L'Albatros

Divoká noční stíhačka završená vášnivou milostnou romancí. Trochu přidávám, podle mě je film tak na3,5*, protože podobných útěkových thrillerů už jsem viděla hodně. Za to ovšem pan Mocky nemůže a budiž mu taky přičteno k dobru, že měl dobrý vkus při výběru hudby ke svým filmům, šansoniér Léo Ferré byl dobrou volbou. Originální erotická scéna, kterou lze ve filmu vidět, je sama o sobě pěkná, ale jako by patřila do jiného filmu. A měla jsem pocit, že ji převedl někdo jiný, než hlavní herecké duo. (19.11.2023)

Kriminálka s otrepaným námetom - útek z väzenia a následný únos, nemá veľmi čím zaujať. Hlavne režisér, ktorý sa obsadil aj do hlavnej úlohy v nej bol nevýrazný a nie príliš sympatický, takže mi bol jeho osud vpodstate ukradnutý. O niečo sympatickejšia bola jeho obeť, ale celkovo to medzi nimi moc neiskrilo a ich útek bol dosť nudný, keď to porovnám s inými podobnými filmami. Pre mňa čistý priemer. (27.03.2024)

Asi jsem neviděl žánrový film (tedy film v protikladu k artové tvorbě; ano, uvědomuju si, jak může být tato dichotomie problematická, že se artová tvorba dokáže inspirovat populárními žánry, a naopak), který by zřetelněji vypovídal o kocovině v důsledků zmařených ideálů Května ´68. Účastník nezdařené revoluce Trussel (Jean-Pierre Mocky; mimochodem i režisér tohoto filmu) je vykreslen jako typický romantický hrdina - kriminálník, avšak s těmi nejčistšími úmysly, který se spravedlivě bouří proti zkorumpovanému (a represivnímu) systému, jehož boj je však už od začátku odsouzen k nezdaru; svět vysokému politiky je stále stejně bezútěšný, staří politici zneužívají svou moc, úkolují policii a intrikaří, a ti mladí, od kterých se toho tolik očekávalo, jsou dokonce ještě horší, s vidinou funkce se nebojí obětovat ani své vlastní dítě. Nebýt nevěrohodného sblížení Tassela a Pauly (Marion Game) přemýšlel bych i o hodnocení nejvyšším. Btw. bavilo mě, že L'Albatros (1971) vypadá úplně jinak, než jediný další film, který jsem od Mockyho viděl - La Grande Frousse (1964), ten chlap asi bude mít široký záběr, proto se taky na každý jeho další film velice těším. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (06.04.2024)

Sama nevím, čím to je, ale Jean-Pierre Mocky na mě nefunguje, neprobouzí ve mně žádné emoce, koukám na něj a nic necítím.. Příběh prchajícího vězně mě zaujal jen částečně, chování hlavních postav jsem vnímala jako diskutabilní, žádnou chemii mezi nimi jsem neviděla, v očích ji rozhodně neměli.. Ten teatrální závěr mi jen potvrdil, že v tomto případě nejsem cílovka.. Obdivovatelům tvorby pana Mockyho slibuji, že už mu do zelí nepolezu a nebudu kazit hodnocení.. (05.04.2024)

Tohle je přesně ten typ kriminálky, který neudělá díru do světa a ani nemá potenciál stát se vaší velkou srdcovkou, ale něco do sebe má, baví vás ho sledovat a nakonec byste neměli problém si ho někdy pustit znova. Já to tak mám přesně tady a ačkoli jsou mé čtyři hvězdy slabší, pořád jsou poctivé a odpovídají tomu, jak mě to subjektivně bavilo. Z případného průměru to tahá politické pozadí, které je samo o sobě zajímavé a místy v určitých jednotlivostech i trefné. Jen mě trošku zamrzelo, že z toho vzešla lovestory, protože road movie s nádechem toho nejlepšího že Sola a motivem "kdo přelstí koho" mě přeci jen bavila víc. Naštěstí ale vše nezbořila, což se stalo právě u Sola, ale tam vše tkvělo v něčem jiném. Slabé 4* (23.03.2024)