Trevor Jones

Celým jménem Trevor Charles Alfred Jones (narozený 23. března 1949) je britský hudební skladatel, autor a “organizátor“ filmové hudby. Narodil se v Kapském městě, v Jižní Africe. Malý Trevor Jones zde bydlel přes ulici naproti kinu Gem Cinema, ve kterém od svých pěti let trávil mnoho volného času. Kino bylo velmi staré a zchátralé a byl zde špatný hudební doprovod. Všichni v rodině pracovali u filmu nebo v divadle, ale právě kino tzv. odnaproti bylo to, co Jonese skutečně inspirovalo. Během své profesionální kariéry složil hudbu pro několik filmů, televizních seriálů, dokumentů aj. Hrál a nahrával s několika světovými orchestry. Jeho hudba byla a je kritikou chválena i kritizována pro svou hloubku a emoce. Je profesorem hudby na britské National Film and Television School (NFTS - založena 1971).

V roce 1967 ve svých sedmnácti letech získal stipendium na London´s Royal Academy of Music, kde studoval čtyři roky. Jelikož nepocházel z Anglie, měl povolení v zemi zůstat jen čtyři roky. Vrátit se do rodné Afriky už nechtěl kvůli tamní špatné politické situaci a bídnému stavu filmového průmyslu. Ve třetím ročníku ovšem vyhrál ocenění, díky kterému se dostává do pozornosti BBC, kde poté dostává vynikající nabídku. U veřejnoprávní BBC pak působí čtyři roky jako recenzent klasické hudby. Toto období mu dalo potřebný čas a šanci a počátkem 70. let tak získává britské občanství. Nato se Jones setkává s dr. Wilfridem Mellersem, profesorem na University of York, s jehož pomocí nastupuje roku 1974 na čtyřletý studijní kurs, kde poznává všechny druhy hudby od etnické po avantgardní, až k elektronické. Poté Jones nastupuje do National Film and Television School (Národní filmová a televizní škola), kde studoval tři roky všeobecnou filmovou tvorbu, režie, psaní, filmovou a zvukovou techniku, fotografoval a dokumentoval také natáčení několika školních projektů a složil hudbu k řadě studentských filmů svých kolegů. Z tohoto období byl zlomový krátký snímek THE DOLLAR BOTTOM, který roku 1980 získal Oscara za nejlepší krátkometrážní film a THE BLACK ANGEL. Během toho už však pracoval i na malých filmových projektech a pro televizi.

Brzy poté si Trevora Jonese hlavně díky irské televizní show všímá režisér John Boorman, který je zrovna uprostřed natáčení Artušovského eposu, EXCALIBUR (1981). Boorman měl zájem o klasickou hudbu Richarda Wagnera a Carla Orffa, která měla mít ve filmu výsadní místo. U některých scén ale potřeboval původní dramatické podněty, stejně jako dobovou hudbu. Jelikož měl ale na natočení Excaliburu skromný rozpočet, pověřil Boorman složením hudby mladého, ale nadějného Trevora Jonese. Jeho původní hudba byla nakonec hodně ovlivněna vedle skladeb Wagnera a Orffa a využita byla hlavně v místech, kde bylo zapotřebí navodit temnou atmosféru nebo ve scénách bujarých oslav.

Po Jonesově úspěchu v Excaliburu k němu upíná svou pozornost Jim Henson, který natáčel THE DARK CRYSTAL (1982). Při pohledu na skladatele, který, ač tak mladý, byl tolik dychtivý do práce a experimentování, dal Henson tomuto nespoutanému skladateli přednost. Vznikla tak originální kompozice, která nenese klasické fantasy prvky. Výsledkem je rozsáhlé, mnohotvárné dílo, představující těleso London Symphony Orchestra, rozšířené o nápadité využití Fairlight (digitální audio společnost se sídlem v Sydney v Austrálii. V roce 1979 vytvořili Fairlight CMI, první digitální sampler) a Synclavier syntezátory, ale i dobové nástroje, jako je crumhorn (název pochází z němčiny “Krummhorn nebo Krumphorn“ znamená ohnutý roh. Nejvíce používaný byl v období renesance), zobcové flétny a neobvyklé dvojité flageolety, na které Jones náhodou narazil v hudebním obchodě.

Jones poté tvoří pro několik filmů, např. THE SENDER (SMRTÍCÍ SÍLA) z r. 1982 a pirátské dobrodružství NATE AND HAYES (POSLEDNÍ PIRÁT) z r. 1983. V roce 1985 Jones skládá jedny z jeho nejlepších melodií pro uznávanou televizní inscenaci THE LAST PLACE ON EARTH (POSLEDNÍ MÍSTO NA ZEMI).

Roku 1986 se Jones opět sešel s režisérem Jimem Hensonem kvůli hudbě, pro dobrodružné fantasy LABYRINTH. Vokální skladby napsal a zpíval David Bowie, včetně hitu "Underground", zatímco Jones měl na starosti dramatické melodie.

Na další jeho tvorbě se odráží skutečnost, že jeho složitá, symfonická partitura v THE DARK CRYSTAL je mírně kritizována. Jones začíná přehodnocovat celý svůj přístup k dramatičnosti. Kolem poloviny 80. let je jeho práce založena více na elektronické bázi (podobně jako jeho kolegy a filmového skladatele Maurice Jarreho). Komorní orchestrální hudba, jako v DOMINICK A EUGENE (spolupráce s kytaristou Johnem Christopherem Williamsem) z r. 1988, ANGEL HEART (1987), MISSISSIPPI BURNING (1988) a SEA OF LOVE (1989) je typická pro toto tvůrčí období. Jonesův návrat k velké orchestrální hudbě přichází r. 1990 s pavoučím thrillerem ARACHNOPHOBIA.

Největší triumf přišel v roce 1992 s dobrodružným filmem na motivy románu J. F. Coopera, POSLEDNÍ MOHYKÁN. Byl to právě Jones, který byl osloven, aby ke klasice britské literatury složil hudbu, zřejmě na základě zkušenosti s mytologickými a historickými látkami. Veřejnost se dlouho dohadovala o tom, proč nesla část filmu znaky hudby Randyho Edelmana. Verzi problémů, která předcházela vzniku hudby k filmu POSLEDNÍ MOHYKÁN, uvádí anglická Wikipedia. Trevor Jones byl původně osloven a požádán, aby složil hudbu s elektronickým základem. Později, již během natáčení se však rozhodlo, že orchestrální hudba by byla pro takový historický epos vhodnější. Trevor Jones tedy znovu píše hudbu pro orchestr, na což má už jen velmi málo času. Navíc je nucen kvůli častému předělávání scén, opětovnému stříhání a časování znovu a znovu hudbu přepisovat, aby časově seděla do nově sestavených záběrů. Když se chýlí doba vydání filmu, je povolán skladatel Randy Edelman, který tvoří hudbu pro drobné scény, které již Jones nestihl “ohudebnit“. Jestli jde o pravdivou skutečnost, se asi nikdo nedozví. Vše jsou to jen spekulace a dohady. Nakonec jsou tedy jako spoluautoři hudebního soundtracku označeni Trevor Jones a Randy Edelman a to i díky tomu, aby film mohl získat nominace na Oscara. Hlavní motiv je převzat z melodie písně The Gael od skotského písničkáře Dougieho MacLeana. Výsledný soundtrack i tak patří mezi nejslavnější filmové kompozice 90. let a je jedním z nejprodávanějších soundtracků všech dob. POSLEDNÍ MOHYKÁN dostává v roce 1993 Oscara v kategorii zvuk – nejlepší zvukaři. Za hudbu je nominován v r. 1993 na BAFTA Film Award a Zlatý glóbus.

V 90. letech byl Jones velmi aktivní v televizi. Z tohoto období jsou orchestrální partitury pro několik filmů z produkce Hallmark, včetně GULLIVEROVY CESTY (1996), MERLIN (1998) a KLEOPATRA (1999). Složil také zábavnou, jazzovou hudbu ve stylu třicátých let pro RICHARD III (1995). V roce 1997 Jones poprvé pracoval s uznávaným režisér Ridley Scottem na filmu, G.I. JANE (1997). Vzniká tak soundtrack s příchutí elektronické, orchestrální a rockové hudby. Ve svých akčních kompozicích se nebojí mísit několik odlišných prvků. Používá orchestrální prvky s elektrickými kytarami, zvukovými vzorky – samply. Známá je jeho obliba ve využívání pěveckých sborů. Ty snad nejlépe představuje ve sci-fi filmu HIDEAWAY (1995) režiséra Bretta Leonarda. Mezi jeho další povedené žánrové kompozice patří zejména FROM HELL (2001), DARK CITY (1998), LOCH NESS (1996), LIGA VÝJIMEČNÝCH (2003) a televizní miniseriál z koprodukce Walt Disney a televize Hallmark Entertainment, DINOTOPIA (2002). Jeho zatím poslední filmové práce jsou melodie ke komedii THREE AND OUT (2008), drama BLOOD AND OIL (2010), 14 minutovému snímku WAR PAINT (2011) a k akčnímu drama HOW TO STEAL 2 MILLION (2011).

Během kariéry spolupracoval také s řadou pěveckých hvězd, např. Sting, David Bowie, U2, Sinead O'Connor, Britney Spears aj. Byl několikrát nominován na Zlatý glóbus za: POSLEDNÍ MOHYKÁN a MAX A KEVIN, nebo Emmy za: MERLIN, dále na cenu British Academy of Film and Television Arts (BAFTA) za: HOŘÍCÍ MISSISSIPPI, POSLEDNÍ MOHYKÁN a ODPÍSKÁNO a cenu Ivor Novello Awards (pojmenováno dle Davida Novella Daviese, waleského skladatele, zpěváka a herce 1893-1951), kterou uděluje každoročně British Academy of Songwriters, Composers and Authors (BASCA) za: THE LAST PLACE ON EARTH, ARACHNOFOBIE a TŘINÁCT DNÍ. Mimo tato ocenění je držitelem ceny Japonské akademie za hudbu k filmu AEGIS (2005).

Jiří "Beastmaster4" Novák