JAn

Roku 1963 se H. G. Lewis spolu s produkčním parťákem Davidem F. Friedmanem rozhodli vstoupit do neprobádaných vod žánrové kinematografie a bez jakýchkoliv ambicí natočili laciný shocker o fanatickém uctívači egyptské bohyně, který pro svou modlu vraždí a připravuje maso svých obětí. Odvážný počin plný naporcovaných končetin a dalších atrakcí jako trhání jazyka z úst tehdy zbořil dobové tabu explicitního násilí a pro upřednostňování krvavých záběrů před nosným příběhem se zapsal do dějin jako historicky první splatter film. Dnešní optikou už jde o úsměvný brak s afektovanými neherci a okatými triky, který je otrlý z úplně jiných důvodů, než v době svého vzniku. Nicméně jak prohlásil sám Lewis, Krvavá hostina sice „není dobrá, rozhodně ale byla první svého druhu.“ A to už jí nikdo neodpáře.

Nevím, jestli měl kdy český thriller vymezené nějaké mantinely, ale s klidem by se dal popsat jako #annaismissing.

Romero nepřestává překvapovat ani po svém odchodu. Po The Amusement Park se týmu z Pittsburské univerzity podařilo najít další z jeho ztracených snímků, a sice krátkometrážní Jacaranda Joe z roku 1994. Bezmála 17 minutový kraťas natočený ve spolupráci s pedagogy a studenty z Valencia College vychází z Romerova nerealizovaného filmu The Footage, na kterém pracoval v průběhu 70. let. Snímek zachycující televizní štáb dokumentující loveckou výpravu, co náhodou narazí na bigfootí rodinku, se mohl stát historicky prvním found footage hororem, nicméně Romero dal nakonec přednost jiným projektům. K látce se vrátil o 20 let později právě s jacarandským Joem, místo výraznějšího experimentování s formátem nalezeného záznamu ale vytvořil jen určitý koncept, na němž si roky před The Last Broadcast a Záhadou Blair Witch zkoušel, jestli dokumentární forma vůbec může působit děsivě. Jacaranda Joe je typicky "romerovskou“ reflexí dobových talk show, v níž se slizký moderátor honí za nejnovější senzací, kterou vyvolal roztřesený záznam seskveče z noční expedice. Přestože většinu stopáže tvoří studiová debata nad možností existence podobného tvora a ona hororová část je vtěsnána do jediné scény, se Romerovi daří vytvořit solidní atmosféru (při níž nejde nevzpomenout na britské Ghostwatch) a na poli několika málo minut stihne působivě rozehrát všechny motivy příznačné pro svou tvorbu. Hlavně ale opět demonstruje, nakolik výjimečným a vizionářským filmařem byl. Perličkou zůstává, že v době realizace tohohle kraťasu se na Valencia College vyskytovali i Eduardo Sánchez a Gregg Hale, kteří stáli za blairwitchskou senzací. [Viděno na Pitt Horror Studies]