(mOnkey)

Brooker a spol. podpořený Netflixem sice nalili do remasteru hodně peněz, takže to hezky vypadá, má to kvalitní herce a sympaticky to pomrkává na klasické scifárny, ale kdo viděl papundeklový originál Výměna těl z Červeného trpaslíka, bude od onoho zásadního okamžiku čekat skoro hodinu na pointu, která jde cítit na tři miliony (světelných) let.

Panu učiteli s láskou.

Na skotský hrad přijíždí 20 Američanů, aby se utkali v soutěži o 250 000 dolarů. Finále se ovšem dožijí… Ehm, no nic. Když existují americká a britská verze filmu/seriálu/soutěže, mám ve zvyku dívat se nejprve na tu britskou, protože ji už tak nějak automaticky považuju za originál (omyl - jedná se o koncept z Nizozemska) a často bývá i kvalitnější (to tady platí). A protože britská verze Traitors byla silně návyková a měla by z ní jistě radost i samotná Agatha Christie, bezprostředně po jejím zhlédnutí jsem se vrhnul na tu americkou. Stejné kulisy mě až tak nepřekvapily, ale zklamáním byly jednoznačně úkoly, které byly v drtivé většině případů zcela totožné jako u britského bratříčka. O poznání horší dojem ve mně zanechali i účinkující, protože díky přehnané teatrálnosti některých z nich to působilo, jako by jednali podle scénáře. To možná souvisí s tím, že část z nich byli odchovanci jiných reality show, kde je podobné chování žádoucí (volba „celebrit“ mě příliš nenadchla, na druhou stranu jsem měl díky tomu možnost opět sledovat v akci Cirie ze Survivora, takže odpuštěno). U koho mi naopak přehnaná teatrálnost nevadila vůbec, byl vynikající moderátor Alan Cumming, jenž si svou roli neuvěřitelně užíval. Jak už jsem zmiňoval, soutěže byly vesměs totožné s britskou verzí, někdy se lišily v detailech či přiděleném časovém limitu. Právě tento fakt mě přivedl na myšlenku, že z toho trčí ruka producenta víc, než by bylo zdrávo. V osmé epizodě se objeví soutěž s únikovkou v chatě v lesích: týmy se blíží splnění druhé fáze, ale protože moderátor oznamuje, že zbývá několik posledních desítek sekund, jako zázrakem je druhá fáze zároveň poslední (Britové museli splnit ještě třetí a z jednoho záběru zde vyplývá, že byla připravena i pro Američany). Korunu tomu všemu v závěru nasadí absurdní hláška, že poslední úkol bude za tolik peněz, aby se v součtu hrálo o celých 250 000 dolarů. Takže to vypadá, že soutěže vlastně byly z hlediska hry zcela nepodstatné, je úplně jedno, kolik se v nich podařilo vyhrát peněz, a měly pouze vyplnit stopáž jednotlivých epizod (pro příště stříhat a zkrátit díly aspoň o 10 minut, Britové i Američané). Snad se v tomto druhá série poučí, protože potenciál do budoucna je tady obrovský. Oblíbenci: Cirie, Kate.