V nitru Llewyna Davise
Inside Llewyn Davis
Inside Llewyn Davis
Inside Llewyn Davis
Obsahy(2)
V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby, v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů. Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. (Blue Sky Film)
(viac)Recenzie (324)
Filmařsky dobře zvládnutý film, ale dějově dost slabý. (Ne)talentovaný muzikant, který se nemůže prosadit a smířit se smrtí spoluhráče. Film je krátké vyprávění o protloukání tímto prázdným a nikam směřujícím životem. Bezesporu se najdou zajímavější náměty k filmu v této branži. Např. Janu Nedvědovi tleskal vyprodaný Strahov, jeho hit Stánky znal snad každý Čech, vděčný terč médií kvůli vztahu s lolitkou, rozvod a přežívání v chatrči a dnes na vystoupení folkové legendy přijde pár desítek lidí. Nebyl by to zajímavější film než 105 minutové nahlédnutí do nitra Llewyna Davise? ()
Odpudivý hlavní hrdina - neschopný sobec, absence jakéhokoliv děje kromě bezcílného bloudění ode zdi ke zdi, nekonečné záběry jízdy a mdlý folk dělají z filmu nudně šedou zoufalost. Dvakrát opakovaná scéna o pár fackách, co neschopný folkař utržil, dává lehkou naději, že je uzavřený v cyklickém pekle. Dobře mu tak. Divák si může oddechnout, že sám z toho pekla může uniknout prostým a velmi úlevným vypnutím filmu. ()
Nevím přesně, kudy se vydat v komentáři, tápu a motám se asi podobně jako náš hrdina. Zahráno famózně, folk nemusím, ale tady se hezky poslouchal, nesl se na táhlé pomalu plynoucí lajně, přesně jako celý děj, viz několik skvěle propracovaných scén. Ovšem vrcholem filmu je scéna jízdy autem se špičkovým Goodmanem (Big Boss), kde se snad soustředila veškerá myšlenka tvůrců (těžko říct, jsou dost komplikovaní), ale jistě v ní nechyběl obraz odosobnění a úžasné synchronizace (stejný úhel pohledu kočky a Llewyna) a byl to taky jediný vtipný okamžik, který ale stál za to dvakrát tak. Nebudu to složitě rozebírat, jestli jde o klasického smolaře, analogii fungování světa nebo promítnutí sebereflexe autorů, jak je to v poslední době zvykem u výjimečných tvůrců jejich typu. I když, na druhou stranu, nevím co je špatného na tom, chtít se dobře vyspat v pohodlné posteli...;-) ()
Krásně vypadající příběh odnikud nikam, který vlastně nemá ani zápletku, ani pointu, ani nic jiného, čím se většina ostatních filmů povětšinou vyznačuje. Chápu, že to asi má být spíše taková pocitovka o životě jdoucím pořád v těch stejných sračkách dál a dál, ale mně tam prostě alespoň nějaká základní kostra chybí a bez ní mi to bohužel jako film nedrží. 6/10 ()
Prepáč Oscarko, kinda boring. Počas filmu sa mi zdalo, že im tam hrá niečo mumfordovské a fakt, titulky mi potvrdili, že sa zapojil do tvorby aj Marcus Mumford, manžel Carey Mulligan. No zlaté. Akurát dnes som nepotrebovala vidieť takúto mini-depku o jednom loserovi s gitarou. Už si to vzťahujem na seba. A ideme - Tisíc mil, těch tisíc mil...(Nostalgia - 5.3.2014) ()
Svazující příběh o tom, že ve dvojici s Mikem můžeš bejt stěží něco málo, zatimco bez Mikea seš už jen prachsprostej asshole (© Jean). Jo, folk je nedoceněnej žánr. A dneska to má možná ještě těžší než před 50 lety. Protože jak tomuhle skvostu mohla uniknout nominace na Best Original Song, to mi asi vysvětlit nikdo nedokáže. --- "Folk singer with a cat ... are you queer?" ()
Plný film, který není třeba komentovat, přesto se o něm dá mluvit celý večer. Buď vám sedne, nebo ne. Pro mě osobně film roku. 100% ()
V určitých momentech nepříjemně povědomý pocit ztracenosti, únavy a osamění během nejšedivější americké zimy posledních mnoha let. Dalo by se možná namítnout, že to utlumení barev jde až zbytečně moc na ruku v celkově bezútěšném vyznění snímku, nicméně k dobru mu však přiznat, že svou náladou je celou dobu konstantní a nenabízí vlastně žádné východisko, kterým by jinak tak trochu popřel sám sebe. Surreálná několikadenní cesta do Chicaga, kde se čas protahuje do zdánlivě nekonečné černé hmoty ze které není úniku, protože kolem je jenom mrazem pokrytá pustina ohraničená kužely světel auta je nejtemnějším obdobím bratří Coenů. "I'm tired. I thought I just needed a night's sleep but it's more than that." ()
Inside Llewyn Davis Vás zaujme především svou hudební stránkou, která je jednoduše skvostná. Veškeré užité písně společně s kamerou totiž velmi působivě dotváří paletu šedesátých let v USA. Za zmínku rovněž stojí i herecké výkony, v čele s Oscarem Isaacem či Johnem Goodmanem. Tím ale bohužel výčet všech pozitiv končí, jelikož dále je to je nevýrazná zmeť nelogického scénáře, chabého příběhu a neutěšeně uzavřeného konce, což tento počin bratří Coenů posílá do hlubokých hlubin filmového průměru. Škoda. „I'm tired. I thought I just needed a night's sleep but it's more than that.“ ()
Už dlouho jsem nebyla po skončení filmu tak zdeptaná. ()
80%. Moje recenze ve Filmech podle Jerryho. ()
Príbeh jedného talentovaného smoliara. Príbeh pripomína Coenovského Serious Mana, ale oproti nemu je citlivejší, divácky vďačnejší a z omnoho lepším soundtrackom. Znova sa jedná o skupinku rôznorodých postavičiek, tak typických pre Coenovský svet, aké si musíte zamilovať. Feťák Goodman, mlčanlivý Hedlund, alebo Carey "asshole" Mulligan. Plus nikdy som folk ako žáner neregistroval a po dopozeraní a písaní týchto riadkov, ho už počúvam. Je veľmi krásne že títo filmársky bratia točia tak kvalitné filmy. Týčia sa nad americkým mainstreamom ako najtalentovanejšie duo súčasného amerického filmu. Každý ich počin je niečim iný, pritom ale zostávajú verný svojej poetike. Inside Llewyn Davise má v sebe akúsi rozprávkovosť, ktorá je tu prezentovaná zranením vlkom, mužom v uličke, alebo mačkou, ktorú fascinuje New York. Všetko je to správne namixované a aj keď sa možno nejedná o Coenovský high light, stále je to film, ktorý sa v ich filmografií nestratí a ktorý podobne ladené filmy hravo strká do vrecka. Oproti nemu sú filmy ako Walk the line, alebo Ray, len prehliadkov žánrových klišé. Aj keď sú podľa skutočnej udalosti. Na to, že je je tento film fikciou, mi hrá na tu strunu reality podstatne lepšie ako spomínané dva. ()
Nenápadný, nezásadní, pomalý a velmi realistický pohled do života obyčejných folkařů v šedesátých letech. Zapomeňte na pozlátko, tohle je krutá realita, možná až moc na celovečerní film... 7/10 ()
První půlka se mi líbila moc. Pak se přivalil Goodman a najednou to bylo o třídu slabší. Až do konce. ()
CITÁT - Tuhle už asi znáte, co? Nezní nově, ale už nezestárne................. Takovou hudbu sice nemusím, ale příběh Llewyna Davise byl celkem zajímavý, nespoutaný a možná trochu smutný. Bohužel byl neucelený a zmatený. CITÁT - Řekněte mu, že mám jeho kočku.............. ()
Občas tu vystrčí růžky ony pověstné coenovské břitké dialogy, ale jinak je to úplně obyčejný střípek ze života nepříliš úspěšného folkového zpěváka, který si sám se sebou neví pořádně rady. S přesvědčivou dobovou atmosférou a skvělou folkovou hudbou nutno dodat. Oscar Isaac umí. ()
Film vyprávějící o smolaři Llewynovi, kde se vlastně nic nedozvíme. Pro mne nechápající je i konec-nekonec, kde se zase nic nedozvíme. Jediné, co stojí za zmíneni je dobový filtr na kameře a hudba! Hlavně za hudbu 4*... ()
Mala som pocit, že dejovo to nikam nespeje.. a asi to tak aj bolo. Neviem, asi som čakala priveľa. Ale nezaspala som pri tom, hudba bola príjemná a tá mačka ako z reklamy. ()
Shachtmanite! :D ()
Súvisiace novinky
Sedmé Star Wars mají záporáka
Fanoušci Star Treku už dozajista zvládli vydýchat, že jim J. J. Abrams (Mission: Impossible III, Super 8) pláchl do předaleké galaxie. Star Wars: Epizoda VII se připravuje a sepisuje pěkných pár… (viac)
Oscarové nominace 2014
Dnes odpoledne vyhlásila Akademie filmového umění a věd (AMPAS) ústy své prezidentky Cheryl Boone Isaacs a herce Chrise Hemswortha nominace na Oscary pro letošní rok. O prvenství v počtu nominací … (viac)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (viac)
Najpríjemnejšia filmová depka! S Coenovcami sme sa po dlhom čase neminuli. Staršiu tvorbu obdivujem (Fargo), ale ich kúsky z posledného obdobia (True Grit) si ma nikdy nedokázali plne získať, napriek ich nesporným kvalitám. Až bratia prišli s, na ich tvorbu mierne netypickým, filmom Inside Llweyn Davis. Sonda do života jedného fiktívneho hudobníka na folkovej scéne v období 60. rokov. A túto realitu zobrazujú bez zbytočného pozlátka ako príbeh o ľudskom sklamaní, ktorý v jadre tvorí veľmi smutný film, kde beznádej, premrhané životné šance a neľahký osud hrajú prím. V rámci neho sa pohybuje nejednorozmerne vykreslená, charizmatická postava Llewyna Davisa, ktorý si síce za svoj údel síce môže z veľkej časti sám (nezodpovedný spôsob života, prehnané ambície a pod.), ale napriek tomu budí sympatie. Toto vykreslenie prázdneho a nikam nesmerujúceho života (debata so sestrou o tom ako „my mimo showbiznisu“ vedieme prázdne životy je priam fantastická a neuveriteľne trefná a realistická!) však nepôsobí depresívne, skôr vytvára príjemnú melancholickú atmosféru. Za čo rozhodne môže skvelá americká folková hudba, ktorá pohladí ucho každého poslucháča kvalitnej muziky. Precízne melódie so silnými textami sprevádzajú celý film (pripomenú Bob Dylena, a kto videl experimentálny životopisný hudobný film I'm Not There. vie si živo predstaviť aj hudobný repertoár tohto filmu) a tak sa tento deilúzivný príbeh o tom, že byť v niečom dobrý jednoducho nestačí stáva príjemne sledovateľným kúskom. Kvôli neucelenému príbehu, ktorý je skôr sledom jednotlivých epizód z jednej časti života speváka ako širším pohľadom na jeho kariéru/život nadobúda pocitu, že sa v ňom veľa nestane. Avšak opak je pravdou, myšlienok, názorov, tém je vďaka precíznemu scenáru, aj skvelej hudbe (resp. jej textom) načrtnutých celé kvantum. Akurát nie sú divákovi prezentované priamou formou, ale musí si ich nájsť „pod povrchom“. Na povrchu krásny film je totiž vo svojom jadre smutným a tragickým vyobrazením nefungujúceho amerického sna. Pomalý film tak ponúka veľa príležitostí na uvažovanie. Bratia Coenovci nezaprú ani svoj charakteristický rukopis a tak je aj tento dej doprevádzaný nezameniteľným humor a svojráznymi, bizarnými vedľajšími postavami. Hlavne v druhej polovici, s príchodom Johna Goodmana, film hravo kombinuje citlivé a hlboké vykreslenie života jedného nedoceneného hudobníka s jemným, nepatrným, nijako nevyrušujúcim, inteligentným humorom. Precízna réžia s do detailov zachyteným obdobím 60. rokov je pre Coenovcov už samozrejmosť. Celý film navyše silne stojí na výkone Oscara Isaaca, ktorý dokazuje, že je aj viac ako slušný spevák, resp. všetci zúčastnený predvádzajú vynikajúce spevácke výkony a tak ani prítomnosť „pop-idola“ Justina Timberlake vo filme nijako nevyrušuje. Práve naopak, až sa čudujem prečo Timberlake neskúsi občas ozvláštniť súčasnú populárnu scénu aj takouto tvorbou a namiesto toho neustále obmieľa RnB vyprodukované obohraným Timbalandom (aj keď jeho 20/20 Experience bol slušný kúsok!). Vo výsledku je tak Inside Llewyn Davis tou príjemnou filmovou depkou, s kvalitnou hudbou, skvelými hereckými výkonmi, vedený bezchybnou réžiou, v jadre so silnými myšlienkami, ale na povrchu s príjemnou melancholickou atmosférou. A ten nejednoznačný typicky coenovský koniec je už len čerešničkou na torte! Až sa čudujem, že film ostal neprávom nepovšimnutý pri tohto ročným Oscaroch a upadol pomerne do zabudnutia. Tu mali byť minimálne nominácie za hudbu, réžiu, herecké výkony samozrejmosťou! CELKOVO: 4* (8/10) () (menej) (viac)