Něco z Alenky
Alice
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrajú:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (190)
Nepíše se mi to lehce, ale za mě je to na maximálně dvě hvězdy. Švankmajera uznávám jako výtečného tvůrce s velkou fantazií, ale nikdy jsme se úplně nepotkali. Můžu ocenit úžasnou animaci a inovativní adaptaci klasického příběhu Alenky v říši divů, ale to je tak všechno. Pro mě to bylo překvapivě nudné a díval jsem se na to tři večery, než jsem to dal. Nebylo to o příběhu, ten mi chyběl. Navíc to na mě působilo zbytečně moc hororově. Surrealismus, symbolika, jasně beru. Nicméně pokud bych dal vysoké hodnocení, budu pokrytec. Jednoduše se mi to nelíbilo a nudil jsem se u toho. ()
Jeden z mála Švankmajerů, který mě bohužel moc neoslovil. Snad jsem tam postrádal nějaký silnější příběh, který by to celé držel víc pohromadě - takhle mi to přišlo spíš jako ne moc soudržný slepenec autonomních scén, které spojuje "jen" jejich surrealistické ladění. Moc mi nesedla ani herecká představitelka Alenky, přišla mi dosti toporná, a skoro jako bych tam viděl toho režiséra, jak ji mezi jednotlivými záběry instruuje, kam se má dívat a co má dělat. Pár nápadů je tam sice úžasných - především ztvárnění králíka mě vyloženě nadchlo - ale jako celek mi to přislo jako ne moc povedená fantasmagorie, která mě dosti minula a u níž jsem se musel hodně nutit, abych ji vůbec dokoukal. Osobně tedy dávám přednost verzi Tima Burtona z roku 2010. ()
"Uvidíte film... Pro děti... Možná..." Alenka v říši Švankmajera. Kde maj místo Housenek ponožky se zubama. Pokud vám klasika od Carrola (nebo kterékoli z dosavadních filmových zpracování) přišla tak trochu jako špatnej trip, ještě jste nic neviděli. Pravdou fakt je, že na to, jak krátké to bylo, to působilo celkem dlouze. Oblíbená postava: Vaněk. 8/10 ()
Další obrovský kámen do monumentu, který doma stavím Janu Švankmajerovi. Jeho nezměrná fantize přetváří Carrolovo dílo do něčeho, co se těžko popisuje, protože každého zaujmou jiné scény. Moje nejoblíbenější jsou asi kempování myši na Alenčině hlavě a ponožkové housenky. Ale každý musí milovat lehce děsivého králíka, jehož rozpárané břicho bude děsit nejedno dítě, pokud jste mu omylem dopřáli tuhle královskou podívanou. Teď už zbývá jen jedno: "Počkejte, počkejte, pane Švankmajere! Chci se vám poklonit," řekl Jiřík. ()
Charakteristický tvůrčí rukopis Jana Švankmajera se odráží i v této variaci na putování Alenky říší fantastična, světa neuchopitelného, bizarního a takřka hororově vyhlížejícího. Alenka zde, ve vesmíru bez kauzálních příčinností a důsledků, působí jako cizorodý prvek, přesto jí erupce omračujících setkání a zážitků nezbavuje čehosi člověčího. Je to sen, ale ne pouhý sen. Kdo sní ten žije a poznává, neboť někdy „musíme zavřít oči, abychom konečně viděli“. ()
Galéria (69)
Fotka © Channel Four Films
Zaujímavosti (24)
- Ve scéně na začátku filmu je vidět maňásek Kašpárka použitý v jiném autorově filmu Rakvičkárna (1966). (Kaleidoskop)
- Film byl vybrán do knihy „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“ Stevena Jay Schneidera. (Yardak)
- Kloboučník z knihy „Alenka v říši divů“ Lewise Carrolla je bláznivý, protože v době jejího vzniku kloboučníci pracovali s plstí, z níž se uvolňovaly páry rtuti, a otrava rtutí se projevuje „bláznovstvím“. I proto v angličtině existuje idiom „mad as a hatter“, tedy „šílený jako kloboučník“, a také „mad as a march hare“, tedy „šílený jako zajíc březňák“, což odkazuje na „bláznivost“ zajíců v říji. (Facillitant)
Súvisiace novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (viac)
Reklama