Gezora-Ganime-Kameba: Kessen! Nankai no daikaidžú
Space Amoeba, The
Obsahy(1)
Vetřelci z vesmíru se dostanou na bezpilotní družici, která nouzově přistane na malém tropickém ostrově. Parazitní formy života převezmou kontrolu nad třemi místními tvory a neuvěřitelně je zvětší. Oliheň (Gezora), krab (Ganimes) a želva (Kamoeba) terorizují místní obyvatelstvo, jejichž jedinou nadějí jsou výzkumníci z Japonska. Ti musí vetřelce zastavit dříve než ovládnou celou planetu. (topr harley)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Tyhle filmy jsou sice hodně subjektivní záležitost ale i z přísně objektivního pohledu se dá říct, že tenhle kousek není vůbec špatný. Já jsem se bavil. Možná mi chyběly nějáké ty města pro pořádnou demolici :D nebo monstrum s takovým charismatem jaké má Godzilla(ikdyž oliheň byla blízko), ale i přesto jsem se bavil královsky. ()
Snímek „Gezora, Ganime, Kameba: Kessen! Nankai no daikaijû“ tak jen znovu ukazuje, jakým se Honda stal alibistou a prostě jen točil filmy ve zběsilém tempu. Triky jsou opět jednoduché. V mnoha případech se akce projevuje jen rozmazanými záběry, na kterých není téměř nic vidět. Je to škoda protože se ukazuje, že žánr byl již více méně na ústupu, protože divák už musel být trochu náročnější a chtít víc. ()
Dnes poněkud úsměvné klasické japonské sci-fi s příšerami ohrožujícími lidstvo. Prostřednictvím výzkumné sondy mířící k Jupiteru se dostane zpět na Zemi nehmotná mimozemská forma života, která cestuje vesmírem a kolonizuje planety. I když se nakonec podaří najít způsob, jak vetřelce zlikvidovat, jeho provedení není tak jednoduché, jak by se zdálo. Byť jsou přerostlí živočichové loutky, v nichž se ukrývají vodiči, mají své nesporné kouzlo. Scény pod vodou či souboje rozběsněných oblud jsou vydařené. Záliba Japonců v příšerách je celonárodní a najdeme ji již v japonských mýtech a legendách... ()
Jo, tenhle film jsem měl vidět v tom roce 1970, to bych byl z něho auf. Nyní jen blbůstka pro zasmání. Příšerná animace (zlatá Cesta do pravěku). Zde je při celkových záběrech hýbajících se potvor vidět, že v kostýmech je člověk. Navíc ta nejzábavnější potvora (po souši pochodující obří oliheň či chobotnice) bídně zhyne nedlouho po půlce filmu. Připomnělo mi to dávno viděné podobné šlaky s Gappou, Godzillou etc. Takže z nostalgie to nehodím do odpadu. ()
Pecka jako hrom! A vzhledem k tomu, že už jsem měl trochu upito, tak jsem se neubránil posměškům nejen vůči gumovým potvorám z vesmíru (chobotnice, krab, pro mě blíže neurčitelná přerostlá ještěrka, a lidský transmorfer), ale tentokrát i s vážnou tváří pronášeným replikám (Pomocí telepatie je schopná přečíst naše srdce!). Jediné, co mě tedy trochu zamrzelo, je, že jsem se nedočkal ultimátní bitky mezi všemi třemi monstry (však uvidíte), protože útočí trapně po jednom. I tak je to ale na pomezí čtyř a pěti hvězdiček, jednu si ale nechávám k dobru pro společnou projekci s kamarády s pořádnými zásobami alkoholu, kdy doufám, že si to užiju ještě o chlup víc. Jedna věc je ale jistá už teď, roku 1970 Japonci veškerý příděl pryže, papundeklu a malovaných tapet zcela jistě vyčerpali. 85% ()
Reklama