Inland Empire
Inland Empire
Inland Empire
Réžia:
David LynchScenár:
David LynchKamera:
David LynchHrajú:
Laura Dern, Jeremy Irons, Harry Dean Stanton, Justin Theroux, Scott Coffey, Cameron Daddo, Jerry Stahl, Kristen Kerr, Grace Zabriskie, Diane Ladd (viac)Obsahy(1)
Příběh o záhadě… Záhadě uvnitř vnitřních světů… Rozvíjející se kolem ženy… Ženy zamilované a v nesnázích. Herečka Nikki Grace se připravuje na největší roli svého života, ale když se zamiluje do svého kolegy, zjistí, že se její život začíná podobat fiktivnímu filmu, který právě točí. Navíc odhaluje, že tento současný film je remakem polského snímku 47, který nebyl nikdy dokončen kvůli nevyslovené tragédii. A to je jen začátek. Brzy se na filmovém plátně rozpoutá zdánlivě nekonečný útok nepopsatelně bizarních situací: sitcom představující lidi v králičích kostýmech, paralelní příběh zasazený do zimního Polska, dům plný tančících prostitutek, šroubováky v břiše… a mnohem, mnohem víc. Jakmile přijdou závěrečné objasňující záběry filmu, budou i skalní Lynchovi fanoušci lapat po dechu. To, co nejvíce odlišuje Inland Empire od předchozích Lynchových filmů, je formát, na který točil. Toto je poprvé, kdy si vybral natáčení na digitální kameru, a jakkoliv je toto rozhodnutí v první chvíli nepříjemné, zrnité obrazy zapojují do hry hrůzostrašné a oblíbené kouzlo. Snímkem Inland Empire přináší David Lynch svou nejvíce avantgardní, abstraktní a neproniknutelnou vizi v celé své kariéře. Tříhodinová horečná noční můra hraného filmu bere základní strukturu Mulholland Drive a ještě více ji činí neovladatelnou.
Inland Empire je snad tím nejabstraktnějším dílem Davida Lynche od dob Mazací hlavy, avšak jak sám autor doufá, dostane se tento snímek i do srdcí 14letých amerických dívek. Každopádně tu vyvstává jednoznačná otázka: Bude to dávat smysl? A David Lynch odpovídá: „Mělo by to dávat naprosto perfektní smysl.“ Když se někdo zeptá Davida Lynche na to, o čem Inland Empire je, odpoví: „Je to o ženě v nesnázích, a je to tajemné, a to je vše, co bych k tomu řekl.“ Když uvádí projekce svého filmu, nadhodí někdy Lynch klíč ve formě citace: „Jsme jako pavouci. Utkáváme si svůj život a pak se po něm pohybujeme. Jsme jako snílci, kteří sní a pak v tomto snu žijí. A to platí pro celý svět.“
Pochopení filmů Davida Lynche není nikdy snadné. Ale se svým novým snímkem Inland Empire je mistr záhad a děsu ještě více neproniknutelný než když před tím. Šest let po úspěchu Mulholland Drive (2001) se Lynch vrací, aby si dobíral diváky ďábelskou skládankou. Lynchův temný příběh je film ve filmu, ve kterém nás provede děsivým labyrintem vnitřního světa hollywoodské herečky, kterou hraje Laura Dernová, která zároveň film koprodukovala. Film přepíná vzad i vpřed mezi realitou a fantazií, mezi skutečným životem herečky a její filmovou postavou, a je vyplněn hrůznými obrazy, nepříjemnými zvuky a temnými proroctvími. Lynch si je vědom toho, že diváci budou muset pracovat a hodně přemýšlet. „Každý film je jako vstup do nového světa, vstup do neznáma. Ale neměli byste se bát použít svoji intuici a pocit, myslet svým vlastním způsobem; mít zkušenosti a věřit svým vědomostem,“ říká režisér.
Lynch, který naprosto boří pravidla filmu, klade na diváka nároky svým neustálým přepínáním časoprostoru a zapojením skládačkové představivosti, a přiznává, že často sám nevěděl, kam jít dál v utváření filmu, natáčení scén. „Střih do další scény může být velmi překvapivý a to je zázrak filmu – jak se přemísťujeme z jednoho místa na druhé a možnosti těchto míst, do kterých vstupujeme, jsou svým způsobem nekonečné. Jak dokážeme vidět sami sebe a pohybovat se tam – to je to, co mne pohání vpřed,“ říká Lynch a pokračuje. „Film je tak nádherný jazyk. Film je něco, co si pohrává s věcmi za hranicí slov, a to je krásné. Nechat se unášet filmem je jako plout s hudbou, vaše mysl cestuje s ním, je to tak fantastické. Vstupte a zažijte něco neobyčejného v naprosto odlišném světě.“ Justin Theroux, který hraje ve filmu milence Laury Dernové, říká, že vždy přemýšlel o filmech Davida Lynche jako o koupi nové jazzové nahrávky. Nejlepší je nechat, aby ten film prošel kolem vás. „Posaďte se a vydejte se na jízdu.“
Natáčená bez scénáře
Herci pracovali na filmu 2 a ½ roku, ale za celou dobu nedostali do ruky scénář. „Každý den se ubíral jiným směrem, každý den měl jinou myšlenku,“ říká Dernová. „Všichni z nás, stejně jako vy, jsme zažívali Davidovu vizi poprvé,“ pokračuje, „protože tu od začátku nebyl předem daný scénář nebo plán. Film se přes nás převaloval a naše zkušenost s ním byla stejná jako ta vaše.“ Dernová film poprvé viděla až na premiéře na festivalu v Benátkách. „Pravda je, že jsem nevěděla, koho hraji, a nevím to stále, a těším se, až ten film uvidím a dozvím se víc.“ Na festivalu v Benátkách byl také David Lynch oceněn Zlatým lvem za celoživotní dílo a ve svých 60 letech se tak stal nejmladším držitelem tohoto ocenění. Lynch říká: „Jsem skutečně poctěn, že dostávám tuto cenu. Teprve včera mi bylo 19 a nyní dostávám toto ocenění.“
Digitální změna
Inland Empire je první z řady úspěšných filmů Davida Lynche, který byl zcela natočen na digitální kameru – s přístrojem Sony DSR-PD150. „Začal jsem pracovat s digitálním videem s mými webovými stránkami a zcela jsem se do tohoto média zamiloval. Je to neuvěřitelné, ta svoboda a ty nekonečné možnosti, které přináší, jak při natáčení, tak i v post-produkci.“ Po natáčení Lynch uvedl, že již nikdy nebude točit na filmový pás. „Pro mne neexistuje cesta zpět k filmu. Skončil jsem s ním. Mám rád abstrakci. Film je nádherné médium, ale je velmi pomalé a nemáte šanci si vyzkoušet řadu věcí. S DV tyto možnosti máte. A v post-produkci můžete udělat vše, co chcete.“ DV dalo Lynchovi také svobodu v tom, že nemusel nikomu vysvětlovat své záměry – jak finančníkům, tak i sám sobě – než začal natáčet. „Vysvětlovat věci slovy je vždy velký problém,“ přiznává.
Výrobní proces s DV popisuje jako cestu „velkého zkoumání“ k odhalení, jaký bude jeho film. „Píši, kudy chodím,“ říká. „Věřím v jednotu věcí. Když máte jednu část a pak druhou část, která se k té první nehodí, je zvláštní přijít na to, že po tom všem k sobě pasují. Je to zcela nádherná věc.“ Lynch také věří, že s pomocí DV získá od herců jiný druh výkonu. „Když vyčerpáte film, musíte zastavit a přeložit nový pásek a během této doby někdy vyprchá onen nabytý a potřebný žár. Ale s tímto médiem můžete tento žár udržet a budovat ho, a je hezké do sledovat.“ Z této svobody také těžila především Laura Dernová. „Ona je naprosto úžasnou herečkou. Někteří lidé dostanou roli a dělají své věci, ale někteří mají v sobě mnohem víc a obvykle nedostanou příležitost to ukázat,“ dodává režisér. Ke kvalitě filmu natočeného na DV Lynch říká: „Vypadá to jinak. Někdo by mohl říci, že to vypadá špatně. Ale mně to připomíná počátky 35mm filmu, který neměl tu dnešní kvalitu. Když máte slabý obraz, je tu mnohem více prostoru pro snění.“
Práce ad hoc
Když dával David Lynch v roce 2005 interview, hovořil o natáčecím procesu Inland Empire. Říkal: „Nikdy dříve jsem nepracoval na projektu takovýmto způsobem. Nevím přesně, jak se tato věc rozvine… Tento film je úplně jiný, protože nemám scénář. Píši ty věci scénu za scénou a většina z nich je natočena a nemám ani příliš tušení, jak to skončí. Je to risk, ale já mám tento pocit, protože všechny věci jsou jednotné, tato myšlenka v tomto pokoji se bude nějakým způsobem hodit k tamté myšlence v růžovém pokoji.“ Každé ráno rozdal Lynch hercům několik stránek čerstvě napsaných dialogů. „David nám nikdy nedal scénář, dal nám jen popis scén, takové krátké 10 stránkové materiály. A pak jsme šli na konci dne domů a dal nám další, nebo nám dal tři najednou. Občas se ty scény zdály propojené, občas na sebe vůbec nenavazovaly. Takže skutečný proces (natáčení) se zdál být téměř stejný jako to, když se na film díváte, což zahrnuje to, jak si spojíte věci dohromady, když odcházíte z kina,“ říká Justin Theroux.
Většina filmu byla natočena v Łodź v Polsku, s místními herci jako např. Karolinou Gruszkovou, Krzysztofem Majchrzakem, Leonem Niemczykem, Piotrem Andrzejewskim a umělci místního cirkusu Cyrk Zalewski. Část natáčení se také uskutečnila v Los Angeles a v roce 2006 se Lynch vrátil z Polska, aby film dokončil. Inland Empire také pokračuje v Lynchově tradici pojmenovávat své projekty podle místa, kde byly natočeny.
Financování
Většinu nákladů hradil Lynch ze svých vlastních zdrojů, společně s pomocí Mary Sweeneyové, své dlouholeté spolupracovnice. Film také zčásti financovala francouzská produkční společnost Canal Plus, která již dříve poskytla prostředky k třem Lynchovým filmům. Rozpočet Inland Empire není přesně znám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (373)
Fantasmagorické home-video, které potvrzuje pravidlo "čeho je moc, toho je příliš". Lynch se s omezenými produkčními prostředky a svou digitální kamerou naprosto utrhl ze řetězu a v Inland Empire servíruje divákovi jakousi podivnou reflexi své předešlé (hlavně té novější krátkometrážní) tvorby. Paralelní reality, zmatení mezi fikcí a realitou, projekce diváka do filmu, transcendence, surrealismus...to jsou jistě věci, o kterých mnoho badatelů napíše spoustu akademických prací. Přeju jim to. Zkrátka vyčpělá lynchovina, která mě nebaví ani svou formou ani sdělením - a to i přes to, že pár geniálních míst IE nesporně obsahuje. Škoda, že nejsou zhuštěny do tak třetinové stopáže... ()
Nechápu proč je ten film tak dlouhý! Být poloviční, tak o něm budu asi prohlašovat, že je to mistrovské dílo, které nemá obdoby. Ten film nejde pochopit (to mi nikdo nevymluví - opravdu připomíná výlet do chaotického vniřního světa lidské hlavy - jako procházka po záhybech našeho mozku), ale jeho působení na emoce je tak silné, že je člověk jako v transu (který ještě posiluje výborná hudba)....tedy po určitou dobu. Protože to, co je silné v kratším úseku, při neúnosném natahování ztrácí svou razanci a stává se téměř otravným. Já chci vidět 90 minutovou verzi!!! A ještě něco - digitální kamera Lynchovi nesluší, a jeho záliba v Lauře Dern, která už ve dvaceti letech vypadala na čtyřicet, mi soustavně nedochází. ()
Mám rád v podstatě všechny filmy Davida Lynche před Inland empire. Nikdy mi nevadila jeho snaha odkrývat lidské podvědomí a tím znepřehledňovat samotný děj. V jeho předchozích snímcích byla krom touhy experimentovat a natočit něco originálního ale i snaha vyjít s divákem. Ta v Inland empire naprosto chybí. Tři hodiny dlouhý snímek postrádá režisérův typický humor (pokud to tedy humor kdy byl:), vizuálně je až odpudivý (rozmazaná digitální kamera je na plátně příšerná), a nejoriginálnějším motivem jsou několik let staré příběhy rodiny králíků. Je sice jednoduché říci, že Lynch nenatáčí samoúčelné experimenty, ale že jeho dílo je výsledkem dlouholeté autorovy snahy pohrávat si s lidskou psychikou. Jenže Inland empire na mně vůbec nepůsobil jako film. Spíš jako slepenina zdlouhavých záběrů postrádající schopnost vtáhnout diváka do děje. Myslím, že celému projektu by slušelo spíš rozdělení na části a uvedení na internetu. Doporučit někomu, aby na to šel do kina bych se asi neodvážil. ()
Stalo se mi poprvé, že vůbec nemám tušení, jak bych měl film ohodnotit. Odpad Lynchovi dát nemůžu, protože to v podstatě myslí dobře a jeho film by se dal zařadit (bez nadsázky) do konceptuálního umění. Nezávidím těm divákům, kteří nevědí "do čeho dou" - a vsadím boty, že z multiplexů budou vybíhat vyděšení a zmatení diváci. (P.S. vůbec jsem nepochopil roli Williama H. Macyho, který tu má jen jednu větu) ()
Závěrečný (?) díl Lynchovy monstrózní trilogie (?). Pokud byla Mullholand Drive umocněním strašné noční můry z Lost Highway na druhou, je Inland Empire jejím umocněním na desátou. Již dávno jsem se u všech tří zmiňovaných snímků přestal zaobírat malichernostmi jako je logika, pochopení či lineárnost a bohatě se mi to vyplatilo. Pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků posledních let, společně s již zmiňovanou Mullholand Drive jeden z nejpůsobivějších filmů 21. století. ()
Neskutečné utrpení, vyvarujte se filmu tím největším obloukem!!! Vždy když škodolibě doporučuji něco ke zhlédnutí, oháním se Lynchem a tímto šíleným snímkem. Do té doby se mi nikdy nestalo, abych v kině usnul. Nejhorší na tom ovšem bylo, že jsem se k tomu po celou dobu nutil. Tenhle "film" je opravdu nad jakékoliv lidské chápání a dokázal bych ho upřímně doporučit pouze lidem, kteří se snaží nahradit stav, který jim poskytuje například LSD či jiné hodně halucinogenní drogy, Inland Empire Vám ho nabídne víc než plnou náruč. 7 dějových linek, které se do sebe velice obtížně snaží zapadnout a do toho pořád nějací králíci (přesněji lidi s králičími hlavami) žehlící, sedící, dívající se na televizi. Nuda, dlouho, hodně dlouho nic.....................................................................................a pak překvapivě zase jenom NUDA. Pane Lynchy, přestaňte aspoň na chvilku s těmi drogami, ať už jde o cokoliv a ušetřete nás pro příště 3 hodinového trápení!!! Děkuji. 1% ()
Tak tahle Lynchova viza šla absolutně mimo mě...přišlo mi to jako zkouška trpělivosti, ve které jsem bohužel neobstála. Bez zrychlovacího tlačítka na mém ovladači bych absolutně neměla šanci...škoda, že Lynch chce všechny svoje vize a nápady převézt na filmové plátno co nejrychleji bez prostříhání - v Inland Empire by se našel materiál alespoň na čtyři další filmy, z kterých by možná jeden mohl dosáhnou kvality jeho dřívějších kousků Mullholand Drive nebo Twin Peaks. Že by mu už na stará kolena docházel dech? ()
Tak toto je jednoznačně nejslabší Lynch, jakého jsem viděl - a asi právě proto, že znám všechny jeho předchozí (celovečerní) věci. Neboť Inlandem dle mého názoru Lynch naprosto vykradl nejlepší nápady, motivy a témata svých minulých filmů, překombinoval je a vytvořil slátaninu. Kdyby tento snímek natočil někdo jiný, nebylo by snad pochyb, že se jedná o parodii (v níž by pro úplnost už chyběl jenom zlý trpaslík a utržené ucho). Protože však film natočil Lynch, jde o tvůrčí křeč. ()
Aby někdo mohl pochopit tento film (zkráceně IE), musel by IE chápat už předtím, než by IE poprvé viděl. Zkrátka je to nemožné. A 17 minut v prodloužené verzi tomu určitě nemůže nijak napomoct. Divák, který nepřišel do kontaktu se zápiskami, které si Lynch uschovával, nemůže nikdy tohle dílko od-dekódovat. Šance, že by to někdo zvládl, je asi zhruba stejně vysoká, jako, že včera mě přejelo auto, řízené stolem. ✔ ()
Lynchovy filmy mám hodně rád, a i když mě někdy příliš neoslovily (třeba Lost Highway), aspoň se mi líbila jejich atmosféra a vizuální stránka. Ale Inland Empire mě nejenže nijak a ničím neoslovil, ale ani se mi nelíbil. Dal jsem mu šanci dvakrát, ale ani jednou jsem necítil NIC. Vlastně cítil - cítil jsem nudu z otravné a rozplizlé rozvláčnosti, která nikam nesměřuje. Možná je chyba ve mně, nevím. Každopádně mi celý Inland Empire přijde jako taková Lynchova sebevzhlíživá óda na sebe sama, tak extrémně lynchovská, že na mě působí dojmem, jako by jí Lynch točil sám pro sebe a možná ještě pro nějakou sektu jeho fanatických stoupenců. Nic nepomohla ani plejáda "lynchovských" hereckých tváří plus Jeremy Irons. A "díky" experimentu s ruční digitální kamerou působí celý film tak nějak experimentálně, poloamatérsky, televizně. Ošklivě. Jakž takž je celkem poslouchatelná hudební složka, ale i ta je v porovnání s předchozími filmy podprůměrná. Ze všeho nejzajímavější je povídání k filmu zde na ČSFD (oficiální text distributora), člověk se po jeho přečtení začne na film úplně těšit. Ale těšit se nedoporučuju, riskujete zklamání. ()
je to taký voľný (a napriek tomu extrémne stiesňujúci) introspektívny halucinogén, trip do vnútra motívov z predchádzajúcich Lynchových filmov, výnimočné najmä v ich zvliekaní z kože prekrásneho vizuálu použitím digitálnej kamery. Dostávame sa až ku kosti Lynchovho abnormálne bizarného snového sveta, charaktristického dekapitovaním akéhokoľvek zárodku racionálneho, triezveho, logického uvažovania a tvorby dezorientačného,, silno koncentrovaného (tentokrát takmer tuhého) filmového opiátu. Otvorenosť voči jeho požitiu sprístupňuje jedinečný trip nekonečného labyrintu úzkosti a patologickej rozkoše. ..................... Použitie motívov, ktoré sa v režisérovej tvorbe objavili už dávnejšie neprináša žiadne negatíva, ktoré by sa dali očakávať. Opak je pravdou. Inland Empire vôbec nepôsobí iba ako sumarizačná zberňa, alebo obyčajné resumé už sfilmovaného. Lynch svoje motívy, ako som už spomenul, ďalej obnažuje, surrealisticky pitve a pomocou digitálnej kamery prináša do filmu akýsi autentickejší pohľad, ktorý primárne a klasicky absurdnému dianiu, začmudenému nerozlúštiteľným mystériom, poskytuje novú, bližšiu príchuť opojnej desivosti. ()
David Lynch se tentokrát utrhl z řetězu úplně, roztáhl křídla a odletěl mimo tuto planetu. Kupodivu mu to u mě celkem prošlo a sledovat tento film mě nakonec skutečně bavilo. Nehledě na to, že jsem se asi dvakrát vyděsil k smrti, ano k smrti. ()
60%. Inland Empire je všechno, co od Lynche očekáváme, znásobené stem. Je to Mazací hlava, Mulholland Drive, Lost Highway i Rabbits v jednom. Je to naprostá šílenost, kde Lynch sáhl po dalším extrému - použití digitální kamery. Každý filmař musí občas udělat chybu. Pro Lynche tou chybou, tím černým puntíkem, byl právě Inland Empire, který, i přesto, jak Lynchovu nesmyslnost a záměrnou nedokonalost miluji, trochu zklamal. Ale hodnocení si zaslouží, protože docílil toho, čeho chtěl - šokoval, i přesto, že už se vždycky snažíte očekávat od něj naprosto cokoliv. Zde překročil další hranice a to je důležité, že nespí. Nejsem rozhodně proti, aby jeho filmy byly ještě šílenější, tajemnější a nepochopitelnější, než dřív, to vůbec ne. Ale i boží Lynch musí mít svůj černý puntík. ()
Inland Empire je jako sen ve snu,který se ještě navíc nezdá vám. Svým posledním dílem jako by David zkoušel, co všechno ještě jeho divák vydrží. Výsledný obraz připomíná pozorování neznámého děje přes popraskanou okenní tabuli, to co vidíme se nám zdá nesouvislé a nekompletní. Místy obraz úplně ztratíme a pak se přerušen odrazem z praskliny zase náhle objeví. David, jako by si plnil svůj sen, natočil na digitální kameru něco jako když pejsek a kočička pekli svůj dort. Přidal všechno, co má rád, a zamíchal to digitální kamerou. Všem to asi chutnat nebude, ale já jsem vždy byl na neobvyklé kombinace. ()
Film, ktorý je plný statických šumov, bizarných tieňov a príbehu, ktorý po prvej hodine vytvorí nesúrodú mozaiku scén, efektnej hudby a presvedčivých postáv. Lenže to je asi tak všetko. Nech sa Lynch snaží ako chce, táto hra na diváka mu nevychádza. Po prvej hodine, ktorá je jednoducho dokonalá a rovnako aj poslednej polhodiny, ktorá vo vás vytvorí príjemný katarzní pocit, sa stred filmu neskutočne ťahá a užíva si nekonečných pohľadov do temných miestností a do zúfalých očí Laury Dernovej, ktorá mimochodom podáva jeden z najlepších výkonov svojej kariéry. Lynch vie pracovať s postavami, vie pracovať aj z príbehom a sú tu momenty, ktoré sú toho živým dôkazom. Len sa obávam, že v tomto filme si zobral až príliš veľké sústo, takže je divák viacej zmätený než potešení tým že vidí niečo čomu nechápe, ako to bolo v prípade mullholand drive, alebo mazacej hlavy. Základ filmu, čo je snaha o natočenie prekliateho scenára hraničí takmer z dokonalým nápadom, zmätenosť a snaha vidieť to čo sa vidieť nedá, snaha siahnuť až na dno vášho mozgu a spomienok, zabudnutie toho čo vidíte a cítite aby ste mohli pocítiť niečo nové a vidieť veci skutočne také aké sú , čo sú veci pretekajúce celým filmom raz film povznášajú na nadštandard a inokedy na lynchovskú exhibíciu, ktorú sme už mali možnosť vidieť inde a lepšie. Z minutáže sa stane po chvíli nepriateľ, ktorého Lynch tentokrát nie je schopný poraziť. Inak sa jedná o film, ktorý Lynchových fanúšikov dokáže v niektorých veciach nadchnúť a tých čo ho nemajú moc radi len utvrdí v tom, že nevie točiť. U mňa sa jedná o priemerný film, ktorý mohol byť lepší, ale priznajme si to aj horší. ()
Holy Cow! I'm lost...opravdu jsem se díky tomuto snímku ztratil ve vlastních myšlenkách. Je mi jedno, jestli si myslíte, že si David Lynch dělá z diváků srandu nebo ve svých dílech schovává úžasné motivy, které dokáže rozluštit jen minimum lidí. Já jeho filmy zbožňuju pro to, že mě donutí k zamyšlení, pro formu i obsah, který je netradiční a vyčnívá a nakonec pro to, že mě donutí hltat každou scénu a chtít víc, přestože vždycky skončí ve chvíli kdy jsem nejvíc zmatený. Pro mě je to umění a něco jako podívaná pro vyvolené. Pro mnohé to může být ztráta času a pokažená návštěva kina, ale pro některé z nás je to klenot mezi tou fádní produkcí Hollywoodu. Mám pár výhrad, například Lynchovo Rabbits mám rád, ale jejich zapojení do filmu mi přišlo zvláštní (no dobře tohle spojení v lynchových filmech neznamená nic špatného :-) ) a po pravdě se tam králíci moc nehodili. Digitální kamera mě zpočátku taky trochu vadila, zvlášť když se začíná v Hollywoodu a u natáčení filmu. Ale člověk si rychle zvykne a musím uznat, že tento typ média dává Lynchovo práci úplně nové možnosti a je vidět, že mistr se v tom vyžívá. Rozhodně je to nejnáročnější film od Lynche, ale po Lost Highway a Mulholland Drive to je další šílenost...ještě větší šílenost než jsem čekal a proto dávám 5* ()
Priznam se, ze docela nechapu zdejsi horekovani nad nejnovejsim pocinem Davida Lynche. Nejen tento snimek, ale i temer vsechny dalsi (vyjimky potvrzujici pravidlo existuji) jsou z casti nepochopitelne, ale kdo ma s Lynchem jiz alespon zakladni divackou zkusenost, vi, ze neni dulezite ho pochopit, ale je dulezite ho prijmout - az se stydim, ze jsem nucen pouzit vetu s otresneho Hrebejkova Medvidka, ale nemohl jsem si pomoct. Az na delsi stopaz (i kdyz trihodinovy film jiz dlouhodobe neni zadnym extremem) se totiz Inland Empire nijak zvlast neodlisuje od Lynchovych predchozich filmu. Stejne jako v Lost Highway a Mulholland Drive je i zde obsazena schizofrenie postav a deni, tentokrat jedno uvnitr druheho, nikoliv paralelne vedle sebe. Stejne jako u techto dvou zminenych filmu je i zde ponechano na interpretaci divaka, aby si obe linie bud spojil v jednu anebo je ponechal jako samostatne a jednu s druhou nesouvisejici. Zadna explicitni vysvetleni Lynch nepredklada, nikdy tak necinil a ten, kdo k jeho filmum pristupuje s touhou odhalit podstatu kazdeho zaberu, vcelku pochopitelne odchazi frustrovan. Stejne jako v Modrem Sametu nebo Twin Peaks i zde nasleduje stylem totozna katarze. Stejne jako v Modrem sametu nebo Zbesilosti v srdci se i zde Lynch opira o hlavni zenskou predstavitelku Lauru Dern (krome ni bych urcite vyzdvihl Krzysztofa Majchrzaka, o tomto polskem demonovi jsem se jiz zminoval v komentari ke Kolskeho Pornografii). Stejne jako...... jen je potreba se poradne divat a uvedomit si, ze film natocil prave David Lynch a nikdo jiny. Nejen zminene znaky jsou totiz pro jeho tvorbu jiz davno signifikantni a tento styl zaroven vylucuje, aby se jednalo o vykradani sebe sameho. PS. Do nejgenialnejsiho Lost Highway prece jen neco chybi, proto jen 4 hvezdicky. Netusim, co ma byt to "neco". Ale Lynch by urcite ani nechtel, aby se to vedelo. ()
Na Inland Empire jsem vydržel koukat cca 25 minut, takže hodnotit samozřejmě nebudu. Přesto si myslím, že zde David Lynch už jenom vyjebává se svými fanoušky. Ale třeba až to jednou dokoukám tak zaujmu odlišný názor, kdo ví ... rozhodně se mi do toho ale vůbec nechce ()
David Lynch o lásce a nesnázích. ()
Súvisiace novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)
EDIT po druhém zhlédnutí: V podstatě jednoduchá historka o nevěře, vině a trestu (dva muži, dvě ženy, dvojnásobná vražda šroubovákem), založená na údajné polské legendě, která se prolíná časem. Čímž mi to hodně připomnělo film Zemřít znovu od Kennetha Branagha - včetně motivů a podobnosti vražedné zbraně (zde nůžky). A krapet to odkazuje i na Dickensovy duchy minulých a budoucích Vánoc. Zde jen místo duchů Vánoc cestu za prozřením vlastních chyb začíná a zakončuje podivná vědma. Historka je však podaná ozvláštňujícím Lynchovým rukopisem, který navíc jednotlivé časové roviny prolíná (přičemž celá střední část je věnovaná opět svéráznému převyprávění oné údajné legendy (skutečně netuším, jestli existuje, nebo si ji Lynch vymyslel). Překvapilo mne množství biblických odkazů - nejen to vyprávění o apokalypse, ale třeba ten shluk holek, co průběžně tancují disko, odkazuje na Ježíšovo „kdo by na ženu jen žádostivě pohleděl, už v srdci zhřešil“ - tedy zde máme sbírku holek, s nimiž muž (Billy) zhřešil. Jinak je dobře, že jsou odlišeny postavy jakoby reálného života a filmu, protože Billy víme, že je filmová postava ze scénáře napsaného podle oné údajné polské legendy, a hned do sebe scény, kde se mluví o Billym zapadají. Vnitřní říše je náš vnitřní svět, naše myšlenky, to, co jsme kdy udělali špatně, svědomí. Laura Dern zde vypadá až nezvykle staře, s povislými koutky rtů, ale hraje výborně - často není poznat, kdy hraje svou postavu, nebo kdy hraje, že její postava hraje svou roli. Ale jinak tedy je hodně znát, jak moc na ní Lynch ujíždí. :-) Velmi dobrá je její „zpověď“ (a opět tu máme křesťanské téma), kde opět hraje trochu jinak, ale velmi dobře. Film nabízí i určitá další drobná témata navíc - např. jak moc nás ovlivňuje naše minulost, náš včerejšek, a pokud to nevíme, jestli má smysl myslet na budoucno. To mi přijde jako zajímavá myšlenka. A pak samozřejmě ten závěr - určitá nutná vlastní oběť pro nápravu křivd, které dotyčný člověk způsobil. -------- Původní starý komentář: Režisér David Lynch si nějaké filmové servítky nebere. Přesto jeho sugestivní, někdy až raušový styl vyprávění přitahuje mnohé fanoušky. Tentokrát však asi poněkud přestřelil. Pokud jste někdy četli na FFFilmu recenzi Františka Fuky na tento snímek, musím říct, že nic výstižnějšího mne nenapadá a rád bych jeho originální recenzi zopakoval. Žel, nejde to. Inland Empire je zvláštní sled scén, které spolu navzájem nesouvisejí už od počátku ani vzdáleně. Sledujeme jakési rape home video se znásilněním, jakýsi sitcom, možná že dokonce divadelní, kde místo lidí chodí a mluví králíci (tedy lidé za králíky převlečení), posléze se konečně objeví jakýs takýs náznak příběhu herečky, které se její role začínají prolínat do všedního života... Celé to však působí neskutečně nabubřele a zbytečně, navíc snímané zrnitou digitální kamerou, ze které samotné už je na zvracení. A pokud Southland Tales vypadají jako sebeukájecí film pro pana režiséra, tady by se to dalo říci dvojnásob. Navíc tříhodinová stopáž totálně odbourává jakýkoliv pokus o soustředění se na dění na plátně (resp. obrazovce), a to i kdyby největší Lynchův fanda chtěl pochopit, oč vlastně jde. Pouze pro těžce otrlé fanoušky Davida Lynche, kteří i zde budou chtít - naprosto zbytečně - hledat a najít nějaké souvislosti. () (menej) (viac)