V mene otca

Hodnotím 4 slunce a 70% D.D.-Lewis se mi opravdu líbil až v posledních 30 minutách filmu. Nevím co tomuhle snímku chybělo, ale něco určitě. Možná to je v mizerné režii, možná v "nemastnosti neslanosti" většiny herců. Na to, že je tenhle film "životopisný" a navíc o terorismu, vzbuzoval ve mě strašně málo emocí. Proto hodnotím 70% . (08.11.2013)

V druhé půli trochu zdlouhavé ale velice zajímavé, skvěle zahrané a natočené vězeňské drama o nespravedlnosti, kvůli které se dostanou do vězení naprosto nevinní lidé. Škoda, že film nemá po celou dobu stejné tempo jako jeho výborná první polovina ale všechna hluchá místa zachraňuje standardně skvělý Day-Lewis. (24.09.2009)

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)

Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% (10.08.2009)

Videné druhý krát, a rovnako za päť hviezdičiek. Vlastne tu o hviezdičky vôbec nejde. Niektoré filmy majú takú silnú výpovednú hodnotu, že akékoľvek hodnotenie nemá význam (JFK, Mechanický pomaranč). Vôbec som nerozmýšlal nad kamerou, strihom, tempom alebo hudbou, čo robím skoro vždy, na dostatočnú pozornosť stačí neuveritelne silný príbeh. Sedia mi filmy, kde hrdinovia trpia a na konci sa im dostane satisfakcia ( v tomto prípade veľmi diskutabilná, viď dovetok, je to tým, že ide o skutočnú udalosť). Dokonalosť nad dokonalosť a jedno z mojich top 10. Každý, kto robil na tomto výnimočnom diele, (vrátane podávačov jedál a upratovačiek) si zaslúži oscara a x festivalových scien. (28.07.2009)