Desať Božích prikázaní

DeMille sice natočil remake svého vlastního filmu, ale tyto dva filmy jsou každý úplně jiný, zatímco stará verze je rozdělená na dvě části, jedna ze starého Egypta a druhá ze "současnosti", kdežto verze z roku 1956 je jen o životě a skutcích Mojžíše. Musím uznat, že tento film se mi líbil, byl celkem zajímavě natočený a po formální stránce bych ani nevěděl co vytknout, Hestona mám rád jako herce(když pominu to co sem viděl v Bowling for Columbine) a nepamatuju si, že by mne jeho herecký výkon kdy zklamal. Ale tím, jak se DeMille soustředil na svoje monumentální scény s mnoha a mnoha komparzisty, snažil se oslnit zdobností, místy už přeplácaností, tak se film prakticky odcizil lidským emocím a zůstala z něho jen pompézní, vychloubačná slupka, jež se snaží diváka za každou cenu ohromit. Emoce, které postavy projevovaly, mi připadaly místy projevované příliš nepřirozeně, nevěrohodně. Celé to působí jako oživlá ilustrace Bible, obsahující pár věcí, jež by mi k Bibli neseděly. Především počáteční část, kdy se Mojžíš považuje za Egypťana a je zamilovaný do princezny. Mnohem lepší historický film je Ben Hur Williama Wylera. ten je takový mnohem lidštější, našel sem v něm emoce, jímž se DeMille tady odcizil, a celkově chování postav působí logicky a ne tak nesmyslně. Přes všechny možné zápory Desatera, ho považuji za kvalitní podívanou, protože biblické náměty se těžko zpracovávají tak, aby to pro obyčejného nevěřícího jako sem já bylo aspoň trochu zajímavé, což se DeMillovi podařilo. Edit: 16. 1. 2021 - taky se bavíte tím, jaké jste byli před 14 lety naivní jelito? Dneska v tom filmu vidím něco trochu jiného - ta nevěrohodnost a absence emocí tam stále je, ale nedocházelo mi, v jaké míře DeMillův film cílí na obeznámeného, věřícího diváka. Namísto civilního vyprávění sledujeme sérii symboly nahuštěných oživlých a patosem oplývajících tableaux ze života starozákonního proroka - co scéna, to pregnantní ilustrace původního příběhu z Bible. A pří vší té monumentálnosti a epičnosti film postrádá možnost, jak se jednoduše napojit na jednající postavy, kterým chybí prokreslené psychologická hloubka a motivace a celé vyprávění vyvolává podobným dojem jako série obrazů křížové cesty Ježíše Krista. Tak znovu nashle za 14 let. (14.01.2007)

Mám dojem, že DeMille už novou verzi točit neměl, možná produkovat a svěřit projekt někomu mladšímu s čerstvějšími nápady, protože to hlavní, co film ubíjí a působí jeho předčasné stárnutí, je nesnesitelná divadelnost, statičnost a neschopnost odpoutat se od prvního filmu. Heston je jako Mojžíš výtečný, rozestoupení moře fantastické, ale rozpaky přetrvávají. (06.03.2011)

Dvě poznámky: Desatero samozřejmě vznikalo desítky let předtím, než do filmu vtrhly realistické digitální triky. Obří davové scény se točily tak, že se postavily gigantické dekorace (mnohdy následně použité ještě v dalších filmech) a před nimi pobíhali statisté v tisícových počtech. Říkám to proto, že tyto scény vypadají i po desítkách let často LÉPE, než epické kamerové přelety přes záplavy CGI klonů. No a pak jsou tu triky, nad nimiž se musí každý filmařinou oblouzněný nadšenec rozplývat - přestože už dnes nemají moc společného s přesvědčivostí, je na každé jejich sekundě vidět, jak bylo náročné je vyrobit a nakolik pečlivě jsou implementovány do scény. Zásadní scéna Desatera, kdy se rozestupuje moře, je monumentální a působivá dosud. (18.12.2014)

Velkolepe filmove divadlo s nadhernymi kulisami, ktoremu po formalnej stranke mozno vytknut prave az prilisnu divadelnost. Zdalo sa mi, akoby herci spolu nekomunikovali, len vyriekavaju slova namierene publiku, no je mozne, ze to bolo cielom. Tento postup je este badatelnejsi v druhej "nabozenskej" polovici filmu, pri sledovani ktorej som mal fakt pocit, ze sledujem divadelnu hru. K obsahu sa vyjadrovat nejdem, pretoze ten je vsetkym znamy a je na kazdom z nas ako sa staviame k pribehu dobrotiveho a spravodliveho boha, ktory za pomoci epidemii, hladomoru a obdobnych laskyplnych veci, presvedci tyranskeho faraona prepustit ten spravny, nim vyvoleny narod z fyzickeho otroctva, aby mu odovzdal fundamentalne pravidla spravania sa. 3,5/5* (01.06.2011)

Těžká cesta k ,,Zrození národa" a ke stvoření jednoho z prvních (první určitě ne,-viz. třeba Chammu-rabi) dochovaných zákoníku (podle kterýho se vlastně jede do teď).Nijak zvlášť mě to tedy nebralo,-až moc okatý důraz (i díky podílu na délce filmu) na Mojžíšova dobrodrůža v Egyptě a vlastnímu exodu židů to pak moc nedá,-ale když srovnám tohle třeba s Alexandrem z nedávné doby v pohodě to obstojí. (28.04.2011)