Alqarin

Miluju ty žlutý a zelený filtry, miluju ty starý střihy všech obleků a muzejní auta, miluju Hawkův uhrančivej obličej, miluju scénu s plaváním, miluju The Other Side a The Departure, miluju větu "I don't save anything for the swim back." Miluju všechno, co tenhle film představuje, a miluju to, jak to představuje. A nikdy už asi nebudu žádnej film milovat víc.

Potomci lidí si poměrně dlouho drželi statut mojí absolutní topky. Jak by taky ne, když narazili na zarytého fandu pošmourných vizí budoucnosti a společenských katastrof. Jak by taky ne, když jejich atmosféra zaleze pod nehty stejně jako bahno na rozmočených anglických pláních. Jak by taky ne, když v nich Afonso Cuarón dotáhl k dokonalosti svoje dlouhé nestříhané scény . Potomci lidí jsou přesně tím filmem, který člověku vyrazí dech a dostane ho ražisérskou invencí a hravostí. Jediné, co je limituje, je jejch mírně omezený myšlenkový přesah, ale na druhou stranu, perfektní filmařina nepotřebuje sdělovat velké pravdy. Je prostě jen perfektní.

Souboj o to, kdo se z dusivého kontrastu ohně a tmy nepomátne, jsem prohrál na celé čáře. Pokud je Searle blázen, tak já jsem šílenec. A Danny Boyle je v téhle realitě Bůh, který řekl: "Budiž světlo". A ono bylo. Když pak ještě stvořil Capu, v jehož postavě vypustil herectví Cilliana Murphyho ze řetězu, zatímco jeho jmenovec John k tomu složil tu nejvíc strhující hudbu všech dob, vznikla droga a s ní i početný zástup feťáků, kteří už ani nepamatují, jaké to bylo před jejím příchodem. Jisté je jen, že nemají pochopení pro jakoukoli kritiku na její adresu, protože na tu nikdo nemá právo. "Everytime I shut my eyes, it's always the same."

První film od Coenů, co mě vážně dostal. A dokonce fakt hodně. Více hořký, méně sladký portrét povrchnosti hudebního průmyslu a jeho recipientů vůbec s hrdinou, který co do charakterových vad skóruje stejně úspěšně jako já nebo vy a i přes umělecký vrch končí v potupným prachu prohry. Llewyn Davis je možná filmovou postavou mně nejpodobnější a nejbližší a proto mě tahle coenovka dost fatálně zasáhla. K tomu navíc ta nejúžasnější kulisa s nejúžasnější hudbou. Mně totiž G G C G C D G ke spokojenosti stačí perfektně.

Neskutečně dojemný propletenec o lásce a vztahu otec syn, kteří žijí ve dvou odlišných světech, film čistě pro radost z fantazie a její nezbytnou protiváhu v podobě životních strastí. Johnnyho Deppa pro jednou vystřídal Ewan McGregor a volba to byla geniální, jelikož jeho kukuč a především hraní si mě získaly se švýcarskou spolehlivostí. Burton ukazuje, že nemusí vězet jen v nekonečné morbiditě a barvičky mu jdou stejně dobře jako umrlci.

Tak tady jsem se konečně opravdu našel. Snové obrázky noční Vídně přenechaly místo omšelé a sympatické Paříži, jejíž atrakce ve filmu jsou z těch nejvšednějších. Kratší stopáž, minimum bizarních odboček a konstantní přímočarost bez většího množství poetiky mi prostě vyhovovaly. Jako by se film zředil na to podstatné a už jen touhle pragmatičností odrážel věrně životy svých "hrdinů". Před soumrakem je asi nejoprávněnějším sequelem všech dob.

Tehdy v roce 2002 bych asi řek "Nedbej na rejpaly M. Nighte, seš dobrej a Znamení žeru víc než Šestej smysl a Vyvolenýho, keep rockin!" Dneska už bych jen se slzou v oku zavzpomínal na mistrův tvůrčí vrchol. Znamení jsou opravdu posledním Shyamalanovým vynikajícím filmem. A o to víc je žeru. Je v nich trochu tý vykonstruovanosti, ale čert to vem, perfekconisticky nastolená atmosféra zachraňuje všechno.

Obří luck pro Keseyho boží knížku, neexistující slabý článek, chytře zvolené vyprávění a zadostiučinění bolestné zpovědi. Na malém prostoru ten zásadní lidský konflikt funguje perfektně a strhává typickou fikční filmovou bariéru. Trošku paradoxní je masová oblíbenost filmu, který se většině jeho recipientů prostřednictvím Keseyho knižního sdělení vlastně tak trochu směje do obličeje...

V síni slávy popcornových akčních adaptací profláklých marvelovských komiksů se mačká druhý pavoučí muž spolu s druhými, ehm, lidmi X. A já z té síně nemůžu vyhodit ani jednoho z nich, takže je tam prostě nechávám. I když toho Spideyho možná žeru o ždibec víc..

"DEEEEEEATH!"