Solaris
Soljaris
Réžia:
Andrej TarkovskijScenár:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrajú:
Natalja Bondarčuk, Donatas Banionis, Jüri Järvet, Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Vladislav Dvoržeckij, Raimundas Banionis, Bagrat Oganěsjan (viac)Obsahy(1)
Mnohovýznamové dielo, nakrútené na motívy rovnomenného filozofického sci-fi románu Stanislawa Lema. Príbeh niekoľkých postáv sa odohráva na kozmickej stanici, umiestnenej na obežnej dráhe nad planétou Solaris, ktorá predstavuje dosiaľ neznámu formu vedomia. Planéta, majúca formu akéhosi "oceánu", je jediným organickým celkom, schopným zhmotňovať ľudské myšlienky. Pomocou záhadnej plazmy sa vedci stretávajú s vlastnou minulosťou - a ich materializované utajované predstavy a spomienky vyzývajú hrdinov tvárou v tvár tajomnej mimozemskej civilizácie k porovnaniu s vlastnou kultúrou a ich vlastnými "Ja". Stretnutie ľudských bytostí s nepochopiteľnou realitou, priečiacou sa ľudskému rozumu, vyvoláva nevyhnutné otázky o zmysle života, o hraniciach poznania, ale i o sebareflexii každého jedinca. Existenciálne podobenstvo fenomenálneho umelca i bez výrazných zvláštnych efektov dodnes strháva svojou vizuálnou pôsobivosťou a emocionálnou krehkosťou, s ktorou pojednáva o "veciach kozmických i pozemských". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (361)
4/5* trošku mě nudila ta předlouhá pasáž s tou jeho ženou.. že to bylo víceméně o nich a jejich "lásce" když by tam mohlo být daleko víc nic nevysvětlujících náhledů na achylovy paty těch dalších dvou vědců.. jinak atmosfericky naprosto úžasný.. vyjádření takových pocitů kdy čelí člověk nevysvětlitelným věcem a přesto hmatatelným věcem.. jinak četl sem od Lema jinou sci-fi knížku podobnou.. a opravdu sem byl nadšený, že i skrze tento film cítím spisovatele.. a krásné filozofické momenty.. ()
Strašně mě mrzí, že mě zrovna Solaris takto zásadně minul. Což se mi stalo zcela poprvé právě u Tarkovskyho, kterého jinak velmi uznávám a snažím se naplno vnímat a chápat význam jeho filmových děl. Tam, kde se v Ivanově dětství Andrej teprv rozjíždí a spíš než obsahem mi film nesedl po řemeslné stránce (prostě tam bylo vidět, že toho Andrej ještě doposud tolik nenatočil a musel se vypracovat), zde naopak ždímá filmové řemeslo do dokonalosti a vizuálně jde zcela určitě o nadčasový skvost blížící se scifi interiéry až kubrikovskému minimalismu. Stejně tak jsou magické a hypnotické (jak už to typicky u Tarkovskyho filmů bývá) určité části a nemůžu říct, že i filozoficky by byl snímek vyprázdněný. Je zde spousta pasáží k zamyšlení. Celkově jsem ale po celou dobu stopáže (která ale překvapivě rychle utíkala) nebyl schopen onoho spirituálního naladění a následného obohacení a prožití jakési duchovní "cesty" jako u jiných Tarkovskyho děl. Víc než kdykoliv předtím zde cítím nutnou potřebu druhé projekce. Náročný snímek. Sekvence průjezdů dálnicemi a tunely je ale zcela pohlcující. ()
Můj problém je, že jsem četl knihu. Můj problém je, že mi kniha byla doporučena. Můj problém jsou ženy, které doporučují knihy a filmy. A až odletím jednou do vesmíru a nějaká entita bude zhmotňovat moje myšlenky, tak bude ronit pot (sliz) a slzy (slizy), až se bude potýkat s ženami v mé hlavě. Přemýšlím, proč tak často jsou ruská díla rozplizlá (p=s), ale pokud to někdo má rád, určitě mu u některých scén ukápne slina (sliz). ()
Pro mě první zkušenost s Andrejem Tarkovským. Solaris je monumentální filosofické dílo, které upozorňuje na spoustu důležitých aspektů lidské existence. Pokud by chtěl totiž člověk poznat vesmír, musí nejdřív poznat svou Zemi, a především sebe. Možná je nám však souzeno žít v nevědomí, jelikož zatím nejsem připraveni pochopit ucelenou pravdu. Člověk totiž nemůže plnohodnotně pochopit co má před sebou, když nevidí, co má u sebe. Precizní hudba, která z filmu dělá doopravdy silný zážitek, skvělé herecké výkony a spoustu filosofických konverzací k zamyšlení a těch odkazů na Dona Quijota nebo Apolinaira, film je rozhodně třeba shlédnout vícekrát, aby v něm člověk objevil všechny symboly, které nám Tarkovský do snímku vložil. Kdo čekal sci-fi vizuál, bude zklamán. Kdo však čekal intelektuální obohacení, bude dozajista obohacen. A to jsem neřekl téměř nic - výčet symbolů je doopravdy pestrý a na všechny zcela jednoznačné. Děkuji Andreji za první zkušenost! ()
Projekt 100 (2001) ()
Na tříhodinové stopáže jsem u Tarkovského zvyklý, proto mě u Solaris rozhodně nepřekvapuje, ale naopak ji vítám. Solaris je magický. Byť by šel určitě zkrátit, byla by to škoda. Já se v atmosféře Solarisu doslova ráchal. Film obsahuje nezapomenutelné momenty, stejně jako každý Tarkovského film, velmi zajímavé rozhovory a myšlenku. Ta chybět nesmí. Samotný závěr musí na zadek posadit úplně každého. Solaris je geniální a nadčasový. Je natočen tak, že i v tomto století je krásně koukatelný a hlavně aktuální! Každý člověk by po sobě měl na Zemi něco zanechat. Tarkovskij zanechal Solaris, Stalkera a Oběť!! Díky. ()
Na mňa až príliš ťažké, príliš dlhé. ()
Kacířsky tvrdím: Verze s Clooneym je lepší! A zdlouhavě nežvatlavá.... ()
Na můj vkus až moc "pomalé a zdlouhavé", bohužel jsem se ani neztotožnil s pocity postav (na pár vyjímek), zkrátka mě to nezasáhlo tak, jak by mělo. (Schválně jsem si ještě přečet po zhlédnutí spoilery na netu, abych si byl jist, že jsem to pochopil.) Nebudu nic namítat proti oceněním a slávě tohoto filmu, ale já radši něco diváčtějšího. A přitom právě zápletka toho, že se hlavnímu hrdinovi zjevila kopie mrtvé manželky, do které se zamiloval, to by mě normálně dostalo, ale filmově mi to vůbec nesedlo. (knížku - pokud ji někdy budu číst - třeba ohodnotím za plný počet) ()
Tak jsme se s panem Tatarkovskim napoprvé úplně nepotkali. Možná, že je na vině to, že jsem film viděl natřikrát (dvakrát jsem usnul, ne vinou filmu), ale to nejdůležitější na celém výletě na Solaris, atmosféra, šlo mimo mě. A to jsem fanoušek pomalosti a filozofičnosti. A i když uznávám filmařské kvality a do úvah přiberu i stáří filmu, tak u Solarisu mi zbylo akorát nesmyslné chování všech mála protagonistů (hlavní hrdina tomu dává slušně na prdel), ne zcela logický děj a pointa, která mi uniká. Škoda no...a začínám se obávat Stalkera, na kterého se dlouho chystám. ()
PODOBNÉ: Inception (2010), Mother! (2017) ()
| Mosfilm | Oveľa lepší Tarkovsky. Veľmi zaujímavá zápletka, super postavy, neskutočne podnetné myšlienky a témy a ústaotvarajúci záver. Takto mám to najradšej, na malom priestore postavy psychicky vyšťaviť do maxima, striedanie lyrických a konkrétnych obrazcov a vzruchov na naplnenie artového statusu. Solaris je odpoveď na Kubrickovú vesmírnu odyseu, ale nestačí na ňu. Je priveľmi uzavretá, obsahuje menej nuansií a jej celkový impakt je veľmi závislý na ukončení príbehu. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | ()
Jedna z nejnádhernějších filmových teček mé osobní kinozkušenosti! ()
Solaris je veľmi zvláštny film. Už len to spojenie poľského vizonárskeho spisovateľa Lema s ruským taktiež vizionárskym a inovátorským režisérom Tarkovskijm je samo o sebe veľmi zaujímavé. Toto ťažké filozofické téma o možnostiach vesmíru a cudzích formách života by snáď nikto iný nedokázal natočiť tak úprimne a dychberúco ako ruský režisér v sedemdesiatych rokoch. Tarkovskijho hlavná výhoda je, že sa obklopil skvelými charakterovými hercami ako Bondarchuk alebo Solonicyn a tí robia aj z tak ťažko pochopiteľnej látky niečo viac, niečo, na čo sa dá so záujmom pozerať. Bez ich minimalistického herectva hlavne v prvej polovici filmu by to nebolo nič viac ako ruská fraška, ktorou si nahovárajú svoje prvenstvo v kozmonautike v čase studenej vojny. Takto je to však výborný sci fi film, ktorý nabúrava zavedené fakty a navodzuje až príliž nových otázok ohľadne života ako takého. Psychická premena hlavných hrdinov je strašidelná už sama o sebe ale Tarkovskij k tomu dokázal vytvoriť neuveriteľne silnú a mrazivú atmosféru prázdneho kozmického plavidla milióny svetelných rokov od Zeme, kde sa v mysli človeka dejú neznáme veci, ktoré si ani sám psychológ nevie vysvetliť. Vážne ho ovláda tajomný oceán Solarisu alebo sa jeho myseľ zbláznila z toľkej samoty? Podobné otázky nám film navodzuje stále ale nikdy na ne jednoznačne neodpovie, všetko je na chápavosti diváka. Nám to ešte pustili z 36 ročnej jedinej kópie na Slovensku takže obraz aj zvuk bol pri niektorých scénach zlý ale na atmosfére to len pridalo. Šokujúci záver nie je ničím iným ako dôkazom geniálnosti Stanislawa Lema ako majstra svojho žánru a celý film otočí hore nohami až z toho idú zimomriavky po chrbte. Nebyť tej smrtiacej stopáže ( 170 minút ruského filozofovania je vážne dosť) dal by som plné hodnotenie. Takto dávam štyri keďže v tretej štvrtine filmu som z toho všetkého začánal mať miš-maš. Klasické sci fi dielo východného bloku s mimoriadnou atmosférou. ()
Nevím, jak bych měl ohodnit film, který jsem sledoval na třikrát a nesčíslněkrát u něho usnul, jako řada dalších...z hlediska filosofických úvah jsem dalek k tomu, nazývat základní existencionální otázky života, lásky a smrti banálními, ale zde mě jiné slovo nenapadlo...nejednou usnout v půlce "filosofického" dialogu, to se mi dlouho nepoštěstilo :-) A výprava také stojí zmínku, škoda, že jí nevyužili i v nějakém pěkném úchylném béčku, u kterého by dřímnutí nehrozilo ;-) ()
Tarkovskij netočí lehké filmy a Solaris je toho důkazem. Nemít za sebou předlohu od Stanislawa Lema, těžko bych se orientoval. Tarkovského zpracování se mi přesto velice líbilo, ta tíživá psycho atmosféra na celé lodi, nezaměnitelný smysl pro kameru, meditace, hypnóza filmem. Jednoduše umělecké sci-fi. ()
Solaris opravdu doporučuji lidem, kteří trpí nespavostí. O "filozofických otázkách" během sledování filmu jsem celkem třikrát rozjímal v říši snů - tak to bylo napínavé a záživné. Když došlo na nějaký ten rozhovor mezi lidmi, tak sem se divil sám sebe, proč jsem nevyhodil film i s přehrávačem z okna. 1* je za prvních 30 minut, kde se aspoň ještě něco děje (třeba jak tam koukají na ten dokumentární záznam). Od tohoto filmu je pro mě solaristika i tvorba mistra Tarkovského tabu. ()
Nejprve jsem četl knihu a následně viděl i tento film. Musím říci, že nemám moc v lásce filmové adaptace, ale tato se neobvykle zdařila. Hustá atmosféra člověka úplně naleptá, takže občas ani nedýchá. Chvíli je vám líto člověka, ale chápete i bolest a utrpení z vašich vzpomínek stvořených "vizí". Po skončení filmu si říkám - je tolik druhů živočichů na planetě Země, proč by nemohlo být ve vesmíru i nespočet úplně odlišných entit ? Ode mě slušné 4 * . ()
Velké zklamání. Nebetyčný rozdíl mezi knižní předlohou a filmem, až to bolí. Když jsem četl knihu, měl jsem pocit, že tam jsem, byl jsem silně vtažen do děje. Film byl naopak téměř bez děje, působil tak nějak strnule, stroze. A jednotlivé postavy mi připomínaly podprůměrné loutkové divadlo. ()
Kniha je o setkání jedné inteligence s jinou uplně jinou. Neni příliš zábavná, ač by být mohla, jelikož téma je dosti nosné. Příliš mnoho pasáží se věnuje výkladu solaristiky (vědního oboru zaměřenému na poznání planety s živým oceánem), přičemž nikdo vlastně nic jistě neví a celé bádání je ve slepé uličce. Kniha tedy obsahuje příliš balastu. Schopný tvůrce by si z předlohy jistě dokázal vzít to důležité, rozvinou určité motivy podle vlastní libosti a natočit vesměs působivý film. Tarkovskij to dle mého nedokázal. Na špetka lidí zde, co film viděla kvůli poznání kánonu a touhy hlubšího proniknutí to tajů kinematografie, o něm mluví jako o hypnotickém. Dle mého je spíše nudný, táhlý a samotné obrazy, jenž jsou mi předkládány jsou vizuálně podmětné jen zřídka. Většinou sledujeme afekty nepěkných lidí uvnitř kovového a nevzhledného komplexu vesmírné stanice. Hypnoticly to tedy opravdu může působit jen na hrstku lidí, jimž nedokonalost nezabrání v tom, aby se nechali vmanipulovat do nějakého rozpoložení. Mě osobně takový film nechá naprosto chladným. Spíše mě svou nedokonalostí obtěžuje. Nevadilo mi, že film není o solaristice ani vesmíru. Tatkovskij asi cítil, že chce látku zpracovat, protože ho fascinovala romance v níž obsažená a věřil, že po vztahu se svou první ženou je tohle téma, ke kterému se dokáže vyjádřit a které dokáže jakožto tvůrce rozvinout. Film se klidně mohl věnovat jen lidskému vztahu a povaze, protože v příběhu živý oceán zhmotní už dávno mrtvou ženu protagonisty. Zhmotní ji jen z jeho vzpomínek (podle všeho to má co dělat s vinou) a tedy zhmotní “člověka” neúplného, což trápí jak ji, tak protagonistu. Zní mi to dost zajímavě, ale problém je ve zpracování. Film totiž není dost obsahově nabitý. Jelikož na mě atmosféra nedejchla skrz dlouhé záběry, tak jsem nemohl být uspokojen tou zbylou špetkou dialogů, jenž film občas utrousí. Pokud bych chtěl řešit vztah dvou lidí a povahu nebo emoční rozpoložení jednoho z nich, tak bych se ve scénáři vyřádil mnohem víc. Samotné postavy nejsou kdovíjak zajímavé. Spíše se mi protivý jejich způsob myšlení pokud je lze vůbec chápat jako koherentní v příběhu a ne jen jako neuvěřitelné figurky skrz které tvůrce pronáší své teze. (Avšak jsou tu i konverzace, kdy se jedna postava ptá na něco zcestného a druhá po chvíli ignorace vyřkne nijak nenavazující žblepst, které dialog jenom uzemní.) V těch několika málo případech, kdy už spolu postavy plnohodnotně vedou řeč, to působí spíš jen jako snaha Tatkovskijho výjadřit určitá svá stanoviska nebo názory - a to přímo. Scénáři chyběla věrohodnost, lehkost a přirozenost. Nepůsobilo to dobře. Když protagonista vykonstruovaně dojde k myšlence, že lásku nejde vysvětlit, protože láska není pojem. “Vzpomeň si na Tolstého. Na jeho muka z nemožnosti milovat celé lidstvo jako takové.” Milovat lze jen to, co můžeme ztratit. Proto - “Až do dnešního dne byly lidstvo a Země nepřístupné lásce. Možná jsme tu právě proto, abychom poprvé začali vnímat lidi jako důvod pro lásku.” Za těmito dialogy je silně cítit Tarkovskijho pnutí se k víře, což je mi protivné. Podle mě ten člověk byl docela kokot. Asi bych mu jednu střelil, za tu jeho pomatenost. Vždyť i Tolstoj byl pěkná mrdka. Odbočil jsem, ale snad jsem si tu nastínil, že nemluví postavy, ale Tarkovskij. Dojem, že se soudržnost děje vytrácí (pokud tam vůbec nějaká kdy byla), postupně sílí s tím, jak nad tím člověk přemýšlí. Chápu, pokud se mu do toho přemýšlení ale moc nechce, protože takhle vyhoněná, vyumělkovaná, nudná a protivná autorská břečka nevzbuzuje toliko touhu se do ni ponořit jako spíš touhu odvrátit od ni zrak a jít se věnovat něčemu uspokojivějšímu. () (menej) (viac)