Inland Empire
Inland Empire
Inland Empire
Réžia:
David LynchScenár:
David LynchKamera:
David LynchHrajú:
Laura Dern, Jeremy Irons, Harry Dean Stanton, Justin Theroux, Scott Coffey, Cameron Daddo, Jerry Stahl, Kristen Kerr, Grace Zabriskie, Diane Ladd (viac)Obsahy(1)
Příběh o záhadě… Záhadě uvnitř vnitřních světů… Rozvíjející se kolem ženy… Ženy zamilované a v nesnázích. Herečka Nikki Grace se připravuje na největší roli svého života, ale když se zamiluje do svého kolegy, zjistí, že se její život začíná podobat fiktivnímu filmu, který právě točí. Navíc odhaluje, že tento současný film je remakem polského snímku 47, který nebyl nikdy dokončen kvůli nevyslovené tragédii. A to je jen začátek. Brzy se na filmovém plátně rozpoutá zdánlivě nekonečný útok nepopsatelně bizarních situací: sitcom představující lidi v králičích kostýmech, paralelní příběh zasazený do zimního Polska, dům plný tančících prostitutek, šroubováky v břiše… a mnohem, mnohem víc. Jakmile přijdou závěrečné objasňující záběry filmu, budou i skalní Lynchovi fanoušci lapat po dechu. To, co nejvíce odlišuje Inland Empire od předchozích Lynchových filmů, je formát, na který točil. Toto je poprvé, kdy si vybral natáčení na digitální kameru, a jakkoliv je toto rozhodnutí v první chvíli nepříjemné, zrnité obrazy zapojují do hry hrůzostrašné a oblíbené kouzlo. Snímkem Inland Empire přináší David Lynch svou nejvíce avantgardní, abstraktní a neproniknutelnou vizi v celé své kariéře. Tříhodinová horečná noční můra hraného filmu bere základní strukturu Mulholland Drive a ještě více ji činí neovladatelnou.
Inland Empire je snad tím nejabstraktnějším dílem Davida Lynche od dob Mazací hlavy, avšak jak sám autor doufá, dostane se tento snímek i do srdcí 14letých amerických dívek. Každopádně tu vyvstává jednoznačná otázka: Bude to dávat smysl? A David Lynch odpovídá: „Mělo by to dávat naprosto perfektní smysl.“ Když se někdo zeptá Davida Lynche na to, o čem Inland Empire je, odpoví: „Je to o ženě v nesnázích, a je to tajemné, a to je vše, co bych k tomu řekl.“ Když uvádí projekce svého filmu, nadhodí někdy Lynch klíč ve formě citace: „Jsme jako pavouci. Utkáváme si svůj život a pak se po něm pohybujeme. Jsme jako snílci, kteří sní a pak v tomto snu žijí. A to platí pro celý svět.“
Pochopení filmů Davida Lynche není nikdy snadné. Ale se svým novým snímkem Inland Empire je mistr záhad a děsu ještě více neproniknutelný než když před tím. Šest let po úspěchu Mulholland Drive (2001) se Lynch vrací, aby si dobíral diváky ďábelskou skládankou. Lynchův temný příběh je film ve filmu, ve kterém nás provede děsivým labyrintem vnitřního světa hollywoodské herečky, kterou hraje Laura Dernová, která zároveň film koprodukovala. Film přepíná vzad i vpřed mezi realitou a fantazií, mezi skutečným životem herečky a její filmovou postavou, a je vyplněn hrůznými obrazy, nepříjemnými zvuky a temnými proroctvími. Lynch si je vědom toho, že diváci budou muset pracovat a hodně přemýšlet. „Každý film je jako vstup do nového světa, vstup do neznáma. Ale neměli byste se bát použít svoji intuici a pocit, myslet svým vlastním způsobem; mít zkušenosti a věřit svým vědomostem,“ říká režisér.
Lynch, který naprosto boří pravidla filmu, klade na diváka nároky svým neustálým přepínáním časoprostoru a zapojením skládačkové představivosti, a přiznává, že často sám nevěděl, kam jít dál v utváření filmu, natáčení scén. „Střih do další scény může být velmi překvapivý a to je zázrak filmu – jak se přemísťujeme z jednoho místa na druhé a možnosti těchto míst, do kterých vstupujeme, jsou svým způsobem nekonečné. Jak dokážeme vidět sami sebe a pohybovat se tam – to je to, co mne pohání vpřed,“ říká Lynch a pokračuje. „Film je tak nádherný jazyk. Film je něco, co si pohrává s věcmi za hranicí slov, a to je krásné. Nechat se unášet filmem je jako plout s hudbou, vaše mysl cestuje s ním, je to tak fantastické. Vstupte a zažijte něco neobyčejného v naprosto odlišném světě.“ Justin Theroux, který hraje ve filmu milence Laury Dernové, říká, že vždy přemýšlel o filmech Davida Lynche jako o koupi nové jazzové nahrávky. Nejlepší je nechat, aby ten film prošel kolem vás. „Posaďte se a vydejte se na jízdu.“
Natáčená bez scénáře
Herci pracovali na filmu 2 a ½ roku, ale za celou dobu nedostali do ruky scénář. „Každý den se ubíral jiným směrem, každý den měl jinou myšlenku,“ říká Dernová. „Všichni z nás, stejně jako vy, jsme zažívali Davidovu vizi poprvé,“ pokračuje, „protože tu od začátku nebyl předem daný scénář nebo plán. Film se přes nás převaloval a naše zkušenost s ním byla stejná jako ta vaše.“ Dernová film poprvé viděla až na premiéře na festivalu v Benátkách. „Pravda je, že jsem nevěděla, koho hraji, a nevím to stále, a těším se, až ten film uvidím a dozvím se víc.“ Na festivalu v Benátkách byl také David Lynch oceněn Zlatým lvem za celoživotní dílo a ve svých 60 letech se tak stal nejmladším držitelem tohoto ocenění. Lynch říká: „Jsem skutečně poctěn, že dostávám tuto cenu. Teprve včera mi bylo 19 a nyní dostávám toto ocenění.“
Digitální změna
Inland Empire je první z řady úspěšných filmů Davida Lynche, který byl zcela natočen na digitální kameru – s přístrojem Sony DSR-PD150. „Začal jsem pracovat s digitálním videem s mými webovými stránkami a zcela jsem se do tohoto média zamiloval. Je to neuvěřitelné, ta svoboda a ty nekonečné možnosti, které přináší, jak při natáčení, tak i v post-produkci.“ Po natáčení Lynch uvedl, že již nikdy nebude točit na filmový pás. „Pro mne neexistuje cesta zpět k filmu. Skončil jsem s ním. Mám rád abstrakci. Film je nádherné médium, ale je velmi pomalé a nemáte šanci si vyzkoušet řadu věcí. S DV tyto možnosti máte. A v post-produkci můžete udělat vše, co chcete.“ DV dalo Lynchovi také svobodu v tom, že nemusel nikomu vysvětlovat své záměry – jak finančníkům, tak i sám sobě – než začal natáčet. „Vysvětlovat věci slovy je vždy velký problém,“ přiznává.
Výrobní proces s DV popisuje jako cestu „velkého zkoumání“ k odhalení, jaký bude jeho film. „Píši, kudy chodím,“ říká. „Věřím v jednotu věcí. Když máte jednu část a pak druhou část, která se k té první nehodí, je zvláštní přijít na to, že po tom všem k sobě pasují. Je to zcela nádherná věc.“ Lynch také věří, že s pomocí DV získá od herců jiný druh výkonu. „Když vyčerpáte film, musíte zastavit a přeložit nový pásek a během této doby někdy vyprchá onen nabytý a potřebný žár. Ale s tímto médiem můžete tento žár udržet a budovat ho, a je hezké do sledovat.“ Z této svobody také těžila především Laura Dernová. „Ona je naprosto úžasnou herečkou. Někteří lidé dostanou roli a dělají své věci, ale někteří mají v sobě mnohem víc a obvykle nedostanou příležitost to ukázat,“ dodává režisér. Ke kvalitě filmu natočeného na DV Lynch říká: „Vypadá to jinak. Někdo by mohl říci, že to vypadá špatně. Ale mně to připomíná počátky 35mm filmu, který neměl tu dnešní kvalitu. Když máte slabý obraz, je tu mnohem více prostoru pro snění.“
Práce ad hoc
Když dával David Lynch v roce 2005 interview, hovořil o natáčecím procesu Inland Empire. Říkal: „Nikdy dříve jsem nepracoval na projektu takovýmto způsobem. Nevím přesně, jak se tato věc rozvine… Tento film je úplně jiný, protože nemám scénář. Píši ty věci scénu za scénou a většina z nich je natočena a nemám ani příliš tušení, jak to skončí. Je to risk, ale já mám tento pocit, protože všechny věci jsou jednotné, tato myšlenka v tomto pokoji se bude nějakým způsobem hodit k tamté myšlence v růžovém pokoji.“ Každé ráno rozdal Lynch hercům několik stránek čerstvě napsaných dialogů. „David nám nikdy nedal scénář, dal nám jen popis scén, takové krátké 10 stránkové materiály. A pak jsme šli na konci dne domů a dal nám další, nebo nám dal tři najednou. Občas se ty scény zdály propojené, občas na sebe vůbec nenavazovaly. Takže skutečný proces (natáčení) se zdál být téměř stejný jako to, když se na film díváte, což zahrnuje to, jak si spojíte věci dohromady, když odcházíte z kina,“ říká Justin Theroux.
Většina filmu byla natočena v Łodź v Polsku, s místními herci jako např. Karolinou Gruszkovou, Krzysztofem Majchrzakem, Leonem Niemczykem, Piotrem Andrzejewskim a umělci místního cirkusu Cyrk Zalewski. Část natáčení se také uskutečnila v Los Angeles a v roce 2006 se Lynch vrátil z Polska, aby film dokončil. Inland Empire také pokračuje v Lynchově tradici pojmenovávat své projekty podle místa, kde byly natočeny.
Financování
Většinu nákladů hradil Lynch ze svých vlastních zdrojů, společně s pomocí Mary Sweeneyové, své dlouholeté spolupracovnice. Film také zčásti financovala francouzská produkční společnost Canal Plus, která již dříve poskytla prostředky k třem Lynchovým filmům. Rozpočet Inland Empire není přesně znám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (373)
V některých chvílích říkám "Přesně! Přesně!" a v jiných "I'm too old for this shit." ()
Lynchovy surrealistické hříčky mě oslovují a v případě Mullholland Drive nebo Ztracené dálnice jsem neváhal s nejvyšším hodnocením, ale tentokrát mě David nepříjemně překvapil. Film by měl bavit, rozesmát, rozplakat nebo provokovat, ale nikdy by neměl nudit a tak plný talíř nudy mi už dlouho žádný režisér nenadělil. Lynchovy tradiční hádanky a hříčky se tentokrát režisérovi úplně rozjely pod rukama a vzniklo něco nekoukatelného s nesmyslně prodlouženou stopáží. Inland Empire je jeden z filmů, které jsou pozoruhodné spíš svým hodnocením a především komentáři. Drtivá většina uživatelů si v nich na film stěžuje, aby potom nadělili snímku minimálně tři hvězdičky. Jestli ono to taky není o tom konformismu... Kdyby se nejednalo o kultovního režiséra, ale o někoho neznámého a začínajícího, možná by hodnocení filmu atakovalo hranici černého pole. Celkový dojem: 20 % za herecké obsazení a několik, ale opravdu jen několik, scén, kde je zřetelně cítit režisérův rukopis z lepších časů. ()
Extrém. Začať točiť film bez dokončeného scenáru, ktorý sa navyše každým dňom vyvíja úplne iným smerom, by dostalo do psychických problémov nejedného filmára, či šéfov produkčných spoločností a ani herci to určite nemali jednoduché. Psychicky bez ujmy som po skončení Lynchovho filmu ešte neskončil a takisto to nebolo ani po tomto. Dlho som sa odhodlával na najnovšiu lynchovskú trojhodinovku a myslím, že by sa nič nestalo, keby som s ňou ešte chvíľku počkal. Aspoň by som sa ušetril trojhodinového tápania v nezmyselných chodbách príbehových línií, ktoré aj tak väčšinou skončili slepou uličkou. Po prvej hodinke som si hovoril, že Lynch sa konečne trošku umiernil, pretože príbeh, ktorý som sledoval mal hlavu aj pätu, bol celkom zaujímavý a postupne rástol aj môj záujem o film. Keď tu zrazu prišiel akýsi sek a tým príbehom ďalej ani len nepohlo. Namiesto toho sa dostalo na rad staré známe roztrieštenie divákovho vnímania kompaktnosti celku. Aby toho nebolo málo, David v priebehu pár minút šupol divákovi do cesty ďalšie dve časové a príbehové roviny. Jeho myšlienkový pochod v tom momente mohol byť asi nasledovný: "Však nech sa trápia, ciciaci, veď v tomto filme som ja pánom filmových pravidiel". Takže v ďalšom priebehu by ani Boh nevedel, na ktorú stranu sa mám orientovať a ja osobne som bol z toho taký vykoľajený, že ani s kompasom v ruke by som momentálne nevedel povedať kde je sever. Miestami som mal taký pocit, že aj výraz hercov bol asi niečo také, že: "Čo do riti, to vlastne točíme?!" Jedno sa však musí uznať, a to, že Lynch nech točí akúkoľvek haluz, tak jeho filmy (okrem dementných krátkych filmov) ostávajú pre mňa pozerateľné. Nech je jeho film akokoľvek nezmyselný, nech nad ním akokoľvek krútim hlavou a preklínam ďalší rozorvaný príbeh, ktorý nakoniec skončí bez štipky súvislosti, tak od neho nedokážem odtrhnúť oči, pozerám ho vkuse a hltám každú minútu a každý dialóg. Lynchova réžia je totiž skvelá. Pútavá a má svoje čaro. 65%. ()
Rovnou říkám, že hodnocení tohoto snímku je pro mne neskutečně složité a pořád kolísá mezi 4 a 5 hvězdičkami. Dlouho jsem sledování tohoto filmu oddaloval, jednak kvůli stopáži, jednak kvůli ne uplně pozitivnímu hodnocení tady na ČSFD, teda aspoň na Lynche ne. No ale stalo se. První hodina se jakž takž dala zvládat, akorát jsem pak musel dát na chvíli pauzu a půl hodinky si na stole schrupnout. Nu ale pokračoval jsem. Po dalčí hodině jsem zjistil, že v podstatě vůbec nevím o co jde a že chápu děj ještě jaksi méně než obvykle. Nakonec mi film uběhl docela "rychle", ale opět ve mně zanechal velmi hlubokou psychickou stopu. Je pravda, že Lynch použil některé metody, které už známe, ale co na tom? Zapůsobily skvěle. I když mi ta digi kamera trochu vadila, nakonec jsem to tak nějak překonal, experimentovat se musí, ale opakovat ne (to jen pro příště). Taky chápu, že film má trochu rozporuplné hodnocení, protože to je fakt krutě dlouhý psycho, ale i přesto doufám, že někdo nesráží hodnocení jen kvůli tomu, že je to tak dlouhý // pozn. po letech: pokud chcete něco jako Inland Empire v knižní podobě, doporučuji román Glamorama B. E. Ellise. ()
Keď sa idem dívať na Lyncha, je mi jasné, že sa nedočkám klasickej scenáristickej osnovy s dejovým rozuzlením. Niektorí - na moje nemilé prekvapenie - potrebujú mať všetko vysvetlené, zanalyzované a prestreté na podnose, akokeby nevedeli využívať vlastnú fantáziu, vo filme nejde predsa vždy len o to, čo tým chcel autor povedať, ale o absolútnu slobodu, že si film môžeme vyložiť po svojom a nikto nás nemôže odbiť tým, že sme to nepochopili. Toto však platí o Mullholand Drive, pri ktorom - ako tvrdí Tosim - nezáleží, či ho chápeme, či dáva zmysel. Omnoho dôležitejšie je to, že ten film disponuje schopnosťou diváka pohltiť svojou tajuplnou atmosférou. Inland Empire však nemá kúzlo. Pekelne nudí, postráda magický vizuál a božskú hudbu Badalamentiho. Veľká škoda, pretože Lynchove myšlienkové procesy ma bavia a vie mi vždy zaťažiť myseľ na veľmi dlhý čas. Inland Empire je však omyl a nemal nikdy vzniknúť. ()
Kdyby bylo Inland Empire o hodinu kratší, přihodil bych hvězdu navíc. Sice není stopáž tak ubíjející, jak jsem se obával, přesto jsem obzvláště ve druhé polovině místy ztrácel koncentraci. I to může být jedna z příčin, proč jsem se později ztrácel v postavách a nebyl si jist, zda je ona tvář na plátně poprvé, či nikoli - hlavně brunetek je tu proklatě mnoho. Jinak vcelku „příjemná“ zmatená exkurze do číhosi vědomí & podvědomí, avšak touhu pokoušet se vykopávat zakopaného psa ve mně nevyvolává ani zdaleka tak intenzivně jako Mulholland Drive. 6/10 ()
Tak som sa dockal. Novy film od genia Davida Lyncha, ktory vie svojimy filmami tak dokonalo popliest a sokovat. Ako to dopadlo ? Kazdy Lynchov film nesie jeho dokonale rozpoznatelny rezisersky rukopis, no napriek tomu, zatial mi kazdy jeho film priniesol trochu iny zazitok. Az by sa dalo povedat, ze jeho styl sa vyvija-cibri. Tentokrat je to vsak zmena naozaj razantna. Pouzitie digitalnej kamery vnasa do filmu asolutne odlisny filing. Ci uz je to zrnity vyzual, ci lepsie povedane absolutne odlisny vizual, tak isto herecke vykony posobia uplne rozdielne, jednoducho je to posun, ktory toto dielo posuva asolutne niekam inam, nie len od beznej produkcie snimanej na film, ale aj od tvorby samotneho Lyncha. Pravdu povediac, zo zaciatku mi tato zmena neprisla vitana a vobec som nevedel, co si mam o filme mysliet. Po hodinke vsak nastal obrat o 180 stupnov, a ja som si digital zamiloval. Je ozaj prekvpujuce, do akej miery to film dokaze, zmenit a aky odlisny a skvely zazitok mi pozeranie filmu po tejto stranke prinieslo. A ako je na tom samotny osah filmu? Popravde, zo zaciatku som znova nebol nadseny. Film mi prisiel taky nemastny-neslany, neskor som si vsak uvedomil ze to bolo len tym, ze som sa zo zaciatku nedokazal naladit digitalne medium. Presla vsak prva hodina a ja som bol do filmu absolutne vtiahnuty. Cervene zavesy, modry zamat, tiene a svetla, tajomne chodby, podivinsky ludia, striedanie realit....ano takeho mame Lyncha radi a to nam prinasa aj Inland Empire. Avsak znova je to aj po dejovej stranke trochu iny film. Aj ked pribeh je zamotanejsi a sialenejsi ako kedykolvek pred tym, kupodivu zaver je viac zrozumitelny ako kedykolvek pred tym. Zaver film prijemne uzatvoril a dal filmu celistvy obraz,ci myslienku, nazvite si to ako chcete.Odlisny je trosku aj hudobny sprievod, ale nesie v sebe aj vyrazne prvky predchadzajucich filmov. Je to Lynch, ako ho mame radi, a predsa je podstatne odlisny. Odlisny avsak POPRDELI skvely! A tak uzasne zaverecne titulky som uz nevidel ani nepamatam. Fantazia. David, kurva, to si mi to ale zasa raz natrel...(10/10) Druha projekcia: Ech. Tak tentokrat som Lyncha predsa len precenil. Inland Empire zafungoval hlavne ako zaplata, pretoze na novu Lynchovku som sa tesil, ale druha projekcia vsak ukazala, ze s tymi kvalitami to nieje az take skvele ako sa mi na prvy pohlad zdalo. Vyborne okamihy to ma, avsak film je neumerne natahovany a vypchaty scenami, ktore ani v Lynchovskom svete nedavaju zmysel. Vobec nejde o to ze je to skutocne tazky undergroundovy kusok. Ide o to ze to proste nedrzi pohromade. Prechadzajuce Lynchove kusky sa sice taktiez tazko (ak vobec ) dali pochopit, boli to vsak mozaiky, ktore skvelo fungovali. Je to tak. Prvy preslap Davida Lyncha. (6/10) ()
Zatím samozřejmě bez hodnocení... jak já se těšil, jak toho Davida prokouknu, jsa připraven na nejhorší... Nedal mi však nejmenší šanci. Úpěnilvě jsem od začátku schraňoval všechny informace, snažil spojovat i nejmenší detaily, ale na konci jsem se nechal jen vláčet změtí obrazů. Věřím, že po druhém shlédnutí budu moudřejší a doufám, že IE někdy pochopím a docením úplně (rozhodně věřím, že je to možné)... přesto však musím podotknout, že postrádá onen dokonalý magntismus Mullholand Drivu a Lost Highway, který držel mé zraky připité na plátně od začátku do konce téměř bez mrknutí. Tříhodinová stopáž IE na to nemá dost šťávy ani "lynchovské" elektrizující statiky. Takže zatím tak. ()
Ke konci filmu řekne postava Laury Dern toto: Nevím, co bylo předtím a co potom. Až mi z toho jebe v hlavě. A já jí v té chvíli tak rozuměl… Když si vzpomenu, jak jsem před třemi dny Lynche chválil za Twin Peaks, je mi až smutno, co za slátaninu se z Inland Empire vyklubalo… Ani se mi k tomu nechce nic víc psát, snad jen, že David zřejmě překročil tu tenkou hranici, která je mezi šílenstvím a genialitou. Jenže podle tohoto snímku ji překročil špatným směrem. P. S. Laura Dern byla skvělá. ()
Špagát, chrchel, kyblík, nemluvně, bandaska, trenky, polotovar, jogurt, jahody, tabatěrka, brokát, borůvky, hurikán, hořčice, náplast a samozřejmě kolemjdoucí rozkvetlé skříně... ()
Tři hodiny přesvícených nebo naopak příliš tmavých záběrů pořízených digitální kamerou, chaoticky řazené scény jakoby z pera polských avantgarních umělců, kteří právě dostudovali filmovou akademii, tam někde, v čase nečase, s uhrančivou deprimující atmosférou, a pod tím vším jedno jméno; David Lynch. A teď už je jenom na vás, jestli mu to budete žrát nebo ne. Já mu to žral! ()
Vidím v tom kreativitu. Vidím v tom určitý přednes, který Vás pohltí. Vidím v tom část sebe, můj odraz, mou vizi, mou smrt, moje znovuzrození, moje pokání. Lynch vytrhl můj mozek z hlavy, vytvořil ze mě zrůdu, která si nedožaduje přídavku, ale přímo o něj úpěnlivě prosí. Herci hrají v obrovských místnostech, případáte si nicotní a zatraceně nejistí v kramflecích, nevadí, atmosféra Vás staví na nohy. Je jako člověk, který vás v určitých situacích podrží, je vaší ochranou berličkou, Bohem. Ten film nemusí dávat smysl, nemusí se líbit všem, ale pro mě znamená neuchopitelnej svět, svět- kam bych se chtěl teleportovat. Zmogořil jsem už dávno...teď chci, aby to bylo definitivní.. ()
Od Lynche mám ráda starší kousky, ale tohle už je moc. Je to tak moc abstraktní, rozostřené a tak moc dlouhé, až mě to až nudilo a vážně jsem nedokázala udržet pozornost. Navíc jeho přechod na digitální kameru nebyl zrovna krok k úspěchu. Jinak Laura Dern je výborná, na to, že ani nevěděla, co hraje... ()
Něco se dost škaredým způsobem nepovedlo. David Lynch natočil vynikající filmy (Mulholland Drive, Lost Highway, Blue Velvet ) a teďka natočil hotovou kravinu. Fuj, hnus, nikdy více se nenechám trápit Inland Empire tři hodiny v kuse. První hodina pominuli ty králíky je celkem dobře snesitelná. Točení filmu působí nevšedně a zajímavě. Divák se chytá. Poté Lynchovi přeskočí kolečko a jde to celé tam kam i královna musí pěšky. A to nepočítám tu amatérskou kameru. Která je opravdu místy hodně amatérská. Nevím pro koho tohle Lynch točil. Pochybuju že pro lidi. Rada pro ostatní co to ještě neviděli. Nedívejte se! ()
Delší dobu jsem nikdy nad hodnocením filmu nepřemýšlela. INLAND EMPIRE je dílo neuchopitelné a nepochopitelné. Dávám za 3 *, ale že bych si tím byla nějak jistá... ()
Inland Empire je určitě mnohem rozporuplnější film než Duna. Obsahuje jak brilantní scény, tak scény úplně špatné. Lost Highway i Mullholland Dr. zbožňuju, ale to co v Lynchovým předešlých filmech skvěle fungovalo, zde překáží. První část filmu nudí, je vysloveně otravná, pak přijde něco jako bad trip hlavní postavy. Tathle část je sugestivní, děsivá a opravdu jen pro otrlé diváky. Je zde vše co na Lynchovi miluju dotažené do extrému a trvá to déle než kdykoliv předtím. Tuto pasáž jsem si vychutnal. Ono přecházení z reality do halucinogeního, rozpolceného světa snad ani lépe natočit nejde. Lynch využil slabiny digitální kamery ve svůj prospěch. Rozostřený obraz využívá jako prostředek sdělení. Zároveň se Lynch soustředí především na obličeje, což díky skvělým hereckým výkonům navozuje paranoidní atmosféru. Je patrné, že Darkened Room byl trénik pro Inland Empire. V těchto pasážích jsem se lekal, cítil jsem nevím proč znepokojivé, tísnivé pocity z důvodů, které jsou zde jen naznačeny, ale nejsou plně dány na vědomí. Vyzdvihnout lze i hudební kulisu, která podkresluje schizoidí hororovou atmosféru prostě bravurně, stejně jako syrový zvuk. Pak ale zase přijdu rozvláčné, ukecané a nudné sekvence. Psychotripní scény si u Lynche užívám a zde jich je habaděj, ale vnořené dialogy jsou moc dlouhé. Ve zbytku filmu se pak střídají brilantní scény s nudnými. Například scéna, kdy dívky, nejspíše hlasy podvědomí, začnou tančit, je nudná a špatná. Nebo dialog mezi bezdomovkyní a japonkou, před koncem filmu, je úplně zybtečný a nezajímavý.V těchto chvílích jsem se fakt těšil na konec a takovéto zbytečné prodlužování děje mi vysloveně vadilo. Rabbits byli skvělý seriál, ale zde působí nepatřičně. Proč nám je zde cpe, když už jsme je viděli. Podle mého názoru měl být Lynch sebekritičtější a sestříhat i tuto verzi tak o 40 minut. I mullholland Drive trval původně přes tři hodiny a až na tlak producentů byl zkrácen. Škoda, že podobný tlak nebyl vyvinut i na tento film. Výsledekem mohl být skvělý film, oceňovaný za revoluční užití kamery a za revoluční způsob tvorby, kdy režisér nepsal scénář a večer nevěděl co bude točit druhý den. Takhle vznikl jen přílíš dlouhý a nedobře koukatelný snímek. ()
Mistrovské, ale ne pro všechny. mentál jménem Ichabod, který dá 5* sračce jako je Opičí král (BRRRRR!!!), tento kousek považuje za odpad, ale to se dá chápat. Nevřeští se tu, nekope se tu, nic pro děti:-) ()
Pro jedny poutavě atmosferické, mistrovsky pojaté filmové cvičení... pro druhé test divácké odolnosti a takřka tři hodiny utrpení. ()
Jak jsem se původně bál, že se budu od začátku do konce každých 10 minut koukat na hodinky, poprvé jsem se podíval až po hodině - první hodina filmu je velmi dobrá a lynchovským způsobem zábavná. Pak ale nastal pravý chaos a zmatek, kdy jsem se ani nesnažil orientovat a radši jsem tu a tam na chvíli usnul. ()
Súvisiace novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)
Nejen Inland Empire, ale vůbec celý spojitý řetěz Lynchových filmů představuje točitý žebřík do nitra - čím hlouběji sestupujete, tím jasněji vašemu pohledu vyplývá, jak je každá příčel šířeji a výmluvněji spjatá s událostmi, postavami a jevy napříč historií i povrchem planety. Mikropříběhy z dětství vypovídají o legendách a mytologiích - vše nabírá enormních rozměrů a souvislostí a hlava se točí a žebřík pod vámi ani rozrůstající se a zdrcující trychtýřovitá spirála nad vámi neberou konce. Věděli jste na počátku, kdo jste? S pokračujícím sestupem do nitra už brzy téměř není nikoho, kým byste někudy nebyli. Horse to the well? Anebo snad Whores to the well? (Přivést koně ke studni, anebo obrátit děvky na panny, k dobrotě?) Každé slovo a každá věta vedou jinam, jsou to klíče a hesla k branám dalších spojitostí. Nemůžete být dost paranoidní, všude se něco přikládá a mění smysl, nekontrolovaně vás narůstá za horizont na každém rohu. *** Odkud kam je naše existence jen hrané představení s jasnými konturami a dějem? - A nebo je jím vždy, dokud máme dojem, že držíme v moci hranice svého vědomí? Kým tedy jsme doopravdy, když povolíme otěže podrývajícím otázkám? Existuje někdo, kdo po tom žebříku sestoupil až úplně dolů? Je nějaké úplně dole? Nezbudou ani značky v místech, kde se které vědomí, jež se o tu cestu pokusilo, nechalo sebou zevnitř pohltit. Viděli jsme jediný případ na plátně - ale: ona už se stala součástí našeho vědomí - a která ona? Kdy? ... *** Výborná, sugestivní cesta vědomí nořícího se do sebe, nevinně nastartovaná - neboť divadlo či film a vžívání se do rolí a pokusy vystupovat z nich i v nich mají tu moc zrcadlením a počátečním vědomím rozdílů v nestřeženou chvíli rozpoutat sebereflexi nezadržitelnou a nezvratitelnou jako štěpná reakce. **** Jen v kině jsem tenhle unikátní Lynchův snímek, jímž dostoupil sledovatelného a logického vyvrcholení řetězce svých velkých děl o různých druzích strachu (z lidské přirozenosti a fyzického násilí ve společnosti v Blue Velvet, z iracionálna a nepochopitelna v Lost Highway a ve Zběsilosti v srdci, z racionální interpretace v Mulholland Drive a v The Straight Story, jež se tak výmluvně mylně a komicky překládá do češtiny jako Příběh Alvina Straighta, a nakonec z hlubin i vlastního vědomí v Inland Empire - a v TwinPeaks, které Lynche nenechali udělat podle svého, takže to v půlce vzdal, se myslím mělo dovršit vše - synergická prostupnost různých rovin lidských strachů, stejně jako jejich zbytečnost v konfrontaci s drtivou a neobejitelnou existencí samotnou - k tomu však Lynchovi diváci zatím nedorostli, vždyť i tenhle geniální film je hrubě nedoceněný, a Lynche pranýřují a lynčují vlastní neochotou být a sebe-nedůsažností), viděla čtyřikrát. Poprvé bylo narváno, druhý den přišlo pár lidí, třetí a čtvrtý jsem tam tehdy seděla ve velkém sále sama, díval se se mnou jen promítač, pokud vůbec. * Film je logicky vybrušovaný oboustranný trychtýř, v jehož středu je úzká trubice lidského vědomí, a přesýpací hodiny omezené lidské věčnosti. *** Plus: Ani po letech nezapomenu, jak jsem strnulá a naplněná krásou zírala na detail ztrhané tváře Laury Dern zabírající po dobu mnoha nekonečných sekund celé obrovské plátno, mocný, obklopující, omračující svou smrtelností a křehkým neladem, přestoproto krásou, velice lidskou. Inland Empire je film, film na plátno, ta závrať a závratnost lidskosti se působivě vyjeví až při správně nelidské velikosti v kině. *~ () (menej) (viac)