Zločin v exprese

Postupem času velmi pěkně rozehraná krimi s partou velice ironických policajtů. Začátek v kupé a po příjezdu do Paříže se mi moc nelíbil, ale jakmile se objeví další mrtvola, všechno nabere obrátky. Výhrady mám jen k otravnému dabingu ČT, v původní verzi z šedesátých let to musela být jiná zábava. Paradoxem prvního dlouhometrážního filmu režiséra Gavrase je, že kniha v kufru nese titul Le Capital - jeho nejnovějšího filmu, jehož recenzi jsme nedávno publikovali v kultu. (05.04.2014)

Costa-Gavras mi ve svém režijním debutu trochu připomněl Františka Peterku v Jáchyme, hoď ho do stroje. Než přijde na lámaní chleba  přesvědčí diváka o své zkušenosti a jeho psychologické náčrty, motivace a charaktery mu zobete z ruky jako ochočený papoušek. Nicméně pak se ve dveřích zasekne František Koudelka ze zřejmě slušnýho oddílu a už se raději nebude pouštět do žádnejch větších akcí. Oním Koudelkou je osobnost vraha/vražedkyně (ať vám tu nespoileruju), jeho motivace, jednání a charakter se smrskne (POZOR TADY TO BEZ SPOILERU NELZE) v tichou a nijak nekomentovanou de facto sebevraždu, protože prostě proto...  a titulky.  Jestli se nemýlím, tak se tomuhle říká oslí můstek a  tenhle snad nebyl ani postavený a já se zase ocitl v jiným filmu, kde se zase říká: Ale tady žádnej most není!  -   Drž hubu a plav!   Nejzvláštnější na tom všem, ale je, že já se přes tuhle nebetyčnou drzost páně Costy-Gavrase u filmu vlastně ani chvíli nenudil a zobal, zobal, zobal. Montand a Mondy,  Signoret a Trintignant, Perrin a Allégret, sledovat všechny ty interakce, minipříběhy, psychologické hrátky a přitom rozplétající se klubko zapeklitého případu bylo prostě  nadmíru příjemným zážitkem.  Herecky a ze tří čtvrtin i  co do scénáře špičková záležitost, jejíž konec jako vystřižený z akčního béčka s Chuckem Norrisem (chcípni hajzle, ups, to byl zase asi spoiler) nemůže diváka jako jsem já vyvést z míry, že ano. Pět  kulek.. jako ze samopalu. (12.03.2024)

Klasická detektivka s propracovaným scénářem a výtečnými hereckými výkony, jak to v té době uměli Francouzi snad nejlíp ze všech a líp než oni sami kdykoliv později. Děj se zdá chvílemi trošku překombinovaný, až to svádí rezignovat na dumání nad tím, jak by to vlastně mohlo být, ale závěr všechno napravuje. Yves Montand - radost koukat. (12.06.2011)

Svižná, dejovo zamotaná krimi. Prekotné tempo, výborne vybudovaná hádankovitá hra na otázku: "Kto a prečo zavraždil tú ženu v kupé?", prekvapivé uhly kamery. Vtipným spôsobom upozorňuje aj na bezdôvodne násilné praktiky polície. To všetko ponúka debut Cost-Gavrasa. Zároveň je tento krimi klenot dokonale zabudnutý. Niežeby bol uzamknutý v trezoroch, ale jeho dostupnosť je minimálna, uvádzanie v programoch kín, či televízií tiež a tak sa o ňom jednoducho veľmi nevie. Poznámka: Podobne je na tom celý rad iných vynikajúcich filmov, ktoré odpočívajú v skladoch, aby sa na ne v tichosti zabudlo. Dôvody sú rôzne. Ideologické, kultúrne i politické. Distribúcia, odjakživa spätá s význačnými vlastníkmi priemyselno-obchodnej bázy a často i s politickou mocou, podporovala len isté filmové trendy, štáty istých režisérov atď. Môžeme sa len domnievať, čo stojí za zdvorilým zabúdaním na "Zločin v exprese", ale možno je za ním len prostá Costa-Gavrasova orientácia k samosprávnej demokracii a sociálnym témam (konzervami označované ako tzv. "ľavičiarstvo"), ktorá jednoducho vládnucej menšine nevonia. (19.06.2013)

Costa-Gavras mě osobně ještě více uzemnil nasledujícími, převažně politickými thrillery a dramaty v čele s Doznáním, na druhé straně mě větišnou tento režisér velice baví i v případech, kdy občas překvapí filmem vymykajícím se z obvyklého zaměření. Za mě tedy skvěle, takřka bez hluchých míst, zvládl už svůj debut ve víru klasické (na Gavrase až překvapivě apolitické) noirové kriminálky. Výborná atmosféra filmu se proměňuje do vícera podob, dynamicky rozjeté dialogy mezi policií vystřídavají vnitřní monology se samostatnými příběhy postav z řady obětí (scény s Michelem Piccolim dýchají až strhujícím neklidem, zatímco příběh postavy v podání Simone Signoret rozehrává smutnou až dojemně prchavou romanci). Napětí ohledně příčiny zvyšující se série mrtvých a rozplétání skutečností kolem jednotlivých cestujících, ještě s využíváním nákresu na tabuli, tu atraktivně graduje a drží do poslední chvíle, abychom záhy z momentu odhalení přešli do akce vrcholící automobilovou honičkou. Když jsem se na film díval před pár lety, oceňoval jsem zejména Yvese Montanda a jeho stylové podání klasického inspektora ze staré školy, po letech jsem si však stejně užil i jeho netradičního parťáka Pierra Mondyho a další herce vystihující charakterově odlišné svědky (osvěžující je vtipně provokativní figurka Charlese Dennera)... a odhalení skutečného motivu-nemotivu mě opětovně dostalo! [85%] (08.03.2024)