honajz2

Dneska viděno podruhé a strhlo mě to ještě mnohem víc, než před dvěma roky. Naprosto geniální sci-fi drama s mysteriózními prvky, s dokonalou Jodie Foster, která zde podle mě možná předvedla i svůj životní výkon. Vždycky když projevovala jakékoli emoce, zahrála to tak, že to s ní prožívá i divák. 2 a půl hodiny utečou jako voda, nemají hluchého místa, navíc scénář je tady opravdu promyšlený a celé to dohromady dokonale funguje. Scéna, kdy Jodie Foster cestuje vesmírem - dokonalá, pro mě jedna z nejlepších a nejsilnějších filmových scén vůbec. Klidně bych to zařadil mezi mé další, oblíbené filmové scény (kam patří třeba závěrečná scéna z Nostalgie, závěrečná scéna ze Silnice a nebo Broskvový sad ze Snů Akiry Kurosawy, těch scén je víc). A to jsem to druhé zhlédnutí tak dlouho odkládal... Celou dobu jsem hledal dokonalou sci-fi, která mě naprosto dostane, bude mysteriózní (aspoň trochu) a nejlíp aby se to nějak točilo okolo mimozemšťanů. A tak jsem hledal a hledal a hledal... A přitom tu pravou jsem měl přímo před očima. Fakt, teďka jsem ten film docenil mnohem víc, je to neskutečná pecka. Rozhodně jeden z nejlepších filmů, jaký jsem kdy viděl. A taky je to největší sci-fi film všech dob. Po čtvrtém zhlédnutí: Kdyby byla na ČSFD možnost dát, třeba jenom 5 filmům, šestou hvězdu, kontakt by mezi nimi určitě byl. Kdyby jenom dvěma, Kontakt by mezi nimi byl taky. Kdyby jenom jeden, váhal bych mezi ním a Piknikem na Hanging Rock, ale to však nemění nic na tom, jak skvělý a geniální tenhle film je. Tohle je jeden z mála filmů, u kterého si říkám, že i ta pátá hvězda je málo. Po dalším zhlédnutí mě to oslovilo a dostalo ještě víc, než kdykoli předtím, navíc s každým dalším zhlédnutím čím dál tím více oceňuji, jak geniálně promyšlený scénář to má. Já ten film fakt miluju, a to říkám o opravdu málokterém, což dokazuje, jak moc mě to dostalo... Už teď se těším na další zhlédnutí. 6*

Tak jsem hledal "dokonalý" horor. No, tohle úplně horor není, ale našel jsem něco, co mě fakt dostalo. Za poslední dobu to byly dva filmy - Emelie a Piknik na Hanging Rock. Tenhle film, ač má banální námět, je naprosto geniální. Dívčí internát jede na výlet k hoře, ale výlet nedopadne zrovna nejlépe. Je tu spousty věcí skvěle podáno, spousty vět, co dívky vyřknou a zní i maličko divně dostanou postupem času hlubší význam, ze kterého až mrazí. Chtěl bych vyzdvihnout i pár skvělých momentů, třeba papírkovou cestu, asi nejdokonalejší ztvárnění snu, co jsem kdy ve filmu viděl (jelikož sen tu skutečně vypadá jako sen) nebo taky "záchranou vodu" (ta scéna, ve které dívky překračují ten potůček a ta tlustá si v ní nechtěně namočí nohy - no, a jak to s ní dopadlo) a obecně tu chvíli, kdy jsou dívky úplně mimo. I když se tu nic moc nestane, celý film vás drží skvělá atmosféra a u mě se taky dostavil strach z neznáma. Nemáme vysvětlení, jelikož není. Nevíme, co se stalo, jak dopadly. Ačkoli si člověk myslí, že teď přijde ta část, ve které to začne nudit, přijde naprostý šok a posílení už tak skvěle vykreslené atmosféry. Mé milované podivnosti jsou zde taky a třeba nad rudým mrakem přemýšlím doteď. Opravdu, nečekal jsem, že se mi dostane tak skvělého filmového zážitku. Tohle po dopsání komentáře míří rovnou do mých oblíbených filmů, protože něco takového se opravdu jen tak nevidí... Btw, je to strašně intenzivní zážitek i po několika zhlédnutích, který žánr mysteriózního filmu opravdu povyšuje do nepředstavitelných výšin. Nadfilm, nepopsatelná záležitost, která se prostě musí vidět. 6*

Nuž dobrá, mám za sebou další film od Lynche. Asi jsem neměl rovnou sáhnout po tříhodinové Inland Empire, ale po něčem, co je od něj slavnější a lépe hodnocenějších (třeba Mulholland Drive nebo Lost Highway), ale já si vybral Inland Empire kvůli králíkům a taky kvůli tomu, že i když to má tři hodiny, nemusím si to pouštět najednou (jako si chci pustit Stalkera), protože je to Lynch, tohle má prý být strašně divný film a nejspíš to nepochopím. No, tak za prvé, vybral jsem si sakra dobře a pokud tak budou vypadat i ostatní filmy od Lynche, asi si ho oblíbím. A za druhé, já ten film pochopil. Dával mi smysl, ztratil jsem se v něm jenom jednou na deset minut a sám jsem z toho překvapený. Dokonce mi to navazovalo i na moji teorii ke králíkům (viz odkaz výše). Sice to má pomalé tempo a některé scény jsou dlouhé, ale po tom skvěle zvládnutém konci nemůžu jinak, než tomu dát 5*. Tak, mé hodnocení filmu máme a jelikož spousta lidí v komentářích film nepochopila (a já se jim ani nedivím), přidávám, jak jsem film pochopil, takže: JAK JSEM FILM POCHOPIL JÁ (SPOILERY) - První třetina se odehrává v reálném světě. Hlavní hrdinka Nikki byla vybrána jako hlavní herečka do filmu jednoho režiséra. Spolu s ní ve filmu hraje Devon. Ačkoli natáčení probíhá normálně, vyjde najevo jedna věc - film je remakem jakéhosi polského filmu jménem 47, který nebyl nikdy dotočen, z důvodu úmrtí hlavních herců. Každopádně, ověřené to není. Mezi Nikki a Devonem se rozvíjí milostný vztah. Jenže si toho všimne Nikkin manžel, který ale má být hodně daleko od Hollywoodu... Jak to? Vysvětlím později. Hned na začátku druhé třetiny přichází zvrat, když se hlavní hrdinka odhodlá jít do dveří s nápisem "Vstup volný". V tu chvíli se dostává kamsi mimo tento svět, někam mimo, jelikož v tu chvíli se začíná rozvíjet spousta divných věcí. Králičí sitcom, podivný tanec prostitutek nebo takové setkání s Devonem, který hraje svoji filmovou postavu a Nikki oslovuje Sue (což je jméno postavy, kterou má hrát ona). Nikki je tedy ztracena kdesi a neví kde, neví co ani neví jak. Tady Lynch mate nejvíc, jelikož tu máme spousty záběrů z různých situací a máme tu třeba záběr z grilovačky a pak střih na prostitutky sedící v podivném pokoji. Ne, tady čas nefunguje. Tady ne. Co však snem není, jsou asi dva záběry z Polska, kde se nejprve vypráví legenda o jakémsi cirkusákovi přezdívaném Fantom, který měl schopnost jaksi zhypnotizovat publikum (o zhypnotizování se mluví i v první třetině) a dokonce, když ho zatkla policie, se během jízdy dokázal dostat ze zavřeného a rozjetého auta dostat pryč. Pak ještě mezi sebou mluví dva Poláci (to je v druhé třetině jediná scéna v realitě) a baví se o tom, že kdosi někam zmizel a mluvil, tedy spíš blábolil o Inland Empire (Kalifornie). Kdo je však Fantom? Je to především ten, kdo "vládne" tomuto šílenému světu, jehož obětí je Nikki. Nejen ona, taky několik Poláků a taky králíci (kdo jsou zač oni vysvětluji v komentáři k Rabbits, dosaďte si tam pak děj Inland Empire a bude vám objasněno víc), co byly dříve lidé, jenže Fantom je trýzní takto. Dále je tu ještě černovlasá žena, která je "nucena", dívat se na šílené věci, jako je králičí sitcom a taky Nikkino šílenství. Dostáváme se do třetí třetiny, kdy je Nikki odhodlaná utéct z tohoto šíleného místa. Jako jediná cesta ven ji napadá vlastní smrt, ale nesmí to být sebevražda. To se jí podaří a umírá. Ale ne skutečně, vlastně je to jakože byla ve filmu. V tu chvíli však vše pochopí. Dojde jí vše, co se v tomto světě stalo a vydává se na nejspíš určitou cestu k osvobození nejen sebe, ale všech ostatních - zabití Fantoma. Kdo je Fantom? Její polský manžel. Mezitím vše sleduje ona černovlasá žena, také vězněné v tomto světě. Když ale několikrát vystřelí na svého manžela, je manžel naprosto bez nějakého zranění. Fantoma tudíž nelze zabít, aspoň ne v jeho světě, jeho dimenzi. Je však cesta ven? Ano, je. Přijde na to ona černovlasá žena. Jak? Stačí jenom ono šílenství dokoukat do konce. Trvá to dlouho, ale na konci vás čeká osvobození. A pozor - tohle už je mimo děj filmu, ale je to zajímavé - platí to i pro diváky. Každý, kdo tento film viděl, je vlastně také obětí a je lapen v onom Fantomově světě. Taky tu na vás čeká vlastně šílenost. Trvá to dlouho, ale film jste dokoukali a tak jste vlastně osvobozeni a propuštěni z Fantomova světa. A jako se černovlasá žena vrací domů ke svojí rodině, vy se vrAcíte z toho šíleného světa zpět do reality. KONEC MÉHO VYSVĚTLENÍ. Shrnu to celkově, konečně jsem našel horor, kde fungují lekačky (jak jde po tý cestě v noci...), bojím se, mrazí mě v zádech, nakonec je i něco málo napětí, je to strašně divné... Kamera zde není ani amatérská, ani špatná, prostě je divná... Celé je to takové divné. Ale přesto mi to dávalo smysl. Buď jsem magor jako Lynch nebo jsem si to podivně pospojoval tak, aby to dávalo smysl. Kdoví. Lynche se ptát nebudu. 5* EDIT: Upřímně, když se k Inland Empire vracím, kdykoli se kouknu na nějaký náhodný čas, vždycky se mi tam odkryje další věc, co jsem za ty tři hodiny nepostřehl a dokonce to pořád všechno souvisí s tou mojí teorií. Tak já teda nevím, buď jsem pochopil Inland Empire, jak ho Lynch zamýšlel nebo jsem génius. EDIT: Nakonec to udělám a dám si film do oblíbených. Vytvořit tříhodinové mystérium, které má složitý, ale zajímavý a jasný (když to člověk pochopí) děj a kde vlastně všechno navazuje na všechno. Já když si pustím jakoukoli část, vždycky se dozvím něco nového, zapadá to děje a pořád mi to přesto funguje. A některé scény jsou hodně dobré a nezapomenutelné. Tenhle tříhodinový film je vyprávěný toliko a pouze ve znacích, které když se propojí, tak nakonec opravdu dávají smysl. A fungují skoro všechny. Za celé tři hodiny. Což je něco naprosto nemožného, už jenom proto je Inland Empire výjimečné. A taky proto se mi tak líbí. EDIT PO TŘETÍM ZHLÉDNUTÍ: Ten film je prostě geniální. Když jsem ho viděl poprvé, zhruba jsem ho pochopil. Když jsem ho viděl podruhé (což bylo útržkovitě), pochopil jsem víc. A dnes, když jsem ho viděl potřetí (ČT Art, 28.6. 2020, v televizi to běželo po 12 letech (!)), nebál bych se říct, že jsem ho pochopil na takových 95%. Hlavně už mi konečně docvaklo, že ty scény, které jsem kdysi považoval za trochu zbytečné, nejsou zbytečné ani náhodou a v ději mají své nevyvratitelné místo. Fakt jsem se kdysi nemýlil - každá pronesená věta, každá scéna, každá postava, každá lokace, všechno zde má svoji dokonalou roli, bez které by se Inland Empire snadno rozpadlo, ale právě zde se ukazuje Lynchův neskutečný talent pro film, protože to dokázal naprosto precizně a bezchybně pospojovat dohromady. V tříhodinovém filmu. Který je neustále plný záhad, na které postupně odpovídá a závěrečná scéna je jednou z nejsilnější v dějinách kinematografie. Nesedne to rozhodně každému a pokud váš už od začátku bude otravovat kamera, je malá šance, že byste do tajemství, atmosféry a dokonalosti Inland Empire vůbec pronikli. Ti, kterým se to ale podaří, budou nejspíš uchvácení, i když ne vše napoprvé pochopí. Já jsem taky vše napoprvé nepochopil (přece jenom je ten film sakra hutný a promyšlený) a ten výklad děje, co jsem zde kdysi napsal, má mezery a dnes už vím, jak to celé přesně bylo. Měl bych to někdy upravit. Každopádně základ v mém výkladu děje je a dá se od něj nějak odpíchnout. Co ale teď už musím říct napevno je to, že ten film je hodně těžce nedoceněný. Je to tím, že je v něm děj pečlivě zašifrován a člověk, co u filmů většinou nemyslí, bude pochopitelně ztracen. Asi už se opakuji, ale stěží hledám nových slov, které by to všechno vyjádřily. Za mě je tohle nejen nejlepší Lynchův film, ale i ten film, který se objeví jednou nebo dvakrát za století, ten film, který vás bude fascinovat každou pikosekundou, ten film, u kterého je 5* málo a vy byste mu dali výjimečně o hvězdičku víc... Inland Empire po tomhle zhlédnutí už právoplatně patří mezi mé vůbec nejoblíbenější filmy, spolu s Kontaktem a Piknikem na Hanging Rock. Ani se nedivím tomu, že zrovna tady mám svůj nejdelší komentář. No nic, už se nemůžu dočkat toho, co nového objevím v Inland Empire příště... Btw, někteří uživatelé tady píšou, že tímhle filmem Lynch zabil sám sebe... V tom případě doufám, že jestli ještě někdy natočí celovečerní film, tak se pohřbí pořádně hluboko :-) 6*

Tak tohle je velmi zajímavý nápad. Když jsem sledoval film Paranormal Activity a další jeho pokračování, říkal jsem si, že teď bych se chtěl podívat na nějaký pořádný horor. A to se mi v tomto filmu taky dostalo: napětí od začátku do konce, postavy se tam nechovají jako blbci... Prostě to stojí za podívání. Navíc mám pocit, že to byl úplně první horor který jsem kdy viděl, protože jsem se u něj jako děcko fakt bál... A ještě zajímavější je, že i když jsem ho už viděl nejmíň tak stokrát, pořád se mi neokoukal a pořád si ho užívám. 5*

Dokonalé poetické road movie drama, které sice může na někoho působit neskutečně utahaně, ale když se vám povede dostat do té pomalé atmosféry, taky vás ten film vtáhne a už nepustí. Právě naopak, bude minutu co minutu silnější a když přijde na závěr, tak je to taková síla, že vás ten film zasáhne natolik, jak jste možná ani nečekali. No, a tohle byl přesně můj případ. Paříž, Texas je naprosto skvělý film se skvělou kamerou, úžasnou hudbou (která mi připomněla tu z Příběhu Alvina Straighta), skvělými herci, a opravdu neskutečně silným příběhem. A to jsem si původně myslel, že mě filmy Wima Wenderse nebudou vůbec bavit, když jsem od něj jako první viděl Summer in the city a Million Dollar Hotel. No, a pak jsem viděl Nebe nad Berlínem, Wendersův segment v Dalších deseti minutách a teď Paříž, Texas. Jsem zvědavý, jak na mě zapůsobí jeho další filmy, tenhle byl úžasný. Naposledy mě takhle silně dostala Feliniho Silnice. Btw, jedná se o jediný, naprosto jediný film, u kterého jsem kdy brečel. A to asi 10 minut. Hádejte, při jaké scéně? Pokud tipujete rozhovor v té kabince, uhádli jste to naprosto správně. Jeden z nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy v životě viděl. 5*

Jediné, co mi vadí je, že některé záběry jsou až moc dlouhé, ale to už jsem si u Tarkovského zvykl. Dvouhodinové poetické smutné nostalgické putování Andreje Tarkovského o tom, co zažil na svém rodném místě a teď na to vzpomíná, jelikož se tam už nemůže vrátit, ačkoli stále doufá, že naděje je. V pomalých, ale neskutečně poetických záběrech a větách je nám "vyprávěn" vnitřní smutek nostalgie. Netrvá dlouho a vtáhne vás to, jak do své, tak i Tarkovského nostalgie. Natočené je to hodně, hodně artově, takže běžný divák z toho bude totálně v háji a nejspíš nepobere co a proč. Já to ale pobral. A upřímně, ten film funguje přesně jak má a lepší obrazové vyjádření nostalgie snad ani vytvořit nejde. Upřímně, tenhle film se mi zdá od Tarkovského nejlepší, ačkoli Solaris je silný, mystický a dobrý a Stalker taktéž, Nostalgie prostě funguje celou dobu stále stejně silně. A poslední záběr je záběrem století, fakt. Po druhém zhlédnutí nemůžu jinak, doznělo to ve mě ještě o něco víc, než když jsem to viděl prvně. I přes to, že se to občas táhne, tak se jedná o něco neskutečného, dokonalého, velkolepého, co vznikne jednou za uherský rok a zanechá v člověku tak hluboký dojem, že na něj nikdy nezapomene. Jeden z nejsilnějších filmů, co jsem kdy viděl. 5*

Už když jsem se o tomhle filmu dozvěděl a když jsem k tomu viděl první trailer, bylo mi jasné, že na tohle prostě musím do kina zajít. Důvod je prostý. Je to hlavně kvůli tomu nápadu, který vlastně vždycky byl mým dětským snem (a dál se v tom pitvat nebudu), ale nikde jsem nenašel nic, co by mu bylo podobné. Teda jo, částečně tomu odpovídá Malá mořská víla a seriál H2O, jenže obojí mi přišlo vždycky moc holčičí a obojí mě i přes ten námět vůbec nezajímalo. Když se ale objevila Luca, skrytě jsem doufal, že by ty moje divné dětské sny mohly být konečně splněny - a tak jsem se dneska s pár obavami vydal do kina a odešel jsem naprosto nadšený. Měl bych pár drobných výtek k představení toho světa, ale jinak u žádné jiné nemám a strašně jsem si to užil - navíc vidět to jako dítě, možná by to byl můj vůbec nejoblíbenější film (ale takhle k tomu kupodivu taky nemá daleko, jen má silnou konkurenci). Je to hrozně milé, pohodové, optimistické, není v tom žádná velká akce a plyne to spíš pozvolně, ale zato dost funkčně, jelikož se mi povedlo naladit přesně na tu správnou vlnu s tím filmem (a kdybych to přehnal, tak by se to na Disney/Pixar film dalo označit i jako poetický film), ten humor v tom je takový jemný, ale přesto funkční a obejde se bez fekálního humoru, postavy jsou hodně sympatické a okamžitě si mě získaly... Navíc se mi líbilo, že máma hlavního hrdiny Lucy se jmenuje úplně stejně, jako moje máma, to mi ten film ozvláštnilo ještě víc. A ten nápad s hodnými vodními příšerkami, co poznávají svět na souši, jsem si pochopitelně zamiloval hnedka a to víc se mi líbí, že tak skvěle funguje, aspoň pro mě. Obávám se, že si to tu moc velkou přízeň nezíská a někteří od toho budou čekat takový ten animák, který se snaží být hrozně pro děti (humorem, postavami...) a zároveň hrozně pro dospělé (hlubší myšlenkou) typu V hlavě nebo Duše (akorát tenhle typ animáku moc často nefunguje tak jak by měl a nedokáže najít tu prostřední cestu mezi tím vším, takže u toho člověk nechápe, na koho to teda chtějí tvůrci orientovat především), ale Luca taková není. Luca ale ani není vyloženě jen pro děti, ale prostě takový ten "feel-good" film. Prostě film, u kterého se po celou tu stopáž budete cítit dobře, zapomenete na všechny starosti a naprosto si ho tak užijete. V tomhle funguje naprosto skvěle. Navíc úplně "prázdný" není, jelikož celý hodně je o důležitosti přátelství a rodiny - což sice rozhodně není originální téma, ale to mi překvapivě vadí úplně nejmíň a tady navíc funguje dokonale. I to prostředí slunné Itálie sem skvěle pasuje a přitom je nenucené a bez žádných násilně přidaných moderností, což taky dost cením. Za mě teda naprosté nadšení a dokonalé splnění mých dětských snů, které sice moji top 10 oblíbených filmů nenaruší, ale mezi mé ostatní oblíbené filmy co mám na profilu své místo najde určitě - a možná i v té top 50. Dokonce bych na to i klidně do kina zašel někdy znova, až tak moc se mi to líbilo. EDIT: Tak jsem udělal to, co jsem si slíbil, že nikdy neudělám - šel jsem na to do kina podruhé. Tentokrát už v tom sále se mnou dokonce i někdo byl, nicméně jsem to tentokrát viděl v originále s titulky a jsem z toho nadšený ještě víc. Navíc jsem si všiml promyšlených detailů (kopec, na kterém kluci ze začátku zkouší jezdit na vlastnoručně vyrobené vespě x kopec, na kterém probíhá cyklistická část závodů), konečně mi došlo i to, jak úžasný a dokonalý soundtrack to má a především jsem zjistil, že to vlastně je i do určité míry psychologický film. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, že to není jen "příjemná jednohubka bez čehokoli hlubšího", ale že v tom fakt nějaký přesah je. I s tím strýčkem Ugem, což dokazuje i ta potitulková scéna. Já fakt budu muset přehodnotit pořadí svých oblíbených filmů, protože tohle mě dostalo tolik jako už dlouho nic a ačkoli v tom možná vidím něco krapet jiného než ostatní, neznamená to, že si ten film nemůžu zamilovat. EDIT 1.5. 2022: I po osmém zhlédnutí se mi to pořád hodně líbí, možná snad ještě víc než po všech předchozích. Vidět to ještě jako děcko, tak je to pro mě film č.1 a to možná i bezkonkurenčně, ale hodně užít jsem si to dokázal i teď a to už je co říct. Mám ten film hrozně rád - ať už jeho neuvěřitelnou poetikou (na animáky od Pixaru až nezvyklou), tak i samotným příběhem, postavami, prostředím nebo dost silným závěrem i na několikáté zhlédnutí. A pořád si stojím za tím, že to má přesah a že to je i psychologické (na úrovni animáků pro děti), vlastně si za tím stojím snad ještě víc než předtím. Je to prostě moje srdcovka, nehledě na ten jeden dost zcestný výklad filmu, který už jsem ale skoro úspěšně odignoroval a tak si můžu Lucu po dlouhém rozhodování konečně zařadit mezi Top 10 oblíbených filmů :-) 5*

Vůbec jsem to nečekal, ale dostalo mě to. Neskutečně zajímavý film, který mě naprosto uhranul svojí poetickou atmosférou a jednoduchým, ale silným příběhem. Celé ty dvě hodiny jsem se nenudil ani na vteřinu, dokonce ani nesouhlasím s tím, co zde píše většina uživatelů - mě druhá polovina nepřišla nudnější, mě bavily obě dvě stejně. I když je ten film poněkud pomalejší, nemůžu říct, že by se mi zdál zbytečně natažený na dvě hodiny. Ono se tady totiž každou chvíli něco děje a vzhledem k tomu, že na mě ten film zapůsobil, nemůžu říct, že by mi ten vývin děje přišel bůhvíjak pomalý. Postavy mě něčím zaujaly snad všechny, stejně jako některé scény, navíc jich tu bylo i dost silných. Je to celé o lidech, kteří otročili na nějaké farmě, kde pracují pro jakousi markýzu vlastnící tabákovou společnost. Všechny je tam využívá, oni jsou nesvobodní, v chudobě a nevědí o tom. Při jedné události tam přijede policie a všichni jsou následně přemístěni do města, kde jsou ale stále v chudobě a aby se nějak uživili, musí prodávat věci, co někde najdou. Pro tuhle skupinu lidí nikde ten život nebyl ideální Celým filmem nás provází postava Lazzara (to jméno není náhodné), který je využívaní úplně všemi, ale je taky dobrosrdečný a ke všem hodný. Všem (hlavně pak v druhé polovině) zpříjemňuje životy, aniž by si to oni uvědomovali a docenili to. Vlastně jim i nosil štěstí. K ději víc psát nebudu, každopádně ten film je velmi podmanivý a je v něm mnoho zajímavých myšlenek k zamyšlení. A ten závěr to mělo fakt silný, akorát si nejsem jistý významem té poslední scény. Nějak jsem ji pochopil, ale nevím, jestli dobře. Tak jako tak, ten film mě naprosto dostal a to fakt hodně. Takhle silný film se nevidí tak často. Jo, a úplně jsem zapomněl napsat, že celý film je tak trošku poctou italského neorealismu, v druhé polovině i magického realismu a pár scén připomene i De Sicův Zázrak v Miláně. Každopádně - teď už to mohu říct na plno - je Šťastný Lazzaro jedním z nejsilnějších filmů, jaký jsem kdy v životě viděl a je tu i velká šance, že ho jednou zařadím mezi mých TOP 10. Rozhodně i jeden z nejsilnějších filmů posledních pár let. 5*

Vzít kameru, natočit několik (47) silnic a jejich okolí a bum, máme tu film - co je na tom za umění? No právě, režisér má nejspíše cit pro fotografování a tak nám zde ukazuje úchvatné záběry krajin. A v tom je kouzlo filmu - na statických záběrech krásných a až poeticky působích krajinek, je možné relaxovat, odpočívat, klidně přemýšlet. Je to takový spořič obrazovky, jak zde napsal uživatel psy.cho. Napadlo mě přitom, že lidé cestují za výlety autem z bodu A do bodu B a zpátky, ale kolik z nich napadne obdivovat krásu pouhého pole? Jo, tady v tom filmu je krásně skryto, proč já rád chodím do polí - je tam záběr silnice, kolem ní pole, vzadu lesy a na obloze až poetické mraky. Krásný záběr. A není jediný, je jich mnoho. Je to jenom pro milovníky krajin a krajinek, pokud se vám nelíbí a nijak na vás nepůsobí, film se vám samozřejmě líbit nebude. Pro mě to bylo úchvatné poetické putování bez děje. EDIT: Ten film do mé topky prostě patří. O kolika filmech můžu říct, že mi změnily život a radikálně změnili přístup ke kinematografii? Většinou by se našly filmy buď jen do první nebo jen do druhé kategorie, avšak Small Roads dokázalo obojí. 5*

Za fanouška Daft Punk bych se spíš neoznačil, ačkoli jejich hudbu mám hodně rád, často ji poslouchám, ale rozhodně neznám všechny skladby, všechny alba a zatím ani jedno nevlastním - i když po dnešku asi budu chtít. Asi rok zpátky jsem viděl i ten jejich film, Elektromu. Tak jako tak ale nechápu, proč jsem tenhle film do nedávna vůbec neznal a ani nevěděl o jeho existenci. Jak mi tohle mohlo uniknout fakt nechápu, a to videoklip k One More Time jsem viděl nespočetněkrát, jen mě nikdy nenapadlo, že to je z filmu... Každopádně dneska jsem to konečně viděl a těch 65 minut si neskutečně užil. Hudba je zde totiž naprosto úžasná a snad ani jednu skladbu bych neoznačil za slabou nebo že by se mi nelíbila - a to se mi snad ještě nikdy nestalo. Navíc do každé části, ve které hraje, se dokonale hodí. A když si vezmu, že se vlastně jedná jen o film k albu, má to i geniální a skvěle vymyšlený děj, že jsem až čuměl. O to víc jsem rád, že mě Intersttella 5555 nezklamalo, právě naopak, dopadlo to mnohem líp, než jsem čekal. A to o dost. Ani bych se nebál zařadit to mezi ty vůbec nejlepší filmy, jaké jsem kdy viděl. A to poměrně vysoko. Do topky se mi ten film asi nedostane, ale i tak to bylo úžasných 65 minut, které si klidně dám vícekrát. Už jenom kvůli té hudbě. Ale nutno upozornit, pokud tenhle styl hudby není pro vás to pravé ořechové, s největší pravděpodobností vás to dost mine. Já byl ale spokojený tak, jako u málokterého filmu, takže ten plný počet je jistý. 5*