Všichni dobří rodáci

"Politika je sviňa!" (13.12.2008)

Obdivuhodný výlet do české historie, do dob, kdy komunistický režim rozhazoval své sítě do společenského systému a rozdělil lidi na dvě protichůdné skupiny. Všichni dobří rodáci je příběhem lidí, kteří byli zasaženi nástupem komunismu, a to jak negativně, tak i pozitivně. Film nabízí vedle pohledu na nešťastné osudy obyvatel jedné vesnice nádherné záběry kamery a krásnou hudbu. Zkrátka jeden z nejvzácnějších klenotů české kinematografie, kde se nejvíce herecky projevili Radoslav Brzobohatý a Vladimír Menšík. (07.03.2011)

Naprostý vrchol nové vlny. Bezpáteřní Brodský, čestný Brzobohatý, chlapácký Matuška, vtipálek Menšík. Dokonalost. (27.06.2009)

Kolchoz sem, solchoz tam, družstvo, kam se podívám. Podepiš! (28.06.2009)

V reáliích jedné vesnice ukazuje film dobu kolektivizace zemědělství, kdy "létaly třísky" a lámaly se charaktery. Je fakt, že ve skutečnosti se komunisti často chovali jako ještě větší dobytek, než ukazuje film, ale člověk musí brát v potaz, že ani koncem 60. let nebylo možné říct všechno. I tak to v rámci normalizace bohatě stačilo na rychlou cestu do trezoru. Skvělé herecké výkony R. Brzobohatého (který si to pak u režimu žehlil záporákem v majoru Zemanovi) a V. Menšíka (ten si to pro změnu žehlil lehce nablblými silvestry s myslivci). (12.08.2007)

Dokonalý snímek, který má svou poetiku i po letech, pro rodilé Moraváky navíc kouzlo rodného kraje a pochopení pro jednání některých postav. (28.10.2009)

Mám z toho rozporuplné pocity, nevím jestli to bylo geniální nebo trochu nudné. Některé záběry geniální byly, to je bezesporu, například prokládání krásnými záběry přírody, ale když někoho zabili, to bylo strašné, co prováděli s kamerou. Další film, co říká, že Češi chlastaj prostě furt. Uvidíme až se to rozloží v hlavě. 65% (12.11.2009)

For ME 85% (02.10.2008)

I nejsilnější přátelský vztah může být zpřetrhán touhou po moci a majetku ostatních. Pod rouškou nesmyslné komunistické blbosti zvané "kolektivizace" jsou nepohodlní vyhnáni z domova a jejich majetek znárodňován ve vlastní prospěch, jiní se přizpůsobují, nepřizpůsobiví jsou zavírání nebo jinak likvidováni. Komunismus v praxi v nejsyrovější a nejbrutálnější podobě, systematicky podkopávající nejušlechtilejší lidské vlastnosti člověka. Film navrhuji pouštět pravidelně a zejména před volbami, aby si bolševičtí voliči uvědomili, jakým zvěrstvům hodlají dávat zelenou. (26.11.2008)

"Ty miř na hlavu, já do řiti, ta je menší." Film o němž jste hodně slyšeli, dle toho si udělali nějakou představu a nakonec zjistíte, že je úplně jiný. V podstatě povídkový film o osudech party kamarádů. Místy komický až na hranici grotesky, místy dost tragický. Trochu mi tam vadily ty zdlouvahé hudební a zpěvné scény. "Lepší odcházijó, enem my potvory ostáváme." (17.06.2018)

Skutečná perla československé kinematografie. Obraz české vesnice po roce 1945 v podání předních českých herců, s neuvěřitelně nádhernými záběry, nedostižnou poetikou a silným příběhem. Je to film, který by asi každý filmový fanoušek měl vidět, ale asi záleží na každém individuálně, kdy se na něj "cítí". Docela i věřím, že Jasný natočil šest hodin materiálu, který se pak asi těžce sestřihával. (19.01.2014)

Byly doby různé a byly doby hrůzné - pravil Jan Werich. Je jisté, že dvacet roků samoty na nejmenované moravské vesnici, které sledujeme v tomto snímku, patří do kategorie dob hrůzných. Přesto film Všichni dobří rodáci nebyl zdaleka tak kritický jak by být mohl (neříkám, že zrovna musel) - také jistě vzhledem k době, ve které byl natočen. Stejně však zmizel v temných zákoutích trezoru, protože se těsně po svém dotočení ukázal bý ještě "neaktuálnějším" než se zdálo - aspoň spřátelené armády, které zrovna přišly zachránit věc socialismu, to tak viděly. Všichni dobří rodáci jsou filmem výtvarně překrásným, poetickým, s řadou životních hereckých výkonů. Vyzdvihnout jen jeden nelze, protože zde vlastně neexistuje hlavní role. Jde o kolektivní drama, a to drama prodchnuté vpravdě marquézovským fatalismem, drama lyricko-epické a nevšední. Rodáci rozhodně patří do zlatého fondu československé kinematografie. (26.03.2005)

Všichni dobří rodáci mě neuchvátili jen svými silnými příběhy, nepateticky uchopenými lidskými osudy, věrohodně zahranými a citlivě zasazenými do lokálních i národních dějin, ale i svým syntetickým pohledem, v němž se spojuje mnohotvárný folklór co životní sloh se slavenou lidskou prací co ryzí životní formou a s přírodou, tím nejzákladnějším životním prostředím. Historické okolnosti tento prapůvodní lad rozvíří a na neširokých, zato hlubokých, půdorysech lidských duší začne vzrůstat nový svět: někde se novostavby záhy propadají, ničíce nervstvo, schopné postřehnout všechny ty základní correspondances, jinde se rozrůstá vegetace a v krutosti neporozumění či zle-rozumění se obnovuje pravý ráj. Pokaždé mě uchvátí ty prosté záběry na to venkovské prostředí a jeho obyvatele, zvláště na tváře starců a stařenek. Cítím v tom všem takový klid, který je svou současnou pevností i plynutím až nebezpečný – a je právě tak i vnímán všemi těmi odpadlíky, kteří se zaštítěni ideologií a politickou mocí, brání tomu žít: žít v odvěkém řádu lásky, přírody a víry. Každý detail v tomto snímku promlouvá a svědčí: barvotiskové obrázky v posledku zdobící stěny opouštěného obydlí, prostota svátečních šatů oblékaných každou neděli na Mši svatou a mlčenlivě otevírané deštníky na tichém (ne však němém) protestním shromáždění, bdělost psa vnímajícího příchod pána, zpověď kajícníka… Groteskní prvky se mísí s tragickými, humor s pláčem, úžas s ustrnutím – ne aby zvěstovaly nevyzpytatelnost našich dnů nebo aby varovné poselství uzemnily, ale prostě proto, že v životě lidském není jednoho bez druhého… Prostý smích se prolíná s prostým pláčem již při narození dítěte a odkudsi zvenčí do nich zaléhá i opilý křik, řev motorů a směšná němota amplionů rozhlasu městského i nádražního. Rodíme se a umíráme vždy zároveň – a není to nadarmo, prozrazuje nám to, že cesta překračuje i ten horizont, který tak důvěrně neznáme. Herecké výkony nelze dostatečně vynachválit. Radoslav Brzobohatý ve své charakterní roli září i zapadající – jako sluníčko. Ovšem i ti ostatní, kladní i záporní – v podstatě jednostejní – jsou dokonale vykresleni – přímo i nepřímo. Asi nikoho nepřekvapí, že mě nejvíc oslovil Waldemar Matuška, Vladimír Menšík a Vlastimil Brodský. Nikdo z nich není kladný ani záporný hrdina, a možná že ani nejsou vůbec hrdinové, ale vycítil jsem v nich tu potřebnou vůli k boji, k povstání (v pravém smyslu toho slova, čili k tomu: povstat z něčeho polehlého a skutečně vzrůst, ať již jako hrdý plevel, nebo jako pšenice), a to mě zasáhlo. V neposlední řadě bych rád vyzdvihl i kameramana Jaroslava Kučeru. Takový dokonalý cit pro jednotlivost i celek, pro víření, v němž člověk celiství se svým světem, pro jemné uléhání do sebe sama i pro dravost, s níž se opojený i deprimovaný rozbíhá vstříc něčemu, co nanejvýš dokáže pojmenovat, ale čehož podstata mu uniká. Morava. (29.09.2017)

...mohli všechno, neuměli nic a mysleli to s námi "dobře". Bezvýchodně smutná a nekompromisní trezorová poezie v Jasného lehce alegorické tragédii o svinstvu, které vnesly události vítězného února 48 do života obyvatel malého moravského města... "Podepiš!" (10.07.2009)

Najkrajšia sága českej kinematografie. Jasne, že jasné, pán Jasný:-))) (01.02.2009)

Citlivě natočený opus znásilněným živnostníkům v 50.letech, který překvapivě nikoho velice neobviňuje a diváka citově nevydírá... Tomuto není moc co vytknout... S citem... 8,5/10 (30.07.2008)

být celý film v duchu této geniální hospodské scény, tak střílím bez váhání za pět.. jenže já se dost nudil a celkově jsem vlastně dostal úplně něco jiného, než jsem očekával.. čekal jsem větší důraz na postavy, silnější atmosféru a rovněž výraznější závěr, který nevyšumí jen tak do ztracena.. tahle česká klasika mě spíš minula, bohužel... (04.03.2013)

"Však se nebojte !! My vám ještě ukážeme, jací jsme kabrňáci !!" Pozor !! Jede vlna !! Vojtěchu Jasnému to soudruzi pěkně vytmavili, a tak se jeden jen nestačí divit, jak se jim vlastně do toho trezoru Všichni tihle dobří rodáci vešli i s famózním Vladimírem Menšíkem, jakkoli tentokrát těžko kohokoli vyzdvihovat, zde v jedné ze svých nejskvostnějších rolí.. Cinefilní povinost.. (20.11.2016)

Všichni dobří rodáci mňa nenadchli. Príbeh tu je v podstate veľmi jednoduchý. Ide o mapovanie jednotlivých fáz vývoja vzťahov v rámci komunity. Film je teda zameraný predovšetkým na postavy. Na zachytenie jednotlivých typov českých povah, nátur a ich osudov/zmien skrz udalosti konkrétnej doby. Na dve hodiny dejepisu super. Veľa známych hercov, ktorí tomu dali určitú nadstavbu a nedá sa teda vďaka nim hovoriť len o akomsi hranom dokumente. No z môjho pohľadu sa neudialo nič, čo by stálo za tak vysoké hodnotenie. (10.09.2017)

Pravděpodobně nejkrásnější obraz česko-moravského venkova. Poetické pokračování Jasného Touhy s nádhernými panoramatickými záběry Jaroslava Kučery je oslavou ročního cyklu, který je na rozdíl od lidských povah neměnný. Vizuálně mi Rodáci nejvíc připomínali vizuální kompozice Martina Štrby v Michálkově snímku Je třeba zabít Sekala. Vydržel bych se na to dívat dvě hodiny i bez výrazného děje a politického podtextu. Je zajímavé, že oproti většině novovlnných režisérů, kteří koncem šedesátých let zvolili pro své poslední svobodné filmy formu jakéhosi manifestu, Jasný zůstává smírný. Všichni dobří rodáci nesoudí, ukazují nepřikrášlenou pravdu o padesátých letech, ale bez ironického šklebu (Menzel) a bez kárajících prstů (Schorm, Němec, Kachyňa). Přestože slepota jednoho z agitátorů a straníků může nasvědčovat pokusu o příběh viny a trestu, smutný konec Brzobohatého hrdiny ukazuje, že tato naděje je lichá. Pozitivní síla Jasného snímku totiž leží na bedrech přírody, která jediná je nezlomitelná člověkem a je jednou z mála neochvějných jistot. Stejně jako smrt, život, práce a láska. Právě proto připadá postava Radoslava Brzobohatého divákovi tak pozitivní, protože právě František žije v souladu s těmito hodnotami. (18.01.2010)