Two Men in Manhattan
Réžia:
Jean-Pierre MelvilleScenár:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Nicolas HayerHrajú:
Jean-Pierre Melville, Paula Dehelly, Jean-Pierre Darras, Billy Kearns, Pierre Grasset, Jean Lara, Monique Hennessy, Jean Darcante, Christiane Eudes (viac)Obsahy(1)
Francouzský delegát při OSN se nedostavil na jednání a nikdo neví, kde je. Francouzský novinář (Jean Pierre Melville) se ho společně s opileckým fotografem (Pierre Grasset) snaží v nočním Manhattanu najít. Vodítkem jim jsou bulvární fotografie, na kterých je se svými milenkami. Jeho mrtvolu nakonec najdou u jedné z nich, ovšem oba dva se k jeho smrti postaví rozdílně. Pro novináře tím vše končí, zatímco fotograf se rozhodne těžit ze situace a vydělat balík peněz. Dva kamarádi najednou stojí proti sobě. (mortak)
(viac)Videá (1)
Recenzie (20)
Na Melvilla poměrně slabý námět. Ale tím zápory končí. Tohle byl jediný film, ve kterém si Melville zahrál hlavní roli. A dlužno dodat, že ji zahrál výborně. Dobové kritiky se předháněly v radikálnosti názoru. Jedny film zatracovaly pro jednoduchý scénář, druhé ho adorovaly za noční Manhattan. Já byla velmi spokojená s obojím. Melville miloval noir a tohle bylo jeho vyznání tomuto žánru. Pomalu plynoucí drama dvou novinářů hledajících pravdu o vysoce postaveném politikovi. Na Melvilla je v tomto snímku nezvykle hravá kamera. A nehraje si jen ona. Jeden z nejvážnějších režisérů všech dob se zde rozhodl vymanit ze své škatulky se vším všudy. A tak jsou Dva muži na Manhattanu ozvláštněni lehkým humorem, který asi nejlépe rámuje Melvillův ironicky pozvednutý koutek úst. Melvillovy filmy mají ve zvyku končit tragédií, ale na Manhattanu je i ten konec hravý. Záběr na Grasseta odcházejícího od kanálu za zvuků skvělé hudby si promptně zařazuji do šuplíku „Oblíbené scény." ()
I přes mé relativně nízké hodnocení jsem si na filmu našla plno pozitiv. Příjemná atmosféra, pěkná stylová hudba, ústřední dvojice kamarádů velice sympatická, takřka celý film odehrávající se pod rouškou noci, neonů a dýmu... Ovšem příběh samotný mne moc neoslovil, přišel mi neslaný nemastný. Závěr navzdory zdejším ovacím též žádná hitparáda. Holt není pokaždé posvícení. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/ ()
Melvillovo půlnoční blues, silně náladový film, jehož dokonalou projekci si dokážu představit na malém plátně ztichlého artového kina se sklenkou bourbonu v ruce a doutníkem, jehož dým by celý tohle Melvillovo filmové rozjímání doprovázelo. Tak trochu : "Když Praha za noci. zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším pojd' honem. Vrhnu se do saka. a bílý košile. a s gustem čmeláka. jdu cumlat svět.", ovšem bez těch následných opiček. Vidíte ty neóny, vidíte ta světla míhající se za oknem, vidíte ty ženy? Herečka, zpěvačka (ta píseň!), tanečnice, manželka, dcera... Ve své podstatě mne tu vlastně rušil de facto nadbytečný příběh o zmizelém delegátovi.. Původně jsem chtěl poprvé jít do čtyř, ale on ten zážitek z tohohle filmu furt ještě ve mě dozrává, a to mám rád.. takže opět plný počet. ()
Jako debut bych to bez váhání hodnotil nadprůměrné, jelikož to je technicky hravé a scénáristicky sice nedokonalé, ale ambiciózní a s příslibem skvělých filmů do budoucna. Jenže Melville už měl čtyři filmy za sebou, tenhle je pátý a ačkoli tenhle by se dal brát jako debut jeho nejslavnější éry, není to debut oficiální a některé jeho chyby nedokážu přehlédnout. Moc se mi líbila ta skvěle propracovaná, až učebnicová hra se světly a stíny, práce se zrcadly a vedením herců, ale vadilo mi přehnaně časté používání rázného hudebního motivu při zvratech a hlavně výstavba scénáře. On není špatný a umí předat to, co chce, ale do první půlky se zdá, že na to půjde skrze schéma "to do listu", nebo jednodušeji - schéma detektivek pro děti. Dlouhou dobu se dějí věci zhruba takhle - Úvod - Bod A, nějaké informace, přesun - Bod B, nějaké informace, přesun - Bod C, nějaké informace, přesun - Bod D, nějaké informace, přesun... - přičemž jednotlivé body jen předají informace a pak se zdá, že už se v dění nijak neobjeví. Chyběl tomu zvrat, chybělo tomu narušení očekávání a stalo se to otrokem svého schématu. Přičemž ano, spoustu detektivek ho má stejný, ale jen v základu. V mnoha jiných je totiž přirozená gradace, zatímco zde sice gradace taky je, ale děje se vyloženě mechanicky a příliš jednoduše. Jako by se Melville bál do řádu věcí výrazněji zasáhnout. V druhé půlce se to naštěstí trochu zlomí (a já z toho konečně začínal mít výraznější dojmy), ale pořád se to že svého nedotaženého vedení plně nedostane. Pár silnějších scén a funkční závěr sice přijde, ale pořád tomu nedokážu dát vyšší hodnocení. Přesto ano, pořád to vnímám nadprůměrně a i tyhle vady bych dokázal víc ignorovat, kdyby to byla podobná pocitovka jako Samuraj - jenže oproti němu je Deux hommes dans Manhattan příliš rychlé, aspoň na můj vkus. Atmosféru nočního Manhattanu se ale vytvořit povedlo. Silné 3* ()
Galéria (56)
Fotka © Columbia Films
Zaujímavosti (7)
- Ačkoli byl Jean-Pierre Melville celoživotním amerikanofilem a po celou svou kariéru do svých děl začleňoval americkou ikonografii, ve Spojených státech natočil pouze část jednoho dalšího filmu, Nejstarší Fercheaux z roku 1963. (classic)
„Il y a une femme derrière tout?“ • Po ďalšom, a k tomu zároveň aj mimoriadne silnom, filmovom utrpení, musím bohužiaľ znovu skonštatovať, že v tomto dôkladne popisovanom prípade, to tomuto francúzskemu tvorcovi Jeanovi-Pierreovi [Melvilleovi], ako práveže v príkladnom; povedzme teraz len v akomsi, výhradne čiernobielom, »nočnom experimente« v New Yorku → mu to teraz absolútne naprosto nevyšlo, a to teda konkrétne i z niekoľkých patričných dôvodov, ktoré by som chcel zrovna na tomto mieste spomenúť: I.) Hneď o tri riadky vyššie spomínanému fundátorovi to nielenže vôbec nezapasovalo pred kamerou, ako jednému z dvoch ústredných protagonistov, kedy stelesnil akéhosi novinára z miestneho plátku France-Presse; Moreaua, čochvíľa azda i čoraz viac intenzívne hľadajúceho akéhosi momentálne len nezvestného francúzskeho delegáta Fevre-Berthiera, ktorý sa neobjavil na určitom hlasovaní v klasickej budove Organizácie spojených národov, čo je zrejme prípad, ako stvorený iba pre neho, čo tentoraz ale vonkoncom neplatilo, nakoľko si prizval na pomoc i ďalšieho Francúza z konkurenčných novín, „Francúzsky zápas,” alias profesionálneho fotografa Delmasa. • A asi odteraz už začalo i nekonečné trápenie, kedy dané postavy neustále prednášali nevídané množstvo akýchsi ťažkopádnych replík, s ktorými ma vskutku privádzali do strašného zúfalstva, a to ani nehovoriac o tom, keď sa zrazu dostavil aj nasledujúci príchod koľkosi vedľajších postáv, tak vtedy na mňa väčšinou dýchala neuveriteľná afektovanosť a falošnosť ako vyšitá! • II.) Melville musel byť jednoznačne «americkým fetišistom» + so všetkým, čo k tomu už automaticky prislúchalo; t.j. do maximálne možnej nepríčetnosti fetišizoval celú americkú popkultúru, ďalej všetky tie vysokánske mrakodrapy, alebo by som tiež daný titul Dvaja muži na Manhattane; rozdelil asi na tieto 2 spôsoby: niečo medzi hraným filmom & náučným dokumentom s potenciálnou návštevou: a.) divadla; b.) nahrávacieho štúdia; c.) klubu atď; aby skrátka nielen domáce, francúzske obecenstvo malo dostatočný prehľad o tom, aké je vlastne toto VEĽKÉ JABLKO strašne c-o-o-l, do ktorého by si mal každý nadšenec niekedy s veľkou chuťou zahryznúť? A niekde medzitým sa rovnako nachádzal i nemenej vysoký obsah »nudnej vaty«, ktorá snáď stále viacej otupovala moje zmysly! • III.) Obsadenie bolo totálne otrasné, najmä úplne všetky vedľajšie postavy! • Sú nejaké, potenciálne +? Áno, našťastie nejaké boli, no za to ich ale zasa ani nebolo príliš extra veľa: čiže jediná * by bola nakoniec iba za pohodovú, bluesovú hudbu, vrátane i aktuálne premiérovaného, klasického titulu Separate Tables, ktorý si je možnosť počas sledovania aspoňže i na krátky okamih všimnúť; dokonca by som ešte na úplný záver taktiež doplnil i to, že mi to predsa trocha pripomínalo Ace in the Hole od B. Wildera, ktorý sa po kvalitatívnej stránke nachádza kdesi až svetelné roky od daného "experimentu" ďaleko, asi iba toľko z mojej strany na koniec. • ĎAKUJEM, ALE REPETE URČITE VIACKRÁT NEHROZÍ. () (menej) (viac)