Vojna bohov

Stylový záporák, sexy princezna a samozřejmě talentovaný prosťáček s těmi nej. úmysly. Ano, správně. K mému obrovskému údivu mají Immortals narozdíl od novodobých Titánů všechno, co by měla moderní pohádka pro dospělé(?) mít. Před čím ale musím vážně smeknout, jsou skvěle nasnímané slow motion bitky, které tu narozdíl od druhého Sherlocka nerušily děj a byly tak více než vítané. Jojo, takovým filmům plátno sluší - 75%. (16.02.2012)

Konečně někdo podal důkaz, že Olymp a šatna homosexuálních modelů předvádějících pánské spodní prádlo mají hodně společného.. Řecká mytologie něžně znásilněna podmanivým Indem za dohledu slintajících amerických producentů. Tato skutečnost by mi nevadila, vždyť i Snyder ji ojel bez jakýchkoliv skrupulí, ale člověk měl celou dobu pocit, že už všechno někde viděl, či slyšel a působivý vizuál pak vakuum epičnosti obaluje marně. Koukám, že spousta uživatelů by ráda zbavila Freidu Pinto věšteckých schopností, ale já jim, dopíjejíc zrovinka svého kolumbijského turka, předpovídám drtivý neúspěch.. (28.12.2011)

DUŠE VŠECH LIDÍ JSOU NESMRTELNÉ. ALE DUŠE VŠECH DOBRÝCH LIDÍ JSOU NESMRTELNÉ A BOŽSKÉ..... /// Solidní triky a super zvuk (se zeptej sousedů...), působivej vizuál – včetně lehce drsňáckých ,,gore“ záběrů, vykonstruovaná akce a duchaplná prázdnota. Fanoušci ,,palicí do rozkroku“ budou obdivovat spravedlivýho krále M. Rourka a budou se bavit nad silnejma, bájnejma a moudrejma řečma mezi akčníma obrázkama z třístovky mixnutých Spartakem (tím z písku). Jinak je to samozřejmě pičovina, která má ke smysluplnosti stejně daleko, jako ...Iveta Bartošová k normálnosti. Ale... koho to sere, že? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se poradit Řekům, jak vyčistit ten jejich Olymp. 2.) Vzrušuje mě krev, báje (a pověsti) a ukájím se nad bohyní. 3.) V Barbarovi (Conanovi) bylo málo krve, ve Spartakovi zase málo bohů. 4.) Thx za titule ,,xtomas252“ a ,,johnny.ka“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ne (22.02.2012)

Klíč k tomuhle filmu se jmenuje Caravaggio, z něhož film čerpá co do stylu i co do postav. Jednak se tu očividně pracuje s velmi vysokým kontrastem mezi světlem a tmou, pro něhož se vžil termín šerosvit. Ten dává scénám dynamiku i určitý vznešený patos. Film jde ale místy mnohem dál, poněvadž v některých scénách žene šerosvit do extrému a nechává je docela bez osvětlení, jak je zřejmé třeba na začátku v táboře Hyperiona, kam zavítá zrádce Lysander, nebo při závěrečném rozhovoru Hyperiona a Thésea před bitvou, jimž není vidět vůbec do obličeje. Když si to srovnáme s prvním Kmotrem, kde kameraman Gordon Willis zhruba v deseti procentech času zajistil, že nevidíme Brandonovi do očí, a to tím, že eliminoval boční/doplňkové světlo, které tyto tmavá místa okolo očí vykrývá, tak je zřejmé, že Válka Bohů, kde je obraz místy ponořen do tmy úplně, představuje oproti Kmotrovi ještě radikálnější a drzejší porušení pravidel. Což samozřejmě nelze než kvitovat. Opakem tohoto přístupu nacházíme v televizi, kde je téměř povinnou normou, že každá plocha, byť zcela nevýznamná kdesi v odlehlém rohu, je zasvícená. Na druhou stranu je třeba přiznat, že u Kmotra šlo o záměrnou snahu ponoukat diváky k tomu, aby přemýšleli, co se odehrává Brandonovi zrovna v hlavě, kdežto zde máme co do činění hodně s efektem. Válka Bohů ale nenavazuje na Caravaggia jenom stylem, ale i postavami, jelikož italský mistr byl znám jako člověk, který maloval prosté lidi své doby bez jakéhokoliv přikrašlování, jednou mu třeba jako předobraz k obrazu Smrt Panny Marie posloužila děvka, a v tomhle filmu máme víceméně totéž, poněvadž ty postavy, ať bozi, polobozi či lidé, jsou nedokonalé, chybující a můžeme říct i trochu zabedněné. Třeba takový Théseus (-spoiler-) neodvrátí smrt matky, luk mu seberou přímo před nosem, nezabrání ani vypuštění titánů, a nebýt bohů, tak ho zavalí šutry. Vrcholem je pak jeho hrdinský proslov před bojem, který je spíše k smíchu a má daleko od podobných projevů z Troji nebo Třístovky, ovšem všechno to je záměr, jelikož hlavní myšlenka filmu spočívá zjevně v tom, že skutečnost za velkými legendami často velmi zaostává. Aby to Tarsem Singh patřičně ukázal a zdůraznil, naložil s antickou mytologii stejně jako Caravaggio s Biblí – po svým a dosti svévolně, ale ve výsledku o to lépe. Natočil boží film o polo/bozích, kteří nebyli tak docela božští. (21.02.2012)

Posadnutosť bizarnou formou, v mene ktorej bol obsah obetovaný bohom. Obrazový gýč a všadeprítomná neznesiteľná vyčačkanosť otravovala. Príliš prehnaná štýlovosť, nezaujímavé postavy a dej. Akčné scény sú však natočené dobre a ku koncu majú potrebnú razantnosť a príjemnú brutalitu. Od mojej celkovej spokojnosti to má ale bohužiaľ ďaleko. (06.04.2012)