Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Mysteriózny
  • Horor

Posledné recenzie (3 213)

plagát

Lucy (2014) 

„Bez času neexistujem.“  Říkal jsem si, že si Luc Besson tropí z diváka totální srandu, když předhazuje děj plný šílených zvratů až absence logiky a navrch kombinuje akční „béčko“ s prostřihy na přírodopisný dokument a přednášky o lidském mozku. Jenže záhy jsem si uvědomil, že stejnou srandu, jakou má režisér ze svého diváka, nabývám z jeho filmu i já... a že jsme se tím ocitli zřejmě na jedné vlně, protože jsem se bavil od začátku do konce! Lucy jsem si užil jako skvělou parodii, která míchala žánry, stejně jako Evropu s Asií, dělala si srandu z akčních i artových filmů a nejednou mě hlasitě rozesmála, aby mě přesto napínala a přesto uzemnila (byť vcelku absurdně vyvozenými) myšlenkami na témata existence člověka, také fascinovala svými triky a šílenými nápady. Klidně přeskočí z brutální akce do vědeckého výkladu o lidských buňkách a mozku, z francouzské policie k čínským mafiánům, kteří protože jsou bojovníci z Východní Asie, tak zde v jedné scéně i létají(!)... jenže ona ta Lucy mě k závěru i dostala ještě víc, když za stále rychleji gradovaného vyvrcholení spojila a vypointovala i některé zdánlivě nesouvisející motivy či WTF bizarní paralely z úvodu filmu, že jsem zíral. Scarlett jako superžena výborná, celkově tato nespoutaná jízda s postupně očekávanou gradaci až na 100% nadmíru zábavná a setkání Lucy s Lucy k závěru fenomenální... [85%]

plagát

Tvár v okne (1963) 

„Nijaký predpis mi nezakazuje hrať na trubku.“ / „A poznáte predpis, ktorý by to doporučoval?“ :o) První povídka mě oslovila osobitým nádechem své doby, silnou lyrickou atmosférou ve svém závěru a hlavně zajímavou konfrontací naplněnými dialogy mezi soudním prokutárotem a předsedou města či ředitelem školy. Scéna, kde se dva znich během dialogu v chůzi, s dělícím plotem mezi nimi, pozastavují nad dírou v plotě a místními delikventi, zatímco jenom díky této díře si mohou před rozloučením hned dvakrát(!) podat ruky, zavání až absurdní satirou. Přesto mě první povídka o žalobci až tolik nenadchla a k mým silným dojmům více přispěly až následující dvě, jak s citem rozehrány nemocniční, advokátské i politické povídánky s pacientem v podání Zdeňka Štěpánka, tak hned dva spojené příběhy dvou manželských dvojic v protikladných fázích života, kde dominuje Ladislav Pešek v postavě soudce. Všechny tři povídky pojí výrazná postava muže soudní profese, kterého však výrazně poznáváme i mimo pracovní náplň (ve druhé povídce dokonce jen mimo soudní prostředí), poslední však působivě přímo gradovala paralely mezi pracovním a soukromým životem Peškovy postavy, pokud jde o záležitost ve věcech manželství a rozvodu. Velmi pěkně se tu rovněž pracovalo s prvkem fotografií, které od archivních ukázek v oblíbené krabičce až po dvě aktuální momentky dotvořily posmutnělé, leč intenzivní završení jednoho příběhu. K tvorbě Petra Solana jsem se tímto vrátil po dlouhé době a rozhodně mě, i se skvělými herci a výbornou atmosférou, oslovil dalším šedesátkovým počinem. [85%]

plagát

Slečna Julie (1969) (divadelný záznam) 

Cože? Finské drama s Luďkem Munzarem? – zíral jsem nevěřícně na hlavičku filmu, který před pár dny vytáhli na ČT art. Luděk Munzar je dlouhodobě mým oblíbeným hercem a vůbec jsem neměl tušení, že někdy něco točil pro finskou televizi a ještě zajímavější byl fakt, že šlo o inscenaci hry, která se u nás pro zákaz téměř nehrála. Těšil jsem se hodně a zpočátku byl přes studiový charakter vyloženě nadšený, když jsem si potvrdil, že mě pan Munzar pořád dokáže naprosto přikovat svým výkonem k obrazovce, i v takto zapadlém snímku, ze scénáře se rýsovala celkem zábavná hříčka mezi mužem a ženou a byl jsem potěšen rovněž skvělou Janou Hlaváčovou, která však nakonec měla jen minimální prostor. Jenže ta Málková, ta Málková, která tu bůhvíproč byla obsazena do tak rozsáhlé titulní role... Ty její zmateně afektované a hysterický výlevy jsem už po 15ti minutách přestával snášet a přesto, jak hezky vypadá, mi celkem brzy kazila dojem z celé inscenace. Bohužel nenadchlo mě ani režijní pojetí, které pro vyvolání dynamiky začne šaškováním se židlemi po studiu a pokračuje vedením k vyjádřování emocí pomocí sklánění hlavy či rovnou pokládání půlky celého těla(!) na židle, na stoly, k závěru až padáním herců na zem. Chvíli jsem si myslel, že se těmito sklony snaží režisér snaží pomoct v již tak rozpačitém výkonu Málkové – i když tím to teprve vyznělo zoufaleji, ale když ke konci upadá hlavou na stůl zády k divákům i Munzar, který jinak přes drobné výkyvy povětšinou můj dojem pozvedal a často vnášel do atmosféry kus civilního projevu, to už jsem nestačil trapně zírat. S Grossmanovou stylizovanou režií jsme si značně nesedli a z dnešního pohledu budí ve mně místy rozpaky. [65%]

Posledné hodnotenia (3 918)

Lucy (2014)

26.05.2024

Tvár v okne (1963)

25.05.2024

Slečna Julie (1969) (divadelný záznam)

24.05.2024

Černý upír (1953)

23.05.2024

Nočná mora (2015)

23.05.2024

A pátý jezdec je Strach (1964)

22.05.2024

Mlčanie jahniat (1991)

21.05.2024

Transit Carlsbad (1966)

20.05.2024

Devět písní (2004)

odpad! 19.05.2024

Reklama

Posledný denníček (37)

Moje přeložené titulky k filmům (seznam)

2024

Smyk (Československo, 1960; Zbyněk Brynych) → český film, ale se spoustou cizojazyčných dialogů

Manilové lano [Manillaköysi] (Finsko, 1976; Veli-Matti Saikkonen)

Vysoká škola smíchu [Warai no daigaku] (Japonsko, 2004; Mamoru Hoši / Kóki Mitani)

Zločin v expresu [Compartiment tueurs] (Francie, 1965; Costa-Gavras)

Dva muži v Manhattanu [Deux hommes dans Manhattan] (Francie, 1959; Jean-Pierre Melville)

Nevinný [Al Baree'] (Egypt, 1986; Atef E-Taieb)

Dingo (Austrálie, 1991; Rolf de Heer)

2023

Vše na jednom místě [Alt på et bræt] (Dánsko, 1977; Gabriel Axel)

Detail [Nema-ye Nazdik] (Írán, 1990; Abbas Kiarostamí)

Bariéra [Barierata] (Bulharsko, 1979; Christo Christov)

Pokoj [Heya] (Japonsko, 1993; Šion Sono)

Robert a Robert [Robert et Robert] (Francie, 1978; Claude Lelouch)

2022

Optimisté [The Optimists of Nine Elms] (Velká Británie, 1973; Anthony Simmons)

Albatros [L'Albatros] (Francie, 1971; Jean-Pierre Mocky)

2021

Hřebec [L'Étalon] (Francie, 1970; Jean-Pierre Mocky)

Sólo [Solo] (Francie, 1970; Jean-Pierre Mocky)

Rubáš nemá žádné kapsy [Un linceul n'a pas de poches] (Francie, 1974; Jean-Pierre Mocky)

Velké zděšení [La Grande Frousse] (Francie, 1964; Jean-Pierre Mocky)

Šťastný Alexandr [Alexandre le bienheureux] (Francie, 1967; Yves Robert)

Kumpáni [Les Copains] (Francie, 1964; Yves Robert)

2020

Velcí mluvkové [Les grandes gueules] (Francie, 1965; Robert Enrico)

Doživotní renta [Le Viager] (Francie, 1972; Pierre Tchernia)

 

V případě zájmu o CZ titulky (příp. i filmů k nim) klidně napište soukromou zprávu. :-)

Moje přeložené titulky k filmům (seznam)