Věra Martinová

Dobu největší slávy prožívala zpěvačka Věra Martinová na přelomu 80. a 90. let minulého století, dodnes nicméně bývá uváděna s lichotivým označením první dáma české country. Narodila se jako Věra Šolínová v Opočně, vyrůstala ale v nedaleké Dobrušce, na kterou dodnes nedá dopustit. V osmi letech dostala svou první kytaru, od dětství se věnovala i zpěvu a v roce 1977 přišel první úspěch v podobě Stříbrného řetězu na festivalu Mladá píseň v Jihlavě. Hru na kytaru vystudovala na brněnské konzervatoři a po absolutoriu v Brně ještě nějakou dobu zůstala jako zpěvačka Orchestru Gustava Broma. V letech 1982-1986 pak působila v dívčí country skupině Schovanky.

V roce 1986 nastoupila Věra Martinová na sólovou dráhu a uvedla se písní Malý dům nad skálou. Později s úsměvem vzpomínala, že její tehdejší koncerty byly uváděny plakáty s velkým nápisem Malý dům nad skálou a až pak drobnějším písmem bylo její jméno. Zpěvačku Věru Martinovou tehdy totiž prakticky nikdo neznal, zato Malý dům nad skálou se stal megahitem takřka přes noc. Následovaly další úspěšné singlové nahrávky (Až na vrcholky hor, Toulavý touhy, Dala jsem lásku řekám) a první vystoupení v televizi. Sympatickou tváří a melodickými písněmi na hranici country a pop-music oslovila Věra Martinová nejširší publikum a svou pozici stoupající hvězdy potvrdila mimořádně úspěšnou první LP deskou Dál jen vejdi (1989). Koncem osmdesátých let koncertovala i dvacetkrát měsíčně.

Do výšin stoupající kariéru dočasně přerušila těžká autonehoda v dubnu 1989, kdy se vracela z vystoupení z Opavy do Prahy. Auto řízené jejím tehdejším manažerem narazilo do neosvětleného vojenského vozu sovětské armády. Věra Martinová utrpěla vážná zranění, která ji na delší dobu vyřadila z běžného života. Po hospitalizaci v Litomyšli se léčila v Praze a Brně, viditelné jizvy v obličeji se pro ni ale staly dlouholetým traumatem. K práci ve studiu se vrátila již v roce 1990 a natočila druhou LP desku Nejsme si cizí (1990), z níž pocházel velký hit Ó, pane náš. Návrat do televize ale vyžadoval silné líčení a zabírání kamery jen z jedné strany profilu.

Další alba Věry Martinové (Půlnoční slunce, 1992; Věra Martinová a přátelé, 1994) byla poznamenána útlumem zájmu o domácí produkci, která po roce 1989 postihla všechny české zpěváky, i když zvláště svižné písně jako Zázračný housle nebo Nebe, peklo, ráj měly značný ohlas. Ve své kapele tehdy potkala bubeníka Jaroslava Petráska, který se stal jejím manželem a v roce 1993 se jim narodila dcera Anežka.

Komornější atmosféru s příklonem k folku naznačily další desky Zvláštní způsoby (1996) a Příběhy (1998), mezitím se změnil náhled posluchačů na domácí tvorbu a Věře Martinové vyšly dvě kompilační CD Vrcholky (1995) a Vrcholky 2 (1997), mezitím se reedice u Supraphonu dočkala i první LP deska Dál jen vejdi (1996). Pro jeden projekt se pak po letech sešla ve studiu se skupinou Schovanky (Svět je plnej různejch řečí, 2002), důraz na kytaru pak prosadila albem Kytarová (2004) s novými verzemi svých starších hitů. Poměrně originálním výběrem skladeb a pojetím disponuje její zatím poslední novinkové, vánočně koncipované album Foukneme do svící (2011). Mezitím v roce 2010 prodělala operaci nádoru na prsu a stejně jako v roce 1989 jí k návratu do normálního života pomohla touha dál zpívat.

K aktivitám Věry Martinové je nutno připočíst také bezpočet televizních vystoupení, kromě toho nadále koncertuje, ať již s vlastním programem nebo jako host různých festivalů a akcí s účastí více zpěváků. Věra Martinová dnes žije na venkově v Černošicích nedaleko od Prahy, k jejím rodinným poměrům přidejme, že její o sedm let mladší sestra Lenka Slavíková nejen, že jí je fyzicky velmi podobná, ale v poslední době také zpívá vokály a stará se o management Věřiných vystoupení. Dcera Anežka Petrásková nyní studuje psychologii na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.

Pavel "argenson" Vlach