Bible
The Bible
La Bibbia
Réžia:
John HustonKamera:
Giuseppe RotunnoHrajú:
Michael Parks, Ulla Bergryd, Richard Harris, John Huston, Stephen Boyd, George C. Scott, Ava Gardner, Peter O'Toole, Gabriele Ferzetti, Eleonora Rossi Drago (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Neopakovatelné vyprávění Starého Zákona a biblických příběhů, které je klasikou kinematografie. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (46)
Oscar 1 nominace: Hudba ()
║Rozpočet $18miliónov║Tržby USA $34,900,023║Tržby Celosvetovo $-║ hlavne triková stránka a úžasne prepracované kulisy strhnú, prekvapia aj vycvičené zvierence v arche, na druhú stranu ale moc neberú samotné príbehy v rámci vyprávania /55%/ ()
Znáte to? Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. I řekl Bůh : Budiž světlo! I bylo světlo. atd...Bible byla, je a bude plná mýtů, mystérií a nejasností. Neopakovatelné a velmi přesvědčivé ztvárnění Starého zákona v biblických příbězích tak, jak je známe od Adama a Evy, Ábela a Kaina, přes Noema, Lota, Nimroda, Abrahama až po Izáka atd. Jako nejlépe ztvárněný se mi jevil příběh o Noemovi, jako nejzajímavější ten o Abrahamovi, jeho zprvu neplodné manželce Sáře a synovi Izákovi. Ten konec s obětováním vlastního syna musel obrečet každý...Zajímavost: Režisér Huston si sám zahrál Noema a také propůjčil svůj hlas Bohovi. Film doporučuji především laikům, kterým se nechce číst vlastní bible, která je psána poměrně náročnou formou. ()
Stvorenie sveta, Adam a Eva, Noemova archa, Babylonska veza, Pribeh Abrahama a s tym spojene hriechy ludi v Sodome a Gomore. Vsetky tieto pribehy su tu krasne zobrazene, John Huston natocil krasny vypravny film, ale pre dnesneho divaka moze byt chvilkami aj zdlhavy. Napriklad Stvorenie sveta a pribeh Adama a Evy sa dal o dobrych par minut skratit tak ako aj Noemova archa, avsak zvysna cast pribehov podla Biblie bola podla mna v poriadku. Velku ulohu tu zohrala aj hudba nominovana na Oscara a Zlaty Globus, pricom ako uncredited je tu podpisany aj Ennio Morricone. A ako uz uzivatel Karlos80 spomenul v komentari, ak sa budete divat na Noema, spomente si, ze ho hra reziser John Huston osobne. _______ Michael Parks - (Adam) +++ Ulla Bergryd - (Eva) +++ Richard Harris - (Kain) +++ Franco Nero - (Ábel) +++ John Huston - (Noe) +++ Stephen Boyd - (Nimrod) +++ George C. Scott - (Abrahám) +++ Ava Gardner - (Sára) +++ Peter O'Toole - (Jeden z Troch anjelov) +++ Produkcia: Dino De Laurentiis +++ Hudba: Toshiro Mayuzumi, Ennio Morricone +++ ()
Dnes již klasické zpracování, poctivý velkofilm šedesátých let. ()
Na počátku (ehm) budiž řečeno, že jsem věřící, takže s filmováním biblických příběhů nemám žádný problém. Mám ale problém s mnohými filmovými interpretacemi. Hustonův velkofilm měl být první částí celé několikadílné velkofilmové série biblických příběhů ze Starého zákona. Bohužel mu došel rozpočet, takže zůstalo pouze tohle jednodílné, ale o to velkolepější, torzo. Najdeme zde příběhy od stvoření světa po příběh Abrahamova obětování syna Izáka. Problém tohoto a jiných podobně zaměřených filmů (např. o deset let starší Desatero přikázání) je v jejich doslovnosti. Prostě tvůrci vzali starozákonní příběhy a téměř větu po větě překlopili do filmové podoby. V Hustonově filmu je snad v nejextrémnější podobě. Chybí tomu nadhled nebo nějaká vlastní interpretace. Není divu, že dnešní věřící diváky a divačky tyhle filmy spíše odrazují, zatímco třeba taková Marie Magdaléna z roku 2018 je úplně někde jinde. Technicky je ale Bible: Na počátku dokonalou ukázkou hollywoodské filmařiny konce klasického období. Hustonova režie je výborná, herecký casting přesně vybraný, hudba dodává filmu další monumentální rozměr a ani nepostřehnete, že to celé trvá skoro tři hodiny. Ale jako věřící člověk si z toho nedokážu nic odnést. Viděl jsem zfilmované příběhy z knihy Genesis. Dobře a dál? Chybí tomu přesah - něco, co by oslovilo dnešního moderního věřícího člověka, který nespoléhá jenom na to, že mu někdo převypráví Písmo a tím to skončí. Technicky to tedy příliš nezestárlo, myšlenkově však hodně. Věřím, že ještě někdy vzniknou další filmy inspirované Biblí, které by ale nabídly přesah do 21. století. ()
70% Další velkofilm z biblického cyklu... potěší, že Adam a Eva jsou v ráji opravdu nazí:-) ()
Doslovné až otrocké stvárnenie udalostí v Starom zákone, no s veľmi kvalitnou výpravou a výbornou hudbou. Niektoré pasáže mohli byť kratšie, určite najmä Noe, ktorého stvárnil režisér sám a neviem prečo mu lepilo jedno oko, ako keby mu tam vošla mucha. V každom prípade na dobu vydania silné dielo, ktoré by dnes už neprešlo. Predstavte si, že by dnes niekto natočil Adama a Evu ako belochov. Ajajaj, to by ale bolo od sójových latečkárov škrekotu. ()
...Zaslúži si to môj čiastočný obdiv, pretože renomovaný (“Poklad na Sierra Madre”) am. režisér John Huston filmovo zmapoval udalosti siahajúce hlboko pred narodením „Spasiteľa ľudstva a Božieho Syna” (Ježiša Krista), a to až do obdobia = Stvorenia sveta, Adama a Evy, Veľkej potopy, Babylonskej veži a cetera, čiže môžem túto historickú etapu zaradiť do „kategórie” - STARÉHO ZÁKONA (St. zmluva), s tým, že sa i p. režisér skvostne herecky zhostil biblickej postavy Noea + jeho epochálnej stavby (archy), v excelentnej pasáži, so samými zvieratami na paľube, s naprosto vyčerpávajúcim vizuálnym stvárnením, kde si najlepšiu časť z filmu, jednoducho „ukoristil” sám pre seba, skrátka - je totálne najlepšia a najstrhujúcejšia, trvá najdlhšie, kde aj budúca sekvencia s Georgeom C. Scottom (Abrahám), presiakajúca v druhej polovici, má taktiež dobrý spád a vyvrcholenie, no tomuto nesiaha ani po členky. _ Má to pozoruhodnú d.p. rímskeho mága Giuseppeho Rotunnoa (patrí medzi mojich obľúbencov, ktorí sa nestihli zmestiť do prestížneho rebríčka...), ale VÝPRAVA vytvára presne také fascinujúce scenérie, bez ktorých by sa to nikdy nezaobišlo ! Špičkový strihač Ralph Kemplen sa s tým nemazlil, a naservíroval nám 3 hodinovú exkurziu do ďalekej minulosti, ktorá má síce čo ponúknuť, ale mňa osobne viac fascinuje portrét Ježiša, ktorý sa objaví až potom... I napriek tomu, som rád, že som si pozrel „starú Bibliu” ... ()
Podivně převyprávěná část biblické dějepravy, kterou jsem schopný přijmout jen jako "rodinný film" (v dobrém slova smyslu), protože v ní naprosto postrádám to, co nesmí v díle snažícím se celkově uchopit první kapitoly dějin světa, chybět, totiž: jednotnou ideu pozemského života, silnou, vitální osu, magneticky k sobě poutající pohyby kosmu i lidí, jejich snů i jejich děl, ale která může být interpretací (vyzdvihující pesimistické, nebo optimistické znaky) nejrůzněji vychýlena, deformována. Huston si hraje s příběhy, tu zesílí napětí expresivitou (patetickou, čili klidnou, nikoliv palčivou, čili vyvolávající otázky), tu odlehčí drama víry groteskou (při vstupu zvířecích párů do archy jsem se jen obával, aby si mezi sebou nezačaly povídat a vtipně glosovat situaci), ale jednotnou výpověď nepodává. Zůstává jen u vyprávění, ale na druhou stranu: i to má své kouzlo - a Huston vyprávět umí, což je nejpatrnější na Abrahamově příběhu (který je ve filmu také nejvíce psychologicky prokreslen a nejoriginálněji zkomponován). Poněkud paradoxně mi však intenzivnější spirituální zážitek zprostředkoval jeho film Heaven Knows, Mr. Allison než tyto stránky z dětské Bible. ()
Musím se přiznat, že tento film vcelku věrně opisoval moji zkušenost, když jsem knihu Genesis četl. Příběhy na začátku byly vcelku zajímavé, ale byly dost rozdrobené. Zatímto z části s Abrahámem si totálně nic nepamatuju. A stejně tak tomu je i po tomto filmu. Nejlepším momentem byla asi Babylonská věž a samozřejmě vděčné davové scény (hlavně ty s archou a ochočenými zvířaty byly hodně povedené). ()
Stále som hľadal vo filme ten ( na svoju dobu ) gigantický rozpočet. Naozaj to na ňom nieje veľmi vidno, azda najväčšou položkou bola Noemova archa a honoráre všetkých tých hviezd. Film sa z môjho pohľadu ani veľmi nesnaží o nejaké to napätie či gradáciu, aj napriek tomu že je to notoricky známy námet a vo filmovej podobe je to predsa rozdiel ako v knihe. Spektákel, ktorý ani nieje veľmi spektáklom. ()
Pár vybraných príbehov z Biblie, teda zo starého zákona, všetko veľmi zdĺhavé, nič špeciálne, stále neviem ako to bolo s tými dinosaurami, takže ťažko môžem žasnúť nad niečím síce dlhým, aj keď by si to zaslúžilo skôr podrobné seriálové spracovanie, no dosť veľkofilmovo spracovaným a pritom je to len pár obyčajných dejových zložiek. ()
,,CHÁPANIE BOHA NIE JE NAŠIM CHÁPANÍM. A ČO SA PRIHODÍ A AKO TO BUDE DOCIELENÉ, NIE JE V NAŠEJ MOCI POCHOPIŤ. LEN S PRÍSĽUBU TOHO, ČO SA MÁ STAŤ, MÔŽEME MAŤ ÚSPECH." __ Aj keď je film líčením niekoľkých príbehov zo Starého zákona, celku nemožno uprieť koncept . A to je nespornou výhodou tohoto diela. Zaujímavé je aj rozloženie oboch polovíc filmu. Prvá začína samozrejme stvorením sveta a končí príbehom o Neomovi a veľkej potope; je menej výpravná (čo sa dá pochopiť), miestami krásne naivná a dominantné slovo má rozprávač, do úst postáv sú kladené len jednoduché dialógy, poprípade citácie z Písma. Tu ma oslovilo predovšetkým zaujímavé načrtnutie postavy Satana v Raji. Druhá polovica sa začína trocha zbytočnou vsuvkou o Babylonskej veži a zvyšok príbehu sa zameriava na Abraháma. Práve tu sa nájde niekoľko hlboko prepracovaných myšlienok a fantastická scéna v zničenej Sodome. Z hereckých výkonov určite zaujme Richard Harris ako Kain a vynikajúci George C. Scott v úlohe Abraháma. (88. hodnotenie, 8. komentár k filmu) ()
Velmi zajímavé a krásné zpracování nejznámějších biblických příběhů. Pro neznalé i znalé jednoznačně přínos. ()
Krásně vytvořený, až dech beroucí epos, který příjemně stravitelnou formou vypráví příběh Starého Zákona. Historické velkofilmy 60. let jsou chloubou americké kinematografie a film Bible patří k těm nejlepším z nich. ()
Zatím ****, možná až to uvidím vickrát tak změnim na *****. Uvidíme. Zatím nemám takový rozhled a neviděl jsem takových filmů moc, abych mohl porovnat s jinými. ()
Bůh není krutý, jak zde konstatuje jeden z uživatelů, Bůh je láska, proto už před stvořením připravil plán záchrany pro případ, kdyby člověk selhal (1. Petrova 1, 18- 20). Starý zákon je plný předobrazů ukazujících na Krista, ve filmu nejviditelněji působí symbol beránka. Toho měl podle nařízení obětovat Kain, aby Bůh jeho oběť přijal, toho jako zástupnou oběť poslal Bůh Abrahamovi, aby tento patriarcha plně pochopil plán spasení a kdo ve skutečnosti obětuje svého Syna. Potopa a zničení Sodomy pak demonstrují dovršení míry lidské zkaženosti, kdy Bůh musí zasáhnout. I v takovém případě však byla možnost záchrany- Noe stavěl archu 120 let a celou dobu mluvil o blížící se zkáze a potřebě pokání (1. Petrova 3, 20), v případě Sodomy byl Bůh ochoten při "smlouvání" s Abrahamem přistoupit i na deset spravedlivých. Otázka zní, kde se člověk nachází právě teď: je účasten na Božím spasení, nebo patří k posměvačům před archou? Soud nad sebou vynese nakonec každý sám. ()
24. Zlatý Glóbus za rok 1966 - nominace (1) - Nejlepší hudba - Toshirô Mayuzumi ()
1) Kain si zpátky odsypává, aby se na oběti bohu nepředal. 2) Kde se vzali ti lidé, které měl začít potkávat Kain, když Eva a Adam měli být jedinými vyhnanci z edenské zahrady a výlučnými prapředky lidstva? 3) Když člověk sestrojí něco nefungujícího, má to přirozeně za své selhání. Co by pak měl cítit bůh, jemuž se lidstvo zvrhává na krutou bytost? Navíc jestliže ta krutost je nezbytná následkem nutnosti trestat? A tedy je vlastně jen důsledkem toho, že člověk je masově vzato předurčen k vzájemné nedohodě a nepořádku? 5) Bohu nevadí incest: „Z rozmanitých druhů zvířat, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovala při životě.“ 6) Zbytnělé ego despotovy moci přirozeně pokouší autoritu reality absurditami. Vymyslí si i s ohledem na potřeby obce, dlouhodobou udržitelnost a referenci ke geografickému kontextu zcela neorganickou stavbu, jen aby znevážilo moc, kterou tuší za vším chodem věcí, jež chce samo řídit nejen povrchově příkazem, ale jako vlastní motivační substrát a všudypřítomné božstvo. Ono chce být vlastním duchem svobody, cítí se reprezentovat smysl veškeré vůle a v jeho vizích se má také veškerá vůle protnout. Nerespektuje gravitaci skrytých pravidel mezilidského fungování, onu tíhu vazeb, zájmů, identit, onu potřebu být respektován a mít jistý komfort, dokud má zřetel k druhému či obava z něho dávat ještě smysl. Pokouší trpělivost podřízených, vysmívá se jí a tímto hazardem se sebezáchovou utvrzuje svůj pocit moci. Proto když zpyšnělý Nimrod provokativně vystřelí šíp do oblohy, aby předvedl, kam až se vypnul se svou nesmyslnou věží a že sám bůh, v něhož otrok může věřit jako ve svou poslední naději, buď nikdy nebyl, nebo se raději schová, - je konečně ztrestán rozvratem pořádku podpírajícího jeho kult, kterak lze očekávat od mytologizujícího zachycení přirozeného spádu poměrů, v nichž se pouze policejně zadržovaný třídní antagonismus vyostřuje a přechází z již tak pobuřující a trvale neudržitelné oligarchie v despocii. Tato leckde jistě mnohokrát opakovaná zkušenost klanového vzestupu a pádu je s oblibou zachycována bájeslovným písemnictvím jako takovým. Šíp posměvačně vystřelený do oblohy má tak pouze symbolickou funkci, odkazující k jakémusi historicky neurčovanému přelomu mezi despotickým a revolučním statem quo. Probuzeno ke vzpouře jím bylo jakési primitivní právní vědomí mas ve smyslu biologického puzení individuality k realizaci sebe sama, vytržení se z podmínek otroctví. 7) Znázornění dohody mezi Abramem a Lotem je příkladem opakující se biblické myšlenky, že si každý vybírá svůj cíl a odhaduje vhodnost prostředků dle víry. Ta bývá odměňována příslibem daru za horizontem příznivé empirické pravděpodobnosti a je zkoušena, vyjádřeno oxymoricky, flagrantní neviditelností. Tento test víry, sloužící bohu k selekci nejsilnějšího muže pro vedení obce, je pregnantně vyjádřen takto: „A Abrahám čekal na boží vůli a bůh mlčel. Tak jako ten, kdo hledá v muži sílu.“ Do sázky v to, či naopak ono kritérium (ontologické) prosperity promítá se vlastně povahově charakterizující důvěra buď v tu bezprostředně panující proměnlivou energii esteticky vesměs indiferentního objektivního (brutálního) „života“, nebo v možná jen halucinoidní hlas na sebe snad upozorňující všemu nadřazené estetiky Stvořitele. 8) Atmosféra zhýralosti odpovídá stavu, v němž se doba hojnosti chce jaksi uspěchaně a ustrašeně stihnout. My svou moralitu máme dnes mnohem snadnější, život si lze rozvrhovat ve střídmosti bez velkého přemáhání, naši promiskuitu kupříkladu, její rytmus, lze velmi snadno skloubit s důmyslným konceptem provozuschopné obce, zatímco tehdy byla třeba nejistota ohledně úrody a bezpečnosti faktorem tak zásadním, že to člověka vhánělo mnohem vehementněji do víru chaotického sensualismu. Oběti jsou tu ukázány ve svém utilitárním kontextu jako otázka víry původně takřka jen zemědělstvím se živícího postneolitického tvora; víra v příslib hojnosti dává i z posledního kusu, je to jako vabank v hazardu. Zdroj nezřízenosti je tu pak mnohem mocnější a vystihuje tyto podstatné aspekty lidského údělu jinak než komické líčení dekadence známé od Petronia a Felliniho. () (menej) (viac)