Recenzie (2 791)
Dvanásť opíc (1995)
Viděno včera po skoro 30 letech znova v kině, tentokrát v Lucerně s uvedením od samotného Terryho Gilliama. Pořád fantastický zážitek.
Mission: Impossible 3 (2006)
Možná je problém, že jsem viděl poslední měsíc asi 15 filmů Briana De Palmy (to znamená od vizuálně uvažujícího režiséra, který je schopen se s promyšleným záběrem trápit, než ho vypiluje do dokonalosti) a včera po dvacáté jeho jedničku Mission: Impossible, ale Abramsova televizní režie s polovinou záběrů detailů hlav herců mě dnes neskutečně vytáčela. Ale jo, příběh pořád emocionálně funguje, ale ta filmařina prakticky bez celků nestojí za moc a hlavně nedýchá. Počet eye candy záběrů NULA.
Horizont udalosti (1997)
Horizont mám s přibývajícími lety vlastně čím dál radši, už jen pro tu jinakost a nesmlouvavost, s jakou se valí vpřed, bez ohledu na to, že tu vlastně nejsou žádné sympatické postavy. Paul Anderson za tenhle výkon možná zaplatil duší. Aspoň to tak podle jeho další filmografie vypadá.
Votrelec: Romulus (2024)
Zklamání. Těch odkazů a parafrází na klasické vetřelčí momenty tam bylo moc a Romulus si nenašel svoji cestu, resp. ani nesnažil ji hledat. Jediné osvěžení je tak zaměření na mladou generaci a hrátky s nulovou gravitací. Jinak jsme všechno někde viděli. Po první projekci mi přijde, že i k Prometheovi se budu vracet radši, protože jak je na jednu stranu blbej, tak je aspoň svůj. To tu bolestně chybí.
State Secret (1950)
Náhodně nalezený poklad z útrob Netflixu. Gilliat mi už podruhé dokazuje (vedle Fortune Is A Woman), že byl nejen šikovný scénárista, ale i režisér. State Secret je klasická hitchcockovina o nevinném muži na útěku, ale všechno funguje jak má včetně sympatického castingu.
Deadpool & Wolverine (2024)
Humor podle očekávání dost křečovitý, ale v druhé půlce se to docela rozjelo, takže ve finále OK. 70%
Longlegs (2024)
Satanistické Mlčení jehňátek? Až tak dobré to samozřejmě není, ale dusná atmosféra, soustředěné pomalé tempo, autistická Maika Monroe a doslova ďábelský Nicolas Cage mi ke spokojenosti rozhodně stačí. Viděno ve Vue West End v Londýně.
Substancia (2024)
Stopáž je vzhledem k jednoduchosti příběhu zbytečně přepálená a doslovností film diváka poslední půlhodinu doslova ubije, ale jinak je to skvěle natočená a ohromně zábavná hororová satira.
MaXXXine (2024)
Upřímně - zklamání. Scénáristicky příliš obyčejné a neambiciozní. Obzvlášť když si dal člověk opáčko Xka i Pearl v rámci aerovského maratónu těsně předtím.
Nerieš to! (1984)
4K remaster v Dolby Vision a s Atmos zvukem je neskutečná síla. S VPNkou ho uvidíte na americkém Maxu.