RomanHyde

Po pozvolném úvodu přichází vodopád zvratů a výsledkem je solidní drama.

Kvalitní film je ten, který je nadčasový. Parazit je "spotřební zboží". Na chvíli pobaví, zaujme, někoho možná šokuje, ale zbude po něm jen další zbytečný obal. Podruhé už na něj chuť mít nebudete a nekoupíte si jej znovu. Velmi přeceňovaný snímek.

Téma žalu a zadostiučinění bylo naprosto výborně zpracováno ve Wind River a tento snímek ode mne taky dostal maximální hodnocení, nemluvilo se tam tolik, za to když někdo něco řekl, byla to perla. Tři billboardy byly plné slov, hlavně těch neslušných, herci se také vytáhli, ovšem nic moc to ve mne nezanechalo. Znovu vidět "billboardy" nemusím, za vidění však stojí.

Nejde nedat maximální hodnocení! Brilantní filmařina a silný příběh, který se však vynoří až na konci.

Pro mne byla dvojka Blade Runneru velikým svátkem. Po 25 letech jsem šel do toho samého kina na druhé pokračování mého nejoblibenějšího filmu. Očekávání nebyla veliká, ovšem zároveň jsem se obával toho, aby mě film vyloženě nezklamal. Z původního snímku znám každý dialog, každý tón Vangelisovy nádherné muziky a každé okénko filmu. Radost mi udělal zvolený režisér, jelikož Denis Villeneuve mě moc baví a jeho Příchozí byli vynikající! (Scott dnes již není příliš ve formě). Také jsem se těšil na hudbu Johanna Johanssona (také vynikající práce na Příchozí) , který byl dopředu avizován jako autor hudby a dost možná "bohužel", že se tak nestalo. První Blade Runner je skvělý zejména díky tomu, že byla výborně vystižena atmosféra temné doby světa a zároveň spolu s emocemi nabitou muzikou Vangelise, vyvažovaly potemnělou stránku scény, které vyloženě pohladily srdce, kdy se nemluvilo, jen brnkalo na klavír a oddávalo se snům. Dvojka mě potěšila tím, že režisér s úctou přistoupil k této látce, vizualizace a atmosféra světa byla podobná, akční scény byly skvěle zvládnuté, ovšem ta druhá polarita, ta hypnotická poetika chyběla. V původním filmu se nemířilo pouze na mozek, akci a futuristické vizualizace. Mířilo se i na srdce. To je ovšem ten zásadní moment, který udělal z původního filmu kultovní snímek, který byl v roce 2004 podle průzkumu britských novin The Guardian, zvolen nejlepším sci-fi snímkem historie, kdy odsunul na druhou pozici Kubrickovu Vesmírnou oddyseu . Díky absenci opravdového "zanoření a zpomalení", pak scény, které tak byly zamýšleny, vyšly naprázdno, spíše jen daly vzpomenout na jedničku. Prvního Blade Runnera udělala minimálně z poloviny nádherná Vangelisová hudba. Nyní bohužel krásnou hudbu nahradil pouze zvukový doprovod. To je asi ten správný výraz. Žádný kvalitní motiv, žádná melodie (natož zapamatovatelná), pouze křiklavé zesilování a zeslabování syntezátoru, které se odkazovaly na Vangesův zvuk, ovšem naprosto bez nápadu. O nějakém výraznějším hudebním motivu v novém pokračování, vedle takových skvostů jako je Blade Runner blues, Blade Runner theme, Rachel´s song.. nemůže být vůbec řeč. Vangelis tvořil svou hudbu v roce 1982 na již natočené záběry ve svém studiu, kdy si pouštěl obraz a zároveň improvizoval. Zakomponoval do hudby stěžejní rozhovory a tím ji dal novou dimenzi. Díky tomu po 35 letech od jejího vzniku posloucháme film s celou jeho atmosférou a obrazy nám vyvstávají samy. Nakonec měl Mistr velké množství nápadu a nahrál mnohem více vynikající hudby, která ani nebyla použita. Vnímám tuto Vangelisovu práci jako naprosto zásadní pro úspěch prvního filmu, který vznikal velmi obtížně a málem ani nebyl dokončen. Přesto jsem rád, že druhý díl vznikl a že je alespoň takový jaký je. Je to důstojné zpracování, které si zcela jistě najde své fanoušky a těm skalním se dostalo po 25 letech od "directors cut" několik odpovědí.

Jsou lidé, kteří v 80 letech používají plínky a nepamatují si své jméno a pak jiní, kteří točí filmy jako Venuše v kožichu. Bravo!

Dobře nasnímané nabubřelé nic. Vše nějak vyzní do ztracena a nenechává to ve me žádný dojem... možná zrátu času a vyplýtvaný potenciál?

Po velmi dlouhé době nádherný sci-fi snímek s obrovským přesahem vypovídající o povaze lidí. Je to zároveň úžasná psychologická studie našeho chování v situacích na které nejsme předem připraveni, taktéž vypovídájící o naší víře a morálních hodnotách. Hodnotím jej naprostým maximem, na podobný snímek jsem čekal od doby Zemeckisova Kontaktu. Po 20 letech jsem se dočkal. :) Nádherné obrazy podkresluje citlivá a geniální muzika Johana Johannsona.

Čas od času mě fekální humor nevadí a tady jsem se opravdu bavil královsky :)

Mnoho lidí zde v komentářích zaměřuje svou pozornost na to negativní a tím to samozřejmě posilují. Já viděl hezký příběh o splnění si svého snu, který byl ještě k tomu prvotřídně natočen. Stejně tak bychom se mohli Forestu Gumpovi vysmívat za jeho nízkou inteligenci, naivitu a dětinskost. Zemeckis je také snílek a točí "příběhy" s dobrým koncem - pohádky pro dospělé, svým specifickým způsobem a za to jej má rád.