NinadeL

Přesná črta hnusných lidských povah. Přesně takových, jaké stále tvoří naši společnost. Nejen ve školství, ale bohužel tam to škodí nejvíce, až do naší současnosti. Původní hru Václava Štecha datujeme do roku 1911, v šedesátkové inscenaci se sešla parta tvůrců z velké části pamatující první republiku a celek proto tvoří dvojí nostalgii. Zachata vtipně příběh navíc orámoval výstupem Ljuby Hermannové přesně takovým způsobem, jakým hrávala před válkou v dobovkách typu Otec Kondelík a ženich Vejvara.

Šárka Homfray má hodně zvláštní image, který si na jedné straně tvoří sama svými rozhovory, profesním působením a životem na sociálních sítích. Na druhé straně je tady to základní téma, kterému se rozhodla být mluvčí. Glosuje současnou situaci, v tomto dokumentu propaguje svou knihu. Ale kde je pointa? Stejné frustrace a stejné komentáře zachytily dokumenty už v 60. letech. Změna přístupu k rodině je nutná, ale nevýrazný půlhodinový dokument schovaný někde v programu ČT a v hlubinách iVysílání není ideální nástroj pro něco tak klíčového. V anotaci zmíněné navrhované řešení v dokumentu nezaznívá. Největší prostor tu mají dvě ženy, z nichž jedna je jen tak obyčejně nespokojená a konkrétně se nedozvíme nic, druhá "zapomněla" platit půjčku a pak jí to v důchodu dohnalo. To naštve, ale není to v žádném případě systémová chyba srovnatelná například s těmi legendárními exekucemi za dětské pokuty z tramvají.

Lidem z Kameňáků muselo přijít líto, že Bezdružice přišly se seriálem dřív.