Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Mysteriózny
  • Horor

Posledné recenzie (3 165)

plagát

Les Patates (1969) 

Krásné... ač v několika chvílích vyvolávající náhlou tíseň. Claude Autant-Lara našel opět zalíbení v návratu do dramatické doby 2. světové války s výraznou nadsázkou a mám pocit, že tady vedl zvolený příběh i citlivější rukou než v Napříč Paříží. Na pozadí humoru zručně vykresluje sociální bídu a navzdory banální ústřední zápletce shánění brambor dokáže poutavě vyprávět o životě a běžných lidech ve své době. Brambory se sice nemohou pochlubit hvězdným obsazením, ale to mi vůbec nevadilo, protože Pierre Perret (rovněž autor hudby) převáděl po celou stopáž naprosto suverénní komediální výkon, s nenuceně zábavnou mimikou i hlasovým projevem, doplněný v správné chvíli o více emocí, že bez potíží strčí do kapsy i pár slavnějších kolegů své doby... až se mi nechtělo věřit, že jde o příležitostného (ne)herce pouze dvou velkých rolí na plátně. (Mně dosud také zcela neznámý) Henri Virlogeux mu víc než zručně sekundoval a v postavách otce a syna působí pánové zvláště v poslední humorné scéně jako rolově netypická, přesto báječně sehraná komediální dvojice. Pan režisér plně porušuje pravidlo, že v „lidové“ komedii se o nikoho z hlavních hrdinů nemusíte bát, protože v takto laděném filmu musí přeci všichni ze všeho vyváznout. Inu, nemusí... v době přející plné tvůrčí svobodě si již mohl Autant-Lara dovolit vypálit na diváka zcela nečekaný zvrat v závěru, který náhle a bez další cesty zpět bezútěšně zabolí jako krutá rána... ale nakonec teď o to víc dnešní zážitek nevytěsním zpaměti. Dost nepříjemná byla i scéna kontroly nákladního vozidla, ale tu posléze skvěle vyvážila vypointovaná groteskní příhoda s policajty, která spolu s honem králíka na pohřbu patří zas k tomu nejvtipnějšímu. [90%]

plagát

Tropická nemoc (2004) 

„Tropická nemoc jsou vlastně filmy dva,“ tvrdí začátek obsahu a přesně pocit volného spojení dvou delších, pomalu plynoucích povídek jsem i měl. Ta první mě nejvíc zaujala dvoupísňovým vystoupením zpěvačky, mezi tím se objevily ještě poutavé realistické záběry na nějakou tu pracovní činnost a pár jiných záběrů z přírody aspoň přišlo s náznaky neurčitě tajemné atmosféry. Ale jinak mě místy až nulovým dějem často těžce nudila a nevzešlo z ní o moc víc než mdlá gay romance vrcholící mj. bizarně nevkusnou scénou vzájemného lízání si rukou. Pak přijde ale druhá povídka, jíž otevírá stará legenda o tygrovi a zde sledujeme jednoho z dvou hrdinů předchozího příběhu coby (snad) vojáka v džungli, který v pralese, často ve tmě a chvíli i s černou maskou čeká na tygra, kterého by ulovil a to už bylo opravdu zajímavé sledovat po celou dobu, navíc atmosféra míchá napětí velmi pomalé akce až s lehce poetickým nádechem prostředí. Fantaskní závěr kdesi mezi nebem a zemí – nebo spíše mezi skutečností a bludnou představou pod vlivem oné tropické nemoci, jak jsem to spontánně vnímal já – neberu vůbec jako špatné zakončení, když se navíc nevšedním způsobem navrátí k prvnímu příběhu a záchvěvem vnitřních pocitů naváže na osudový zásah a osamění po onom náhlém odloučení. Druhá polovina hodně povýšila mé dojmy z filmu, který mi však stylem a obsahem té první a do jisté míry i celkovým konceptem zas tolik nesedl. Tudíž ani třetí návštěva thajského filmu (opět fantaskního a opět přesto zcela odlišně laděného) u mě neskončila nadšením, byť jistý potenciál přinést za jiné kostelace i mimořádný zážitek u pana režiséra do budoucna vnímám. [60%]

plagát

Lekce Faust (1994) 

Tento Švankmajerův film jsem už sice viděl asi 6 let zpátky, ale v ne zrovna nejlepších podmínkách na školní hodině mezi studentkami, které pravidelně komentovaly, jaký je to nesmysl, a hlasitě si řešily i jiné věci. Dnes jsem si konečně tuto kreativní nálož fantazie se směsicí výtvarného, divadelního a filmového umění vychutnal nerušeně a líbila se mi ještě víc než tenkrát. Až nepříjemně bizarní a depresivní začátek záhy vystřídalo okouzlení nad přenesením do jiného světa v doprovodu divadelního kašpaře, loutek a malovaných kulis. Jestli bylo pro mě Prokletí domu Hajnů důvodem, proč nenávidět Petra Čepka, Lekce Faust je pak důvodem, proč Petra Čepka zároveň obdivovat a zůstat jeho herectvím fascinován. Čepek tady předvedl neskutečně zajímavý výkon, kdy sám tahne dlouhé pasáže zcela beze slov, převtěluje se do vícera podob a rolí a také různě pozměněným hlasem namlouvá hromadu loutek! Ze strany pana režiséra mě zase fascinovala řada surrealistických přechodů z prostředí do prostředí včetně divadla, nečekaně vtipné nápady i hlody některých loutek („Já jsem to asi spletl. Já, co jsem měl křiknout pan Luké, já na něj řekl piluké!“ :D). Už jen scéna z hospody s vývrtkou si zaslouží hvězdičku navíc – i pro samotný nápad a vtip, ale rovněž za to, do jaké úplně odlišné atmosféry dokáže vhodit už jen hudebním doprovodem na akordeon. Když se zdálo, že se mi takto neotřelá podívaná časem může omrzet, začal jsem v pozvolna rozvíjeném příběhu vnímat hlubší odkazy nejen na klasický faustovský motiv „zaprodání duše Ďáblu“, ale také myšlenky o manipulaci lidské i společenské (což skvěle podtrhují mj. záběry na ovládání loutek či nasazování loutkovského nářadí na člověka) či později i pozitivnější verzi vztahu pána a sluhy spočívající v možné ochraně a jistotě... OK, Švankmajerovy krátké experimenty 60. let mě nikdy moc nebraly, ale Lekce Faust je pro mě vedle Alenky a Otesánka další mistrův velký film, kde svůj styl rozpracovaný v celovečerním formátu a zasazený do (polo)hraného filmu pro mě dotáhl k dokonalosti. [90%]

Posledné hodnotenia (3 866)

Les Patates (1969)

29.03.2024

Tropická nemoc (2004)

28.03.2024

Lekce Faust (1994)

27.03.2024

Dracula a syn (1976)

26.03.2024

Nathan Barley (2004) (seriál)

25.03.2024

Buon Natale... Buon anno (1989)

24.03.2024

Pod zemou (2014)

24.03.2024

Climax (2018)

24.03.2024

Lü cao di (2005)

23.03.2024

Reklama

Posledný denníček (36)

REŽISÉRSKÁ „SÍŇ SLÁVY“

Skvělých, zajímavých a osobitých režisérů, který mě alespoň některými ze svých filmů oslovili, se v průběhu let nasbíralo celkem dost.
Do oficiálního seznamu oblíbených se jich vejde jenom 10 (resp. společně se scenáristickou TOPkou, kde mám aktuálně uloženou pomyslnou druhou desítků režisérů, pak 20).
Také proto si tu do deníčku vystavuji jakousi svou rozšířenou „síň slávy“ režisérů, kteří mě opakovaně nadchli a obohatili mě filmem, jaký mi přinesl v něčem zásadní a „odlišný“ zážitek a zároveň mi zůstává dlouhodobě silně v paměti, a možná i v něčem posunuli můj filmový vkus.
Najdou se pak v tomto seznamu i tací, kteří mě třeba skutečně oslovili např. jen dvakrát nebo pár tvůrců, které bych si do režisérské TOPky nikdy nepřidal, protože jiná a podstatná část jejich tvorby mě naopak neoslovuje nebo vyvolává silně rozporuplný dojem, ale díky jiným pro mě výjimečným filmům si tady čestné místo u mě plně zaslouží. ;)

U každého z režisérů uvádím i 2, příp. 3 filmy, které mě oslovily nejvíc a ten pro mě nejvíc klíčový zvýrazňuji.
Těch jmen zřejmě bude o něco víc, takže časem tento seznam ještě aktualizuji... ale třeba někomu z návštěvníků poslouží jako inspirace k některým filmům a tvůrcům nebo zajímavá možnost srovnání.

 

Woody ALLEN: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (1972) / Annie Hallová (1977) / Půlnoc v Paříži (2011)

Ingmar BERGMAN: Pramen panny (1960) Hadí vejce (1976) / Fanny a Alexandr (1982)

Claude BERRI: Pépé a Claude (1967) / Tátovo kino (1970)

Bertrand BLIER: Studený bufet (1979) / Herci (2000)

Peter BOGDANOVICH: Poslední filmové představení (1971) / Papírový měsíc (1973)

John BOORMAN: Peklo v Pacifiku (1968) / Vysvobození (1972)

Luis BUÑUEL: Kráska dne (1967) / Nenápadný půvab buržoazie (1972)

Henri-Georges CLOUZOT: Mzda strachu (1952) / Ďábelské ženy (1955)

David CRONENBERG: Mláďata (1979) / Příliš dokonalá podoba (1988) / Zločiny budoucnosti (2022)

Lav DIAZ: Batang West Side (2001) / Období ďábla (2018)

Philippe DE BROCA: Vzali nohy na ramena (1971) / Muž z Acapulca (1973)

Vittorio DE SICA: Zloději kol (1948) / Umberto D. (1952) / Hon na lišku (1966)

Atef E-TAIEB: Řidič autobusu (1982) / Nevinný (1986)

Robert ENRICO: Dobrodruzi (1967) / Stará puška (1975)

Zoltán FÁBRI: Dva poločasy v pekle (1961) / Chlapci z Pavelské ulice (1969)

Federico FELLINI: Silnice (1954) / Zkouška orchestru (1978)

František FILIP: Ikarův pád (1977) / Nezralé maliny (1980) / Ubohý pan Kufalt (1981)

John FRANKENHEIMER: Ptáčník z Alcatrazu (1962) / Znovuzrození (1966) / Grand Prix (1966)

William FRIEDKIN: Francouzská spojka (1971) / Žít a zemřít v L.A. (1985)

Costa-GAVRAS: Muž navíc (1967) / Doznání (1970) / Světlo ženy (1979)

José GIOVANNI: Dravec (1968) / Dva muži ve městě (1973)Můj přítel zrádce (1988)

Jean-Luc GODARD: Žít svůj život (1962) Banda pro sebe (1964)

Peter GREENAWAY: Architektovo břicho (1987) / Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989)

Michael HANEKE: Lumíci: Arkády (1979) / Rebelie (1993) / Bílá stuha (2009)

Juraj HERZ: Spalovač mrtvol (1968) Morgiana (1972)

WERNER HERZOG: Fitzcarraldo (1982) / Kde sní zelení mravenci (1984)

Walter HILL: Křižovatky (1986) / Extrémní předsudek (1987)

Agniezska HOLLAND: Oliviére, Oliviére (1992) / Hořící keř (2013)

Věra CHYTILOVÁ: Vlčí bouda (1986) / Kopytem sem, kopytem tam (1988)

Peter JACKSON: Braindead – Živí mrtví (1992) / Nebeská stvoření (1994)

Jim JARMUSCH: Hranice ovládání (2009) / Přežijí jen milenci (2013)

Vojtěch JASNÝ: Až přijde kocour (1963) / Všichni dobří rodáci (1968)Maják (1972)

Jaromil JIREŠ: Prodloužený čas (1984) / Lev s bílou hřívou (1987)

Karel KACHYŇA: Kočár do Vídně (1966) / Už zase skáču přes kaluže (1970) Lásky mezi kapkami deště (1979)

Mathieu KASSOVITZ: Povolání vrah (1997) / Vzpoura (2011)

Abbas KIAROSTAMI: Kde je dům mého přítele? (1987) / Detail (1990) / Život jde dál (1992)

Krzysztof KIEŚLOWSKI: Amatér (1979) Tři barvy: Modrá (1993) a Červená (1994)

Jiří KREJČÍK: Svědomí (1948) Probuzení (1959) / Vyšší princip (1960)

Stanley KUBRICK: Dr. Divnoláska ... (1964) / 2001: Vesmírná odysea (1968) / Mechanický pomeranč (1971)

Akira KUROSAWA: Nebe a peklo (1963) / Děrsu Uzala (1975)Sny Akiry Kurosawy (1990)

Claude LELOUCH: Dobrodružství je dobrodružství (1972) / Šťastný nový rok (1973) / Celý jeden život (1974)

David LYNCH: Modrý samet (1986) / Mulholland Drive (2001) / Inland Empire (2006)

Michael MANN: Zloděj (1981) Červený drak (1986)

Jean-Pierre MELVILLE: Dva muži v Manhattanu (1959) / Armáda stínů (1969) / Osudový kruh (1970)

Jiří MENZEL: Báječní muži s klikou (1978) / Postřižiny (1980) / Slavnosti sněženek (1983)

Jean-Pierre MOCKY: Velké zděšení (1964) / Rubáš nemá žádné kapsy (1974) / Zázrakem uzdravený (1987)

Gérard OURY: Velký šéf (1969) / Eso es (1982)

Jafar PANAHI: Offside (2006) / Taxi Teherán (2015)

Roman POLANSKI: Nůž ve vodě (1962) / Hnus (1965) / Rosemary má děťátko (1968)

Fons RADEMAKERS: Jako dvě kapky vody (1963) / Max Havelaar (1977)

Satyajit RAY: Seemabaddha (1972) / Zlatá pevnost (1974) / Nepřítel lidu (1989)

Dino RISI: Ve jménu italského lidu (1971) / Vůně ženy (1974) / Hra na lásku (1976)

Yves ROBERT: Kumpáni (1964) / Šťastný Alexandr (1967) Maminčin zámek (1991)

Nicolas ROEG: Cesta (1971) / Teď se nedívej (1973)

Martin SCORSESE: Král komedie (1982) / Hugo a jeho velký objev (2011)

Jiří SEQUENS: Atentát (1964) / Muž v osidlech (1973) / Ta chvíle, ten okamžik (1981)

Volker SCHLÖNDORFF: Náhlé bohatství chudáků z Kombachu (1971) / Smrt obchodního cestujícího (1985)

Šion SONO: Kroužek sebevrahů (2001) / Šeptající hvězda (2015)

Júsuf ŠAHÍN: Alexandrie... proč? (1979) + Alexandrie: Egyptský příběh (1982) + Alexandrie: Stále a navždy (1989)

Jan ŠVANKMAJER: Něco z Alenky (1988) Otesánek (2000)

Andrej TARKOVSKIJ: Solaris (1972) / Stalker (1979)

Pierre TCHERNIA: Doživotní renta (1972) / Krysy z temnot (1974)

Jan TROELL: Takový je můj život (1966) / Nová země (1972) / Let Orla (1982)

François TRUFFAUT: Nikdo mne nemá rád (1959) / 451° Fahrenheita (1966) / Nevěsta byla v černém (1968)

Otakar VÁVRA: Krakatit (1948) / Třináctá komnata (1968)

Henri VERNEUIL: Prezident (1961) / Opice v zimě (1962) / 25. hodina (1967)

František VLÁČIL: Adelheid (1969) / Stíny horkého léta (1977)

Lars VON TRIER: Prolomit vlny (1997) / Tanec v temnotách (2000)

Peter WEIR: Piknik na Hanging Rock (1975) Poslední vlna (1977)

Jiří WEISS: Taková láska (1959)Spravedlnost pro Selvina (1968)

Wim WENDERS: V běhu času (1976) / Paříž, Texas (1984) / Lisabonský příběh (1994)

Billy WILDER: Sunset Boulevard (1950) / Eso v rukávu (1951) / Byt (1960)

Karel ZEMAN: Cesta do pravěku (1956) / Ukradená vzducholoď (1966) Na kometě (1970)

Robert ZEMECKIS: Návrat do budoucnosti (1985) / Falešná hra s králikem Rogerem (1989)

Claude ZIDI: Prohnilí (1984) / Mistři gagu (1985)

REŽISÉRSKÁ „SÍŇ SLÁVY“

Ovládací panel
79. naj používateľ Slovensko
62 bodov