Recenzie (692)
Mad Max: Zbesilá cesta (2015)
Skutečně mě to nadchlo a po celou dobu nepustilo. Estetika, která vychází z Jodorowského a Gilliama, převedená do bezvadně natočené akce (normálně to moc nemusím, ale klasičtí kaskadéři, triky a oheň prostě fungují). Žánrový klenot, jaký se už dneska běžně netočí.
Interstellar (2014)
Pokazit tak dobrý film takovým neskutečně patetickým a plačtivým koncem... achjo. Proč?
Palindromy (2004)
Geniální. Solondz je cynik až za hrob... a navíc odvážný v překračování hranic obsahu i formy.
Chlapčenstvo (2014)
Že mě Linklater nemůže zklamat, to jsem věděl, ale tohle bylo něco úžasného. Tak krásně vystihnout dospívání kluka a vlastně i celé rodiny, to se snad nikomu ještě nepovedlo. Krása obyčejnosti. Navíc ta forma, nádhera. A i když měl film skoro tři hodiny, vůbec mi to tak nepřišlo a nestihl jsem se nudit.
Zrodenie národa (1915)
Filmařsky neskutečně hodnotné dílo, u něhož se člověk i přes ty více než tři hodiny skoro vůbec nenudí. Ale pět hvězd dát nemůžu, protože s myšlenkami, které jsou tu prezentovány se zkrátka nemůžu ztotožnit (i když natočeno je to tak dobře, že se člověk přistihne, jak těm klukům v bílých kápích začíná fandit).
Priznanie (2001)
Konverzační drama, které dokáže diváka strhnout na velmi malém prostoru. Skvělé herecké výkony a nádherná Uma k tomu, to zaručuje výborný zážitek.
Zvláštna farba sĺz tvojho tela (2013)
Nevěřil jsem, že po Amer se Forzani a Cattet mohou posunout ještě někam dál, ale Podivná barva slz tvého těla to je gejzír (diváckých) rozkoší a fetišů, které člověku nedají odpočinout. Neskutečně jsem se vyžíval v tom obsesivním citu pro detail (doslova) a surrealistických výletech kamsi do podvědomí. Dokonalé v každém ohledu.
Grandhotel Budapešť (2014)
Hrozně prázdný pseudointelektuální blábol... nebýt režijních nápadů (změny poměru obrazu, práce s barvami podle rovin příběhu a pod.), hádal bych se do krve, že autorem scénáře je Coelho nebo podobný gigant hraní si na chytrost a hlubší přesahy. A to věnování Zweigovi na konci, to bylo myšleno vážně? Pokud nejde o nějaký zvrácený metahumor, tak teda potěš...
Post Tenebras Lux (2012)
Krásně natočené, ale tak prázdné.
Cesta ven (2014)
Ukázková dardennovština, akorát mnohem záživnější. Ze začátku jsem měl z některých (ne)hereckých výkonů nedobrý pocit, ale ta autentičnost a výpovědní hodnota nakonec přebily i to. Petr Václav na točil další malé (formou) velké (významem) dílo.