Interstellar
Interstellar
Interstellar
Interstellar
Réžia:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Jessica Chastain, Matt Damon, Mackenzie Foy, Wes Bentley, David Gyasi, Michael Caine, Casey Affleck, John Lithgow (viac)VOD (5)
Obsahy(4)
Náš čas na Zemi sa chýli ku koncu. Tím výskumníkov sa odhodlá na najodvážnejšiu misiu v histórii ľudstva: vycestuje z našej galaxie a ich cieľom bude zistiť, či má ľudstvo budúcnosť medzi hviezdami. Oceňovaný režisér Christopher Nolan ("Trilógia Temný rytier", "Počiatok") prichádza s ďalším prelomovým filmom. Vo filme Interstellar si okrem iných zahrali držiteľ Oscara Matthew McConaughey ("Klub poslednej nádeje"), držiteľka Oscara Anne Hathaway ("Bedári, Diabol nosí pradu"). Scenár k filmu v réžii Christophera Nolana napísali Jonathan Nolan a Christopher Nolan. (Continental film)
(viac)Recenzie (3 386)
Nebudu to roztahovat, nemám prostě slov ... Nejlepší "sci-fi", co jsem kdy viděl, jeden z nejlepších filmů co jsem kdy viděl ... tripoidní předfinále vymýšlel naprostej génius a emocionální orgie s ústřední znělkou na konci mě rozbrečely jako roky žádný film ... Ve své podstatě film roku. ()
Nejhorší z rodu Nolanů. Dost mne otrávila celá řada nelogičností, ba přímo stupidit ve scénáři, stejně jako mizerné dialogy, takže ani jsem se do konce nedodíval. ()
Po jedenáctém zhlédnutí si stále opakuji, tuhle myšlenku nemohl natočit člověk z tohohle světa, ale natočil. ()
Pokud bude někdy příležitost a já budu Centrálním mozkem lidstva vybrán jako nejvhodnější adept pro hledání obyvatelné planety, tak poslušně hlásím, že se vám na to vyseru. Pošlete si tam kapitána Ameriku, Jamese Bonda či Křemílka s Vochomůrkou, ale já zůstanu doma. Já se totiž nechci ztratit v časoprostoru za knihovnou, protože se raději bavím při sledování skvělých filmů a tento by takový mohl být. Tedy mohl, kdyby se v něm brečelo asi tak o hodinu méně, ale víc vad na kráse bych v něm nehledal. ()
Pro mě nejlepší Nolan od Dokonalého triku. ()
Z tohohle jsem docela zmatená. On to klidně mohl být velkej film, ale to by se musela trošku zkrátit minutáž a nějak tam dostat víc napětí. Emoce tu vůbec nejsou rozděleny rovnoměrně. Jednu chvíli se nudíte a za moment nestačíte stírat slzy. Pak jsou ty pocity pomíjivý a dlouho v člověku nevydrží. Kdyby se víc soustředili na film jako takový a nestavěli to na dialozích, které diváka trošku moc nutí do toho, jak to má celý vnímat, přidalo by to tomuhle kousku rozhodně na hodnotě. Slabší 4* ()
Velkolepá cesta za novými světy, která skrze moderní vědecké poznatky bere vše od nejspodnější podlahy až po nečekaně fantaskní rozuzlení. Není třeba dodávat, že Nolan velkolepostí a uhrančivostí svého vyprávění předčí zbytek světa, takže když se k tomu přidají vynikající herci, hravě zapomenete na trošku nezvykle vysoký tlak na emoce... Po dalších dvou zhlédnutích upravuji názor i na ty emoce, najednou mi přijde, že k filmu patří. Interstellar se mi jeví jako neskutečně krásný film a jsem rád, že i přes počáteční cynismus jsem si našel cestu k tomu spatřit v něm - stejně jako v ostatních filmech Nolana - dokonalost. 10/10 ()
Představte si Vesmírnou odyseu (k níž se Nolan úsměvně několikrát obrací), ve které Hal 9000 dokola vysvětluje astronautům, co mají udělat, a Dave v závěrečné scéně komentuje nahlas své dojmy z prohlídky bytu, aby je pochopil ale opravdu každý. Počkat... nemusíte si to představovat, jmenuje se to Interstellar! Filmová křeč tak silná, až bolí. Zahleděnost do sebe smíšená s trapnou banalitou, vydávané za nějaký přesah či co? Objektivně samozřejmě tak nějak v pořádku, i když ve všech ohledech nevýrazné. Subjektivně to teda trvalo tak půl hodiny a pak další tři končilo, ale snad bych se i přes to přenesl, kdyby to nebylo typicky nolanovsky chladné jak psí čumák a vzbudilo to ve mně za celou dobu aspoň jednu emoci, jak se to ostatně úmorně snažilo. Nolanův zdaleka nejhorší film. ()
Bratři Nolenové museli hulit asi slušnej matroš, když vymejšleli scénář. Takový šílený teorie o cestování časem a X-rozměrnejch prostorech snad nemůže v normálnim stavu člověk vymyslet. Možná pod vlivem něčeho by mě to bavilo víc, ale za střízliva mi to teda nějak nesedlo. Dlouho je to takový nudný rodinný drama, pak nastane trochu akčnější pasáž, když začnou přistávat na ty planety, tak jsem myslel, že nakonec to zase až tak špatný nebude, ale pohřbila to úplně ujetá poslední třetina. ()
Těžký film na ohodnocení. Na jednu stranu vnímám tu neuvěřitelnou genialitu, tu úžasnou audiovizuální stránku, tu atmosféru, kterou jsem u žádného filmu hodně dlouho nezažil. Budu citovat Civala, když také pronesu, že Nolan je prostě jinde. Je to pan režisér a jeho filmy jsou vždycky zárukou toho nejlepšího. Na druhou stranu se i naprosto ztotožňuji s komentářem POMa. Ve filmu jsou naprosto zbytečné scény, přijde mi to hlavně ať se tam něco točí a děje, nám tupým divákům to stačí. Přijde mi, že Nolan by byl schopen natočit spolu se Zimmerovým doprovodem nervydrásající scénu o tom, jak nám třeba v autě došel benzín, nebo jak jsem dostal místo kečupu na párek hořčici. Spousta scén mi přijde zbytečná a nechápu proč ten film musí mít 169 minut. První polovina filmu úžasná, druhá slabší ale za ten konec, za ten nápad, za tu srdceryvnou scénu se vzkazy, to nikde jinde nemáte možnost vidět. Běhá mi z toho mráz po zádech a pustím si to znova. Jo dám plný počet, už jen kvůli tomu, že o filmu i po dvou hodinách po projekci přemýšlím, tohle je prostě dílo! Tipuji ale, že hodnocení na CSFD půjde ze současných 86% dolů. Tohle není film pro masu a pro popkornového diváka. A Matthew, to je extratřída! 90% ()
Budu zlá, Interstellar jakožto film je řemeslně dobře odvedenou prácičkou, Matthew McConaughey je boží, narace plyne do nebeských výšin, to jo, ale... ta pointa to prostě zabila. // Prý opus magnum, já tomu říkám faux pass. ()
Kdo jiný měl natočit Vesmírnou odyseu pro 21. století. Kubrick našel svého nástupce a Nolan posunul hranice lidmi obývaného vesmíru. Přerod komorního příběhu farmářské rodiny na rozmáchlou výpravu s cílem najít nový domov pro lidstvo je fascinující. Zimmer i Hoytema mají ve vesmíru dostatek prostoru pro další exhibici a McConaughey v nejlepší formě bez problému utáhne celé tři hodiny. ()
Komentář obsahuje spoilery, takže by ho neměl nikdo číst, jelikož nic nepochopí. O tomhle filmu se ne až tak dobře píše, jako se o něm potom skvěle diskutuje v hospodě. A že bylo o čem. Dobré je vypravit se na film s někým obeznámeným v matematice nebo fyzice, diskuse pak bude o to zajímavější. Ne ani tak pro samotnou zápletku, pokud člověk věnuje trochu pozornosti světu "science" a ne jen "fiction", nemělo by mu alespoň v obecné rovině porozumění dělat potíže, ale proto, aby si popovídal taky o tom, co z toho by nemusela být jen fiction. Nebo o tom, jak nacpat čtyři rozměry do tří. To byla asi nejpromyšlenější scéna filmu. Jak do toho člověka uvrtat, aby se neztratil. Musí se mu jeden ubrat, takže může do kteréhokoli času, ale stále do stejného místa a kam jinam než do knihovny. Hezká myšlenka s tím, kdo jsou to ti "oni", co nám pomáhají. Problém jsem spíš měl s motivací jedné z postav (sabotéra, co nedokázal snést omyl) a jedna postava mi tam zase chyběla, konkrétně milý paní doktorky. Měl tam dost zásadní roli a přitom se tam vůbec neobjevil, to mě trochu zklamalo. Ještě jedna věc, to jsme s kamarádem nedokázali rozhodnout, jestli z děje vyplyne, ale podle mě je v tom chyba, nemůžu si pomoct. Takže naše budoucí já nám postaví červí díru do galaxie s našimi potenciálními budoucími domovy, ze kterých si musíme vybrat ten pravý. Musíme k Saturnu, proletět červí dírou, pak odvysílat zpoza horizontu události prostřednictvím gravitace údaje, abychom dořešili rovnici, na základě které postavíme nové vesmírnéí stanice ve stylu Ráma pro cestu na nový svět - bylo by asi moc složité, kdyby ten portál postavili budoucí lidé rovnou na novou planetu? Nebo to má symbolizovat, že díky tomu jsme se to vůbec mohli naučit a kdyby nám to postavili rovnou, vlastně bychom nepřežili, protože bychom se nenaučili jak to udělat? Možná, možná nepotřebujeme Eso Rimmera, nebo aby někdo napsal domácí úkol za nás, ale aby nás namotivoval a nás to bavilo spočítat samotné. Zmatení? Vy co jste viděli byste neměli a vy co ne máte smůlu, já vás varoval. Jo ještě jedna poznámka. O nějaké mezinárodní kooperaci tu není ani řeči, všude vlají vlajky americké, ale na druhou stranu je tak film aspoň upřímný a neztrácí absolutně čas s politickou korektností. Tak jo, dám plný počet i s výhradami, protože to, že ještě tři hodiny po skončení filmu bych o něm s chutí debatoval, je přidaná hodnota. Update: Neil deGrasse Tyson o Interstellar. ()
Autorská vize v zajetí mainstreamu. Nolan mi připadá stejně jako hlavní postava filmu na pomezí dvou světů, z nichž si nedokáže vybrat a celou dobu balancuje na hraně. Jsou tu na jedné straně určitá očekávání cílové skupiny o srozumitelných vyprávěcích postupech vhodně modifikovaných, na straně druhé tvůrce se statusem hitmakera, který se snaží zformulovat autorskou vizi o lidském poznání a cestě až za jeho hranici. Funkčně zkombinovat a propojit tyto dva tvůrčí přístupy je z mého pohledu velmi obtížné, ne-li nemožné. Přece jen by si měl film zachovat jistou dávku mysteriozity a nevyjasněnosti, čímž se otvírá divákovi možnost vícero interpretací. Interstellar divákovi na výběr příliš nedává, paradoxně mi zde často kritizovaná doslovnost (a ani zkratkovitá pozemská část) tolik nevadila, i když redundantnost některých informací je u Nolana poněkud zarážející. Zklamání vnímám především na straně scénáře - výhrad mám celkem dost, pro příklad uvedu alespoň tři: a) až nesmyslně napasovaná Damonova zápletka na planetě Dr. Manna, která se sice stala katalyzátorem pro následující dění, ale tvůrci bezesporu mohli vymyslet elegantnější řešení; b) epizodka Caseyho Afflecka jako naštvaného bratra (podobný důvod viz bod a); c) úplný závěr - jednak strašně "happy endingový", jednak z hlediska plynutí času a relativity nelogický. Výsledný tvar filmu naplnil má očekávání tak na 75%, takže poměrně velké zklamání. ()
Nedávno jsem navštívil významné knihkupectví a po rozpačitém bloudění mezi regály jsem obsluhu překvapil dotazem na sekci knih se sci-fi tématikou. Odkázali mě k regálům, kde se to zjevně hemžilo tituly a obrázky plnými magie, draků, čarodějnic a upírů. Je to logický důsledek dlouhodobého vývoje, kdy zájem čtenářů i diváků převážil ve prospěch fantasy, které nezatěžuje tolik mozkové závity a obvykle bývá zábavnější. Pohádky vždycky táhly. Sci-fi titulů se natáčí jako šafránu a žánr sci-fi je obvykle jen zástěrkou pro horor, western nebo komedii ve sci fi kulisách. Díky Interstellar jsem měl pocit žánrové renesance, protože jde po dlouhé době o čistokrevnou sci-fi podívanou bez kouzel, mystiky a mytologie. Prostě vědecká fantastika tak, jak se tradičně chápe. Věda, boj s přírodou i se sebou samým a člověk opírající se o techniku a technologie. Navíc, v případě Interstellaru se jedná o typický blockbuster, kde velký rozpočet umožňuje zažít velkorysou podívanou se špičkovými triky a hvězdným obsazením. Fanoušek sci-fi, ale nejen ten, může zažívat velké dávky emocí při průletu černou dírou, přistávání na cizích planetách a putováním mezihvězdným prostorem. Film se dá považovat za jakési pokračování odkazu Stanleye Kubricka, lehce šmrclého Spielbergem. Osobně mi sice vadila určitá dávka nadbytečného patosu a emočních manipulací s divákem, stejně jako pro mě příliš nastavovaný pozitivní konec, protože pro mě mohl příběh skončit o 20 minut dřív, ale při všech výhradách jaksi nemám s čím srovnávat, resp. který film dát Nolanovi za příklad. Tohle prostě za poslední dekádu vyčnívá hodně okatým způsobem. Jeden z mála případů, kdy se blockbuster vyprodukovaný velkým studiem vymkne z tradičního schématu pohádkových vyprávěnek pro rodinné publikum a vznikne dospělý film. Celkový dojem: 90 %. ()
Jako nolanovec a fanda do vesmírných sci-fi jsem se na INTERSTELLAR fest těšil, věřil mu a kopal okovanýma botama do každého, kdo ho viděl dřív než já (v premiérovém týdnu jsem ležel nemocný doma) a nenapařil mu plný počet. Leč jsem zklamán. Když už se děj konečně dostane ze zakukuřičněné a zaprášené Země a od otravné dcerky do vesmírných dálav a zrádných časových záhybů, zjistíte že každý druhý film z kosmu prodává vizuálně vesmír líp (HORIZONT UDÁLOSTI, SUNSHINE, GRAVITACE...) a že vyvrcholení časové zápletky je předvídatelné a úsměvné WTF. Za několik silných emotivních momentů v prostřední části, hudbu a spolehlivého tahouna McConaugheyho čtyři hvězdy. ()
Rozpolcenost snímku je obrovská. Někdy je to naprosto fantastické, nervydrásající, dobrodružné, dojemné, zkrátka emoce z vás stříkají až na plátno, ale někdy vám naopak začnou cukat nohy, vytočení byste nejradši z toho kina vypadli a šli se potěšit sledováním klidné vodní hladiny, jelikož ta nabízí mnohem více zábavy. Nuda střídá akci v takové kadenci, že si řeknete, jestli to není jen nějaký špatný vtip, protože podle traileru jste šli na něco úplně jiného. Přes veškerou snahu o hloubku postav a jejich motivů, se k nim stejně nepřimknete a je vám vlastně zcela u hrnečku, co se s nimi stane. Do toho všeho přehršle vysvětlování, aby i lopata nalákaná upoutávkami na Batmana z Betelgueze, pochopila, co se v každé předchozí scéně odehrálo. A stejně každý nakonec zjistí, že to už všechno viděl SPOILER v Horizontu události a Ztraceni ve vesmíru KONEC SPOILERU. Hrátky s časoprostorem jsou pak jediným kladem filmu, neboť tvůrci nepřišli s žádnou svou fantasmagorií, ale drží se docela striktně obecně uznávaných teorií. Přeci jen ale stejně sekají jednu botu za druhou. Planety sousedící s černou dírou, odlet ze Země klasickou raketou, ale pak na planetách následují nálety jak s Milenium Falcon, moře, kde se na mělčině dělají mnohakilometrové vlny a další. Rozpolcenost je tedy i zde. Chytré/pitomé. Pak je tu také kladem určitá dávka humoru a to docela chytrého, jen nevím, proč tam vlastně byl. Jestli proto, aby tam bří Nolanové měli úplně všechno, stejně jako Bay tehdy v Armageddonu, nebo jen pro obyčejné odlehčení, ačkoliv děj nebyl tak hutný, aby se muselo odlehčovat právě humorem. Cukrová vata mezi jednotlivými akcemi docela stačila. Konečný verdikt tedy zní: Film je určen pro vyznavače věděckých sci-fi a odkojených na Tarkovském. Je rozhodně zajímavý, ale umí i naštvat a otrávit, a s příměsí překrásných scenérií, optimistického poselství a opisem z Red Dwarfa (speciálně díl s názvem Rimmerosvět, právě kvůli časové dilataci černé díry, hihi). Radši tedy zůstanu u kravinek jako jsou Hvězdné války, Strážci galaxie, Vetřelci etc. ()
Nebudu kličkovat, tak nějak jsem čekal, že mě to nestrhne takovým způsobem jako řadu jiných. Překvapením je pro mě však ten důvod, proč to v mém případě nevyšlo. O tom, že technická stránka a vizuál jsou jedna velká kvalita, se dál rozepisovat nebudu (to jsem předpokládal a také dostal). Pravda, hudba mě trochu zneklidňovala (resp. její autor…přišlo mi, že se v Interstellaru Zimmer přeměnil v Glasse, s čímž se asi budu chvíli srovnávat), ale svoji funkci plnila, takže to jen tak na okraj. To, co mě na filmu naprosto fascinovalo, je ten sci-fi svět, který bratři Nolanové stvořili, a všechny jeho součásti. Čistě z žánrového hlediska nezbývá než stoupnout ze sedačky, zuřivě tleskat a nevkusně, avšak s nadšením hvízdat (konečné „prozření“ už je sice dosti…řekněme svérázné, ale tak budiž, oblast, která je nad naše chápání, těžko může nějak racionálně zapadat). Natočit „scifárnu“ v takovémhle rozsahu a bez toho, aby ji měl člověk potřebu každou chvíli logicky zpochybňovat (opět, s výjimkou závěru), je rozhodně velké umění a kvalitní řemeslná práce. Takže…v čem je vlastně (v mých očích) problém? V té strašně hloupé, směšné a banální rodinné rovině v těsném závěsu s tou věcí na 5 písmen…no však víte, tím „klíčem“, ehm (a tady už si rýpnout musím…nejde, jen tak čistě náhodou, o chemii místo fyziky? Ano, přátelé, jde). Celou tu sci-fi parádu to totiž má tendenci degradovat na klišoidní „hollywoodštinu“, jakých se vyrábí v „továrně na sny“…no hanba mluvit (na což sice naštěstí nedojde, ale je to, jak kdybyste namalovali nádherný obraz a pak vám doprostřed plátna ukápla barva, udělala nemalou kaňku, a nešlo ji přemalovat či vysušit). A tenhle „škraloup“ stál Interstellar (alespoň při mém rozhodování o hodnocení) 1*, otravoval mě až příliš na to, abych před ním přivíral oči (no, teď jen doufám, že se z mých pouhých 4* bratři Nolanové nesesypou, chm). ()
Na nit teoretického fyzika Kipa Thornea navlečené korálky Vesmírné Odysey, Zemeckisova Kontaktu, Metropolis, Blade Runnera, Vetřelce a událostí z období hospodářské krize v třicátých letech minulého století (Dust Bowl). Nebo taky lehce metafyzické rozjímání současného guru filmového časoprostorového kontinua nad tématy lidská síla, lidské slabosti a neuchopitelný šestý rozměr zvaný Láska.. Oceňuji, že snad poprvé v kariéře vsadil nějaké žetony i na emoce (přičemž nejsilněji cupující moment přijde už na konci první čtvrtiny v podobě odjezdu a nadzvednutí deky na sedadle spolujezdce), jenže profesor Nolan má zároveň i dva (dá-li se to tak napsat) stupňující se problémy. Jednoduché věci balí do nerecyklovatelných midcultových obalů a nabízené oční vjemy jsou přerůstány těmi od Hanse Zimmera (markantní u scény připojení k poškozené Endurance). Nicméně chápu, že se najdou tisíce paralelních světů, kde to bude považováno za ctnost.. Kdo si v jistý okamžik nevzpomněl na Listera, jak po šesti plechovkách odporně silného ležáku hraje vesmírný kulečník, tak lže a nebo v kině seděl ve stavu euforie.. ()
Súvisiace novinky
Matthew McConaughey bude bojovat s ohněm
Před deseti lety byl Matthew McConaughey na absolutním vrcholu. Hlavní role v nolanovce, která je jednou z nejlepších sci-fi poslední dekády. Za Klub poslední naděje vyfoukl DiCapriovi Oscara, navíc… (viac)
Oppenheimer si připsal mimořádný rekord
Snad to ani není třeba psát, ale pokud jste ještě v kině náhodou nebyli na nejnovějším snímku Christophera Nolana (Počátek) Oppenheimer, rozhodně vyrazte. Včera bylo pozdě. Film, který nadchnul… (viac)
Nolan nevyloučil možnost natočení Star Wars
Režisér Christopher Nolan si za ty roky v Hollywoodu vypěstoval pověst tvůrce, který má pevnou vizi, přesně ví, čeho a jak dosáhnout, a málokdy se co se kvality týče splete. Navíc se mu několik let… (viac)
Oppenheimer a třetí Strážci budou dlouzí
Trend bobtnajících filmových stopáží pokračuje i letos a po 169minutovém Johnu Wickovi 4 se diváci pomalu ale jistě můžou začít připravovat i na další vydatné kousky. Čerstvě totiž byly odhaleny… (viac)
Čekala jsem se shlédnutím, až zapomenu všechny náhodné drobky vědomostí o tomto filmu, které se ke mně kdy dostaly, ale stejně to rozhodně nebylo ono. Osobně například nechápu, proč o (mém srdíčkově oblíbeném) Sunshine všichni říkají, že je to brak, ale tohle vzývají jako kvalitní filmařinu. Ne že bych chtěla náboženským zombies ve vesmíru přidávat na váze (ale nechci je ani zpochybňovat), spíš se ve svém komentáři pokusím dokázat, že Interstellar je podle svých parametrů obyčejný škvár. Předně to trvá strašně dlouho a strašně dlouho se to táhne, protože kromě super hudby v pár kritických momentech se tam nic neděje a o všem se jenom neustále a dokola a znovu a zase mluví. Všechny zásadní momenty a zjištění se odehrávají dialogem a nikoliv akcí a to mě prostě rozčiluje. Pokud má Christopher Nolan nějaké kvality, tak to určitě není tvorba a režie zajímavých dialogů. Kdybych chtěla dvě a půl hodiny sledovat mluvící astronauty, tak si na to rozhodně vyberu jiného režiséra než jeho. (A kromě toho je to občas až směšné, například někdo musí říct nahlas "obří sarkastický robot", protože jak jinak by asi divák pochopil, že je ten robot sarkastický, že? Bože.) Zajímavé mi ještě přijde srovnání s Dunkerkem, kde nejenže Zimmer používá dost podobný hudební princip jako tady, hudba zastupuje a imituje čas, který nám neúprosně utíká, a taky je v hlavní roli relativní vnímání času lidmi účastnícími se jedné gigantické život samotný ohrožující události, JENOMŽE Dunkerk jako by se poučil z chyby svého předchůdce a vystřihl všechno to vysvětlující žvatlání, film díky tomu odsýpá jako bič, strach o postavy je opravdový a film samotný působí o mnoho lig lépe. Interstellaru ani nepomáhá, že všechny jeho postavy mají emoce vytočené na jedenáctku, ale jakoby neopodstatněně, emocionální záchvaty se používají jako reakce na spoustu věcí, aniž by postavy samy mohly vůbec chápat, že by měly být hysterické. Mnohem víc by se mi v mnoha případech líbil efekt šoku a zamrznutí, jako když si člověk vyrazí zub nebo rozsekne nohu, jako první věc nezačne brečet a řvát "na tohle nejsme připraveni" a "myslela jsem si, že znám teorii, ale realita je jiná" (Už jsem se zmínila, jak stupidní občas ten scénář je?), ale zkrátka vůbec nechápe, co se právě stalo, funguje jako robot dál a důsledky si uvědomuje až postupně. Spousta z tohohle pramení z postavy dcery, která mi přijde až bizarně nefunkční, nehotová a nekonzistentní. Jako malá holčička je tak hrdá na svého otce letce, že se kvůli tomu porve se spolužáky ve škole, ale když mu sama pomůže k tomu, aby získal místo na další letecké misi, tak je uražená a nechce s ním mluvit? Jako dospělá už ví všechno o otcově misi a proč a kam se vydal, ale přesto na svého bratra bude hystericky řvát "Já nás zachráním, otec se o to ani nepokusil, prostě nás opustil!"? Tohle člověk řekne o alhokolickém otci, který skočil pod vlak, a ne o někom, kdo odletěl na potenciálně sebevražednou nesobeckou misi za hledáním naděje. V rámci naší reality sice uběhlo třeba čtyřicet minut od té doby, co ji opustil, ale ona přece měla dvacet let emocionálního zrání a uvědomování, které by jí mělo zabránit říkat takové očividné blbosi, i když její víru mohla otřást slova Michaela Caina, tak ona sama snad o svém otci ví, co to bylo za člověka. A potom je tam vůbec celá ta další věc s časovou diskrepancí, jako malé je jí 10 let, jako Jessice je jí o 23 let víc, což je čas, který promrhali na vodní planetě, což znamená, že jí je 33, a v dalším emocionálním výlevu tvrdí, že jí je stejně jako Matthewovi, když odešel. Tzn. tomuhle týpkovi bylo na začátku mise 33 a v té době už byl minimálně deset let farmář, takže mi film tvrdí, že se stal vysokoškolsky vzdělaným inženýrem a elitním letcem pro NASA do svých 23 let? Google tvrdí, že astronautům je průměrně 34 let, ale většinou je jim až ke čtyřiceti, takže haha, dobrý pokus, ale ne. A víme, že Jessice určitě nemá být víc, protože co se vrátí z vodní planety, tak od ní přijimají zprávy v reálném čase tak, jak ona je odesílá. Možná teď už působím dost manicky, když se v tom takhle šťourám, ale když už někdo chce psát fancy film o manipulování času, kde o nic jiného navíc ani nejde, a ještě chce, aby byl přijímán jako seriózní umění, tak by si na tom mohl dát trochu víc záležet. A když už jsme u vodní planety, tak ten moment, kdy se dívají na vlny v dálce a potom se otočí na druhou stranu na tu jednu megavelkou megablízko, tak to byl snad můj nejoblíbenější moment filmu, to kdybych viděla v kině, tak mě asi klepne pepka. (A scéna dokování ke konci filmu byla taky super, abych nedštila jen síru, ale opravdu si tam jinak moc nevyberu.) Ale na druhou stranu ani ta sekvence na vodní planetě v kontextu nedává moc smysl. Jsou tam celkově asi tři hodiny na velmi omezeném prostoru, ale ihned jsou si jistí, že tahle planeta je ztracená, a začnou pochybovat o svém poslání? Proč tam nemají aspoň nějakou sondu, která by obletěla celou planetu a vyfotila celý její povrch nebo jak něco? Kdyby někdo tímhle způsobem přistál na Sahaře, tak by taky mohl hned hodit flintu do žita, že je Země neobyvatelná. Planety jsou sakra velké, (na to vůbec sci-fi filmy odehrávající se ve vesmíru dost zapomínají, sakra!), a že je tam jeden zabijácký oceán ještě nemusí tolik znamenat. Jo a zapomněla jsem zmínit, jak si film myslí, že je strašně chytrý, když nechá dceru v první scéně říct "Myslela jsem si, že jsi ten duch." a potom očekává, že budeme překvapení, když to řekne na konci znova s větší jistotou a že je to vlastně pointa celého příběhu. A potom to pro jistotu znovu asi milionkrát slovně vysvětlí a zopakují a zopakují vysvětlení a opakovaně vysvětlí. Už jsem zmínila, jak stupidně slovní a repetitivní tenhle film je? Bože. () (menej) (viac)