mohamedsfinger

Jsem jedním z mála lidí, které kniha neoslovila, takže jsem si říkal, že to bude stejné i u filmu, ale překvapivě došlo k opaku. Příběh byl sice zpracován útržkovitě, ale zato velmi realisticky a díky hercům (hlavně ta Natja) i uvěřitelně. Mimochodem David Bowie potěšil. Jako u většiny filmů o drogách vás i tento odradí, což asi bylo i jeho hlavním cílem. Ale nepřekonatelný Trainspotting samozřejmě nemá šanci předstihnout, avšak Requiem for a dream (který nemusím) se jako film o drogách před tímto třese jako zfetovaná troska při absťáku.

Celkem zajímavý film o konfliktech v Africe, jenž je určen široké veřejnosti. Slušná řemeslná práce se projeví hlavně tím, že vyváží trochu slabší dialogy a myšlenku (u zmiňovaného Hotelu Rwanda je tomu právě naopak). Avšak herecky si oba snímky v ničem nezadají, protože i zde jsou oba hlavní hrdinové uvěřitelní a každý jiným způsobem výborně zahraní. Konec filmu se ze začátku jevil jako silná stránka, ale pak sklouzl až příliš ke zbytečnému vykecávání o nepodstatných věcech a o své kouzlo přišel.

Humor se zde snoubí s lehce pochmurnou každodenností a režisér nám předkládá hezky animovaný příběh, který však ještě není vybroušen k dokonalosti jako Mary a Max.

Tak silnou dávku depresivních pocitů a ještě depresivnější (ale nádherné) hudby jsem už dlouho nedostal v takto kompaktním balení. Nevím, co k tomu víc napsat, protože tento film se opravdu musí prožít...

Nebudu tvrdit, že se jedná o nejlepší němý film nebo nejlepší film vůbec, protože tomu (alespoň pro mě) tak není, ale i tak musím říct, že i po té dlouhé době se jedná o film více než působivý. Spousta záběrů se používá dodnes a některé z dnešních snímků by tomuto mohly závidět vyváženost všch složek (přesto hudba s kamerou hrají prim). A to, že má Křižník Potěmkin lehce propagandistický nádech, skousne většina lidí lehce, protože svůj úděl nese se ctí a stará se o opravdový zážitek.

Joel Schumacher měl jednu ze světlých chvilek a natočil výborné drama, které mi padlo do noty svým protiválečným názorem. Nevyčnívá vlastně ničím kromě poselství a výkonu Colina Farrella, jenž se opravdu už asi plně etabloval jako velký herec.

Pokud jde jen o už zmiňovanou (osobitou) poctu Arcimboldovi, tak je vše, jak má být. Ale pokud má mít tenhle film i hlubší význam (jako že asi ano...co znamenají ta pouta?), tak bych určitě snesl delší stopáž a celkové rozpracování. Jinak po řemeslné stránce není už tradičně co vytknout.

Já jsem to říkal vždycky, maso musí mít duši, jinak by přece nebylo tak dobré. No a tady to máte...

Surrealistický horor nebo snad groteska? Nejsem si jist kterým směrem ve snaze pochopit tento film se mám vydat, protože absurdna jsou tu dvě, ale dokonale propojená. Tím prvním je absurdno groteskní, kdy se bavíte tím, co muže ještě potká. Ale tím druhým je absurdno děsivě existenciální, kterého se nám dostává stále více s blížícím se bezvýchodným koncem, jenž můžeme považovat za opravdu kafkovský. Dalším důležitým prvkem, který asi drží celý snímek i pohromadě je výborná hudba, který ještě více podpoří atmosféru. A samozřejmě výběr Krause do hlavní role a nepřeberné množství nápadů si zaslouží poklonu.

Pořádně depresivní snímek, ale jaký by taky měl být když jedním z ústředních témat je smrt... Cestu k pochpení a interpretaci si asi musí každý najít sám a nějak se s temi všemi náznaky a symboly vypořádat. Mně osobně tento film hodně evokuje díla magického realismu (a asi i expresionismu v jistém smyslu), čímž měl u mě už zpola vyhráno. Pak je zde už tradičně perfektní, nádherná a učebnicová kamera a celá vizuální stránka filmu. Herečky si také zaslouží absolutorium, zvláště pak to chroptění mě bude provázet ještě dlouho. Zkrátka se tento film opravdu povedl po všech stránkách, ale chápu, že na někoho bude příliš pomalý a táhlý, ale pokud se přenesete přes prvních dvacet minut, tak se vám dostane notná dávka věcí k zamyšlení.