámci jedné scény totiž Reddick zvládl zanechat jako Zeus silný dojem. Čiší z něj autorita, respekt a působí přesně jakoby vypadl ze stránek knih. Tato epizoda je ostatně Reddickovi věnovaná, kdy tvůrci přišli o naprostou castingovou trefu. Reddick totiž dokázal ztvárnit Dia, který se snaží všechny přesvědčit o tom, že má vše pod kontrolou, zároveň z něj ovšem na jednu stranu doutná forma strachu. Reddick se jako Zeus zvládl předvést v excelentní formě, zamrzí ovšem, že je to zároveň naposledy, kdy se jako Zeus objevil.  Dramaturgicky není finále pořád na 100% nejpevnější. Finále může působit krapet zkratkovitě, celkem stěžejní moment v knize je v seriálu po vzoru filmové adaptace degradován na po-titulkovou scénu a chvílemi to pořád chtě nechtě vyvolává pocit, že bude mít rozpočet na nadcházející série být značně vyšší, protože produkční limity pořád sem tam vyčuhují. Přes to vše je ovšem finále silné. Nejen díky várce emocí, ale především díky faktu, že tvůrci mají pořád výhodu více budovat přicházející hrozbu, která funguje nejen díky přesvědčivému výkonu Reddicka.  Ani závěr 1. série seriálu Percy Jackson a Olympané tak nevyvolává pocit, že je seriálová adaptace dokonalá, přesto je velmi povedená, nadále se daří rozšiřovat svět, pracovat s postavami (jedna silná scéna s ústředním triem potvrdí, proč je vzájemná chemie tolik důležitá) a přes všechny ty menší či větší odklony jde pořád o duchovně věrnou adaptaci, která zvládá i ve finále to nejdůležitější - přenést kouzlo Riordanovy literární tvorby do podoby seriálu. I proto se snadno vyvolávají naděje v to, aby Disney+ neucuklo a i díky výtečné sledovanosti rychle objednalo realizaci 2. série. Jestli 1. série něco zvládla, nebylo to jenom vyvolání zvědavosti, ale především vyvolání důvěry, že je adaptování celé knižní série (a potencionálně celého propojeného světa) v těch správných rukách.... (31.01.2024) (menej) (viac)