Frida
Frida
Réžia:
Julie TaymorKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Elliot GoldenthalHrajú:
Salma Hayek, Alfred Molina, Valeria Golino, Mía Maestro, Roger Rees, Diego Luna, Patricia Reyes Spíndola, Margarita Sanz, Geoffrey Rush, Amelia Zapata (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Pripravte sa na to, že táto žena by zviedla kohokoľvek. Strhujúci životný príbeh výstrednej mexickej maliarky Fridy Kahlo (Salma Hayek). Jej život bol ako búrka, plný radosti, ale aj smútku. Lásky, ale aj sklamaní. Milostných afér a samozrejme, čo by to bol za život bez fatálneho vzťahu s jej manželom Diegom Riverom (Alfred Molina). Navyše jej život nie je iba umenie. Stala sa známou aj vďaka politike, či sexuálnej revolúcii. Prvá polovica dvadsiateho storočia v Mexiku patrí tejto žene so všetkým, čo k tomu patrí. Mimoriadne úspešný film znamenal pre Salmu Hayek životnú úlohu, za ktorú si dokonca vyslúžila nomináciu na Oscara. Film zo šiestich nomináciami získal napokon dvoch Oscarov. Za najlepšiu hudbu a najlepšie masky. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (385)
Zatím nevýrazné režisérce Julie Taymor se podařilo nečekaně silně zachytit neobyčejný život Mexické malířky Fridy Kahlo. Prolínání mezi skutečným záběrem a malovaným obrazem je velice hezký nápad a vnáší to do filmu nenásilným způsobem aktuální obrazové téma, jenž vždy chytře ladí s následujícím záběrem. Stejně dobře mi bylo i u zpomalených záběrů které nádherně citlivou kamerou nasnímal Rodrigo Prieto. Nejdůležitější je však děj, a ten určitě nezklame, nebot život samotný nebyl pro Fridu procházka růžovým sadem. Opomínat by se neměl také přesvědčivý - a roli zcela oddaný výkon v podání Salmy Hayek, stejně jako hudební stránka filmu, jenž měl na starosti Elliot Goldenthal. ()
Stejně jako Frida místo zrcadla používala malířské plátno, využívá Julie Taymorová surrealistických obrazových koláží k autorské interpretaci probíhajícího děje (i duševního „neděje“). Možná to jsou jenom zbytečné perifráze, jejichž základní myšlenka bude stále stejně polopatická, ale i potom takto šikovnou hru na umění s radostí přijímám. Frida vyniká ve všech možných směrech – živelnou kamerou, rytmickou hudbou, dobovými kostýmy a samozřejmě pečlivým obsazením i těch nejmenších roliček. Veškerou pozornost mezi sebe nicméně právem dělí Alfred Molina a Salma Hayek. Její proměna z bezstarostné krásky v kulhavou (skoro)šeredu sužovanou vnitřními i vnějšími démony mě v jistém smyslu uchvacovala na celém filmu nejvíc. Rozumíte jejímu demonstrativnímu ostřihání vlasů, cítíte její bolest po nešťastném porodu a chápete proměny, kterými prochází její vztah k Diegovi. Nebýt občas košatých dialogů a ke konci přílišného nimrání se v politice, příliš bych neotálel s hodnocením nejvyšším. 85% Zajímavé komentáře: Desiree, Bebacek, genetique, cold, Kapybara ()
Soundtrack Elliot Goldenthal: 1. Benediction and Dream - Lila Downs [2:31] ,2. The Floating Bed [1:29] ,3. El Conejo - Los Cojolites [2:29] ,4. Paloma Negra - Chavela Vargas [3:17] ,5. Self-Portrait With Hair Down [1:09] ,6. Alcoba Azul - Lila Downs [1:36] ,7. Carabina 30/30 - El Poder Del Norte [2:43] ,8. Solo Tu [1:22] ,9. El Gusto - Trio Huasteco Caimanes De Tamuin [2:18] ,10. The Journey [2:56] ,11. El Antifaz - Liberacion [2:28] ,12. The Suicide of Dorothy Hale [0:48] ,13. La Cavalera [1:40] ,14. La Bruja - Salma Hayek/Los Vega [1:57] ,15. Portrait of Lupe [2:13] ,16. La Llorona - Chavela Vargas [2:22] ,17. Estrella Oscura - Lila Downs [1:48] ,18. Still Life [1:31] ,19. Viva La Vida - Trio/Marimberos [2:16] ,20. The Departure [2:13] ,21. Coyoacan and Variations [2:34] ,22. La Llorona - Lila Downs/Mariachi Juvenil De Tecalitlan [2:20] ,23. Burning Bed [1:08] ,24. Burn It Blue - Caetano Veloso/Lila Downs [5:28], ()
Emoce střídaly „prázdné“ scény, úžasné nápady zase rutinní pojetí. Jedno ale zůstalo po celou délku: výtečný výkon Salmy Hayek, která dosud „jen“ kroutila zadkem a špulila svoje mexické rty. Nelehká role, letitá posedlost dostat tenhle projekt na plátno, klobouk dolů. Neobyčejný osud vášnivé i nezávislé mexické malířky je naštěstí nad všemi těmi životopisnými nudnými povídačkami, které ani zdaleka nepřekročí obraz konkrétního lidského tvora, a jsou jen rutinním řetězením životních událostí. Frida má kromě výborných herců (vyčnívá ještě Alfred Molina coby charismatický nevěrník) i velmi nápaditou vizuální podobu, je sytě barevná, je pečlivě uchopená. Spokojenost. ()
Galéria (63)
Fotka © 2002 Miramax Films
Zaujímavosti (15)
- Alfred Molina pro roli Diega Rivery přibral 50 liber (asi 23 kilogramů). (PußyMagnet)
- Natáčanie filmu prebiehalo od apríla do júna 2001 na viacerých miestach v Mexiku. (MikaelSVK)
- V celém filmu byly digitálně upraveny barvy pomocí rozlišení 2K. (PußyMagnet)
Súvisiace novinky
Film Music Prague 2014
Americký skladatel Elliot Goldenthal, který je držitelem Oscara® za hudbu k filmu Frida, a britský skladatel Patrick Doyle, jež je autorem hudby k velkofilmům jako Thor, Harry Potter a Ohnivý pohár… (viac)
Není Kravitz jako Hendrix
Se životopisnými snímky se poslední dobou roztrhl přímo obrův pytel. Kinohity Frida, Walk the Line, Capote, Ray a starší neméně úspěšné Doors, Elvis Presley nebo Great Balls of Fire! se prostě musely… (viac)
Přiznám se bez mučení, že některým komentářům k tomuto filmu ne příliš rozumím. Je pravda, že v některých pasážích scénář i režie poněkud drhnou; stejně tak je ale pravda, že toto drhnutí ani v nejzranitelnějších momentech díla neklesá pod práh velkého umění. Klady filmu mnohonásobně přesahují jeho dílčí přešlapy. Životní příběh vynikající mexické komunistické malířky je strhující a burcující sám o sobě. V tomto případě se podařilo propojit přirozeně a spontánně ideu s ryzím, neopakovatelným uměleckým výrazem a mučednickým ženským životním údělem. Do necelých 47 let životní pouti nastřádala drobná mexická krasavice tolik, co by bohatě vyplnilo hned několik průměrných dlouhověkých životů. Životní láska s dalším gigantem světové malby Diego Riverou dala i tak bouřlivému životu další bouřlivý rozměr. Ne lesbické lásky - spíše objetí - , ne četné milostné avantýry, z nichž ta s Trockým nebyla pro Fridin život nepodstatnou, ale prolnutí tragického údělu mrzačky, velké umělkyně, tragické matky a ideové ženy spolu se zachycením neopakovatelné atmosféry Mexika té doby, Mexika Lázara Cárdenase, činí FRIDU, byť produkovanou americkou a kanadskou filmovou společností, filmem v pravdě mexickým. K tomu patří i barevná výraznost a doslovně malířské pojetí řady scén zejména v první části FRIDY. Trhaná filmová kompozice i syžet jakoby odpovídaly i přeryvům a bouřlivostem nezkrotného Fridina díla vztahu k životu. Kolážová intermezza i animace děl Kahlové dynamizují děj filmu a obohacují jeho kompozici; propůjčují mu výraznou osobitost a nezaměnitelnou neopakovatelnost. Neméně působivá je i sklenující hlavní dějová linka: "postelový přenos" umírající umělkyně z jejího bytu do výstavních prostor, v nichž došla naplnění její touha předvést krví vydřené dílo milované rodné zemi a jejím lidem. Socialismus, slovo, které je dnes odsunuto na periférii lexika postmoderního světa, má i tento rozměr svého duchového bytí. Hayeková možná nepsala scénář, určitě nerežírovala, ale nezpochybnitelně byla hlavní hybatelkou dějů a produkce tohoto nevšedního filmu. Julie Taymorová, jméno pro mne dosud zcela neznámé americké režisérky střední generace, zachovala a dále rozvinula ženskou optiku, která byla pro Hayekovou zřejmě hlavním motivem, jenž ji vedl k prosazení tohoto "nekasovního" námětu. Na stříbrném plátně tak byla zachycena s mimořádnou pietou a úctou, s něžnou básnivou neiluzívností, která nic nezamlčuje, ale ani nedémonizuje, velmi podstatná - pro naši společnost prakticky zcela neznámá - část života a pohybů i životního stylu meziválečných levicových avantgard. Platí to nejen pro tu mexickou ale i francouzskou; neméně působivé jsou i ty pasáže FRIDY, které zachycují rockefellerovské prostředí USA třicátých let. Tento zcela nehollywoodský feministický film s naprosto neyankeeovskými rysy svou latinskoamerickou poetikou nemůže neupoutat pro způsob, jakým dokázal divácky přesvědčivě a poutavě přiblížit látku tak nesnadnou a fimovému zpracování se vlastně až bouřlivě vzpírající. () (menej) (viac)