PanCitron

The Sopranos rozhodně matou tělem. Nejvíce asi tím, jak pracují s celým motivem mafie, který tu slouží spíš jako prostředí, aby si seriál udržoval aspoň zdánlivý pocit děje. To dává dostatečný prostor k tomu rozvíjet osobnosti jednotlivých postaviček, a to od těch velkých jako je Tony a jeho rodina až po malé zlodějíčky, kteří sem tam dostanou svoji chvíli se ukázat. Zároveň se jim daří si stále udržovat odstup a neglorifikovat činy postav. Pokud seriáloví anti-hrdinové někoho zabijí, stále cítíte jisté opovržení nad tím co dělají. Vše je ale stále perfektně vybalancované tím, že vás i tak s jistou dávkou zvrácenosti zajímá, jak budou jejich osudy pokračovat. Navíc to nejsou zrovna nejostřejší tužky v penále, takže je celá show prošpikována hromadou až geniálních scén, které zobrazují jejich pohled na svět v celé své nahotě. Scéna, kdy Paulie vypráví prostitutce o své historii s Itálií nebo bizarní hádka o Kryštofu Kolumbovi jsou momenty, kdy svou hloupostí baví natolik, že na ně člověk při sledování definitivně nezapomene. Za mě osobně to takto perfektně šlape až do konce čtvrté série. Pak se seriál trošku začne trošku ztrácet, naruší zdánlivou stálost a maličko kvalitativně spadne. I tak však zůstává poměrně nevšední podívanou s postavami, které je těžké milovat, ale je velice snadné být jejich světem fascinován. Zajímavé epizody: College, Commendatori, University, Whoever Did This, Made in America.

Vcelku mě bavilo celou sérii číst ty postřehy, jak je to oproti GoT strašná nuda plná nezajímavých dialogů. V tomto ohledu to určitě nebylo ani lepší ani horší. Je to prostě dokola stále to stejné. Hromada průměrných dialogů sem tam doplněných zvratem. Přesto se mi oproti původnímu seriálu líbilo, že příběh byl alespoň ucelenější. Sice občas skáče v čase jak pominutý, ale aspoň se nesnaží chytat příliš zajíců najednou a - minimálně v této sérii - zbytečně neodbíhá pryč. Závěrečné díly dokonce dokáží vybudovat i poměrně solidní momenty, i když na zadek žádná scéna vysloveně neposadí. Ale třeba to přijde v další sérii. Jinak je fajn opět vidět Matta Smitha v hlavní roli nějakého seriálového projektu.

"Adric." Chibnalova éra se víceméně uzavírá se všemi neduhy, které s sebou tento showrunner do seriálu přinesl. Absence jakéhokoliv nápaditého příběhu, absolutní nevyužití postav a papírově zajímavé nápady, kterým však podraží nohy totálně nudné provedení. Samozřejmě, pár věcí tuto smutnou bilanci narušuje, ale stále dostáváme spíše průměrné dobrodružství, při kterém má člověk tendenci neustále kontrolovat, kolik času ještě zbývá do konce. Alespoň je tu skvělý Sasha Dhawan, jehož Master je opravdu zábavný a především v polovině epizody zachraňuje notně rozpačitý dojem z celého dílu. Což je trošku škoda, vzhledem k faktu, že je to právě Jodie Whittaker, která se primárně s rolí loučí. Bohužel se však zdá, že Chib stále vlastně netuší, co s ní má dělat, takže ji za neustálého provolávání slova "fam" horko těžko dovede až k regeneraci. Zbytek postav je tu pak bohužel navíc, snad s čestnou výjimkou Yaz, která jako jediná občas vypadá, že ví co tam dělá. Pomrknutí na staré série jsou fajn, ale jsou to spíš letmá vyskytnutí bez reálného významu pro příběh. Není to sice úplná tragédie, jako třeba některé skvosty jedenácté série, stále však zůstává nepříjemná pachuť, že díl opět nenaplnil svůj potenciál. Což je docela škoda, ty ingredience to opět tak špatné nemělo.

Těžko se zcela nezaujatě přistupuje k seriálům, které před sebou tlačí přívlastky jako revoluční nebo nadčasový. Nutno však říct, že Seinfeld z mého pohledu tohle břemeno maximálně ustál. Jeho sledování byl skutečně zážitek, který se především z hlediska amerického sitcomu naskytne opravdu jednou za čas. Mě si především získal v těch detailech, ve kterých zobrazoval ty drobné životní situace, pro který získal onen přívlastek „show o ničem.“ Fascinovalo mě totiž, s jakou elegancí kráčel na té pomyslné čáře mezi absurditou a realističností. Jak dokázal rozehrát zápletku z naprostého mála. Tomu nahrávaly i skvěle vybalancované postavy Jerryho a jeho přátel. Za těch devět let totiž jen málokdy autoři zradili jejich návyky a myšlenky, i když jejich chování nebylo vždy zcela společensky únosné. To je něco, co mi přijde naprosto fascinující, jelikož mám pocit, že se často stává, že hodně hrdinů se v průběhu seriálu mění podle divácké poptávky. Jerry, Elain, George i Kramer však stále byli těmi stejnými postavičkami s konzistentním chováním a pohledem na svět. Samozřejmě, při tak obrovském množství epizod se to neobešlo bez horších i lepších nápadů. Seriál dosáhl svého vrcholu i pomyslného pádu. Za sebe jsem si nejvíc užíval éru mezi třetí až sedmou sérií, která přinesla naprosto úchvatné dějové linky a šlapala jak dobře namazaný stroj. Osobně jsem strašně nadšený, že jsem tento seriál viděl. V rámci takových těch stojatých vod amerických situačních komedií, jejichž vrcholnou zápletkou obvykle je, kdo se dá s kým zrovna dohromady, je to skutečně jeden z právoplatných milníků žánru.

Úvodní sitcomové epizody jsou parádní, skvěle vymazlené a plné dobových i vlastních odkazů. Samozřejmě je jasné, že by něco takového nemohlo trvat donekonečna, tudíž je člověk spíš zvědavý, jak dobře bude rozpad této iluze udělaný. Bohužel, v momentě kdy se tak stává, se až na výjimky jede podle zažitého mustru mavelovek a finále je opět omalovánková bitka bez špetky nápadu. Plusem alespoň zůstává, že seriálový formát pomohl trošku prokreslit postavu Wandy a tudíž to v závěru dokázalo vydolovat aspoň slušné emoce.

Ne, že by to už od pohledu aspirovalo na dokumentární počin roku, ale že to bude v jádru tak nezajímavé, jsem fakt nečekal. Vsuvky odborníků byly sice fajn, ale bylo jich málo. Cage vcelku zábavně přehrával a poměrně dobře fungoval jako takový ten vtipálek mezi informacemi. Bohužel si ale někdo usmyslel, že k zábavě je potřeba i přidat plejádu komiků, u nichž jsem byl občas dost překvapený, jak se dokáží humorem vlastně uživit. Slyšel jsem od nich ledaco, jen ne dobrý vtip. Chápu, že to museli nějak nahustit, aby se dostali na těch dvacet minut stopáže, ale tohle snad jen víc poukázalo na celkovou plytkost předvedeného obsahu.

Naprosto dokonale kondenzovaná frustrace z dnešní doby. Na Acastera až nečekaně osobní, své vlastní problémy se tentokrát nesnažil tolik skrývat. Přesto si i přes tu iluzi zbourání svého vlastního formátu zachoval svůj nezaměnitelný humor, včetně těch neskutečně vychytaných cyklických historek. Stále jeden z nejzajímavějších komiků současnosti.

Stargate Universe chtěl být mnohem jinou - dospělejší - verzí předchozích seriálů. Zaměřenou spíše na postavy a jejich reakci na skutečnost než objevování nových světů. Jenže tady se nachází hlavní zádrhel celé show. K tomu, aby seriál mohl tímto způsobem fungovat, by musely fungovat i ony postavy. Bohužel mi přišlo, že většina těch "skutečných " postav v podstatě jen šustila papírem. A namísto skvěle prokreslených charakterů jsme dostali jen bandu vážně se tvářících panáků, chovajících se absolutně nesmyslně. Během druhé série se začala situace nepatrně měnit, ale teprve až dvojepizoda Common Descent/Epilogue dává konečně postavám aspoň nějakou hloubku a dokonce i přidává nějaké sympatie k nim. Do té doby jsem měl ale pocit, že sleduji jen jednu dlouhou expozici, která netuší, jakým směrem se vlastně chce vydat. Občas je to až zkouška toho, co divák snese. Netvrdím, že v dílčích scénách je seriál úplně špatný. Některé nápady nejsou zlé a ten vesmír dokáže občas ohromit. Jenže ta dlouhá absence funkčních postav a zajímavého příběhu brání tomu, abych se jako divák naplno do seriálu ponořil. A v momentě, kdy se tohle všechno nepatrně mění, už běží závěrečná epizoda, která jen umocňuje ten pocit z promarněného potenciálu. nejzajímavější díly: 1x08 - Time, 2x07 - The Greater Good, 2x18 - Epilogue, 2x19 - Blockade

Nápadem je The Circle určitě zajímavý, protože téma sociálních sítí se k dnešní době určitě hodí. To se podle mého podařilo poměrně slušně přenést do jakéhosi mustru kompetitivní reality show. Problém byl asi jen ten způsob vysílání, který na můj vkus docela šílený. A ačkoliv chápu, že to vysílání Netflixu má trošku jiná pravidla, osobně mi trošku vadila ta nekonzistence jednotlivých dílů, které končili jak zrovna došla přidělená minutáž. Osobně bych asi spíš uvítal nějakou zažitou formu ucelených epizod, jelikož takto podle mého hodně strašně nahodilé. Někdy ta hlasování působila dost mimochodem. Cast byl ale vcelku sympatický, alespoň co se té "hlavní" skupiny hráčů týče. Trošku mi vadilo, že se počty hráčů stále měnili a přicházeli noví obyvatelé. Za prvé to všeobecně moc nemusím a hlavně mi ten užitek z toho nepřišel tak zajímavý. Ale možná je to jen tím, že je to první série. Osobně si myslím, že potenciál má. Jak ze strany produkce, tak ze strany budoucích hráčů, kterým se určitě otevírají zajímavé možnosti, kam to směřovat dál. Původní britskou verzi určitě taky vyzkouším, slyšel jsem na ni ještě pozitivnější ohlasy.

Hodně svěží nápad, který je víc než zombie film velmi osobitá pocta filmu a filmařům. První minuty sice působí dost křečovitě, ale všechno má svůj účel a svoje místo. Je to částečně takové nutné zlo, aby se člověk v závěru královsky pobavil. Jenže tady se to čekání skutečně vyplatí a je až s podivem, kolik laciných vtípků tady najednou docela funguje. Velice příjemná meta záležitost.