Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (151)

plagát

L'Albatros (1971) 

To byl let, no věru radost pohledět (a do hlavního hrdiny se zahledět ;-)), ale i fandit (napnutá, jak adamitky na golemovi :-)), zcela se do příběhu ponořit. Ovšem ten "ponor" mi kazily neustálé vpády těch všech politických, tuze nesympatických (a k smrti nudných) hejhulů. Rozumím a chápu, že (a proč) to v tomhle filmu "muselo" být, ale i tak mi přišlo, že je tam toho všeho až "po staříčkovo", a veškeré jejich "opičky" mohly být zkráceny nejméně o polovinu. Pak bych bez mávnutí albatrosího křídla filmu napálila plnou palbu. Škoda, že nezůstalo pouze u té linky ústřední dvojice. Ale i tak jsem si film krásně užila. Mimochodem - Gérard Philipe zemřel jen napůl - vtělil se totiž do Jeana-Pierra Mockyho. :-) A jen tak na okraj - pokud se snad domníváte, že jste se někdy s někým milovali na krajně neobvyklém místě, tak tento film vás přesvědčí, že to lze ještě na mnohem, mnohem neobvyklejším místě. :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plagát

Zločin v exprese (1965) 

Napínavé krimi sviští od začátku do konce, ještě napínavějšího. Ač možná někdo přišel na "zahradníka" již v průběhu filmu, tak já tedy musím přiznat, že pro mne bylo odhalení vraha vskutku překvápkem, a to dokonce i když už to muselo být jasné i cvičené opici. :-D Což dokazuje buď tuze rafinované zpracování, nebo mé (občasné) krátké vedení (popř. kombinace obojího :-)). Perfektní byly vložky v podobě drobných mini osobních příběhů některých z obětí. Až mi bylo líto, že nebyly u všech, ale to by pak jejich "likvidace" byla v podstatě dost průhledná. Takhle tam alespoň těch nečekaných momentů bylo (pro mne) ještě více. Kamera, obsazení - naprostá špička. Přesto mi do té páté hvězdičky přeci jen něco málo (ale vážně jenom drobítko) chybělo. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plagát

Hezké holky (1960) 

Na začátku filmu dvě kamarádky užívají víru nočního velkoměsta, zábava takřka do kuropění. K tomu jakási záhadná, tajemná postava. Bavilo mne pohrávat si s myšlenkami, jak se bude příběh dále odvíjet, možností bylo v podstatě nekonečně, a já byla tuze zvědavá. Možná mé očekávání (a fantazie :-)) bylo větší, takže další události okolo celkem 4 kamarádek (a zároveň kolegyň z práce v jednom malém příjemném obchůdku) pro mne již nebyly (navzdory slibnému začátku) tak zajímavé. Ovšem záhadný motorkář v povzdálí pokračuje, a to dodávalo příběhu potřebné koření. Některé scény se mi ale hodně líbily (např. k zamyšlení podněcující lamentace zpěvačky, která chtěla mít aspoň občas chvíli jen pro sebe, když s kamarádkami sdílela jak pracovní, tak i osobní život, či velmi komická scéna seznámení s rodiči budoucího ženicha, o polední pauze v klokotu rušného bistra, kdy otec nastávajícího miloval umění, a tak těsně před jeho příchodem bylo slečně doporučováno "dělat, jako že miluje hudbu a umění" (a jakýsi dezert) :-D, načež (otec s matkou již ve dveřích) na ni ženich ještě stačil vychrlit na poslední chvíli něco o Michelangelovi :-)). Žel toho ale aspoň na ty čtyři hvězdičky pro mne bylo stále málo. Každopádně konec samotný by zasloužil nejméně pětihvězdu, ten mne dokonale odzbrojil. A plně doufám, že spravedlnosti bylo (bude) učiněno zadost. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plagát

Deux hommes dans Manhattan (1959) 

I přes mé relativně nízké hodnocení jsem si na filmu našla plno pozitiv. Příjemná atmosféra, pěkná stylová hudba, ústřední dvojice kamarádů velice sympatická, takřka celý film odehrávající se pod rouškou noci, neonů a dýmu... Ovšem příběh samotný mne moc neoslovil, přišel mi neslaný nemastný. Závěr navzdory zdejším ovacím též žádná hitparáda. Holt není pokaždé posvícení. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plagát

Le Dos au mur (1958) 

Komorně laděný, přesto velice zajímavý a napínavý krimi příběh jen dokazuje, že kvalitní kriminálka nemusí vždy obsahovat všemožná klišé typu nekonečných honiček, divokých přestřelek, rvaček (během kterých sviští vzduchem kusy nábytku či zubů), hordy mrtvol, psychopatického zloducha, urputného buldočího vyšetřovatele, atd atp. Míněno v dobrém, tyhle typy já mám taky moc ráda. :-) Na druhou stranu si ale někdy ráda vychutnám i něco "jemnějšího". :-) Z počátku to sice vypadalo, že to bude i přesto "celkem o ničem, soudruhu Bláho", avšak postupně to nabývalo na velice zajímavých a překvapivých zvratech, které mne nenechaly ani na chvíli vydechnout. A když už jsem si myslela, že větší překvápko už nebude, bác ho, konec tomu dal řádně na frak. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plagát

Dingo (1991) 

Ačkoliv se film věnoval talentovanému muzikantovi a jeho velkému hudebnímu snu (do kterého se mi navíc krásně nořilo :-)), v části, kdy se příběh odehrával v jeho rodné Austrálii, mne nijak neoslovil, ba dokonce kupodivu místy i dost nudil. Našly by se sice scény, které mne méně či více zaujaly (např. úvod, kdy byl hlavní hrdina ještě malý; tuze nejapný (dalo by se říci až krutý) "hospodský žert" jeho kamarádů; či pěkně vykutálený dingo :-)), ale ani tak mi to, žel, nestačilo. Ovšem jakmile se děj přesunul do Paříže, nastalo úžasné eldorádo, které mne v tu ránu přikovalo k sesli, a konečně jsem si tak přišla na své. ;-) Film se tak dle mého pohledu dělí na dvě části, přičemž ta "francouzská" sekvence je pro mne naprosto dokonalá (velká škoda, že netrvala déle), a napálila bych jí bez mrknutí oka (či fouknutí do dechového nástroje :-)) pětihvězdu. Žel mi ji však dosti kazí ta "australská". Takže tři hvězdičky, ale opravdu "o prsa". :-) Škoda, že nemohu hodnotit každou tu část filmu extra. :-D Vyzdvihnout též musím krásnou a procítěnou hru na trubku (potažmo trubky), coby takový romantický až tklivý idée fixe celého filmu. ;-) Pro mne byly nejúžasnější pasáže s dusítkem, pro kteréžto mám co se dechových nástrojů týče, tuze velkou slabost. ;-) Potěšila mne též drobná role Bernarda Fressona. A trochu mi vadilo, že Milesi Davisovi nebylo takřka vůbec vidět do očí (jakkoliv byl s těmi slunečními brýlemi "cool" a slušely mu, prostě bylo mi to tak nějak nepříjemné). /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

plagát

Fáze IV (1974) 

Lehká variace na takové ty filmy, kde jakési zvířectvo ohrožuje lidi, ovšem v komorním a sofistikovaném hávu. Spíše nežli efektu (klasické zběsilé honičky před útočícími, děsuplné zvuky vydávajícími a hrozivě vypadajícími stvůrami, za doprovodu obligátních výkřiků hrůzy a vytřeštěných očí, opravdu nečekejte (za to si možná užijete "mravenčení" po těle :-)) je ve filmu mnohem více prostoru věnováno životu mravenců jako takových, jejich zvláštní komunikaci, vývoji, a horlivému výzkumu dvou zanícených vědců (ten vousáč byl vskutku k sežrání :-)). I ona křehká dívenka (ač se to zprvu nezdá), to tam nakonec pěkně rozjede. :-) Navíc po celou dobu (ano, i poté, co prchne divočinou z hořícího domu, a zapadne kamsi do sklepa) stále v čistém, nažehleném oblečení, bez jediné modřiny, škrábance či šmouhy, a vlasy, jako by právě vyšla ze salonu. :-) Uděluji za každou fázi jednu hvězdičku. ;-) /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

plagát

Mama (2013) 

Tož takhle má vypadat perfektní hororový konec! Žádný typický happy end (nic proti němu), ale ani opak - "Všichni jsou mrtví, Dejve". Prostě něco na způsob o nažraném vlku a celé koze (tu spíš vlčici a vlčeti). Jo, a to před tím bylo taky hodně dobrý. :-)

plagát

Hmyz (2018) 

Při veškeré úctě k panu tvůrci - tohle opravdu ne, a ne, a to ani s tím, že je to třeba nějaká ta jeho fantazie, sny, touhy, surreálno, a já nevím, co ještě. Před udělením odpadu film zachránil (kromě několika málo scén, které mě aspoň trochu zaujaly, pobavily, nebo mě tedy minimálně nesraly) právě můj velký a neutuchající obdiv k jeho (dosavadní) tvorbě, která je prostě úžasná, originální a jedinečná; pak je tedy vskutku škoda, že ve stejném (či podobném) duchu se neubíral i Hmyz. Pardon, ale tohle je prostě úplně mimo, jako by to pana Švankmajera ani nevidělo z tryskáče. No já se na něj nezlobím, však není robot, a každý někdy chybuje. Já mám jinak u všech jeho filmů čtyři nebo pět hvězd, holt i mistr tesař se někdy utne. A nebo jsem se tentokrát utla já, že jsem se nenaladila na stejnou vlnu?? Navzdory surrealistickému leitmotivu mi vlastně všechny dosavadní Švankmajerovy filmy (ano, i kraťasy) dávají smysl, takřka vše do sebe krásně zapadá. A co ne, dává prostor fantazii tvůrce či diváků. Tady mi přišlo, že nedávalo smysl absolutně nic. Nuže, tak třeba ta naprosto protivně ječící zmalovaná koza (tím rykem by přeřvala i hukot Niagarských vodopádů), která mi vlastně asi jinak nějak extra nevadila, ale neskutečně mě iritoval ten její řev; a ano, musel tam být zas, a za dalších pět minut opět, a kdyby ji náhodou někdo třeba stále slyšel špatně, jelikož právě na druhém konci světa odpálili atomovku, tak další repete. A to její zvracení (no ano, muselo tam být se vší parádou) tomu jen dodalo grády, přesně tohle jsem potřebovala vidět. Škoda, že ji pan hlídač (nebo vrátný, či kýho výra, co to vlastně bylo za postavu) nespořádal později, mohla ještě párkrát zavřeštět (tahle to bylo jenom asi dvacetkrát). Ad hlídač - Norbert Lichý je další z důvodů, proč jsem tomu dala aspoň tu jednu hvězdičku - byl tam vážně skvělý, ale docela se mi i líbila Kamila Magálová - ti dva snad jediní hráli i působili přirozeně, a ne jak banda chovanců z ústavu pro choromyslné (Pavla Nového opravdu nepočítám, ten se tam, žel, sotva mihne). Prostřihy na natáčení to sice trochu osvěžily, ale zároveň poněkud rušily. Paradoxně se mi to na tom všem líbilo snad nejvíc. Plus to vyprávění snů. Lábus dřepící na záchodě, a následné kutálení obří hovnikoule, no týý piraňo, už jsem se bála, že tam nic takového neuvidím. Chyběl už jen mohutný gejzír z moči, pod kterým by ústřední dvojice (lhostejno, která) mohla předvést třeba pekelný hmyzí taneček, poté 358. polohu z kámásútry (to by bylo aspoň Věrné milování!), u ní si pošmáknout na pár křupavoučkých broučcích, a druhou rukou vyluštit roháček. A do profilu filmu uvést "na motivy Krásova Brundibára", dávalo by to asi stejný smysl, jak ten Čapkův Hmyz. No, a tak bych mohla v tom výčtu ještě pokračovat, ale to bych si nestihla uplácat svou věšteckou kuli pro štěstí. Jo, a Prodanka mi k tomu všemu taky moc (vůbec) neštymovala - škoda, že nebyla nějaká hudba napsána čistě pro tento film - i když po tom všem by to spíš ještě dorazila.

plagát

Konec srpna v hotelu Ozon (1966) 

Ti, kdož se tu rozčilujete nad tím, že pro film bylo zbytečně zabito několik zvířat... Víte vy, kolik jich bývá zabito (a mnohem drsněji) např. proto, abychom se nafutrovali či si měli co obléknout / obout?? Na kolika se provádí (prováděly) pokusy, různá testování, apod.? Kolik jich umírá při (kvůli) natáčení jiných filmů, jen to (někdy) "není tolik vidět", nebo si to zkrátka neuvědomíme?? A tak bych mohla pokračovat. Čímž to samozřejmě nikterak neobhajuju, jen mě fascinují ty zdejší "výkřiky do tmy". Já bych se spíš pozastavovala nad chováním té "napřesdržku" bandy vypatlaných divošek (ten zbytečný oheň + následné vhazování nábojů do něj, těsně vedle koní, mělo být jako co??!). Jistě, svět kolem je semlel, a ony v něm putovaly už kolik let, ovšem co jsem tak pochopila (dle vyprávění matky, u letokruhů na pařezu), tak dětství ještě zažily doma, společně s otcem (matka sice žádného nezmínila, avšak předpokládám, že je nepřinesl čáp) - pak je krapet nelogické, že by nevěděly, jak vypadá chlap; alespoň ty nejstarší by si otce, či nějakého jiného muže, pamatovaly. Jedině, že by to byla osmerčata, a otec zemřel ještě před jejich porodem, nebo do dvou tří let po něm. Každopádně matka se jevila jako moudrá zkušená žena, takže nějaký kvalitní základ mít mohly, zvlášť když se na pouť vydaly "až" když dívky měly 10 - 12 let. Nehledě na to, že v podstatě vylidněná země, zřejmě byly i svědky smrti svých sester, takže toho života, ale i různých drobností, by si měly setsakramentsky vážit. Takže ano, v tomto případě se jeví ono zabití zvířat jako naprosto zbytečné a dementní (pokud jde o krávu, ještě by se to i dalo pochopit - chtěly se nasytit (ne že by toho pak využily - vskutku do nebe volající), ale pejska či hada usmrtily zřejmě jen proto, aby se pobavily, či si něco dokázaly. Než by raději aspoň v tom hotelu trochu zapojily mozek, mohly se ještě některé události vyvinout úplně jinak, a alespoň se špetkou naděje v nějakou tu budoucnost.