Nenávist
La Haine
Hate
Réžia:
Mathieu KassovitzScenár:
Mathieu KassovitzKamera:
Pierre AïmHrajú:
Vincent Cassel, Hubert Koundé, Saïd Taghmaoui, Benoît Magimel, Édouard Montoute, François Levantal, Karin Viard, Peter Kassovitz, Vincent Lindon (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Žid Vinz, Afrčan Hubert a Arab Saïd bezcieľne trávia svoje dni v betónovom prostredí predmestia a dávajú francúzskej imigrantskej populácii ľudské tváre. Nenávisť, míľnik francúzskej kinematografie, je odvážnym, znepokojivým a vizuálne výbušným pohľadom na štvrť „banlieue“ na predmestí Paríža. (Film Europe)
Recenzie (180)
Skoro bych řekl, že ani nejde moc o film jako o sociologickou sondu do života mladíků žijících v chudinské čtvrti na periférii Paříže. Společně strávený čas s Vincentem a jeho parťáky ve mě však zanechal spíše hořkost z permanentní nenávisti ke všemu a ke každému v okolí, hledající jakoukoli záminku, aby si svou agresi mohli vybít, nejlépe pokud to lze svést na něco ušlechtilého. Co mě naopak oslovilo je Kassovitzova přímá konfrontace nenávisti produkující jen další nenávist a myšlenka, že teď je to pořád ještě dobrý, ale jednou za čas je všem vystaven účet. ()
Snad nikdy jsem u filmu nezažil takové těšení se na každý další záběr. Kam tentokrát tu kameru postaví, odkud záběr přijde, kam nás dovede. Každý obraz, rozložení postav v něm, jejich řeč těla, to zasazené do skutečného prostředí Paříže a jejích předměstí, to všechno vytváří zvláštně magicky-realistický mikrosvět. Ten, na rozdíl od většiny francouzských sociálních dramat, není tolik binární a zároveň má v sobě takovou sympatickou dětskou hravost, promítající se do chování a bezcílnosti jednání většiny zúčastněných. O nikom zde nevíme jakékoli osobní pozadí, pokud si jej do něj neprojektujeme z důvodu toho, že je Arab, žid, černoch či fízl. Zároveň film neustále působí jako hra, jejíž pravidla všichni v něm znají a kde Paříž je velký herní plán, na kterém se všichni tak nějak z nudy pošťuchují, podráží, prohánějí mezi baráky, pak zase usmiřují a to všechno do té doby než kdosi kodex poruší a dostane se bouchačka do ruky někomu, komu neměla. "Jusqu'ici tout va bien" ()
Natočeno to není zle, konec je působivý...jenže. Já zkrátka tyhle historky ze života mentálních potratů a lidských omylů prostě nemusím a otravují mě. Nepřizpůsobivý lidský odpad se během pár hodin toulá hnusnou Paříží, žvaní nesmysly plné vulgarit, chová se agresivně, krade na co přijde, rozbíjí, ničí a já jako divák k nim mám silný odpor. Podobný film si opravdu nedokážu užít a Cassel se celej film tváří jak píčus. Opravdu nevím, co mě na téhle nudě bez nosného děje mělo bavit. Asi Asterix? Za mě fakt ne... 2* ()
Skvele vykreslené prostredie, postavy ako živé, bez príkras a so zabitým koncom, ktorý ma pokúša dať rovno plné hodnotenie, pretože je výrečnejší o čo je nenásilnejší - žiaden morálny či akýkoľvek akcent, skrátka prásk a tma! (rámovanie príbehu metafórou o padaní a dopade na tom nič nemení) Tak to skrátka chodí, tak to je, presne takto si to človek zariadil a tak takto to aj má. ...Uvidím, keď sa uleží, na každý pád jeden z najlepších "autentických" filmov z ulice! ()
Formální dokonalost (hlavně ta nápaditost při práci s kamerou je pohádka), jen děj mohl být výraznější, literárnější. Tedy, ne, že by si to nakonec všechno krásně nesedlo, přesto má člověk pocit, že nějaká pevnější dějová kostra by Nenávist vyzvedla do výšin. A proto těsně pod pátou. ()
IMDb Top 250 plus Vincent Cassel v roli drzého floutka? Tak to si nechám líbit. Příběh tří kluků z pařížského předměstí s docela silným koncem. Za zmíňku stojí ještě pár zapamatovánihodných scén, například skvělý počáteční taneček Vincenta, zrcadlo nebo Asterix :-) ()
Prázdnota, nuda a nenávist. Taková byla a je atmosféra na předměstích Paříže, obývaných převážně araby, černochy a židy. Nemajíc práci a žádnou zářivou budoucnost obviňují všechny kolem sebe, nenávidí, nespokojeně proplouvají každodenní realitou. A přitom by to nemusely být vůbec špatní kluci. Motají se v kruhu ze kterého většinou není žádná správná cesta ven. No a přesně uprostřed téhle reality se zjevuje Kassovitz, který si bere černocha, araba a žida (nezní to trochu jako úvod k vtipu?) a pouští je do jednoho dne. Že se v něm první půlku nic zásadního neděje není pravda. Děje se v něm toho naopak až moc a navíc velice věrohodně. Všichni tři grázlící v podání Cassela, Koundého a Taghmaoui navíc hrají naprosto bezchybně a věřil bych jim každou vykradenou samoobsluhu. Když k tomu přidám skvělý audiovizuál nemůžu jít jinam než na pět hvězd. The world is yours ()
Le monde est a vous... ()
Páni, a takováhle neutěšená situace byla ve Francii už v roce 1995. Co potom dnes? Řekla bych, že výkřik "Zatím je to dobrý" už dávno neplatí. ()
Nádherně drsné! Skvělá kamera, režie a herci. Jak tohle někdo může porovnávat s Kids?! Vždyť je to úplně o něčem jiném! ()
Co je tohle za intošskej film. co mi má dát se dívat na bandu sociopatů, co nemají nic lepšího na práci než se celý den flákat a buzerovat jeden druhého, všemu a všem nadávat ... ?!! hlavně, že je to černobíle natočeno, aby ten artovej styl vynikl.... Sledování těchto typů filmů považuju za naprostou ztrátu času. Nepobaví, neinspiruje, nevzdělá. ()
8/10 V Parizi to vrelo, vre a bude vrit - a to nejenom kvuli tomu, ze se v ni francouzi pomalu stavaji trpenou mensinou... Pri nekterych zaberech mi behal mraz po zadech daleko vic nez u bubackych filmu - konfrontace sily s jeste vetsi pre-silou je opravdu pusobiva. Stejne jako kamera - vylet z DJ okna, trojice nad mestem. Humoru tu bylo pomalu, ale nasel se - "Nekteri policajti jsou dobri, ale mrtvy skinhead - dobry skinhead", "Je doma Asterix?" Cassel je presvedcivy jako usti bouchacky s niz dela ve sve dobre ctvrti dojem a i oba jeho sekundanti podavaji solidni vykon. Souboj gangu s policii zase zustal bez viteze. Nebude to v originale ale: WORLD IS OURS! ()
Banda grázlíku z pařížského předměstí, kde je to samej černoch nebo arab. Z počátku si člověk říká, že jsou to prostě hovada, který nevyjdou ani mezi sebou a nic lepšího si nezaslouží. Ať se nimi jedná po dobrém či po zlém, nic lepšího než sprosté a agresivní reakce se nedočkáte. Přesto mě film přesvědčil, že to není jen v nich, je to problém celé společnosti, který se očividně minimálně už přes deset vyřešit nepodařilo ... ()
La Haine je svojim spôsobom proroctvo Francúzka ktoré sa bohužiaľ splnilo. Spolužitie rôznych etnických skupín a národov je už dneska vo Francúzku a hlavne v Paríži, kde je situovaný aj dej tejto snímky, je samozrejmosťou. S neprispôsobivými, teda s občanmi ktorí sa nechcú zaradiť do systému iba z neho profitovať, alebo iba s veľmi chudobnými prichádzajú problémy, nepokoje a v neposlednom rade konflikt záujmov. Ľudia vychádzajú do ulíc, demonštrujú a násilie na seba nenechá dlho čakať. Úvodné minúty snímky patria autentickým záberom z takýchto nepokojov, zo začiatku som si myslel, že pôjde o nejaký dokument či čo, no keď sa na scéne objavil skvelý Vincent Cassel a čierno-biela kamera začala predvádzať krásne zábery, bolo mi hneď jasné, že toto je presne moja šálka kávy. Dej nás vtiahne nemilosrdne do súkromia troch kamarátov, ktorý žijú na hrane zákona, jeden beloch, jeden arab a jeden černoch. Svoj bezcieľny život nežijú skôr prežívajú zo dňa na deň. Snímka to zachytáva doslova ako z minúty na minútu. Blúdia uličkami mesta, nadávajú na systém a snažia sa nejako prežiť. Nemám nič čo by som tejto snímke mohol vytknúť. Malo to úžasný minimalistický príbeh ktorý bol plný emócií, kedy sa poukazovalo na to, že to čo sa môže zdať na prvý pohľad dobré môže byť niekedy horšie ako to čo sa javí od začiatku ako zlé. Polícia či zákon. Viac takýchto umeleckých filmov plných anarchie. ()
Nějak nevím, co k tomuto filmu říci více než to, že mě to prostě nebavilo. Zpočátku jsem příliš nevěděla, do čeho jdu. Nezkoumala jsem to. Dívala jsem se na něj kvůli imdb top 250. Nebylo to ničím objevné, ani zpracování mě příliš neuchvátilo (až na černobílou, která filmu dodává důraz a naléhavost), snímek dohromady nepojil žádný pořádný příběh, tak se mnohdy zdálo, že se to jen tak vleče a někam dovleče a ve výsleku se to nedovleče vůbec nikam. Prostě to kolem mě proletělo a vyšumělo do ztracena. Filozofické moudro o pádu bylo zajímavé, s hrdiny jsem se ale neztotožnila a jejich problémy mě nezajímaly, tudíž ani jako nositel životních pravd u mě film příliš nezafungoval. ()
ocenenia : MFF Cannes 1995 - Najlepšia réžia (Mathieu Kassovitz) ()
Kontroverzní drama z roku 1995, které nastavilo zrcadlo společenských neduhů moderní Francie, dorazilo v temné době historie země. Nadčasový film, který je dnes aktuální víc než kdy dřív. Shodou okolností jsem Paříž nedávno sám navštívil a upřímně mohu potvrdit, že jsem se tam necítil ani trochu bezpečně. Velmi věrohodná sociální studie soužití přistěhovalecké (dnes již) většiny s domorodou menšinou. Z ústředního tria žida, Araba a Afričana nespustíte díky umělecké kameře a vedení herců oči. Filmem také proplouvá spousta citací a odkazů od Rodney Kinga, Taxikáře, až po prokleté basníky, Rimbaud a Baudelaire. ()
Film bez akce v černobílém podání plných blbých keců jsem vypnul asi po dvaceti minutách. Dívat se na pár debilů z předměstí jsem nedal, víc se mi líbil český film o podobných debilech Proč. ()
A teď zkuste mluvit o společnosti blahobytu, neexistujícím rasismu nebo o reformách, které dají kapitalismu lidskou tvář. Ta sedmistatečná metafora je dobrá, ale není pravdivá. Lépe se hodí metafora Slavoje Žižka z Wall Streetu "We all know the classic scene from cartoons. The cat reaches a precipice but it goes on walking, ignoring the fact that there is nothing beneath this ground. Only when it looks down and notices it, it falls down. This is what we are doing here. We are telling the guys there on Wall Street, “Hey, look down!”" Aimova kamera, Kassovitzova režie a (nejen) Casselovo hraní pak z vět dělají obraz a tento obraz je stává skutečností, kterou líčí. Silný emoce, pochopení, nasranost i humor. Svět nepatří nikomu, ale všem. ()