Pořád jsem to já

Oscarová sezona je tady, myslím, že letos to bude nadmíru zajímavé. Možná někomu bude chybět větší dramatizace, jiní ovšem ocení, že notebookem (a pečlivým návodem z minulosti) to neskončilo. A drama zůstalo v tom, že sice Still Alice, ale už sakra jiná Alice. Rozklad lidské osobnosti po americku, který jsem však z hlavy dostal až překvapivě brzy. Julianne Moore („Kéž bych měla rakovinu.“) je samozřejmě výborná (ač bych to viděl maximálně na oscarovou nominaci), rozpuštěné rusé vlasy, zelené oči, bledá pleť (přesně jak jí známe a máme jí rádi) a znovu důkaz, že Moore je herečkou bez limitů, která dokáže překvapovat. Hereckou jistotou je i Kristen Stewart. Nejprve pokles myšlení, paměti, úsudku. Nakonec demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci druhých. Pryč jsou vzpomínky, pryč jsou znalosti, pryč je osobnost jako taková. Civilní, melancholické, reálné, s identifikací postav už to však bylo horší. Nicméně klobouk dolů před režisérem a scénáristou Richardem Glatzerem, který trpí neléčitelnou Amyotrofickou laterální sklerózou (ano, fenomén 2014, obtížná neurologická kapitola a polévání se ledovou vodou) a který věděl, kdy přispěchat se závěrečnými titulky a nedělat z téhle látky srdceryvnou show. 75% (03.01.2015)

Tak tohle mě doslova emočně "vyždímalo". Still Alice je snímkem se silným příběhem, do kterého se po pár minutách zcela vcítíte a prožíváte radosti i strasti spolu s hlavními postavami. Celý snímek stojí a padá spolu s herečkou Juliane Moore (Oscar?), která přesvědčivě ztvárnila postavu trpící Alzheimerovou chorobou a které se postupně z mysli vytrácí vše, co po celý život budovala a na čem jí kdy záleželo. Za zmínku také stojí herecké výkony Aleca Baldwina a Kristen Stewart kteří do toho navzdory všem předpokladům dávají vše. (31.01.2015)

Kdo si nepřizná, jak osvobozující je si čas od času s Hollywoodem na férovku zabulet, lže sám sobě do kapsy. Vlastně si z toho moc nepamatuju, páč sem docela často viděl rozmazaný prdlačky. Oscar schválenej! A distributoři ať se příště laskavě plácnou přes kapsu: nerozdávat před nemocnou Julianne u sálu zdarma kapesníky rovná se zvěrstvu toho největšího kalibru! (17.05.2015)

Dokonalá Julianne! Tahle role pro ni byla jak šitá na míru a bez ní by byl zážitek ani ne poloviční. I přes velmi smutné téma na mě film působil pozitivně (např. proslov hlavní postavy, přístup rodiny) a konec jsem přeci jen čekala trochu jiný... Doporučuji, jedná se o herecký a psychologický zážitek, který si budete dlouho pamatovat, ať už chcete, nebo ne. (06.02.2015)

„Julianne Moore je kvalitatívne schopná herečka,ktorá koketuje s Oscarom,flirtuje s ním už po niekoľkýkrát a bolo by na čase,aby sa jedného dňa vzali...”a Alzheimerova choroba jej k tomu dopomôže...” A vy diváci máte pocit,že Julianne práve trpí touto závažnou chorobou,lebo výkon je to nadmieru presvedčivý,herečka,ktorá sa snaží čo najlepšie stelesniť človeka,ktorý pomaly,ale isto stráca pamäť,zabúda,ocitá sa v nezávideniahodnej situácii,kde oporu má v rodine,ktorých som nemusel,mám na mysli Aleca Baldwina alebo Kate Bosworth,sú mi protivní,Kristen Stewart tiež nie je bohviečo,ale prepáčim jej to,lebo hlavnú pozornosť právom na seba strháva Julianne-Alice v decentne prevedenom filme,ktorý chorobu dáva na zreteľ,aby sa o nej hovorilo v dobre zvolenej hudbe.Tak herecký výkon v podobe Julianne Moore je tým hlavným dôvodom,prečo vidieť tento pôsobivý film. (11.12.2014)