Lenny
Réžia:
Bob FosseKamera:
Bruce SurteesHudba:
Ralph BurnsHrajú:
Dustin Hoffman, Valerie Perrine, Jan Miner, Bob Collins, Richard O´Barry, Kathryn Witt, David Joseph Martinez, Ted Sorel, Glenn R. Wilder, Bob Fosse (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Nezvykle otevřený, nic nezastírající životopisný snímek pojednává o slavném americkém baviči Lennym Bruceovi, který holdoval drogám, přisprostlým vtípkům a posléze se vrhl na politické útoky. To vše jej přivádělo do konfliktu s prudérními spoluobčany i zákonem. Vynikající herecký výkon Dustina Hoffmana v titulní úloze hraničí až s jakýmsi souzněním s představovanou osobností. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (68)
Zaciatok filmu posobil ako nuda, avsak treba mat trpezlivost, pretoze zo zaciatku trosku nudne vypravanie Lennyho Brucea v podani skveleho Dustina Hoffmana sa neskor zmeni na kontroverzne sexualne, rasisticke a podobne narazky, kvoli ktorim sa Lenny dostane do problemov s policiou a sudmi, avsak divakov v hladisku to väcsinou bavilo. Pri tomto filme som si spomenul na 2 filmy, ktore zhodou okolnosti natocil ten isty reziser Milos Forman a to na LUD VERSUS LARRY FLYNT (1996) a MUZ NA MESIACI (1999). Pokial Larry Flynt v podani Woodyho Harrelsona sa dostal do problemov so sudmi kvoli pornocasopisu, Andy Kaufman v podani Jima Carreya, ktory taktiez bavil ludi na podiu sa dostal do problemov kvoli svojej nevyliecitelnej chorobe, myslim ze to bol muz viacerych tvari a nikto nikdy nevedel, co sa od neho kedy mohlo ocakavat. A preto aj Lenny Bruce mi ciastocne pripomenul tychto zabavacov alebo inac povedane tvorcov zabavy, avsak mam taky pocit, ze vsetky 3 filmy sa odohravali priblizne v 70-tych rokoch. Lenny mal 6 nominacii na Oscara, medzi nimi najlepsi film, rezia Boba Fosseho, herca v hlavnej ulohe Dustina Hoffmana alebo herecku v hlavnej ulohe Valerie Perrine, ale ani jednej kategorii sa nepodarilo nominaciu premenit na sosku. Najlepsim filmom sa stal KRSTNY OTEC 2 / KMOTR 2 (1974), Oscara za najlepsiu reziu dostal Francis Ford Coppola za uz spominaneho Kmotra 2, sosku za herca v hlavnej ulohe si odniesol Art Carney za dramu HARRY A TONTO (1974) a za herecku v hlavnej ulohe Ellen Burstyn za romanticku dramu od Martina Scorseseho ALICE UZ TU NEBYDLI (1974)... 31.12.2010 _______ Dustin Hoffman - (Lenny Bruce) +++ Valerie Perrine - (Honey Bruce) +++ Jan Miner - (Sally Marr) +++ Stanley Beck - (Artie Silver) +++ Frankie Man - (Baltimorský komik) +++ Rashel Novikoff - (Teta Mema) +++ Guy Rennie - (Jack Goldstein) +++ Hudba: Ralph Burns +++ ()
Kontroverzný americký zabávač Lenny Bruce v strhujúcej životopisnej dráme. Zábery z vystúpení, búrlivý milostný život, drogové závislosti a súdne boje ožívajú pri spomienkových rozhovoroch s ľuďmi z jeho okolia. Dobu, v ktorej komik pôsobil evokuje čiernobiely obraz, dokumentaristické postupy naznačujú, že ide o skutočnú osobu. Z treťotriedneho epigóna sa postupne vypracuje na majstra improvizovaných skečov, obsahujúcich pohotovú zmes provokácie, slovnej ekvilibristiky a otvoreného pokúšania strážcov morálky. Žartovanie na tabuizované témy nie je po chuti mocenskej štruktúre. Pribúdajú zatknutia a súdne procesy za obscénnosť. Dnes nijako výnimočné slovné žarty, pôsobili v danej dobe (50. a rané 60. roky) na orgány verejnej moci ako červené súkno na rozzúreného býka. Prúd zarobených peňazí postupne vysychá vo výdavkoch na súdnu ochranu a na snahu o udržanie doterajšieho štandardu. Emocionálny dopad vecnej, nepatetickej a štýlovo čistej drámy zapôsobil silnejšie než pri režisérovom známejšom filme All That Jazz, obdobne tematizujúcom úspešnú kariéru vedúcu k sebazničeniu. ()
Dustin Hoffman exceluje, ale hraje postavu, která mi přišla strašně moc nesympatická. Lenny Bruce byl takový kecal a rejpal, co měl smůlu, že žil v tak prudérní a pokrytecké době, proti čemuž bojoval, ale když si člověk začne s drogama a je tak slabý, že nedokáže přestat, tak obvykle dobře neskončí... Na tenhle film jsem se dodíval s obtížemi a přerušovaně a rozhodně už ho nechci nikdy víc vidět. Debilních lidí a negativismu je v reálu až až, filmy se chci hlavně bavit... ()
Existují dva způsoby, jak zapojit více hledisek do filmu: tradiční způsob, který přes dílčí flasbacky v kvazi-dokumentární stylu dává v zinscenovaných interview prostor jednotlivým postavám (Lennyho žena, matka, osobní agent atd.), z jejichž promluv sestavuje někdejší události, anebo mnohem progresivnější a vynalézavější způsob, známý z Lynchovy Duny, postavený na simultánním proplétání příběhu a postav v nerozlišitelným kompozitu. V protikladu k celým dějinám kinematografie uplatňuje Lynch v Duně postup, který využívá mnoha vypraveni, která se odvíjejí současně s událostí, kterou komentují, a nehovoří jak je běžně zvykem z hlediska budoucího místa (tím se míní hrdinovo vzpomínaní na minulost v retrospektivě, ke kterému se bohužel uchýlil i Fosse - o co sebekontroverznější stand-up komik Lenny byl, o to konzervativnější způsob Fosse pro biografii zvolil, zřejmě v domnění, že deziluzivní film, v němž různí vypravěči nabourávají celistvost fikce, dávajíc nám tím na vědomí, jak je celý příběh nakřáplý a neveselý, je problematický až-až). Vyprávění hrdinů nepopisuje v Duně danou situaci, nýbrž je do ní samo zapuštěno, je její součástí. Subjektivní hledisko vpisuje Lynch přímo do středu objektivní reality. Tento postup podemílá protikladnost naivního objektivismu a transcendentálního subjektivismu: naše realita není ani objektivní realitou, která je dána předem a je spojena s mnoha subjektivní perspektivami, z nichž vznikají její pokřivené obrazy, ani transcendentálním protipólem této objektivní reality, sjednoceným subjektem, který v sobě zahrnuje a konstituuje celek reality. Co tu máme, to je paradox mnohačetných subjektů, které jsou zahrnuty do reality, do ní zapuštěny. To, co se Lynch snaží ilustrovat, je tento dvojznačný a podivný status subjektivní iluze, která právě jako iluze (pokřivený obraz reality) konstituuje realitu: odečteme-li z reality tuto iluzorní perspektivu, ztratíme samotnou realitu, zatímco postavy z Lennyho ve vzpomínkách rekonstruují minulé události, které nemohou jakkoliv regulovat a na jejichž dění nemají žádný vliv. Název pro tuto patologickou zaujatost konstituující realitu zní anamorfóza. Jak se tato anamorfóza ve skutečnosti projevuje třeba u Holbeinových Vyslanců? Část scény, na kterou hledíme, je deformovaná tak, že své pravé obrysy získá jen tehdy, když se na ni podíváme ze zvláštního místa, z něhož se zbývající realita jeví jako rozmazaná: pokud barevnou skvrnu jasně vnímáme jako lebku, dosahujeme bodu, kdy se zbytek reality už nedá rozpoznat. Uvědomujeme si, že realita již v sobe zahrnuje náš pohled, že tento pohled je začleněn do scény, kterou pozorujeme, že tato scéna na nás již hledí. Jinými slovy řečeno, anamorfická skvrna opravuje běžný subjektivní idealismus tím, že vytváří mezeru mezi okem a pohledem: vnímající subjekt je vždy-již předmětem pohledu z bodu, který jeho zraku uniká - tak jako zrak samotný. Okřídlená námitka, která ztotožňuje diváka se sadistickým voyeurem, tu tak ztrácí platnost. Nevadí, že se díváme na filmy, co hrozí, je, že se film podívá na nás. () (menej) (viac)
Filmové puzzle. Jednotlivé dílky postrádají návaznost a pokud divák stojí o plnohodnotný zážitek, musí si je v hlavě sestavit k finálnímu obrazu svému, což byl zajisté velmi originální nápad, avšak pro mě byl ten sled chronologicky neseřazených scén poměrně rušivým elementem, který jsem zpočátku nemohl vystát. K mému překvapení jsem se však tomuto stylu přizpůsobil a s jistým zaujetím jsem sledoval dál. Lenny je celkově vzato dosti otevřený film obsahující určitou obscenitu a vulgární projevy, s čímž je třeba počítat vzhledem k autenticitě. Výpovědi Lennyho blízkých z něj místy dělají spíše dokument, než životopisný film, což jsem bez problému akceptoval. Dustinova obsáhlá průprava na roli je evidentní a na jeho výkonu je postaven téměř celý film, což mi však ke spokojenosti tak úplně nestačí. Hudební složka zde představuje zhruba 1% filmu a pátrat zde po emocích je jako hledat jehlu v kupce sena. Nevím zda je zapotřebí více projekcí, či obdiv Lennyho Bruce, nicméně mě jeho život neoslnil. 65% ()
Galéria (54)
Zaujímavosti (4)
- V rámci přípravy na roli si Dustin koupil kartičky, na něž si zaznamenával důležité informace, které o Lennym Bruceovi zjistil. Díval se na jeho filmy, četl knihy, hovořil asi se šedesáti lidmi, kteří Bruce důvěrně znali, a pečlivě se soustředil na postřehy o tom, jak by měl vypadat umělecký portrét postavy, která ještě nedávno žila. (Rocky62)
- Pro Boba Fosse byl Dustin Hoffman jeho první volbou, proto mu také zaslal scénář. Přestože se Dustinovi scénář líbil, roli přijmout nechtěl. Foss však o něj usiloval natolik, že když se sním setkal v restauraci nebo ve společnosti, komediantsky padl na kolena a úpěnlivě jej prosil, aby roli přijal. (Rocky62)
- Do role Lennyho byli zvažováni také Al Pacino či Cliff Gorman. (Rocky62)
Reklama