Reklama

Reklama

Příběh začíná ve třicátých letech, kdy se hlavní hrdina jménem Martinet od lékaře dozví, že mu zbývá už jen pár měsíců života. Protože je bohatý, chce toho chamtivý doktor využít a se svým bratrem ho o všechno obrat. Nakonec Martinet všechny přežije a ještě více zbohatne. (MVanis)

Recenzie (22)

Pierre 

všetky recenzie používateľa

Když se lékař dozví, že jeho pacientovi zbývá jen pár roků života a má v Saint Tropez krásný domeček, uzavře s ním dohodu, páč si myslí že dědousek brzo zemře a on se pak s celou svoji rodinou bude moct do jeho domku nastěhovat. Takto nás příběh ve 30.letech začíná a jen tak nekončí. Dědeček totiž svět jen tak neodpustí a my s ním zažijeme ještě dalších dlouhých 40 let života. Všechna 4 desetiletí jsou nám ve filmu ukázana dost originálně, třeba skrz filmové týdeníky nebo každoroční Vánoční večeře. Pozoruhodné jsou také jiné invenční nápady (sbor komentující děj je rozkošný) nebo také skvostné herecké výkony Michela Galabru a Michela Serraulta (který ve své roli dokázal neuvěřitelně zestárnout). Zároven jen nám ukázano, co všechno je jedna rodina schopna udělat proto, aby získala majetek. Různé nekalé praktiky se ji ovšem vymstí a její členové postupně umírají. Což se opakuje tak často, že jim člověk vytoužený domeček snad i začne přát a to pooumíraní už mu začne připadat jako otravný cynismus.  Ale podle toho sarkasmu, kousavosti, úderných rodinných dialogů ale i zmíněných historických odkazů poznáme, že pod scénářem je podepsán (krom experta na grotesky Pierra Tchernii, jehož podíl je taky zjevný) autor Asterixe a Mikulášových patalíí Rene Goscinny. Ten svůj styl nezapřel ani ve filmu a dokázal vše dobře zředit. Takže i   navzdory jiste tragikomičnosti v sobě snímek skrývá i jistou laskavou poetiku a nynější karantenní, ale také slunnou jarní dobu mi moc zpříjemnil.  Uživatel Oskar má pravdu, že tady se snad dá mluvit i o laskavém černém humoru, pokud něco takového vůbec existuje. Ale když dědeček Martinel s dojemnou nevědomostí přežil všechny své domnělé chráněnce možné může být všechno. ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

Zpátky v čase díky filmu. Do doby před tím, než padly tisícky výstřelů a s nimi stovky lidských obětí.. než byly spuštěny nebezpečné bomby. Kdesi v malebné chaloupce, v obklopení přírody na pobřeží Saint-Tropez, vás vítá roztomilý dědouš Martinet, se kterým prožijete málem půl minulého století v duchu optimismu a kažodenního užívání si života bez ohledu na situaci kdesi v dáli. Proto se naštěstí Martinet nikdy nedoví, že lidé, které si tolik váží, jsou vlastně jeho nepřátelé. Tuhle komedii jsem si s opakovaným zhlédnutím nesmírně oblíbil, má v sobě skvělý humor i hloubku, příjemnou letní atmosféru i kus historického a kulturního exkursu. Příběh s neškodnými kapkami černého humoru by vydal na kratičkou povídku či anekdotu, tvůrci jí nicméně dokázali prošpikovat osobitými filmařskými nápady. Malý chorálový zpěvokol komentující děj, pohřební průvod zabíraný z pohledu nebožtíka z rakve (kamerou skrze věnec), originální vypravěčské pásmo s hlavním hercem Serraultem v celé řadě malých rolí za krátkou dobu, dokumentární filmové týdenníky či krásná lyrická posmrtná scéna v závěru... to jsou vše jen zlomky z tvůrčí invence Pierra Tcherniy a René Goscinnyho, kteří v Doživotní rentě vytvořili pro mne jeden z vrcholů filmové komedie, nesmírně hravé, důmyslné, nápadité a originální již od úvodních titulků(!) ......a oba herci v charakterním duelu napříč 40ti lety? Michel Serrault úžasným způsobem ztvárňující živelního staříka napříč 40ti lety i Michel Galabru do detailů pohrávající si s jemnou karikaturou vypočítavého doktůrka mi zase jednou ukazují, že i dělat komedii je velký kus umění. Pokaždé se těším i na nezapomenutelné postavy Yvese Roberta (seržant námořní služby) nebo Jeana Carmeta (nejlevnější pařížský advokát). Je pro mě vždy zážitkem, sledovat filmařinu, vyprávění příběhu i herectví odvedené ze strany všech tvůrců před i za kamerou s takovou precizností a invencí, jak to nabízí například právě tento film. Skvostné! 100%                                              (10.9.2021 viděno i v kině – Café Práh, Brno; v rámci mini-festivalu OMRK: Občasný maraton raritního kina . . .     Společně s drahým kolegou bloomem mi bylo velkou ctí, osobně uvést první a dosud jediné oficiální promítání tohoto filmu v česko-slovenském prostředí.) ()

Reklama

Radko 

všetky recenzie používateľa

Ak chcete čoskoro získať majetok dedením, presvedčte sa na základe zdravotnej prehliadky, či Vaša nádej bude ozaj v blízkej budúcnosti odmenená bezprácnym príjmom. Presne v tom dúfajú aj hrdinovia filmu. Jednoducho, jeden z nádejných dedičov - lekár, potvrdí po bežnej zdravotnej prehliadke osamelého dôchodcu jeho blízky koniec. Osamelý dôchodca si však na staré kolena zaobstaral dom v lákavej blízkosti Saint-Tropez. Ukuje sa plán na jeho získanie. Nič ťažké. Nezostáva iné, ako čakať na smrť chorého a osamelého trpáka. Komediálnosť príbehu, založeného na mixe opakovaných situácií trávenia Vianoc, dokumentárnych záberov príslušného roku, meniacej sa vizáže i počtu preživších osôb, spočíva v tom, že lekárska predpoveď sa ukáže ako.... ....jemne povedané nedostatočná. Umrie každý, to je jasné. Len otázka kedy je nejasná. Príjemná záležitosť s kopou humorných detailov. Nerehocete sa síce hurónsky, no permanentný úsmev počas sledovania ostane zachovaný. Poznámka: Drobnú roličku, skoro by sa dalo povedať, také dlhšejšie cameo si strihol aj mladučký Gérard Depardieu (24 - nejaký jeho piaty, šiesty kinofilm), v úlohe vysmiateho nájomného vraha. ()

HonzaBez 

všetky recenzie používateľa

„Moji drazí Galipové, nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali…“ Tak na tuhle francouzskou komedii plnou humoru a nadsázky ale i originality v podobě exkurzu do historie novodobé Francie (mj. formou filmových týdeníků) a svěží typicky francouzské hudby, jen tak asi nezapomenu. A vůbec nechápu, že je to v české kotlině zřejmě zcela neznámý film. Dlouho to za mě bylo na plný počet hvězdiček, ale závěrečných zhruba dvacet minut, kdy se scéně objeví poslední z rodiny Galipových Noël, mi to už připadalo jako trošku zbytečně nastavovaná kaše. Celkově však tuhle komedii o panu Martinetovi (se zdravím přímo „hliníkovým“ :D) mohu vřele doporučit. ()

filmmovier 

všetky recenzie používateľa

Je obrovská škoda, že tuhle komedii české televize ignorují, je totiž naprosto fantastická a jedna z těch vůbec nejlepších, ve kterých není Funés. Zato je zde ďábelský Michel Galabru se svou zákeřnou rodinkou a Michel Serrault jako stařík, který pořád ne a ne umřít... Ve výsledku možná trochu nadhodnocuji, ale fakt je, že tahle komedie od scenáristy René Goscinnyho si plné hodnocení zaslouží. Je originální, nápaditá a vážně zatraceně vtipná a v poslední půlhodině snad opravdu nemá, co se týče humoru, téměř žádnou konkurenci. A obsazení je, jak jinak, hvězdné i v těch nejmenších úlohách, však je tady i kapánek jednodušší Gérard Depardieu. Mistrovský natočený a napsaný herecký koncert, který prostě od začátku do konce šlape jako hodinky. Nejlepší hlody má rozhodně vypravěč. Škoda, že právě tenhle film zná tak málo lidí. Le Viager si to rozhodně nezaslouží. 95%. ()

Galéria (17)

Zaujímavosti (3)

  • Písně, které si z gramofonu ve svém domě pouští Louis Martinet (Michel Serrault), jsou „J'ai ma combine“ (1930) v podání Georgese Miltona a „Le plus beau de tous les tangos du monde“ (1935) v podání Henriho Aliberta. (Willy Kufalt)
  • Ústředního vypravěče filmu namluvil známý francouzský herec a dabér Roger Carel. Hlas dítěte v kreslené sekvenci patří zase Nathalii Serrault, tehdy 10leté dceři herce v hlavní roli Michela Serraulta (Louis). Ve filmu je rovněž slyšet hlas Claudea Dasseta, který namluvil zprávy o aktuálních politických událostech znějící z rádia. (Willy Kufalt)
  • Série kreseb pro scénu s vysvětlením principu doživotní renty pochází z dílny francouzského kreslíře a autora komiksů Marcela Gottlieba (1934–2016), v závěrečných titulcích snímku podepsaného jako „du petit Gotlib“. Spolu s hlavním scenáristou a producentem tohoto filmu, Reném Goscinnym, spolupracoval už Gotlib (jak zněl tvůrcův nejčastější pseudonym) např. už v rámci slavné komiksové série „Rubrique-à-brac“ z roku 1968 pro časopis „Pilote“. (Willy Kufalt)

Reklama

Reklama