VictorMartel

Křesťanství je agenda setting. V dětech sama od sebe neroste otázka po bohu, dostanou již až imperativem, jehož primárním účelem je ušetřit energii při ovládání delegováním autority jinam. To samo nemá vyvrátit jeho verzi boha (jednu z myriád), je to konstatování faktu, že prokazatelně jinak k vyznání nedochází. Nastolování agendy vzniká s každým podsouváním SPOLEČNÉHO zájmu, aby bylo dosaženo VLASTNÍHO. Seriál právě tuto techniku hluboce zakódovanou v hierarchii západní společnosti skvěle rozklíčoval a podal s nadsázkou prostřednictvím komiksového námětu. Jestli se Nietzsche ohrazuje proti Renanovu výkladu Ježíše jako hrdiny, má recht, protože z Ježíše se nakonec stala ideologická předloha SUPERhrdiny. Superhrdina, v některých ohledech snad opravdu antipod héroa na antický způsob, je vybaven nadpřirozenými schopnostmi a jako takový zavazuje všechny ostatní k víře v tuto nadpřirozenost. Chce-li si někdo udržet privilegia, dělá to právě tak, že si přisuzuje právo nastolovat agendu. K tomu patří plno keců o selfmademanství, majících za cíl paralyzovat sebemenší kritiku sociální neprostupnosti a skrznaskrz defektivní imbecility systému. / Tak přiléhavý komentář americké hegemoniální závislosti na padouchovi, úspěchu podávaného v prášcích, infantility silných nebo marketingové zavilosti ultrakapitalisticé propagandy nemá mezi seriály rovna. / Západní entuziasta i toto hodnocení rychle uhodne jako „doklad o nenávisti“. Je si svou pohádkou jistý.

Je příznačné, že mi seriál nedoporučil žádný z homosexuálů, z nichž pět (dle celkem introvertního, a o to přísnějšího měřítka) jsem poznal dobře, a to ačkoli po masáži nesmyslnou kulturní válkou o (kdoví odkdy) tradiční hodnoty bych alespoň na území resistentního patriarchátu čekal, že se poženou ždímat každou kulturní výhru. Sex Education je takovou kulturní výhrou (nás všech) a s oblibou rozkládající se napříč generacemi utíná tipec konzervativní pohádce o podstatě sexu, významu manželství, úloze ženy a kdovíčem ještě. Tip jsem opakovaně dostal od 60leté heterosexuální kolegyně, matky heterosexuálního jedináčka, která by dle sociálního zařazení měla volit Okamurovu SPD. Nechtěla se za každou cenu nechat „vzdělat“ pokrokovějším Západem a držet tempo s dobou. Její hodnocení bylo stejně autentické, jako kdyby vyprávěla příběhy z vlastního mládí; arciže nadto saturované humorným rozuzlením a estetikou, pro něž v době jejího dospívání chyběly výrazové prostředky i svobody. Zastihl mě s příhodným zpožděním čtyři roky po jeho uvedení, kdy teprve dokážu sám sobě přiznat, že jsem taky z kola ven, mládí už se konat nebude, jde mi na čtyřicet a rád se pobavím cizími úzkostmi. Skvěle prokládá komiku s vážnými problémy nejen adolescentů a i když někdy na hraně, vyhýbá se sladkobolným interakcím, poplatný primárně optimistickému plánu. Někdy neodolá svodům zbytečně dojíma(jí)cích vztahových dramat, ale nesnaží se to kompenzovat opačným kýčem samoúčelné deprese, která by se vyžívala v poukazech na neúspěch každého pokusu o štěstí. S 3. řadou se některá dramata promění v slzavé údolí a skoro připomínají devadesátkově pubertální naraci (nebo jak bych nazval ty citově vylévací dialogy). Snad se 4. řada rozvzpomene na kreativní základ a ubere z dramat i politické agitace opět ve prospěch povrchního vtipu.

Film vyniká zprostředkováním prázdnoty v bezcílně rozmělněné životní perspektivě francouzské periferie. Herci jsou na svém místě a především výborný Cassel vyčaroval dokonalého delikventa, přesně tak zranitelného, v drsňáckých hláškách zacykleného, jak jsem jich kdysi několik poznal. / TEMATICKY PODOBNÉ: Athena (2022)