Pomsta

Dlouho nepamatuji snímek, který by obdobným způsobem urážel inteligenci publika. Zástupce subžánru rape and revenge nás jen zřídkakdy ohromí sofistikovaným scénářem, a tak bych se spokojil i s jednoduchým, byť smysluplným příběhem o pomstě, jenž by vynikal autenticky působící brutalitou a vysokou mírou napětí. Jak tomu bylo například u znamenitého I Spit on Your Grave z roku 2010. Coralie Fargeat bohužel vykonala pomstu leda tak na divácích, jelikož její debutový snímek obsahuje tolik logických chyb, že by na jejich kompletní soupis nestačil ani poznámkový blok. Hlavní hrdinka unikne před jistou smrtí s elegancí MacGyvera, zanechává za sebou kilometrové krvavé stopy, peyotl využívá jako lokální anestetikum pro oblast břicha, nahřátou plechovkou od piva dokáže zacelit hlubokou ránu, atd. Příběh bez hlavy a paty. Coralie Fargeat zde navíc všechny postavy redukuje na uhozené karikatury. Snímek je špatně sestříhaný, kdy můžeme pozorovat nahodilé střídání dne a noci. Kamera se soustředí na nepodstatné detaily. Zkrátka ohromné fiasko. Jakožto zdejší hororový expert začínajícím tvůrcům fandím, ale Coralii bych pro její vlastní dobro doporučil hledat obživu v rámci jiné profese. Odpad. (12.05.2018)

Za mě teda super. Krásná dívka ukazuje vnady a zabíjí debily v nečekaně zručně natočeném aranžmá. Třeba ta finální hra na schovku v baráku byla fakt nervydrásající. A celkově mi to v rámci žánru přišlo naprosto v pořádku. Jasně, holka má fakt tuhej kořínek, ale když se probudí a má to logo od piva vypálený do kůže, tak to je prostě badass moment jako svině. A hudba je mega. (10.06.2018)

Zábavný francúzsky exploitation úlet z kalifornskej púšte. Formálne atraktívny, splatterovsky brutálny a hlavne s labužníckym soundtrackom ako z talianskych hororových video-nasties. Forma je v ňom ale uprednostnená až príliš. Scenár mohol pracovať nápaditejšie s prostredím a nemusel strácať čas s pre príbeh zbytočnými a hlavne nezmyselnými scénami (podpálenie stromu, neurotické stavy jednoho z násilníkov atď.). [Sitges FF] (11.10.2017)

Být osmnáctiletá zlatokopecká kurvička nemusí být vždy jednoduché. On se totiž ten ženatý čtyřicetiletý francouzský slizák může jako mávnutím kouzelné šprcky snadno změnit z metrosexuálního sponzorského loudila v odpudivé agresivní hovado a než se nadějete, jsou ve vás naboření i jeho odporní, tlustí a zpocení pedofilní kámoši s vyhnitými chrupy. A to je pak nejvyšší čas oprášit všechny ty maturitní kurzy invazivní sebechirurgie, pohrdaje sepsemi v pohodě rozchodit v hostliní Nevadské poušti perforaci tlustého střeva, ne-li jater, a s neochvějným vědomím, že když pixlou mexického projímadla kauterizuju přední díru, z té zadní už to v žádném případě neteče, dát to šukání těm lačným pedofilům hezky krvavě sežrat. A je z toho brutálně jednoduchá, avšak slušně odsejpající komediální pičovinka se spoustou kečupu a otevřených ran, nad kterou zjevně mohutně přeleštila zdejší kohorta seriózně sadistických paniců (čti hororových expertů), co by kvůli praktické neznalosti děr a počínajícím deviacím ze všeho nejraději té kulantní italské prdelce opíchali krvavou incizi v dutině břišní. Ovšem na tu žabožroutskou MILFku, co tohle uplácala, bych rozhodně narazit nechtěl. To by se jeden lehce nemusel probudit vedle rozparáděné barakundy, ukájející se kaktusem nad tím, že máte tělo v posteli a hlavu ve dřezu. (07.06.2018)

Ze subžánru rape and revenge už tu byly lepší filmy, ale Pomsta se jim v mnoha ohledech vymyká. Nejen tím, že se do takového filmu pustila sama žena, takže na oplátku mnoha obnaženým ženským postavám to jsou tentokrát chlapi, co jsou během finále komplet nazí. Rozdíl je taky ve vrstvení jednotlivých symbolů, barev a náznaků, někdy okatých (jablko s mravenci, močení na pavouka), jindy nenápadných (Bohorodička v závěru mě dostala) nebo peyotlových. Především kvůli barevné symbolice je třeba být opatrný ve výtkách, které určitě přijdou, tedy že sled scén a střídání dne a noci nemusí dávat vždy smysl. Právě v tom mi Pomsta přijde nejsilnější, takže jsem ochoten odpouštět i chyby, kterých je dost (včetně natolik triviálních, jako je záběr do údajně prázdné pouště, ale kdesi daleko projíždí auto, které tam rozhodně nemá co dělat - to nemohlo být ani jako symbol). Včetně toho, s čím obvykle mívám problém - že by postavy mohly to všechno přežít nebo ještě před smrtí třeba rozhýbat. Taková ztráta krve nebo už jenom napíchnutí Jennifer na ten pahýl stromu... No, to ne. Z pohledu formalit subžánru ale film splňuje vše, včetně hodně brutálních krvavých scén, gore jak se patří. A Matilda Lutzová je jednoduše nádherná, a to nejen jako vypucovaná lolitka, ale i když je špinavá a od krve. Tenhle film je nutné chápat především symbolicky. A jako takový stojí za to. (19.04.2018)