Réžia:
Carl Theodor DreyerScenár:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrajú:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (viac)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(viac)Recenzie (127)
Po vynikajúcom http://www.csfd.cz/film/102472-upir-aneb-podivne-dobrodruzstvi-davida-graye-vampyr-der-traum-des-allan-grey/ prišiel rad aj na tento skvost. A že to je poriadny filmový skvost niet pochýb od prvých minút. Sugestívne detaily tvárí, nájazdy kamery, vynikajúce prestrihy a až biblicky utrpiteľský výraz Marii Falconetti. ()
To, co bychom dnes nazvali soudním dramatem, prostě bez zvuku fungovat nemůže. Ne úplně. Utrpení Panny orleánské má jistě své kouzlo, ale čtyři hvězdy dávám jen z úcty - hrozně se to opakuje a neustálý mučednický výraz hrdinky se postupně stává tak trochu směšný. Uznávám ale, že jde spíš o mojí neochotu než o chybu snímku. ()
Před komentářem jsem si musel opět pustit finální scénu. Je dokonalá, řekl bych až výjimečná na svou dobu. Falconetti stojí na hranici s velmi přesvědčivým, urputným výrazem ve tváři a dává na srozuměnou, že nyní bude mučen i divák. Začne brečet, ale není to ten typický pláč, který znáte z ostatních filmů. Je to vyloženě přesvědčivá záležitost, bez zbytečného přehrávání. Člověk se až ptá, kde na to ta Falconetti bere sílu? Její fascinující herecký výkon mě dostal, Jahanka z Arku má pro mě novou tvář. Mariinu tvář. Celý film je navíc podpořen výbornou hudbou, která nikde nezněla lépe a když to vezmu suma sumárum, zjistím, že La Passion de Jeanne d'Arc je zatím nejlepším němým filmem, který jsem doposud viděl.__ Chtěl bych ještě vyzdvihnout scénu ve které stříhají Johanku dohola. Na první pohled se zdá obyčejná, ale na mě měla neuvěřitelně emotivní dopad, z něhož se dávám do kupy ještě teď. 95% ()
Nemám rád pořekadlo "méně je někdy více". Podle mě dost často zakrývá neschopnost umělců ponořit se hlouběji; zkrátka více je více a méně je méně! Tak takhle já mám v tom světě jasno, když se náhle objeví Carl Dreyer a ukáže mi film, ve kterém není nic jiného než dvě místnosti, jeden kůl a spousta tváří. A najednou je mi jasné, že to, jak mě svým filmem totálně dostal, by se mu určitě nepovedlo, kdyby to byl výpravný velkofilm se spoustou hereckých hvězd a akčních scén... A ano, krucinál, méně je někdy více! ()
Jeden z vrcholov nemého filmu s pre mňa milou historickou tématikou a geniálnou hudbou, ktorá veľkou mierou prehĺbila už i tak veľký sugestívny zážitok. Samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na herecký výkon M. Falconetti, ktorej stvárnenie panny Orleánskej patrí k tým najlepším aké som doposiaľ videl. Škoda, že sa nezachoval pôvodný originál snímku. 85/100 ()
Galéria (93)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (17)
- Na filmu se jako art director podílel Jean Hugo - pravnuk slavného spisovatele Victora Huga. (Mertax)
- Hoci je film nemý, režisér primäl hercov, aby sa naučili dialógy vychádzajúce zo súdneho protokolu. Veril tak, že dosiahne čo najväčšiu autentickosť. (Adam.Kubala)
- Prevrátený záber kamery v závere snímky nie je z pohľadu herečky. Je to režisérov zámer vyjadriť bezcitnosť vojakov prizerajúcich sa Janinej (Maria Falconetti) poprave. (Biopler)
Reklama