mohamedsfinger

Vrchol němého filmu. Revoluce, předzvěst nového věku. To psychické vypětí, které způsobuje herectví Marie Falconetti a absence ustavujících záběrů nezvyklé úhly kamery a střih, to je až neuvěřitelné. Síla vyprávění obrazem je tady neuvěřitelná, téměř každý záběr by se dal zarámovat a pověsit na zeď. Einhornova hudba je taky skvělá, ale už jsem si vyzkoušel i pár experimentů s industriálními soundtracky... a funguje to parádně.

Totální undergroundová stylovka... a má obrovský spád. Ty montáže, střih, neobvyklé úhly kamery, jo, může to být nezáměrně, ale funguje to parádně (tak nějak najazzle, jako kdyby Ejzenštejn vyrůstal někde v černošském ghettu). Navíc hodně svérázně pojatá sociální kritika, která je spíš (poměrně zdařilým) pokusem o vytvoření mýtu než snahou komentovat společenskou situaci. A ten soundtrack! Já zkrátka nemůžu jinak, než dát maximální hodnocení.

Všechny věci, které Richard Ayoade točí, mě hodně baví a mám pocit, že je s každým dílem lepší. V tomto případě už jde o téměř bezchybné dílo. Po celou dobu jsem si užíval to bezčasí a nervozní atmosféru, která Dostojevskému překvapivě sedí. Navíc ta nádherná kamera a hra se světlem a stíny, to si člověk nemůže neužít. Herci taky všichni výborní, ale i tak Jesse Eisenberg zvládne vyčnívat. K dokonalosti mi tady chybí už jen o trochu více režisérské osobitosti, ale ty inspirace už tady nějak výrazně neční, což naznačuje, že příště se můžeme potkat pod pěti hvězdami.

Docela silná deprese... ale dokument, který otvírá hodně zajímavé etické otázky. A nenechává je úplně bez odpovědí, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Téma strašně silné, ale zpracování mohlo být lepší

Wheatleyho absurdní humor mi neskutečně sedl. Po celou dobu jsem se skvěle bavil a užíval si tu zoufalou asociálnost postav, že na tom filmu neumím najít chyby.

Kaurismäki na vrcholu. Nádherná kamera, výborná hra s žánrem. A skvělé herectví... Kati, ty tvoje oči.

Tornatoreho filmy se mi vždycky líbily, ale tohle, ten chlap zraje jako víno. To je zkrátka tak parádní filmařina, že by si člověk utrhl ruce, kdyby ten plný počet nedal. Ano, je docela možné, že na to, jak film skončí, zkušenější divák přijde dříve, ale i tak si může užívat tu cestu... a ta je možná ještě zajímavější.

Možná trochu moc hipsterské v některých chvílích, ale taky příjemně podvratná romantika, pro kterou mám slabost. Navíc to Yasmin Paige fakt sluší. Richard Ayoade svůj celovečerní debut zvládl na výbornou, vypadá to na moc zajímavý příslib do budoucna.

Vlastně to není adaptace, ale spíš jakási meditace nad textem Jáchyma Topola. Nějaké chyby by se tady daly taky najít. Tak proč pět hvězd? Protože takové filmy se točí málo, zvláště u nás. Pro tu neopakovatelnou atmosféru. Pro těch pár chvil, kdy se nechá člověk unášet obrazem a textem.