Serge Gainsbourg

Chtělo by to víc používat při střihu nůžky, ale jinak mi ten film zlepšil náladu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na nosaté Sergeovo alter ego, ale pak jsem si řekla, vlastně proč ne? Není to nijak objevný snímek a francouzský písničkář nepatří k umělcům, o kterých bych přemýšlela, nebo bez nich nemohla žít, ale jako každý životopisný film čerpá i tenhle příběh sílu z toho, že se skutečně stal. A je vcelku jedno jestli přesně takhle (což asi určitě ne), nebo to byl jen dojem, který Gainsbourg udělal na scénáristu, režiséra a herce. +++ Zapůsobil na mě jako celek otevřeností a svobodomyslností, která byla sice zničující, ale zároveň i tvořivá. (29.04.2010)

Život jako afrodiziakum duše. Životní a umělecký banket v omamném múzickém pexesu, v náruči sex-appealu pikanterie, horlivosti a rebelie. Serge Gainsbourg se řítí životem jako skandalista, provokatér, provazochodec v dráždivé extázi své doby. Ženy - bohyně jako inspirace v choutkách tvůrčího vulkánu. Umělec, jenž je lapen svody vyzývavosti něžného pohlaví, je živočišným milencem showbyznysového eldoráda. (30.05.2014)

85% Skoro se mi chce zvolat bravo. Nemit to utahany utrzkovity finale (precejenom 130 minut je hodne), dal bych i pet. O SG jsem sice nikdy neslysel, ale poznal jsem par povedomych pisnicek a bezpochyby to byl zajimavej chlapek. Jeho zivotopis je plny bizardinich postav skoro, jako by ho vypravel Edward Bloom. Tentokrat to sice nema Burtonovu poetiku, ale za to je reziserem autor komixu a to vytvarne citeni je v tom znat, navic Francouzi tyhle naladovy hudebni retorfilmy umi vyborne (Pariz 36, Edith Piaf). Scena s BB u piana je dokonala. PS: Hledal jsem Sergovu fotku a furt jsem myslel, ze nachazim jen fotky hlavniho predstavitele, nez mi doslo, ze to jen autori castingu odvedli bezchybnou praci, ti dva jsou si k nerozeznani podobni. (20.04.2010)

Na životopisný, polodokumentární film neuvěřitelně silný výkon. Život jedné z největších francouzských ikon je podán velmi romanticky a subjektivně, díky tomu ale vzniká o to lepší film. Herecké výkony všech představitelů jsou na tenhle typ filmů opravdu dechberoucí. Škoda příliš nadsazené stopáže, která na konci ztrácí dech - I ke konci se stále jedná o sled vynikajících, silných scén, avšak režijní jednota se silně rozpadá. Stále však jeden z nejlepších biografických filmů za dlouhou dobu. Zvláště při srovnání třeba s biografickým filmem Serpahine, kde hraje stejná herečka Yolande Moreau. (29.03.2010)

Postava Serge Gainsbourga fascinuje obrovským tvůrčím potenciálem utápěným a rozpouštěným v alkoholu, cigaretovém kouři a vůni ženské kůže. Film je v tomto směru velmi přesvědčivý, ale zároveň je dobré vědět, že není určen pro diváka, který o Gainsbourgovi nic neví. Nepodává mu po lopatě jeho životopis, nesděluje, kde umělec ku slávě přišel či které skladby jej proslavily. (Nepoučený divák se pak po filmu ptal: A ta Charlotta Gainsbourg je nějaká slavná?) Ani Je t´aime nezazní ve filmu celá, takže divák může i nadále žít v domnění, že jde o milostnou píseň, přestože to není pravda. Ani já nejsem znalec Gainsbourga a až po filmu jsem se dozvěděla, že ta pasáž z Dvořákovy Novosvětské nebyl režisérův výmysl, ale citace Gainsbourgovy písně Initals BB, do níž si část Dvořákovy 1. věty půjčil. Mně osobně moc neseděly Gainsbourgovy obsese a představy ztvárněné figurami s papírovými hlavami, ale i tak pozitiva filmu jednoznačně převážila. (05.05.2010)