Inland Empire
Inland Empire
Inland Empire
Réžia:
David LynchScenár:
David LynchKamera:
David LynchHrajú:
Laura Dern, Jeremy Irons, Harry Dean Stanton, Justin Theroux, Scott Coffey, Cameron Daddo, Jerry Stahl, Kristen Kerr, Grace Zabriskie, Diane Ladd (viac)Obsahy(1)
Příběh o záhadě… Záhadě uvnitř vnitřních světů… Rozvíjející se kolem ženy… Ženy zamilované a v nesnázích. Herečka Nikki Grace se připravuje na největší roli svého života, ale když se zamiluje do svého kolegy, zjistí, že se její život začíná podobat fiktivnímu filmu, který právě točí. Navíc odhaluje, že tento současný film je remakem polského snímku 47, který nebyl nikdy dokončen kvůli nevyslovené tragédii. A to je jen začátek. Brzy se na filmovém plátně rozpoutá zdánlivě nekonečný útok nepopsatelně bizarních situací: sitcom představující lidi v králičích kostýmech, paralelní příběh zasazený do zimního Polska, dům plný tančících prostitutek, šroubováky v břiše… a mnohem, mnohem víc. Jakmile přijdou závěrečné objasňující záběry filmu, budou i skalní Lynchovi fanoušci lapat po dechu. To, co nejvíce odlišuje Inland Empire od předchozích Lynchových filmů, je formát, na který točil. Toto je poprvé, kdy si vybral natáčení na digitální kameru, a jakkoliv je toto rozhodnutí v první chvíli nepříjemné, zrnité obrazy zapojují do hry hrůzostrašné a oblíbené kouzlo. Snímkem Inland Empire přináší David Lynch svou nejvíce avantgardní, abstraktní a neproniknutelnou vizi v celé své kariéře. Tříhodinová horečná noční můra hraného filmu bere základní strukturu Mulholland Drive a ještě více ji činí neovladatelnou.
Inland Empire je snad tím nejabstraktnějším dílem Davida Lynche od dob Mazací hlavy, avšak jak sám autor doufá, dostane se tento snímek i do srdcí 14letých amerických dívek. Každopádně tu vyvstává jednoznačná otázka: Bude to dávat smysl? A David Lynch odpovídá: „Mělo by to dávat naprosto perfektní smysl.“ Když se někdo zeptá Davida Lynche na to, o čem Inland Empire je, odpoví: „Je to o ženě v nesnázích, a je to tajemné, a to je vše, co bych k tomu řekl.“ Když uvádí projekce svého filmu, nadhodí někdy Lynch klíč ve formě citace: „Jsme jako pavouci. Utkáváme si svůj život a pak se po něm pohybujeme. Jsme jako snílci, kteří sní a pak v tomto snu žijí. A to platí pro celý svět.“
Pochopení filmů Davida Lynche není nikdy snadné. Ale se svým novým snímkem Inland Empire je mistr záhad a děsu ještě více neproniknutelný než když před tím. Šest let po úspěchu Mulholland Drive (2001) se Lynch vrací, aby si dobíral diváky ďábelskou skládankou. Lynchův temný příběh je film ve filmu, ve kterém nás provede děsivým labyrintem vnitřního světa hollywoodské herečky, kterou hraje Laura Dernová, která zároveň film koprodukovala. Film přepíná vzad i vpřed mezi realitou a fantazií, mezi skutečným životem herečky a její filmovou postavou, a je vyplněn hrůznými obrazy, nepříjemnými zvuky a temnými proroctvími. Lynch si je vědom toho, že diváci budou muset pracovat a hodně přemýšlet. „Každý film je jako vstup do nového světa, vstup do neznáma. Ale neměli byste se bát použít svoji intuici a pocit, myslet svým vlastním způsobem; mít zkušenosti a věřit svým vědomostem,“ říká režisér.
Lynch, který naprosto boří pravidla filmu, klade na diváka nároky svým neustálým přepínáním časoprostoru a zapojením skládačkové představivosti, a přiznává, že často sám nevěděl, kam jít dál v utváření filmu, natáčení scén. „Střih do další scény může být velmi překvapivý a to je zázrak filmu – jak se přemísťujeme z jednoho místa na druhé a možnosti těchto míst, do kterých vstupujeme, jsou svým způsobem nekonečné. Jak dokážeme vidět sami sebe a pohybovat se tam – to je to, co mne pohání vpřed,“ říká Lynch a pokračuje. „Film je tak nádherný jazyk. Film je něco, co si pohrává s věcmi za hranicí slov, a to je krásné. Nechat se unášet filmem je jako plout s hudbou, vaše mysl cestuje s ním, je to tak fantastické. Vstupte a zažijte něco neobyčejného v naprosto odlišném světě.“ Justin Theroux, který hraje ve filmu milence Laury Dernové, říká, že vždy přemýšlel o filmech Davida Lynche jako o koupi nové jazzové nahrávky. Nejlepší je nechat, aby ten film prošel kolem vás. „Posaďte se a vydejte se na jízdu.“
Natáčená bez scénáře
Herci pracovali na filmu 2 a ½ roku, ale za celou dobu nedostali do ruky scénář. „Každý den se ubíral jiným směrem, každý den měl jinou myšlenku,“ říká Dernová. „Všichni z nás, stejně jako vy, jsme zažívali Davidovu vizi poprvé,“ pokračuje, „protože tu od začátku nebyl předem daný scénář nebo plán. Film se přes nás převaloval a naše zkušenost s ním byla stejná jako ta vaše.“ Dernová film poprvé viděla až na premiéře na festivalu v Benátkách. „Pravda je, že jsem nevěděla, koho hraji, a nevím to stále, a těším se, až ten film uvidím a dozvím se víc.“ Na festivalu v Benátkách byl také David Lynch oceněn Zlatým lvem za celoživotní dílo a ve svých 60 letech se tak stal nejmladším držitelem tohoto ocenění. Lynch říká: „Jsem skutečně poctěn, že dostávám tuto cenu. Teprve včera mi bylo 19 a nyní dostávám toto ocenění.“
Digitální změna
Inland Empire je první z řady úspěšných filmů Davida Lynche, který byl zcela natočen na digitální kameru – s přístrojem Sony DSR-PD150. „Začal jsem pracovat s digitálním videem s mými webovými stránkami a zcela jsem se do tohoto média zamiloval. Je to neuvěřitelné, ta svoboda a ty nekonečné možnosti, které přináší, jak při natáčení, tak i v post-produkci.“ Po natáčení Lynch uvedl, že již nikdy nebude točit na filmový pás. „Pro mne neexistuje cesta zpět k filmu. Skončil jsem s ním. Mám rád abstrakci. Film je nádherné médium, ale je velmi pomalé a nemáte šanci si vyzkoušet řadu věcí. S DV tyto možnosti máte. A v post-produkci můžete udělat vše, co chcete.“ DV dalo Lynchovi také svobodu v tom, že nemusel nikomu vysvětlovat své záměry – jak finančníkům, tak i sám sobě – než začal natáčet. „Vysvětlovat věci slovy je vždy velký problém,“ přiznává.
Výrobní proces s DV popisuje jako cestu „velkého zkoumání“ k odhalení, jaký bude jeho film. „Píši, kudy chodím,“ říká. „Věřím v jednotu věcí. Když máte jednu část a pak druhou část, která se k té první nehodí, je zvláštní přijít na to, že po tom všem k sobě pasují. Je to zcela nádherná věc.“ Lynch také věří, že s pomocí DV získá od herců jiný druh výkonu. „Když vyčerpáte film, musíte zastavit a přeložit nový pásek a během této doby někdy vyprchá onen nabytý a potřebný žár. Ale s tímto médiem můžete tento žár udržet a budovat ho, a je hezké do sledovat.“ Z této svobody také těžila především Laura Dernová. „Ona je naprosto úžasnou herečkou. Někteří lidé dostanou roli a dělají své věci, ale někteří mají v sobě mnohem víc a obvykle nedostanou příležitost to ukázat,“ dodává režisér. Ke kvalitě filmu natočeného na DV Lynch říká: „Vypadá to jinak. Někdo by mohl říci, že to vypadá špatně. Ale mně to připomíná počátky 35mm filmu, který neměl tu dnešní kvalitu. Když máte slabý obraz, je tu mnohem více prostoru pro snění.“
Práce ad hoc
Když dával David Lynch v roce 2005 interview, hovořil o natáčecím procesu Inland Empire. Říkal: „Nikdy dříve jsem nepracoval na projektu takovýmto způsobem. Nevím přesně, jak se tato věc rozvine… Tento film je úplně jiný, protože nemám scénář. Píši ty věci scénu za scénou a většina z nich je natočena a nemám ani příliš tušení, jak to skončí. Je to risk, ale já mám tento pocit, protože všechny věci jsou jednotné, tato myšlenka v tomto pokoji se bude nějakým způsobem hodit k tamté myšlence v růžovém pokoji.“ Každé ráno rozdal Lynch hercům několik stránek čerstvě napsaných dialogů. „David nám nikdy nedal scénář, dal nám jen popis scén, takové krátké 10 stránkové materiály. A pak jsme šli na konci dne domů a dal nám další, nebo nám dal tři najednou. Občas se ty scény zdály propojené, občas na sebe vůbec nenavazovaly. Takže skutečný proces (natáčení) se zdál být téměř stejný jako to, když se na film díváte, což zahrnuje to, jak si spojíte věci dohromady, když odcházíte z kina,“ říká Justin Theroux.
Většina filmu byla natočena v Łodź v Polsku, s místními herci jako např. Karolinou Gruszkovou, Krzysztofem Majchrzakem, Leonem Niemczykem, Piotrem Andrzejewskim a umělci místního cirkusu Cyrk Zalewski. Část natáčení se také uskutečnila v Los Angeles a v roce 2006 se Lynch vrátil z Polska, aby film dokončil. Inland Empire také pokračuje v Lynchově tradici pojmenovávat své projekty podle místa, kde byly natočeny.
Financování
Většinu nákladů hradil Lynch ze svých vlastních zdrojů, společně s pomocí Mary Sweeneyové, své dlouholeté spolupracovnice. Film také zčásti financovala francouzská produkční společnost Canal Plus, která již dříve poskytla prostředky k třem Lynchovým filmům. Rozpočet Inland Empire není přesně znám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (373)
Lynch ještě nikdy nebyl tolik divácky odvrácený a chladný, v atmosféře nevyrovnaný, obrazově hnusný a ponejvíce nepochopitelný. Základní problém vyvstává už v úvodu, kdy se všechno zmate, proplete a v průběhu není ani trocha viditelné pomoci. Když se člověk dostane po 30 minutách do děje a zkousne formu, je z něj záhy opět vykopnut a Lynch se směje se zdviženým prostředníkem. Dávám 70%, cítím režisérův výsměch a film nechci dlouho vidět....i když... :-) /To říká bezmezný Lynchův vyznavač/ _______ Napodruhé lepší. Indicie se objevují, občas docvaknou, Lynch se vysmívá a já se směji s ním. Po skončení jsem měl chuť se začít dívat znovu - no není to znak kvalitního filmu? ()
"Tu veux...voir?" 172 minut bez dechu a téměř bez mrkání, s ústy dokořán a naplno zapnutými mozkovými závity. ()
HRUZA! Chaoticky vystrelek Lynchova podvedomi. Neuchopitelna nuda. Silena kamera (zlatej Panavision a Eastman Kodak). Skoro tri hodiny dlouha navsteva v pekle. Absurdne stylizovane herecke vykony. Nepochopitelny zhluk asociaci, alegorii a metafor. Proste zklamani. Proste absolutne uzasne filmove dilo. ()
Audiovizuální nářez. První film od Lynche, který nemá smysl pitvat. Ani nehodlám tvrdit, že jsem jej pochopil. O to tentokrát vůbec nejde. ()
Mistrovský film, který mě pohltil. ()
Zdá se, že Lynch tentokrát tematicky koketuje s Stanislavského metodou fyzického jednání a psychického splynutí s postavou, přičemž neváhá fikční svět filmu propojovat s tím reálným. První hodinu z necelých třech jsem si říkal, že tomu filmu celkem dobře rozumím, pak se ale Lynch utrhne ze řetězu, naprosto bourá dosavadní celkem kontinuální vyprávění a je stále těžší najít v příběhu nějaký klíč. Budu se na to muset podívat ještě jednou, problém ale je že tento tříhodinový film je z diváckého hlediska velmi vyčerpávající, k čemuž navíc napomáhá i Lynchova schopnost útočit na divákovy vjemy a korigovat jeho emoce a tak se z Inland Empire stává opravdu hutný zážitek. Lynchova práce s kamerou je velmi netradiční až nepříjemná, svůj účel ale plní, i když takto neučesaný vizuál mnohým nejspíš nesedne. Spoustu scén jsem upřímně nepobíral a spolu s Mazací hlavou se jedná o Lynchův nejhůře stravitelný film…což ale neznamená, že by byl špatný. Po důkladnější analýze ho možná více docením. ()
V úvode chcem urobiť prehlásenie: Lyncha mám nesmierne rád, patrí k mojim najobľúbenejším režisérom, videl som skoro všetko, čo kedy natočil a nesmierne som si obľúbil jeho štýl rozprávania, točenia a "rozmýšľania", jeho postup rekonštrukcie a "dekonštrukcie" príbehu, jeho zmysel pre nálady, atmosféru, jeho castingy, jeho podivínsky "čierny" humor, jeho témy a narábanie s rôznymi filmovými i "životnými" klišé a podobne . . . A teraz ešte jedna informácia: mám osobný rebríček najpodivnejších a najčudnejších filmov, aké som kedy videl - sú to všetko filmy, ktoré tu na csfd majú hodnotenia cca okolo 50% (+/-) v škále od odpadu po 5*, názory sa veľmi rôznia a ja sám som mal (resp. aj mám) veľký problém urobiť si o nich jednoznačný záver - či je to výplod nepochopeného génia alebo ešte nepochopenejšieho netalentovaného "břídila" či opačne - úplne obyčajná hlúposť alebo film s istou kvalitou, len rozpačito podaný . . . skrátka filmy, ktoré majú akýsi veľmi zvláštny náboj, upútali ma, no spúsobujú ťažkosti pri rozhodnutí na akú stranu sa pri ich hodnotení jednoznačne postaviť, i keď zatiaľ prevažuje stanovisko, že sú to kvalitné filmy, len s nejakým prapodivným fluidom (filmy ako "Povaha vecí", "May", "I love huckabees", "The Goddess of 1967" . . .); Až doteraz sa v tejto tabuľke nenachádzal ŽIADEN filmy Davida Lyncha - všetky počínajúc Mazacou hlavou a končiac Mullholandom sú samozrejme komplikované a určitým spôsobom netradičné a zložito skonštruované, no pri každom som mal katarziu, pocit, že sledujem dielo génia a po ich skončení som strávil mnoho minút či hodín premýšľaním o filme a stále sa k nemu vo veľmi dobrom vraciam pri rôznych príležitostiach, keď sa snažim tieto diela rôznymi spôsobmi interpretovať, či si len zaspomínam na niektoré perfektné scény. Lenže tu som prvý krát zapochyboval. Nie ani tak o tom, či nás Lynch klame - rozhodne to je génius/psychopat, umelec/šialenec (všetko tomu nasvedčuje, jeden film nemôže pochovať desiatku ďalších), ale či to už trochu nepreháňa, či "umenie" a výpoveď nepodvolil snahe zmiasť diváka, rozložiť príbeh, vniesť do filmu svoju neurotickú víziu myšlienkovej i formálnej neuchopiteľnosti. Pdobné tendencie na rôznych úrovniach hlasno deklamujú (či už tvorbou priamo alebo rôznymi snahami) aj ďalší moji obľúbený tvorcovia ako Greenaway alebo Kitano, lenže Lynch to nijako neprízvukuje a napriek tomu to robí "najsvedomitejšie" (?). Možno som len "zmäkol" a nebol som práve na tej vhodnej (a veľmi úzko špecifickej) vlnovej dĺžke potrebnej pre sledovanie filmu, ale zdalo sa mi, že jedinými divákmi, pre ktorých potešenie a možnú radosť z rozlúštenia myšlienky a rekonštrukcie deja je Inland Empire natočený sú Lynch (a eventuálne jeho psychoanalytik); Film je nehorázne náročný na sledovanie, pozornosť a kladie ešte o čosi viac otázok ako iné filmy - kdežto pri ostatných sú to otázky, na ktoré sa vám chce hľadať (či si vymýšľať) odpovede, pri týc ()
Inland empire je to isté, čo Muhloland drive. V trochu inej forme a atmosfére, ešte viac nedivácke a odťažité. Hovorí sa, (čítal som), že ho Lynch točil bez scenára, ktorý písal počas natáčania. Či je to prejavom geniality istého tvorcu alebo začínajúcim mäkknutím mozgu a prichádzajúcou senilitou, je na každom z vás. Prehnaná dĺžka, ktorá musela odradiť aj viacerých Lynchových skalných, bola zámerom a Lynch ňou chcel dokázať povrchnosť popcornového diváka a ospravedlniť tak prepad filmu. Táto veta je v úvodzovkách. ()
Mám dojem, že jsem si myslel, že už není možný jít dál tím směrem, kterým šel Lynch v Lost Highway a Mulholland Drive. Aspoň ne tak, aby to bylo ještě zajímavý. Jenže on to udělal, a udělal to tak, že se to nedá vůbec popsat. Inland Empire je takovej masakr (myslim jako dokonalej film), až je to vyloučeno. Jestli mě Lost Higway a Mulholland Drive naprosto odpálily, jak nazvat pocit, kterej jsem měl u Inland Empire, když je ten film ještě desetkrát působivější, šílenější, schizofrennější, paranoidnější, rozbitější, ujetější... Přitom jsem si na konci říkal, že mi to všechno do sebe zapadlo a že je mi vcelku jasný, o co šlo. No ale možná se pletu. Stejně je to jedno. Zásadní zážitek bylo pro mě totiž samotný sledování tohohle filmu. ()
Absolútne zbytočná, prelynchovaná snímka, ktorá sa po úvodnom hodinovom pokuse o akýsi dej i klasickú tajomnú atmosféru známu už z predošlých režisérových diel pretransformuje na sled nudných, bezvýznamných a nič nehovoriacich scén, čo je pri nadrozmernej minutáži viac než samovražedná záležitosť. Lyncha mám rád, no v tomto prípade ma jeho dielo necháva chladným a myslím si, že rovnaké to bude aj pri väčšine jeho konzumentoch. Komorné, pre divákov neoboznámených s Lynchovou tvorbou nestráviteľné dielo a pre väčšinu jeho fanúšikov trpké sklamanie, taký je Inland Empire, snímka, z ktorej, bohužiaľ, až príliš cítiť režisérsku bezradnosť ďalšieho veľkého tvorcu... ()
Jsem strašně rád a poctěn, že jsem si mohl rozšířit své filmové obzory o snímek, jako je tento, který se totálně vymyká veškerým filmařským standardům a oceňuji autora za obrovskou odvahu se do něčeho takového vůbec pustit. Hrozilo velké nebezpečí, že za tento snímek bude Lynch lynčován. Soudě dle ohlasů Lynch lynčován skutečně je. Již dle obsahu jsem tušil, do čeho zrovna půjdu, přičemž jsem realizoval svůj nápad, který rozhodně nepatřil k mým nejlepším nápadům v životě, na které bych mohl být jakkoli hrdý. K filmu jsem si dopřál láhev lahodného vína, čímž jsem svým veleváženým neuronům pěkně zatopil. První hodinka filmu mi dávala dokonalý smysl. Měl jsem pocit, že nás v této fázi David seznamuje s pravidly své hry a připravuje nám půdu pro neopakovatelný zážitek. Další dvě hodiny jsou už jen naprosto šílenou koláží všemožně časoprostorově propojených zdánlivě (mnohdy možná i nezdánlivě) nesouvisejících scének, které jsou sami o sobě velice zajímavé. Troufám si tvrdit, že by film mohla skvěle vystihovat v plném rozsahu pronesená věta známého po prvním experimentu s marihuanou: "Všechno vidím, ale ničemu nerozumím!" Dle povětšinou nelichotivého zdejšího hodnocení podobnému pocitu propadla většina diváctva. Asi se tomu nejde moc divit, vzhledem k souvislostem kolem tohoto filmu, které jsou krásně zmíněné v obsahu, kdy byl třeba scénář naprosto zbytečným přežitkem. Přesto Lynch vytřískal z herců luxusní výkony. Laura Dern byla znovu famózní a hlasitě požádala o umístění na moji čestnou listinu oblíbenkyň. Lynch zkrátka zkusil vytvořit film jinak, než na co jsou lidé zvyklí. A to tedy hodně jinak. K plnému docenění tohoto snímku si to bude žádat zřejmě dalších 2 až 10 zhlédnutí (3 hodiny totiž neudrží pozornost vůbec nikdo - začal jsem se ztrácet po hodině, kdy mi pozornost poprvé utekla), přičemž mám v plánu zaexperimentovat s různými druhy povzbuzovadel, abych konečně zjistil, v čem David opravdu jede. Film se mi líbil a nemohu ho dostat z hlavy. Trošku nervózní jsem z toho, že nemám stále ponětí, o co v něm vlastně opravdu šlo. Příjemně jsem se nechal vtáhnout do děje, ale stále jsem měl pocit, že ten film vlastně pouze tak nějak proplouvá kolem mě. Trošku mě uklidňuje, že ani samotní herci nemají příliš ponětí v čem vlastně hráli. Budu doufat, že se mě v následujících dnech nikdo nezeptá, o čem film byl, protože bych se asi nezmohl na víc než na obligátní větu, že je to mysteriózní thriller o ženě v nesnázích, kde Lynch rád a často ohýbá časoprostor. Dávám lepší tři kousky, protože ten film zkrátka měl opravdu cosi do sebe, jen se to slovy těžko vyjadřuje. Mám dokonce pocit, že se zde Lynch jaksi distancoval od role vypravěče a prostě jen divákům naservíroval něco, co si na základně vlastní intuice mají interpretovat každý po svém. ()
Mulholland drive umocněn na stou :) Lynchova práce s kamerou, barvami a stíny je stejně mistrovská, jako jeho práce se zvukem a různými vzruchy. Přechody od naprostého klidu k děs nahánějícím scénám nemají chybu. Někdy bylo sice těch klidných scén až tak moc, že film přecházel k táhnoucí se nudě (a já už si říkal, že při mém hodnocení nedopadne film moc dobře), jindy však naopak bylo nervového vypětí až příliš. Výkon Laury Dern by se dal skutečně nazvat héroickým, vzhledem k tomu, že ani sama pořádně nevěděla, na čem to vlastně pracuje. Rozhodně to nebyl film špatný, avšak raději dám přednost jiným filmům D. Lynche. Nevylučuji však, že po pár návštěvách na psychiatrii by jej Lynch mohl dotáhnout k dokonalosti. Pouze se obávám, že po tomto excesu už peníze na další film jen tak nedostane... ()
dlho dlho sme cakali, nemohli sme sa dockat a uz je to za nami. pocity? velmi zvlastne. cakal som a dufal som v nieco ultra temne, dostal som ale ovela viac, ako vladzem stravit. david lynch neskryval realitu a chlapsky priznal, ze nakrucal bez scenara, ze ani na konci nevedel, ako to bude v skutocnosti vyzerat. a hold je to citit. rozny mis-mas, ktory treba vidiet minimalne dvakrat, co je vsak smutne, ja sa na repete uz necitim. takze sklamanie? ani nie. je to presne take, ake my, fanusikovia davida lyncha chceme vidiet. musim to vsetko momentalne vstrebat. ()
Výborná Laura Dern v hlavních rolích dalšího z Lynchových podivných experimentů. Tentokrát to nevypadá tak povedeně, jak bývá u kanadského podivína obvyklé. Filmu dvakrát neprospívá zrnitější obraz digitální kamery, chybí typická Badalamentiho hudba a tříhodinová stopáž je pořádně přepísknutá. Přes všechny výhrady to byl vlastně zajímavý trip. ()
"Tak se probudit a přijít na to, o čem byl včerejšek..." Mystery příliš nevyhledávám, naplat ale musím říct, že poměrně dost filmů tohoto žánru mi už dokázalo přinést osobitý zážitek. Zdobí-li film hned na několika pozicích za kamerou jméno Davida Lynche, bylo mi jasné, že zážitek to bude ještě více nezapomenutelný. Lynchův nezaměnitelný tříhodinový náhled do nejtemnější říše lidského vnitra plného zvrácené fantazie a divokých nočních můr, je si možné užít v patřičném rozpoložení a sledovat (mimo kina) opravdu jen pozdě večer s přesunem do hluboké noci. Jsme v říší divů mnohem divočejších, než jaké zažívala Alenka. Postavičky králiků se sice objeví už hned v úvodu, ale dobrodružství, jaká následující dění přinese hlavní hrdince i divákovi, budou mít daleko blíže k horrorovému prožitku. Hlavní zápletka kolem ženy-herečky, proti své vůle zamilované a plně vžité do nové role ve filmu, kolem něhož se začíná stále odhalovat jeho nekompromisní historie, slouží jako funkční odrazový můstek k celému spektru bizardních situací na pomezi reality, fikce a podvědomých představ. Divák se stejně jako ona stává obětí této podivné spleti šíleného světa... a jestli jsem se dočkal v závěru vysvobození, předchozí prožitek ve mě stejně dlouho doznívá. Nesnažím se chápat význam každé scény, pokud působí děj na někoho zmateně, tak v případě stělesnění světa snů a nočních můr to nevnímám jako zádrhel, neb logiku zde dotváří kompozice s pravidelným střídáním a vystupňováním jednotlivých propojených motivů. Myslím, že případné čtení teorií odborníků by mi nejspíš jenom zkazilo zážitek, založený v první řadě na celé škále pocitů od překvapení, přes těžké záchvaty smíchu (scény s prostitutkami :)) až po zděšení a momenty, ze kterých mne silně mrazilo. K těm nejsilnějším patří určitě pravidelné rozhovory herečky a psychiatra, Laura Dern v nich předvádí fascinující herectví plné různých odstínů. K těm nejhumornějším (mimo jednu svéráznou taneční vložku) pak třeba úvodní epizodka s prozřetelně dotěrnou sousedkou. // Obrovské díky ČT Art, sám bych se od sebe na podobný film asi neodhodlal... Ufff, ať žije surrealismus i v digitální éře! ;o) 90% ()
Tak tady už to Lynch přehnal. To, že většinu jeho filmů nikdo nepochopí už ví každý ale všeho s mírou. To co nám předvedl s tímto snímkem už opravdu přesahuje všechny meze a věřim tomu, že ani sám režisér nevěděl co točí a o čem to vlastně je. Rád bych řekl alespoň obsah ale fakt nevim. Co jsem tak nějak vytušil bylo to, že je to film o točení filmu a že hlavní hrdinka začne prožívat ve skutečném životě to co v tom filmovém. Tak nějak jsem to pochopil. I tentokrát používá režisér svoje osvědčené metody jako je temná atmosféra a násilí ale tentokrát k tomu přidává i nové metody jako je natačení filmu na digitální kameru. Největší chyba filmu vidím v jeho zbytečně přepálené stopáži. Lynchovi příběhy se dali přežít během dvou hodin ale jako tříhodinový film to opravdu nejde. Na druhou stranu Laura Dern je přesvědčivá a hraje fakt výborně a díky tomu jak jsem se u filmu nudil jsem si po dlouhé době stihnul poklidit byt. Díky Davide. ()
Lynch je šialenec. A očividne je na to hrdý. Od TWIN PEAKS sa váľa vo svojom psychedelickom svete plnom chodieb, závesov a dverí... MULHOLLAND DRIVE bol prekvapivo umiernený, no tentoraz je to opäť ťažké sústo. Lynchove filmy zvládam pozeať hlavne preto, že v ich napokon vždy nájdem príbeh. Aj tentoraz sa mi to podarilo... Ale režisér očividne skúša, čo všetko divák vydrží... A tie posledné zábery slúžiace ako doslovný dovetok bol naozaj piamočiary výsmech... ()
Nevěřil bych, že mě Lynch dokáže nudit, ale povedlo se mu to. Pořád dokáže být na mnoha místeh uhrančivý, ale tentokrát to tak nějak nestačí. Inland Empire je prostě guláš, který vás naštve o to víc, že scény kolem natáčení filmu jsou skvělé a kdyby se to v půlce nezvrhlo, mohl to být další Mulholland Drive. Škoda. ()
42nd KVIFF 2007 - HORIZONS - Horizonty ()
Jak já to vidím, Lynch si od minule zvýšil svou dávku halucinogenů, horečnatě zašeptal něco ve smyslu, že scénář je přežitek, vzal do ruky kameru, ozvláštnil obraz kukátkovým efektem a pěkně naostro improvizoval - v "díle" se střídají chvilky jasnější mysli s totálním zatměním a budiž mu ke cti, že králíky obsazoval jen, když byl úplně na kaši. Nevím, nakolik se natáčení s "géniem" podepsalo na Lauře Dernové, neboť jsem natrefila na zajímavost - jeden a týž výraz, který měla postava Nikki, nebo chcete-li Sue - ono je to vlastně jedno - během celé projekce, se zračí i na hereččině profilovém fotu v naší databázi, jestli jí to, chudině, nezůstalo... No a Lynch, ten se bude dál chechtat pod duchnou všem rádobyznalcům, vynášejícím jeho magorie do filmových nebes, odvolávajíc se na magický realismus, surrealismus, tvůrčí svobodu a další berličky, o které se opírají ve svých pokulhávajících argumentech. ()
Súvisiace novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)