Interstellar

[imdb: 9.0/10] | me: Úplne sa stotožnujem s komentárom užívateľa POMO, no hlavne s myšlienkou rozdeliť film do dvoh filmov a ponechať tak špičkovú kvalitu jeho prvej polovice. Tak dobrý koncept s tak výborným hereckým obsadením vo výbornom rozbehu sa veľmi smutne stratí v nesprávne vypracovanej druhej polovici a TO JE ŠKODA. Your daughter's generation will be the last to survive on Earth. You're the best pilot we ever had. Get out there and save the world. (15.11.2014)

Interstellar nabízí několik velkolepých akčních scén, kdy si připomenete, jak milujete film. Dále je tu umouněný McConaughey bez hereckého zakolísání coby milující otec a doslovné poselství, že láska prostupuje čas i prostor a rada, abychom poslechli své srdce. Ach./// Často porovnávanou Gravitaci spojuje s Interstellarem několik záležitostí jako např. intimní dějová linie vs. epická ve vesmíru, lidská touha přežít nebo velká ambicióznost tvůrce. Gravitace je však oproti Interstellaru klišovité "Earth porn". Zde vás sice také čeká nějaké to klišé, ale i několik nečekaných zvratů a dokonce jedna lekačka. Hoytema nabízí jen pár záběrů na planetu Zemi, neboť Nolan míří dál, a to až za hranice galaxie. A někdy neví, kdy se zastavit, takže téměř tříhodinová stopáž je místy znát. První třetina je relativně obyčejné rodinné drama, ale chápu 5hvězdičková hodnocení, protože třetí akt vše přehluší, já ale slabší rozjezd nezapomněla. Zvuková stopa byla v kině poněkud přepálená, ale intenzivní vibrace a dunění tak skrze podlahu doslova procházejí celým tělem a z projekce se stává de facto fyzický zážitek (start raketoplánu, únik před vlnou, dokování). Celkovému vtažení výrazně napomáhá roztažené plátno v některých scénách a burácivý Zimmer střídající se s klasicky znějící hudbou (např. v podobě jemných tónů klavíru), která připomene Kubrickův opus, byť se stále jedná o skladby HZ./// Prozkoumávání/hledání nových planet připomene to nejlepší ze startrekovských a stargateovských seriálů, absentují ovšem naléhavost a tíha BSG. Chybí eminentní hrozba, hmatatelné zlo, striktní deadline nebo alespoň vyhublé děcko. Naštěstí se režisér vyhýbá všeobjímajícím přesahům a zcela přechází i duchovní rozměr či vyšší síly, takže žádné rozhovory o smyslu existence či vzniku života zde nejsou. *Spoiler* Kromě skutečného plánu mise je překvapivým dějovým zvratem, že jsme ve vesmíru sami, čímž režisér opět potvrzuje svůj smysl pro racionalitu a realističnost, ale fanoušky sci-fi to zamrzí. *Konec spoileru* Nolan je skvělý režisér, ale už horší vypravěč. Některé pasáže jsou velmi doslovné, jiné chladné. Kýžené emoce se tak nedostavují, byť u scény, kdy si McC přehrává stará videa, začínají vlhnout oči. [IMAX, 70mm] (03.11.2014)

Plakal jsem štěstím (06.11.2014)

Napriek nie práve stopercentnému zážitku Nolan nesklamal. Naopak - prekročil svoj tieň, pretože som mal totiž pochybnosti, či po desiatich rokoch v comicsovom svete toto nebude pre neho príliš veľké sústo, ale bratia dokázali, že spolu na to majú. Vydali sa do nepoznaných vôd, tam kde kedysi zablúdil Kubrick a je potrebné si priznať, že snímok tak žánrovo a tématicky roztrieštený by nezvládol ukormidlovať len tak hocikto. Postapo dráma s poslaním objavovania nových svetov, kde sa stretávame s čiernymi dierami, to by bolo veľa aj na Pickarda zo Star Treku. Interstellar sa v momente stal niečím, čo na filmovom plátne ešte dlho neuvidíme, podobne ako kedysi Avatar. Minimálne na audio-vizuálnu smršť tak skoro nezabudnem, nádherne vyšperkované efekty mi skoro vypálili zreničky a roztrhli bubienky. Úžasné vízie plné metafor sa vymykajú akýmkoľvek predstavám a nie v jednej scéne Nolan dokázal, že v jednoduchosti je krása. Suverenita po technickej stránke je teda jasná, krásna kamera, bezchybný strih. Réžia by však mohla byť (aspoň vo vesmírnych pasážach) trošku komplexnejšia. Možno boli tie dimenzie, rozmery a časopriestory na Nolana predsa len príliš veľké sústo a ja ako divák som sa miestami strácal. Ja viem, že myšlienkové pochody nemáme každý také isté, ale nebojím sa napísať, že niektoré scény boli naozaj príliš preexponované, s pozemských najmä tie sentimentálne. Zároveň nemôžem snímku vyčítať atmosféru, napätie, či emócie, nie vždy sa ale podarilo trafiť klinček po hlavičke. Sánka mi nepadla ani z hereckých výkonov, mnohé boli stávkou na istotu, ale aj Anne, aj Matthew už podali lepšie výkony. Za zmienku teda stoja len menšie role starých vesmírnych kovbojov Johna Lithgowa, či Michaela Cainea. Film je napriem menším nedostatkom a brutálnej stopáži zábavný a nemenej originálny. 80%. (17.11.2014)

Nechal jsem si komentář velmi dlouho ležet v hlavě, film jsem viděl před řadou týdnů. Bezprostředně jsem jej komentoval jen takto: "Horizont události je podstatný v tom, že za něj nedohlédnete." a úvahou o příhodnosti a samovysvětlujícím názvosloví ve fyzice, tj. horizont jako fyzický horizont, rozdíl mezi power a force a absenci téhož v češtině a tudíž daleko horší pochopitelností fyzikálních konceptů v češtině. V Interstellaru se Nolanovi podobně jako v předchozích filmech povedlo rozhýbat "emotivní reakci" diváka. A nazval bych ji asi nejvíc nostalgií. Nostalgií po tom, kdy být pilotem ještě znamenalo být průkopníkem, dobyvatelem, dobrodruhem. Ne řidičem velkého autobusu s křídly nebo skoro zbytečným osazenstvem mašiny na zabíjení napěchované elektronikou, kde jste operátorem. Nostalgií po časech, kdy Země byla méně šílená, méně přelidněná, na zdroje se tlačilo méně nadoraz a bývalo něco jako pohoda. Nostalgií po časech, kdy se vážně zdálo, že můžeme jít kupředu a ne ustupovat z dobývání vesmíru a rezignovat na velké ideály. Rodinné přesahy mě spíš rušily, snaha nacpat do všech filmů Caina také. Ale McConaughey byla sázka na jistotu, protože uhrál i poněkud chatrné scény tak bravurně, že jsem mu je bral. Koneckonců, myslím, že podstatná je ta mnou zmíněná emoce, která ve mně trvá, ne ten z velké části krokolomně vykonstruovaný děj plný deus ex-machina a nepravděpodobných souvislostí. Silný film. (31.12.2014)

Jeden z nejlepších filmů co jsem měl to potěšení vidět. Je zde vše co si jen divák může přát. A to bezkonkurenční příběh, několik výborných vtipů a hlášek a dokonce je možné se dozvědět i něco nového. Dále je zde spousta perfektně natočené akce a srdcervných scén, které vás dostanou doslova do kolen. Nemyslím si, že jsem nějaká citlivka, ale u lnterstellaru mi dokonce nejednou ukápla slzička. Vykreslený vztah otce s dcerou ve filmu je naprosto dokonalý a lepšího hlavního hrdinu by hledali jen těžko. Nezklamalo ani finále, kdy film dopadl víceméně dobře, ale divák stejně zůstává v jakémsi transu, snažíce se toto nadčasové dílo zpracovat. Za mě 100% a film si připíchnu mezi 10 nejlepších. (09.10.2018)

Nemohla jsem si při sledování nevzpomenout na Segruše a jeho vnitřní pocit rozpolcenosti nad snímkem, kdy v jednu chvíli nedýcháte vzrušením a v té druhé chcete utéct. Ano, byla tam ta místa pro mě jakési zbytečné strnulosti a protahovaných momentů, protože jsem jednoduše doufala v zajetí nepřetržitého napětí jako u Gravitace. No a jako správný závislák na zdejší databázi jsem si v duchu rozmýšlela kolik tomu napálím hvězd, ale že na plný počet to nebude. Jenže! ...v momentu příchodu prvního závěrečného titulku jsem si řekla "....." já si vlastně neřekla vůbec nic! Seděla jsem v křesle, oči vytřeštěné na plátno a jediné co jsem vnímala bylo mé divoce rozbušené srdce a zrychlená frekvence dechu. Čemuž přispěl i geniální soundtrack Hanse Zimmera a robot se smyslem pro houmra. K mému štěstí bylo jedenáct v noci, takže jsem si nemohla koupit ještě jeden lístek hned na další promítání, jinak bych dnes nepřišla do práce. Ta nudnější místa jako by najednou už nebyla nudná, začala jsem je brát jako překlenovací mosty z jednoho do dalšího galaktického dobrodružství, bez nichž by ten film nebyl tak dokonalý. Cítím v nich teď jistou psychologickou linku, geniálně vsunutou do příběhu. Perfektně zpracovaná vizuální stránka všech navštívených planet a červí díry, jejíž průlet do jiné galaxie a časoprostoru jsem si užívala s doslova otevřenou pusou. Samozřejmě, že ten závěr, kdy se dostal nad horizont a do pětirozměrné dimenze, byl stejně omračující. Paráda :-) (21.11.2014)

Pořád jsem nenašel ta správná slova, která by charakterizovala údiv a zároveň zklamání z Nolanova posledního opusu. V těch 169 minutách je bezpochyby poctivý kus filmařiny, který by ale potřeboval učesat a oprostit od řady zbytečných motivů, velkohubých gest a proklamací o důležitosti naslouchat hlasu svého srdce. Opět architektonicky skvostně navržené bludiště, které se však v mých očích začne bortit posledním zbytečně doslovným aktem. (16.11.2014)

Krásné. Neskutečná pocta A. C. Clarkovi. Intimní a až nečekaně komplexní příběh v obrovském měřítku, které mě znovu táhne ke kosmonautice a vesmíru. Nolan (scénárista) tenkrát pro Spielberga napsal další klasiku se sci-fi jádrem přesto důrazem na rodinu, poselstvím pro všechny výzkumníky a badatele, i obrovskou poctu žánru a jejich legendám. Spielberg projekt opustil a možná je to dobře (i když si říkám co by s vizuálem udělal Janusz) protože Nolanovi (režisérovi) se otevřela cesta pojmout celé to dobrodružství temněji. Fascinace se tak mísí s bezmocí a emocionální jízdou. Jistě opuštění rodiny dojme, ale koho k v koutku oka nešimrala slza, když viděl tu krásu Saturnu nebo zakřivení horizontu událostí má buď srdce z kamene nebo inteligenci mleté krávy. Dobrodružství s lidským přesahem, kde místy pochybujete o tom jestli to lidstvo za záchranu stojí a rozkrývání vnitřní logiky celého snímku je ryzí filmařčinou, kterou v takovém měřítku umí dnes málokdo. Pro ty co nepochopili 2001: Vesmírnou Odysseu pak slouží závěr, možná až přespříliš doslovný, ale chápu ten záměr, kdy bratři Nolanovi chtěli, aby to všem lidem konečně došlo. Někteří v tom vidí promarněnou šanci, já do nejmenší kapky vytěžený námět, který baví a fascinuje. Počátek naopak. (08.11.2014)

"Nic závažnějšího než Interstellar se ve veřejném prostoru světa ještě nestalo, a řeč není jen o filmech, ale o lidském konání vůbec." ****** Abychom hodnotili stejný film: IMAX projekce je nezbytná, kvalita, rozměry i úhel projekce jsou součástí přelomové celistvosti, originality a audiovizuální i myšlenkové působnosti snímku. ***** Je závratné sledovat svoje nejdivočejší, nejvášnivější a nejreflektovanější intuice, vhledy a úvahy přetavené do audiovizuálního příběhu s choreografií tak přesně, těsně a hladce roztančenou na vnímatelném i konstruovatelném horizontu událostí. ***** Nemá smysl tenhle absolutně revoluční počin bránit před těmi, kdo míní, že jím zůstali nedotčeni, nebo se jím dokonce cítí iritováni - svým způsobem je to naprosto srozumitelné i obhajitelné a nejde to jinak. Nemá ani smysl zdržovat se navzájem vyzdvihováním jedinečných detailů a bravur tohoto čistého, komplexního řezu možnostmi lidské realizace, bylo by to stejně pošetilé a nekonečné jako chtít ochválit planetu Zemi ve všech podivuhodných aspektech její nemilosrdné, přímočaré i rafinované podstaty. ***** Kdokoli by se nicméně cítil dostatečně zaujatý tušenou hlubinou a precizností myšlenek v onom současném, filmem o nový krok rozvedeném dialogu nad vztahem mezi uspořádáním nitra člověka a povahou vesmíru a nad tím, jak proměny vědomí jedinců o tomto vztahu určují limity realit, které jako lidstvo aktuálně žijeme, a měl by dojem, že mu chybějí některá VODÍTKA, aby něčemu v komplexitě té jemninké struktury doporozumněl, poradím přečíst si Diasporu Grega Egana a Anatém Neala Stephensona, protože tihle tři pánové -- konstelace NOLAN - EGAN - STEPHENSON, nejnebezpečněji rozzářená na současném sebeprojekčním nebeském horizontu lidstva -- ať už o sobě vzájemně vědí a svá díla uvádějí záměrně do souvztažností, nebo ne, společně rozehrávají nejodvážnější a nejkrásnější příběh o možnostech a podstatě člověka, v němž je mi ctí být živoucím aktérem a spoluvytvářenou postavou. ***** Cítím nový, a zatím nejsilnější příval obrovské něhy a radosti z toho, že tomu smím být přítomná a vlastním vědomím se na úchvtanosti téhle odysey po sebepochopení člověka podílet, a zároveň stejně silný, nebo ještě silnější smutek a stesk po všem tom blizoučkém, tušeném nesmírném bohatství našich možností, které je ještě skryté za horizontem událostí a nevede k němu zatím jiná cesta než krok za krokem úmorně v čase kupředu, třebaže začínáme společně tušit, že ho na své pouti každý celou dobu neseme sbalené v nitru a že každým tím krokem kupředu ve vnějším světě ho zároveň o jednu obruč odemykáme vertikálním sestupem po introspekci do jádra sebe. Každý sám a všichni společně. ***** Nic závažnějšího než Interstellar se ve veřejném prostoru světa ještě nestalo, pravím, a nemluvím jen o filmech, ale o lidském konání vůbec. Chvějivě vyhlížím příští krok. ****** (07.11.2014)

Ach jo .... Interstellar je po všech stránkách dokonaly film, technicky se mu nedá nic vytknout (praktické efekty jsou prostě parádní), po herecké stránce je to taky skvělé a režie to celé drží solidně dohromady .... tedy až do posledních cca 15 minut. Jinými slovy Prestige all over again. Bratři Nolanové by si měli najít speciálního konzultanta, který by jim měl psát konce filmů. Hmm, možná stačilo jen říct, že bratři Nolanové jsou vlastně "filmovym ekvivalentem Davida Cage". Ale za vidění určitě stojí a měl by to vidět každý, a hlavně v kině... jen nečekejte originální a chytrý konec, jen klasickou Ameriku. (10.11.2014)

Láska a gravitace překonávají hranice prostoru a času. Divák překonávává vztah k jednotlivým proměnným a jejich společnému výskytu v téhle rovnici. A Christopher Nolan překonává rozpor mezi léta neviděnou filmařskou sci-fi ambicí a provinčností kukuřičného pole coby budoucnosti lidstva. Přesto se u mě zařazuje se do nevelké skupinky režisérů schopných natočit auteurský blockbuster a potvrzuje, že Batmani byl spíše jen malý zkrat na jeho cestě. Navrch má Interstellar jeden z nejlepších robotických designů co znám. (14.04.2016)

Metamorfózní art, který chce říct všechno a přitom neříká skoro nic. Resp. je to natolik robustní, ze široka vzatý a vzorcovitý film, že v něm nejde číst a pragmatického diváka to ani nemůže bavit. Tolik rovnic, paralelních světů a různých odkazů - z toho by se zatočila hlava i vědcům z NASA. Chápu nadšence, kteří v tom vidí jinotaje a různá přirovnání a potutelně se radují z něčeho "víc", než jejich vědátorská hlava dokáže pobrat, ale jestli tohle vydělá balík v USA, kde na to jdou tlusťoši s hambáčem v ruce, tak si kleknu na kolena a budu prosit o odpuštění. Šíleně nabubřelá věc, kde je pár vizuálních bomb (ty v traileru) a jedna-dvě skvěle střihově/audiovizuálně zvládnuté scény - úvodní start raketoplánu, složité manévrování ve vesmíru. Jinak mi to ale přijde prázdné a Nolan to s tou filozofií přehání. Zlaté Inception, tam byly taky domy vzhůru nohama a alespoň to byl popcorn co měl koule. Tohle je nonstop uslzená vesmírná odyssea. ________ Časem tenhle opus zraje jako víno (11.11.2014)

Lepší nečíst žádný komentáře a prostě se na to nejdřív podívat. Protože jsem tak nějak čekala tří-hodinovou esoterickou nudu a dlouhý mlčenlivý záběry na hvězdičky a plky o fyzice, film jsem dlouho odkládala. Až jsem se podívala a hleďme - dlouhý mlčenlivý záběry na hvězdičky a spousta plků o fyzice, ale ta nuda překvapivě nikde. Strhující a velkolepá věc, co hned od prvních scén a pomocí přímo dokonalý hudby dokáže sejmout. Ač prostě nedávám ty kecy o gravitaci atd., není to tak hrozný, že by si člověk film nemohl užít a do poslední půlhodinky jsem byla nadšená. Ovšem finále - SPOILERY - to lapení v knihovně bych ještě dala, stejně jsem měla od začátku podezření, ale co se dělo pak byla hodně nedůstojná tečka za tak dechberoucí podívanou. Matthew zajde za stoletou dcerou, řeknou si tak deset slov a on v klidu odejde a tak nějak je konec. V porovnání se vším, co se do tý doby událo, je to dost sucharský. No a ten Damon se mi tam taky moc nezdál, holt obyčejnej vesmírnej pomatenec, kdyby radši ukázali nějakou novou formu života nebo tak.... Mít to lepší konec, dala bych 5*, i tak se ale jedná o velice, velice nadprůměrné sci-fi. (12.04.2015)

Interstellar je nekonečně ambiciózní epos, který si nebere na paškál o nic menší látku, než legendární kantovské hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon (lidství) ve mně - a nutno dodat, že se mu to daří brilantně většinu stopáže. Audiovizuálně (projekce v kině povinná) a emočně strhující film, s filozofickým přesahem, technicky a narativně vymazlený - to všechno na člověka křičí nová Vesmírná odysea tak hlasitě, že jsem filmu málem prominul podivně (dle mého skromného názoru) mdlý, spielbergovský konec. Téměř. Možná jsem ještě duševně nedorostl k bodu, kdy bych pochopil ten spirituální deus ex machina, kterým bratři Nolanové rozsekli svůj vlastní gordický uzlík a pokud někdy prohlédnu, budu první, kdo sám uzná svou pomalost a prohlásím Interstellar za legendu, hodnou odkazu Kubrickova a Tarkovského. Do té doby ho "jen" vřele doporučím, jakožto ačkový hollywood, podávající si ruku s oduševnělým artem. 80% (07.11.2014)

Mezihvězdí, název vystihuje moje pocity z filmu. V hodnocení se pohybuji mezi hvězdami a trpím tím, že nemůžu hodnotit extra jednotlivé složky filmu. Atmosféra umírajícího venkova a všudypřítomného prachu byla hutná a skutečná, děj a jeho zvrat v NASA oproti tomu působil zkratkovitě, nelogicky a nevěrohodně. Hlavní hrdina skvělý, sympatický, charismatický, uvěřitelný, prostě takhle má vypadat figura, s níž se má divák ztotožnit. Jeho dcera je jako dítě i dospělá taky výrazným kladem filmu a to ve mně podivně vyhublý a asymetrický obličej Jessicy Chastain vždy probouzí rozporuplné pocity (tím neříkám, že není skvělá herečka). Skvělé postavy pak pochopitelně jsou i otec a dcera Brandovi a samozřejmě báječný robot s úrovní humoru sníženou na 75%. Pak tu jsou postavy podružné, záporné a vycpávkové (rozumějte, podstatné postavy nemůžou mluvit do zdi, lépe vypadá, když mluví s někým). U Matta Damona si říkám, že je tak uvěřitelný, pokud hraje idioty, egocentriky, sobecká nablbla, zešílevší jedince a jiné pochybné existence a tak obtížně se k němu probouzejí sympatie, pokud hraje postavu kladnou (tohle je asi spoiler, že jo?), že ty nepříjemné postavy snad ani nehraje. Výprava byla úchvatná a pokud to takhle působilo z monitoru, na plátně by si z toho člověk jistě sedl na zadek, pokud by už neseděl od začátku, což je nejčastější poloha při veřejném sledování filmů. V otázce výpravy a časoprostorových přesunů se všichni rázem mění v odborníky, astrofyziky, fyziky, teoretiky relativity a praktiky absolutna. Já zůstala v těchto vědách nedotčená, pokud to tedy tvůrci konzultovali s kvalifikovanějšími a tvrdí, že film vychází ze současného poznání a momentálně v rámci možností ověřovaných či ověřených teorií, bez výhrad a problémů tomu věřím. Červí díru vyhlodal u Saturnu nějaký super červ, nejkratší vzdáleností mezi dvěma body není přímka ale díra, čas je jen další rozměr (jo, s tím má moje představivost problém) a do páté dimenze se dostaneme pomocí čajové lžičky a kafemlejnku vydlabaného z dýně. Na rozdíl od jiných se necítím kompetentní k tomu to zpochybňovat. Stejně tak nepochybuju o tom, že i vesmírné cesty a objevy, osidlování planet a budoucnost lidstva můžou ovlivňovat věci jako nedozírné ego jednoho člověka. Původně jsem plánovala komentář jiný. Svého času tady na profilu Interstellaru byl z mé topky pořád někdo a já vždycky v přítomných, kdo ví proč, četla Instalatér a říkala jsem si, proč jsou všichni tak fascinovaní filmem o řemeslníkovi. Přitom jediné, co jim v tomhle filmu neprasklo a nepotřebovalo opravit, byla snad právě vodovodní trubka. (04.07.2018)

Velká díra v hlavě a chladné jako psí čumák. Každá vize by měla mít své hranice. Nolanovo individuální vnímání časoprostoru mě nebaví. Paradoxně mě prašná Země zajímala víc než hlubiny vesmíru. Hravost Christopher Nolan nezná, s filosofií to přehání. Já prostě v jeho případě víc vidím „neschopnost“ udržet logickou formu vyprávění, jednoduše to diváka otupí v tom, přemýšlet, zda opravdu pochopil to, co viděl, nebo slyšel z úst hlavních hrdinů. To si s sebou mám do kina brát učebnice matematiky, fyziky, publikace o paralelních světech, o teorii relativity, o diletaci času? Jsem přesvědčený, že obtloustlí Američané, kteří přijedou ke kinu ve velkém Fordu nebo naši náctiletí diváci s popcornem film jednoduše nemůžou pobrat, stejně jako postarší pár, který se asi po hodině pakoval z kina. Mám za to, že příběhově toho nefunguje víc. Emočně je to bída. Ale zpět k tomu, proč se mi líbila víc první polovina. Neutěšená všednodenní realita blížícího se konce mě lehce omámila, kamera hrající si s dusivým prachem, v kukuřici nahánějící dron a představující jednu stále pospolu držící rodinu je moc fajn. Bylo to obyčejně uvěřitelné a atmosféricky hutné. Co se děje nahoře, je na první zhlédnutí těžko čitelné do detailu. Ať si „hloubavější“ diváci tvrdí, co chtějí. Najednou teď hned musíme něco udělat, přitom ještě včera to nehořelo. Po průletu „červí dírou“ se skupinka astronautů dostává do prostoru plného fyzikálních paradoxů. Čas jim plyne pomaleji, stárnoucí milovaná dcera tam dole nakonec přeci jen nezapomene. Myšlenka by byla, ale Nolan se tváří nesmírně epicky, že mu věřím tak akorát tu jeho nabubřelost. Prázdné jako Casey Affleck stojící v hořícím kukuřičném poli. Nolan pro mě zůstává chladným konstruktérem. McConaugheyho zarputilost a živelnost mě bavila. Čtyři si to zaslouží, ale právě z těchhle důvodů je nedám. Christopher Nolan novou sci-fi klasiku nestvořil!! (16.11.2014)