Nenávist
La Haine
Hate
Réžia:
Mathieu KassovitzScenár:
Mathieu KassovitzKamera:
Pierre AïmHrajú:
Vincent Cassel, Hubert Koundé, Saïd Taghmaoui, Benoît Magimel, Édouard Montoute, François Levantal, Karin Viard, Peter Kassovitz, Vincent Lindon (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Žid Vinz, Afrčan Hubert a Arab Saïd bezcieľne trávia svoje dni v betónovom prostredí predmestia a dávajú francúzskej imigrantskej populácii ľudské tváre. Nenávisť, míľnik francúzskej kinematografie, je odvážnym, znepokojivým a vizuálne výbušným pohľadom na štvrť „banlieue“ na predmestí Paríža. (Film Europe)
Recenzie (180)
Vydarený obraz parížskych predmestí, odohrávajúci sa v priebehu jedného dňa. Traja mladí kamoši, snažiaci sa vymaniť z neutešeného prostredia. Každý inak. Jeden to skúša cez šport, druhý cez akt pomsty na nenávidenej polícii a tretí sa snaží len zaradiť. Štandardní mladí, snažiaci sa prebiť životom v prostredí, v ktorom sa narodili a vyrastajú. Niečo zmeniť. No osud karty zamieša inak. Pretože násilných akcií pribúda. Polícia je stále násilnejšia a šikanóznejšia. Ulicami sa premávajú neonacistické úderky. Mladým Arabom, černochom i sociálne slabým Francúzom dochádza trpezlivosť. Narodili sa v krajine prosperity a ONI si ju nedokážu a nemôžu plnohodnotne užiť. Stále sú okolím i štátnou mocou považovaní len za trpených potomkov gastarbeiterov. Polícia často jedná z pozície predpokladanej automatickej viny len v dôsledku výzoru, mladí hľadajú až príliš často únik v užívaní chemických drôg, agresívne reakcie sa šíria od jedných k druhým ako infekčná nákaza. 20 rokov od nakrútenia sa veľa nezmenilo. ()
Nie, ze by ma to nebavilo, prave naopak, len som mal trosku ine ocakavania. Na Vincenta Cassela v zapornej ulohe som si uz zvykol a tato uloha mu dobre padla. Niekedy je dobre natocit alebo pozriet si film o mladezi, ktora nema buducnost a dovody mozu byt rozne a nie je to len vo Francuzsku, ale vsade vo svete, proste film na zamyslenie. Posobilo to tak trosku, ako taky dokument o mladikoch, ktori sa len poflakuju a premyslaju, co budu robit, kde co ukradnu, niekoho zmlatia a podobne. Kludne by sa to dalo natocit aj ako polhodinovy kratkometrazny film, avsak reziser a herec Mathieu Kassovitz si to natocil vo svojom vlastnom ciernobielom style a osvedcilo sa mu to, kedze sa tento film objavil v roku 2012 a 2013 aj v TOP 250 IMDb medzi najlepsimi filmami. Pre zaujimavost Kassovitz natocil i krimi thriller PURPUROVE RIEKY (2000) s Jeanom Renom a taktiez s Vincentom Casselom, horor GOTHIKU (2003) s Halle Berry alebo akcny sci-fi thriller s Vinom Dieselom BABYLON A.D. (2008). __________ Vincent Cassel - (Vinz) +++ Hubert Koundé - (Hubert) +++ Saïd Taghmaoui - (Saïd) +++ Abdel Ahmed Ghili - (Abdel) +++ Solo - (Santo) +++ Benoît Magimel - (Benoît) +++ Mathieu Kassovitz - (Mladý Skinhead) +++ Hudba: Assassin +++ ()
"Tohle je příběh společnosti která padá. A jak tak padá, pořád si opakuje, aby se ujistila, že zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Jenže důležitej není pád, ale dopad." ()
Ještě je to dobrý, si mohli lidé říkat v době natočení Nenávisti, těch patnáct pater nad zemí, dnes už nám chybí tak dvě, tři patra a bude následovat dopad. Kassovitz předběhl dobu minimálně o jeden maraton. Natočil velmi vyspělé drama o problémech, které téměř nikoho netrápí. Z pomalinku rozvíjeného příběhu tří mladíků, kteří se poflakují životem, se přes lekci o sraní film přesouvá k závěrečné katarzi. A ten závěr je fenomenální. ()
Film o nepokojoch, rasizme a hlavne nenávisti spodiny, ktorá je šikanovaná políciou. Námet veľmi zaujímavý, ale v niektorých momentoch bol film nudný. Bohužiaľ posledná napätá päťminútovka film nespasí. ()
tento film katapultoval režiséra kassovitza a herca cassela na vrchol. cassel sa ho chytil a začal sa drať ešte vyššie, kassovitza začal požierať hollywood a úspech "Nenávisti" už (zatiaľ) neprekonal. Tá ostáva silným, autentickým a veľmi krutým príbehom z ulíc, ktorým by bronx mohol závidieť svoju drsnosť a mesto bohov má konkurenta vo svojej sociálnej štruktúre a biede. ústredná trojica hercov (resp. kombinácie herec/neherci - "naturščici) to ťahá ako ťažné kone a skvelá réžia vás nenechá ani na sekundu vydýchnuť; ()
"K**rva, cítim sa horšie ako mravec. Celkom stratený vo hviezdnych galaxiách...". Film nabitý nezabudnuteľnými hláškami, ktoré sú síce plné nadávok a veľa krát aj nekonečnej nenávisti, ale majú veľmi silnú hĺbku a odkazy. ()
Bolestivá sonda do života mladých rebelů Paříže. Černobílý, pomalu se rozjíždějící film se vám postupně dostává pod kůži, aby vás pak mohl zazdít svým dechberoucím závěrem.. ()
" Vincek " už v roce 1995 dokázal, že roste v jednoho nejzajímavějších herců součastnosti. Sice není tenhle film taková pecka, jako jeho předešlý Náš den přijde, nicméně tohle vše na čtyři hvězdy bohatě stačí. Bloumání tří mladíků, jako by bez cíle je natočeno hodně reálně, dynamicky, ale i beztarostně, jako by se jim snad ani nemohlo nic stát. A ve srovnání s tím, co se děje, nebo dělo dnes, či včera všude v Evropě působí snímek hodně nadčasově. Soužití, mnohdy odlišných kultur, to rozhodně není a asi určitě do budoucna ani nebude jednoduchá věc, což Mathieu dokázal vystihnout s několikaletým předstihem. Možná mu to někdo našeptal, nebo má doma chlapec věšteckou kouli, každopádně klobouk dolů. ()
Od prvej do poslednej minúty sledovania Kassovitzovho filmu máte dojem, že sledujete dokument z nie príliš vzdialenej doby. Svoju úlohu v ňom zohral aj použitý čiernobiely materiál, ale rozhodujúce bolo, že traja herci s dominujúcim Vincentom Casselom, pochopili a zvládli zámer scenáristu, režiséra a strihača v jednej osobe. Prekvapilo ma, že nie je dôležité, či ide o mladíkov z multietnickej Parížskej štvrte, z favely v Riu alebo cigánskej osady na Východnom Slovensku. Stále sú to rovnaké záujmy a slovník, rovnaké pohyby a gestá a najmä prebytok nenávisti, ktorá hľadá objekt svojho uplatnenia. Ale tiež na druhej strane rovnako bezmocní občania a bezradná polícia. A rakovina násilia sa šíri za nezúčastnených pohľadov mocných, ktorí jej nádor neodstránili v čase, keď bola ešte nádej na vyliečenie. Ani môj odpor k indivíduám zobrazeným vo filme mi nezabránil dať tomuto podnetnému dielku štyri hviezdičky. ()
nech mam akokolvek rad francuzsky film, nech akokolvek zboznujem vincenta cassela, v tomto pripade ma z jeho nekonecneho hulakania boli hlava..myslienka filmu je uchvatna, ale vysledok je ovela slabsi a rozporuplnejsi nez som cakal. ()
Škoda, že Kassovitz na tuhle filmařsky i společensky proklatě aktuální pecku do hlavy nedokázal nějak navázat. Tenhle film má vlastní ksicht, který se vám může líbit stejně málo jako jeho obsah, ale to ještě neznamená, že by to bylo špatně. Nic není jednoduché, nic není v pořádku, nic nemůže skončit dobře. Trojice hlavních protagonistů je perfektní, obzvlášť Vincent Cassel vypadá natolik jako primitiv z ulice, že by mne skoro nenapadlo, že ho jenom hraje. Syrová černobílá kamera to celé jen umocňuje. Bravo! ()
SVĚT JE NÁŠ! Nečekal jsem, že by mě projednou mohl tolik zaujmout film z prostředí komunity, jaká ve mě svým chováním už na první pohled vyvolává odpor a kde příběh k tomu občas ani nemá souvislý děj. Viděl jsem více filmů, které zobrazovaly určitou sociální spodinu, jaké se vyhýbám velkým obkloukem, činily tak věrohodně i s dalšími filmařskými kvalitami, často i nápodobně s jistou dávkou humoru a vzešel z nich proto kult, ale mě se většinou osobně dokonale protivily spolu s hlavními postavami a minuly mě. Netuším, proč mě najednou zrovna Nenávist dokázala nadchnout, nevím, jakým zázrakem jsem se ocitl na jedné vlně s marginalizovanými ničemi, kteří se městem celé dny flákají od ničeho k ničemu, trousí ze svých úst každou chvíli ty nejhanlivější výrazy a pestují si v sobě vůči sobě, jiným i celé společnosti agresi spojenou se stále víc vzrůstající nenávistí. Vzhledem k poselství filmu i zdejším ohlasům si zpětně úplně neumím vysvětlit ani to, že jsem se u nejedné scény z tohoto drsného dramatu dokázal zároveň nahlas smát (snad o to víc na mě zapůsobil závěr) a film vnímal zároveň jako tragikomedii s nádechem absurdna... krutě realistického absurdna. Jenom vím, že Mathieu Kassovitz točí zcela nekorektní undergroundové filmy s osobitým rukopisem, které mě dokážou naplno přikovat, pocitově rozdrtit a silně rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí, a že po mém loňském filmovém šoku jménem Povolání vrah (1997) mě Kassovitz jako režisér totálně dostal už podruhé...! Černobílý formát s dokumentární kamerou a civilními projevy protagonistů na mě zapůsobil velice sugestivně, až jsem se někdy cítil, jakobych sledoval autentický záznam. Nenávist otevírá společenský problém s lhostejností na straně zúčastněných individuí a obrovskou bezmocností v aktuální situaci na straně ostatních. Jako sociální drama se zcela vyhýbá jakémukoliv řešení, ale už i v pouhé ukázce nepřikrášleného a působivého obrazu této reality spočívá jeho síla. Pro mě silný pocitový zážitek i podnětné obohacení a dokonce i ten rap byl k přežití. [90%] ()
Ach ta první polovina. Dokud tři hlavní postavy nepostavil scénárista na toaletu, tak jsem usínal a umíral. Ale pak to přišlo. Z nuly na sto během jedné scény. Chtěl bych o tomto filmu mluvit a přemýšlet. Což je jenom dobře, ale chci zapomenou celou dlouhou úvodní polovinu a jen tak levně ji La Haine neodpustím. ()
Film dostává docela jiný nádech po smrti dvou chlapců v roce 2005 a následovných násilnostech. Je to pochmutný příběh o nejnižší vrstvě obyvatelstvá z předměstí, které vedou své války se systémem, který není schopen je začlenit adekvátně do společnosti. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. ..... ()
Velice zajímavý pohled na jeden den v životě party kamarádů, který přes den kouří trávu, flákají se a dělají problémy. Skvělí herci, dobrá kamera a překvapivý konec. ()
„Nenávisť”plodí ďalšiu nenávisť, a tak sú už minimálne hneď tri ? Vznikla na základe toho, že inšpektor miestneho komisárstva sa trochu neovládol pri svojej bežnej rutine, keď kontroloval mladého chalana Abdela Ichahu, "nechtiac" ho následne vážne postrelil, teraz v kritickom stave leží v špitáli Saint-Georges, a tak na predmestí des Muquets dochádza medzitým k demonštráciam, ktoré v noci poriadne nabrali na sile, kedy ťažkoodenci doslova vzdorovali proti nasrdeným demonštrantom, medzi ktorými bol aj Vinz, čo našiel .44 Magnum revolver, a teraz už iba čaká na to, ako sa vlastne vykryštalizuje Abdelov zdravotný stav ? Ak by náhodou podľahol svojim zraneniam, tak by došlo ku pomste zo strany Vinza. Čiže, zatiaľ, počas dlhého dňa, si kráti svoje chvíle spolu s kamarátmi - Hubertom a Saïdom, a to v rôznych pohybových aktivitách, počas ktorých robia okolo seba samý hurhaj, skrátka, správajú sa, ako nejakí pubertiaci, ktorí už fakt nevedia, čo so sebou... / Ani odkaz na Taxikára, kedy predstaviteľ Vinza, Vincent Cassel, napodobňuje pred zrkadlom legendárneho Travisa Bicklea, nezmiernil môj rozpačitý dojem z Kassovitzovho čiernobieleho filmu ! Na jednej strane majú postavy skutočné krstné mená, čím sa automaticky stávajú - autentickejšími, no zase som sa s nimi väčšinou strašne nudil, chýbalo mi väčšie napätie, že ak by »martýr« nedajbože skonal oveľa skôr, tak by sa bolo na čo pozerať, takto sa iba vkuse niekde tackali, ako pripití, nakoľko bol Vinz extrémne výbušnej povahy, čiže tým pádom som si istý, že by vyburcoval aj tých dvoch kamošov ! Síce, a k tomu i príde, ale už je v podstate neskoro na nejaké radikálne činy. Nejedná sa o nadpriemerný, ba ani priemerný film, ešte čosi pod tým ! ()
Království steadicamu a záběrů, u kterých ani nemůžete přijít na to, jak byly natočené. Prostě po formální stránce výjimečný film, který nádherně vypadá. Zároveň mě ale obsahově trochu nudil. Ale přeci jenom ta poslední scéna, ta to zas trochu dostala nahoru a trochu zase dostala obsah na úroveň formy. 7/10 ()
C'est l'histoire d'un homme qui tombe d'un immeuble de 50 étages. Au fur et ŕ mesure de sa chute, pour se rassurer, il se répčte: ,,Jusqu'ici, tout va bien... Jusqu'ici, tout va bien..." Mais l'important, c'est pas la chute. C'est l'atterrissage...85% ()
Ve Francii v roce 1895 díky bratrům Lumièrové vznikl počátek kinematografie, Francouz George Méliès se následně stal jedním z prvních režisérů současnosti a díky tomu je francouzská kinematografie dodnes považována za jeden z nejvýznamnějších filmových trhů. Mezi nejslavnější francouzské filmy 21. století patří nejspíše Amélie z Montmartru či Nedotknutelní, ještě 5 let před počátkem nového milénia, přesně 100 let od premiérového promítání prvních filmů bratrů Lumiérových , ovšem vznikl jeden slavný francouzský film, který je dnes vnímán jako film, který v jednom ohledu přeběhl svou budoucnost. La Haine AKA Nenávist francouzského režiséra a scenáristy Mathieua Kassovitze proslavilo herce Vincenta Cassela, Kassovitz tehdy za režii snímku dostal ocenění na Filmovém festivalu v Cannes. Film, který částečně chtěl upozornit na násilí francouzské policie, Kassovitz při jeho tvorbě čerpal z vlastních zážitků a dokázal přitom předpovědět nepokoje ve Francii, které se odehráli až o dekádu později. ,,La Haine attire la Haine - Nenávist plodí nenávist´´. Kassovitzův snímek je starší než Trainspotting a Klub rváčů, zároveň je krapet o poznání divácký vděčnější, přesto se stal pro jednu generaci prakticky stejně definující. Kassovitz měl za sebou předtím pouze jeden celovečerní film, tvorba La Haine se skládala z malé produkce a celé to má v jádru především punc komentáře vůči tehdejší francouzské společnosti. V tomto vizuálním podání samo hodně přidává rozhodnutí Kassovitze o černobílém formátu, v jistých momentech až dokumentární pojetí i přirozené výkony hlavních aktérů, kdy tento film odstartoval Vincentu Casselovi kariéru naprostým právem. Snadno by se dalo říct, že je Le Haine zhruba stejně ,,zlý´´ film jako Klub rváčů, který především podněcuje k tomu nakopat hubu systému a následně ho ještě k tomu brutálně pomočit, stejně jako v případě tehdejších kritik vůči Klubu rváčů jde ovšem o krátkozraké souzení. La Haine reflektuje život na francouzském předměstí, kdy mladí muži dokáží reflektovat sociální situaci, zároveň sami tak trochu svým chováním narušovat systém, přitom všem jsou ovšem do jisté míry též pouze obětí systému, ve kterém vyrůstají. Francie má i dodnes pověst města lásky, dodnes je Paříž brána za jednoho z nejhezčích měst na planetě, La Haine jí ovšem sympaticky dokázalo prodat tak trochu v jiném světle a nakouknout pod pokličku. Divák se i díky tomu nemusí na Paříž nikdy dívat jako dřív. Šlo sice o malý film, kamera Pierra Aïma ovšem dokázala být i v omezených produkčních podmínkách vynalézavá a vsadit sem tam na nějakou tu vtahující kamerou jízdu, která dokázala diváka přímo vrhnout do prostředí francouzských ulic. Do příběhu tři mladých lidí, kteří jsou skutečně plní nenávistí a při sledování se snadno vyvolává pocit, že jde skutečně o dokument, který pouze reflektuje postoje tří mladíků ke světu, do kterého se narodili, ve kterém žijí a který očividně v jádru duše nenávidí. Jde o vizuálně působivý zážitek, který představil jednu z nejpůsobivějších kamerových prací konce 20. století. Jedná se skutečně o depresivní sondu, které přidává sílu i nevyhnutelné vyvrcholení, které spěje přesně k tomu, co stojí za iniciačním prvopočátkem celého projektu. Kassovitz se po celou dobu inspiruje například u Vertiga Alfreda Hitchcocka nebo Taxikáře Martina Scorseseho, aby nakonec došlo k nevyhnutelnému vyvrcholení, které je sympaticky někde uprostřed, striktně se nenaklání ani k policistům a ani k mladým výtržníkům, přesto má vyvrcholení události neuvěřitelnou sílu a snadno se dá při vyvrcholení říct, že to celé zašlo přehnaně daleko. Silnější pocit následně vyvolává až právě uvědomění si toho, že Kassovitz čerpal ze skutečných událostí a divák tudíž nesleduje čistou fikci. Policejní šikana jako nástroj nespravedlnosti a drsný život na francouzském předměstí sloužili jako základ pro jeden zásadní film francouzské kinematografie, který skutečně možná krapet předpověděl nepokoje ve Francii z roku 2005, především ovšem dokázal reflektovat idealizovanou Francii z trochu jiného úhlu. Kassovitz možná již ve své kariéře významnější film nenatočil, díky Nenávisti se na něj ovšem jen tak snadno nezapomene..... () (menej) (viac)