mohamedsfinger

Hlavní hrdina tohoto filmu udělal přesně to, o čem mnozí z nás jitě uvažují a už proto je mi celý film sympatický. Poselství filmu je dnes možná ještě aktuálnější než v době jeho vzniku a je příjemné vidět, že ho Finové dokážou podat příjemnou a vtipnou formou.

Jako samostatný film bych hodnotil pěti hvězdami, protože má jak atmosféru, tak i napínavý a zajímavý děj, ale jelikož jsem četl předlohu, tak musím jednu ubrat, protože jistá myšlenková část knihy tady chybí. Přesto se však jedná o film, který si zaslouží pozornost a mnohé by mohl i přivést k dalším Ecovým dílům.

Ve von Trierově prvotině se setkává spousta ržisérových vášní. Ať už je to noir atmosféra; Tarkovského cit pro kompozici, pomalé záběry a celkovou vizuální stránku nebo možná i inspirace filmy jako Brazil a Blade runner. Všechny tyto prvky zde lze celkem snadno vypozorovat, ale von Trier k nim díky své režii , i přes celkem jednoduchý děj, přidává nové pojetí a myšlenku (možné narážky na Nietzscheho a další filosofy). Herci vše zvládli na výbornou, i když si člověk musí zvykat na trochu jinou angličtinu. Už tady se můžeme setkat s vytříběnou vizuální stránkou (filtry pochybné barvy, neustálý déšť, koňské hlavy), která jen podtrhuje depresivní, až postapokalyptickou atmosféru filmu. Kamera a zvláštní úhly je pak samostatnou kapitolou a pan kameraman si zaslouží ovace ve stoje, stejně jako celý film.

Tenhle film balancuje na té nejtenší hranici mezi hořkou komedií a pravým dramatem a já si myslím, že postupem času od prvního plynule přechází k tomu druhému. A nejde zde jen o tu zmiňovanou lásku kfilmu, ale hlavně o lásku k Sicílii a jejímu težkému údělu. Ten se během pár minut objeví ve tvářích všech vesničanů při castingu, za což hercům patří opravdová poklona, protože během tak krátké doby vyjádřit tolik se nepovede jen tak. Samozřejmě v ničem nezaostává ani hlavní hrdina a krása žen (zvláště Beaty), jež do tohoto snímku dokonale zapadají. A jak už to tak bývá u pana ražiséra zvykem, tak po formální stránce je film doveden k dokonalosti a podtrhnut nádhernou hudbou.

Přiznám se, že filmy z divoké přírody a o zálesácích mě opravdu nikdy nebavily, ale o tomhle jsem slyšel jen chválu... a byla oprávněná. A to i přes, jak už někdo zmínil, některé vyloženě studiové scény a opravdu hnusný sníh. Hlavní devizou snímku je samozřejmě syrový výkon Olivera Reeda, který občas opravdu nahání strach, no a také obrázky kanadské přírody. Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi, ale i přes tu mou averzi mám pocit, že musím dát hodnocení vyšší...

Pianistka je velmi zajímavě uchopeným psychologickým dramatem, které mě překvapilo svou přirozeností. Tu proklamovanou nechutnost a zvrácenost jsem tady opravdu nenašel. Ano, hlavní hrdinka má nějaké ty úchylky, ale v dnešní době se na to už díváme jinak... Ale film by byl poloviční bez brilantního výkonu Isabelle Huppert a perfektně zvládnuté režie. Přesto si myslím, že film mohl být o trošku kratší, ale možná by zase nevynikly ty působivé scény mlčení.

Chápu, proč si Švédové tento film zvolili jako nejlepší natočený v jejich zemi, ale já mám oblíbenější kousky. Vytýkat opravdu není co, protože po formální stránce je snímek opravdu na vysoké úrovni, čemuž vévodí moc pěkná kamera a herecké obsazení. I hořce úsměvný příběh určitě mnohé diváky zaujme a mohou se v něm i najít.

Tohle je pořádný akční film, který si navíc na nic nehraje. Každá scéna působí velmi autenticky a nutí diváka zamyslet se, jestli to násilí není v takových mezních situacích, jako je ta v Riu, opravdu jediným řešením. A přiznávám, že nevím... Technicky a herecky asi není co filmu vytknout, ale oproti Městu bohů je přece jen o krůček pozadu.

Boutone, ty dobytku!

Ze zajímavého námětu a se slušnými herci bylo zplozeno toto? Já se ptám, jak je to možné, a kde je ten proklamovaný inteligentní humor?